Feeder 70+

1.11.2006 - Martin Maťák

      Lov s feederovým prutem je neuvěřitelně rozmanitý. Můžete chytat na řekách i stojatých vodách, malé i velké ryby, kaprovité i dravé, pasivními či aktivními metodami - je toho opravdu moc. V tomto článku bych chtěl volně navázat na své články "Heavy feeder", "Jak chytat s feederem na řekách?" a "Feeder a stojaté vody" a zaměřit se v něm tentokrát na chytání na velkých stojatých vodách na velkou vzdálenost. Přestože bude popisován velmi atypický styl lovu, snad si své příznivce najde. Na našich revírech máme mnoho příležitostí k jeho vyzkoušení. Bude to, doufám, zase něco "nového", co naše ryby zatím neznají. Pokud to některé konzervativní zastánce jemného pojetí feederového lovu popudí, předem se jim omlouvám za způsobený šok ;-)

Proč chytat daleko od břehu?

      Často se píše, že ryby rády najíždějí do příbřežních oblastí, nejčastěji za potravou do mělčí vody. Ale ty větší zároveň dobře vědí, že zde je zvýšené nebezpečí. Lovit u břehu může být velmi efektivní, ale musíte ryby přesvědčit, že jim nic nehrozí - např. dobrou návnadou, tichým chováním a jemným náčiním. Pokud budete lovit v bezpečných oblastech, třeba dál od břehu nebo kdekoliv, kde se tak často nechytá, ryby vždy budou méně podezřívavé k vaší nástraze.
      Drobné odbočení: určitě znáte ty situace, kdy si sám velmi dobře zachytáte a druhý den tam vezmete dva své kolegy a nechytnete třeba vůbec nic. Jsem dnes přesvědčen o tom, že vyšší počet nahozených udic ve vodě omezuje šanci na záběr. Nemyslím jen větší počet přehazování nebo větší hluk na břehu, i když to se také negativně projevuje, ale doslova větší počet udic ve vodě. Ryby napnutý vlasec pod hladinou cítí! Věřím tomu. Pokud dokážete chytat v místech, kam ostatní nenahazují (nejsou tam napnuté vlasce), zvýšíte si svou šanci na úlovek. Nemusí to být zrovna ve středu nádrže - pokud ostatní nahazují tam, vy nahoďte ke kraji. Tento článek je ale právě o chytání "uprostřed".
      Teď vás asi napadne, jak daleko tedy lze s feederovým prutem nahodit. Je ale velký rozdíl mezi "nahodit" a "chytat". Nahodit můžete přes 100 m, ale to neznamená, že tam budete také umět lovit - tedy zakrmovat a nahazovat s rozumnou přesností a citlivostí. Mám, podle mě, velmi dobré vybavení pro tyto účely a jako horní limit pro chytání na feeder s krmítkem se mi jeví hranice 70 m, a to jen za optimálních podmínek (slabý vítr, malé proudění, dobrá viditelnost). Tam ještě dokáži dopravit opakovaně s přesností 3 metry krmení i své dvě montáže a rozpoznat a také zužitkovat záběr. Při větrném počasí může dělat problém i 50 m vzdálenost - nezdá se to, ale i to je dálka jako hrom, většinou se na feeder chytá v poloviční vzdálenosti.

Vybavení

      Pro přesné nahazování 40g krmítek s návnadou na 70m vzdálenost potřebujete feederový prut z kategorie heavy pro vrhací zátěž do 120 gramů s délkou 390 cm. S mediem tam možná nahodíte také, ale ne pokaždé a ne s takovou lehkostí a přesností. (Existují i různé extra-heavy verze feederových prutů pro zátěže do 200 gramů, s těmi však nemám zkušenosti.)
      Dále potřebujete velký naviják a myslím opravdu VELKÝ. Sám jsem nevěřil, jaký to je rozdíl, dokud jsem místo klasických navijáků velikosti 30 nedal na pruty baitrunnery o velikosti 80 - pak už jsem je ze svých heavy prutů nesundal. Hody se prodloužily a stahování těžkých krmítek z velké dálky je teď také snadnější (navíc využívám i ten baitrunner, ale to sem nepatří, není to nutné).
      Na cívkách mám vždy pletenou šňůru, na takovou vzdálenost je to při feