Konzervujeme boilies bez chemie

- Groow

     V mnoha článcích o boilie je pojem konzervace mnohdy přehlížen a někteří autoři se dokonce ke konzervovaným boilies vyjadřují negativně. Jaká je tedy pravda? Těžko říct, ale protože jsem zvídavý človíček, odhodlal jsem se k vlastnímu "velkému" testu konzervace boilies, který asi na našem uzemí nemá obdoby. Přičemž jsem vynechal všechny chemické konzervanty, antioxidanty, emulgátory a stabilizátory (lidově „éčka“) a soustředil jsem se na čistě přírodní způsoby konzervace, které uchovají boilies domácí výroby po dobu alespoň šesti měsíců. A teď máte možnost nahlédnout pod pokličku tohoto testu. koule

Možnosti konzervace
  1. Sušení
  2. Mražení
  3. Nakládání v oleji
  4. Nakládání v nasyceném solném roztoku
  5. Nakládání v nasyceném cukerném roztoku
  6. Nakládání v melase
  7. Nakládání v alkoholu
  8. Sterilizace
  9. Vakuování

Sušení

     Jak již spousta autorů uvádí, jde o nejstarší formu konzervace. Vzpomeňte si na indiánské sušené buvolí maso, které později převzali i kovbojové - podobně konzervovali maso i pouštní beduíni, kde tuto konzervaci přejala i evropská koloniální vojska. Sušení je ve své podstatě velmi jednoduché, kdy je jeho účelem, v našem případě z boilies, dostat co největší množství vody. Konečný výrobek je velmi tvrdý a odolává zaplísnění po velmi dlouhou dobu, pokud je správně skladován. Délka takové konzervace je odvislá od množství vody, které boilies obsahuje. I při tom nejdokonalejším způsobu sušení je totiž nutné si uvědomit, že existuje pojem vzdušná vlhkost. V běžných případech krátkodobého uchování boilies o nic nejde, ale po delší době i takto konzervované boilies začíná jevit známky zaplísnění. I tak při sušení hrají svoji úlohu i jiné vlivy jako přirozená oxidace některých složek samotného boilies. Jako např. oleje. Případně i boilies postavené na ořechových moučkách apod.

     Sušení probíhá hned po uvaření boilie. Boilie rozložíte na velká síta vždy jen v jedné vrstvě a pokud možno na stinném teplém místě s proudícím vzduchem. Proudění vzduchu zabraňuje plesnivění a urychluje vysychání. Není dobré sušit na radiátorech, kuličky při rychlém vysychání praskají a zřejmě také v teple dochází k degradaci jeho vábivých schopností. Asi tak po 1 - 2 týdnech, když pokusem zjistíte, že je boilie suché i uvnitř, jej sesypete do plátěných vaků, které necháte viset na vzdušném chladném místě.

     Výhody: Jednoduchost přípravy. Možnost dlouhodobé konzervace za dodržení správného skladování. Výsledná tvrdost pomáhá odolávat záběrům menších ryb.

     Nevýhody: Poněkud ztrácí po delší době aroma. Po dlouhodobé konzervaci, řádově roky, se již začínají projevovat známky zaplísnění. Nesnáší dobře výkyvy teplot. Existuje tu možnost znehodnocení vlivem oxidace jednotlivých složek.

Mražení

     Tento způsob konzervace vyžaduje nějaké to materiální zabezpečení. A to konkrétně velký mrazící box (pokud si pořídíte malý mrazáček pouze pro tento účel, tak to bude zajisté správná volba). Při mražení v běžných mrazících boxech boilies odolává vlivům mražení asi tak rok. Krátkodobé mražení nemá na něj vliv. Ovšem pokud se chcete (jako výrobci boilie) věnovat velkému zamrazování jinak nekonzervovaných boilies, je nutné vyhledávat takové boxy, které vytvářejí atmosféru okolo mínus 20 až 30 °C (běžné mrazící boxy do mínus 18 st.). Co vím, tak takové mrazící boxy nejsou za babku a cena kvalitního mrazícího boxu se pohybuje okolo jednoho milionu českých korun! Ale zpět ke konzervaci.

     Při mrazení dochází ke ztuhnutí vody, kterou boilies obsahuje, a tím nedochází k zaplísnění po dobu mrazení. Bohužel u běžných mrazících boxů, jak jsem již výše poznamenal, díky "nízkým" hodnotám chladu dochází k efektu vymrznutí, který je asi znám každému konzumentovi, který někdy zapomněl v mrazáku nějaké to maso. Boilie zkrátka ztrácí vlhkost, voda se vykrystalizuje na jeho povrchu.

     Výhody: Jednoduchost přípravy - stačí uvařit, vložit do pytlíku a zamrazit (pozn. někteří autoři doporučují uložit boilies do mrazáku ještě horké, jiní naopak jsou takového názoru, že boilies by mělo vychladnout a lehce oschnout před mrazením). Za běžných podmínek konzervování v časovém horizontu 12 měsíců jde o výborný způsob, jak mít zásobu kvalitních boilies.

     Nevýhody: Je nutné vlastnit prostorný mrazák. Při nedokonalém chlazení dochází k promrznutí a ztrátě kvality. Proto je optimální hranice konzervování 6 - 9 měsíců, max. hodnota se pohybuje okolo 12 měsíců.

Nakládání v oleji

     Na toto téma jsem již jeden článek psal, a protože se moje poznatky významným směrem nezměnily, popíši jej stejně i zde. Olej způsobuje efekt ucpávání pórů, a tak jsou boilies chráněny před přístupem plísní. Proto, aby konzervace byla účinná, je nutné skladovat boilies v co možná nejčistější uzavíratelné nádobě, použít kvalitní rostlinný olej, nádobu skladovat v suché a tmavé místnosti při stabilní teplotě. Problémem je oxidace oleje, která je odvislá od teploty skladování. Při vyšší teplotě dochází k oxidaci dříve a tím je znehodnocen jak obsah, tak i konzervační medium. Délku skladování nelze přesně určit, protože ta je odvislá od více faktorů (kvalita oleje, teplota místnosti atd.). Sám mám více než 1,5 roční zkušenost, že boilies bylo použitelné i po této době. Bylo uleženo stabilně doma v 5l sklenici. Zatímco jinde uskladněné boilies, které jsem nosil k vodě, bylo ve znečištěném oleji od neustálého přebírání boilie a navíc v místnosti byly velké výkyvy teploty, boilies nevydrženo ani půl roku – olej zoxidoval, tzv. žlukl.Takto konzervované boilies postupně tvrdne až se nakonec podobá sušenému.

     Výhoda: Relativní délka konzervace. Cena konzervace. Možnost vytvořit dip na olejové bázi.

     Nevýhody: Náchylné na prostředí skladování a tím pádem neurčitá délka skladování. Vysoký obsah oleje v samotných boilies, proto se nehodí jako "vnadící", ale pouze jako "chytací".

Nakládání v nasyceném solném roztoku

     Kdo by neznal slanečka. Tento způsob konzervace je znám od nejstarších lidských civilizací, kde je solí (kuchyňskou - NaCl) způsobeno ucpání pórů. Podobného efektu je žádáno při sterilizaci kukuřice a dalších potravin. Zde se ale s ohledem na konečnou chuť produktu, který se obtížně zbavuje soli, nepoužívá nasycený roztok soli, ale jen roztok s určitou koncentrací soli (dle výrobce).

     Na tomto místě je třeba si říct, co vlastně znamená nasycený solný roztok. Nejdříve jsem chtěl citovat učebnici ze ZŠ, ale nakonec se pokusím o vlastní výklad ;-) V podstatě nasycený stav je stav, kdy tekutina (voda) již nepřijímá další množství rozpustné pevné prvky (např. sůl).

     Při vložení boilies do takového nálevu postupně vzniká okolo kuliček minerální (solná) krusta, která je postupem času silnější a silnější (jako praktický příklad je možné poukázat na vodovodní trubky, které obsahují jen zlomek minerálů), čímž zabraňuje vzniku plísní. Sůl má tu výhodu, že je ve vodě rychle rozpustná. Kdo někdy konzumoval správně připraveného slanečka, tak se určitě divil jako já, že není slaný!!! sul-boilie

     Někdo sůl používá i tak, že uvařené boilie zasype suchou solí. Ta z boilie vytáhne hodně vlhkosti, takže pokud je soli málo a vlhkosti hodně, sůl se rozpustí a boilie je opět ve slaném nálevu. Pokud je soli hodně, pak je sůl jen vlhká a konzervace funguje stejně tak dobře. boilie-sul

     Výhoda: Poměrně stálá konzervace po celou dobu testu. Maximální doba trvání konzervace je neznámá, ale i při této příležitosti bych se obrátil na příklad slanečka.

     Nevýhody: V tomto případě jsem na žádnou nevýhodu nenarazil. Nepatrná ztráta aroma. Nutnost jako vždy udržovat konzervovací medium čisté v uzavřené nádobě. Při použití barviva je nutné zvýšit dávku.

Nakládání v nasyceném cukerném roztoku

     Tento způsob konzervace včetně výsledku je v podstatě stejný jako výše popsaný. Jak v tomto, tak i v předchozím případě je pro rychlou přípravu nejlepší vodu ohřívat a dodávat cukr/sůl, s vyšší teplotou lze vytvořit nasycenější roztok. Ovšem pokud se cukerný roztok dostane do fáze nasycení, tak začne karamelizovat trochu odlišně než jako holý cukr. Roztok začíná připomínat kuřecí polévku z čínských fast foodů. Pro účely konzervace je tento lepší, ovšem v praxi se setkáváme s problémem zhoršené rozpustnosti po vhození takto skladovaného boilie do vody, která je tím horší, čím je roztok hustší. Problém je pak i s uvolňováním aroma.

Nakládání v melase

melasa      Melasa je produkt z cukrové třtiny a je jako konzervant také známa po staletí. Milovníci vodních dýmek jistě vědí, že tabáky pro dýmky jsou nakládány/konzervovány právě v melase. Tento efekt je již znám i rybářům/kaprářům, kteří již takto své kuličky konzervují. Vcelku jde o jednoduchou přípravu - navařené boilies vydatně zalijeme melasou a uzavřeme. Melasa ucpává póry boilies, a tak nedochází k zaplísnění. Melasa sama o sobě funguje jako úžasný atraktant a kvalitní přírodní sladidlo. Proto takové její použití k dipování a konzervaci považuji za jednu z nejlepších.

     Výhody: Kvalitní konzervace, dipování během konzervace, čímž se zvyšuje i úspěšnost boilies. Melasa nemá vtíravé aroma a doplní i masové kuličky.

     Nevýhody: Vysoká spotřeba melasy. Výhoda je, že po vyjmutí poslední kuličky je možné melasu opět zužitkovat do nových boilies jako sladidlo.

Nakládání v alkoholu

alkohol      Záměrně jsem nepoužil slovo líh. Určitě bych nepoužil technický líh. Ač teoreticky po vyjmutí z kuličky by měl veškerý líh vyprchat, tak si tím nejsem jist natolik, abych to uváděl jako obecné faktum. Proto pro takové nakládání je tedy vhodný čistý špiritus - prostě alkohol. Konzervace jako taková je velmi často používaná při konzervování biologických materiálů. Přestože se v praxi spíše používá formaldehyd, obdobné účinky má i alkohol a za tímto účelem byl i využíván. Použití je stejné jako u všech ostatních tekutých konzervačních medií, která byla popsána výše. Je možné, kromě čistého alkoholu, použít i různé destiláty typu slivovice, vodka … Obsah alkoholu by se měl pohybovat okolo 50 - 60%.

     Výhoda: Možnost použití i u boilies, která nebyla vyrobena ze sušených mouček, ale byla např. rybí moučka nahrazena rybím masem, čerstvá játra, maso, apod... Nemá na boilies vliv co se týká chuti či zápachu.

     Nevýhoda: Cena. Litr čistého alkoholu se pohybuje okolo 200kč za 1l !!! Škoda dobré slivovice! ;-)

Sterilizace - zavařování

zavarene-boilie      Je známý pojem pro konzervování sezónního ovoce. Ovšem k čemu bych tuto konzervační metodu přirovnal pro naše účely, je konzervování vlašských ořechů. Úplně stejné je to i u boilies. Uvařené a lehce zaschlé boilies vložíme do čisté okurkové sklenice, zaplníme ji co to jde a utěsníme zavařovacím víčkem. Sterilujeme ve vodní lázni po 30 minut při teplotě 85 °C. Po otevření sklenice je nutné kuličky spotřebovat.

     Výhoda: Možnost dlouhodobé konzervace. Levný způsob jak zakonzervovat větší množství boilies.

     Nevýhoda: Vyplatí se jen při větším množství. Jde docela o pracný způsob konzervace.


Vakuování

     Tento způsob z těch, co jsme si na těchto stránkách představili, patří zajisté k nejmodernějším. Vlastní myšlenka je jednoduchá, a to odčerpat vzduch (běžná domácí vakuovače neodstraní 100% všechen vzduch) a vytvořit podtlak. Výhodou takto zakonzervovaných boilies je, že je můžeme skladovat při běžné pokojové teplotě a přitom navršené do vrstev. Minimálně zavírají místo. Takto zakonzervované boilie vydrží opravdu dlouho. Otázkou je, jaké množství vzduchu v sáčku/nádobě zůstalo. V tomto případě nemám představu, jak dlouho boilies vydrží, ale věřím, že dlouho. K mému úžasu (což jsem zjistil až v průběhu testu) tuto technologii při konzervaci již jeden český výrobce kuliček využívá.

     Výhody: Skladné balíky. Dlouhodobá konzervace bez na první pohled viditelných nedostatků. Minimální ztráta aroma.

     Nevýhody: Snad jen vyšší vstupní náklady na zařízení. Spotřební materiál (fólie, misky) již tolik drahý není.

Závěr

     Tento příspěvek měl za úkol projít všechny možné druhy konzervace, které může rybář využít pro konzervování boilie. Musím uznat, že jsem se snažil navázat na svůj článek o netradiční konzervaci boilies a poukázat i na další možnosti. Jde vždy o alternativy, které jsou bez chemie. Vlastně i s tím jsem do těchto pokusů šel, aby se našla možnost, jak vynechat různé pasty či prášky, které nejenže mění samotnou vůni i chuť boilies, ale samozřejmě nejsou moc zdravé jak pro člověka, tak pro rybu.

Autor: Groow

Diskuse k článku (84 reakcí)

Přečteno: 27 616x
Průměrná známka: 1.26

NNetradiční konzervace boilie

Pro mě je už vyhovující, že po uvaření (upečení) a zakonzervování mohu jít za dva měsíce na ryby s tím, že vím, že mám sebou čerstvé atraktivní boilies, které je schopné chytat kapry.

NVýroba boilies

Odporúčame namiešať suchú zmes najprv v malom množstve, max. na 3-4 vajíčka a až po overení správnosti voľby kombinácie komponentov namiešať niekoľko kg suchej zmesi.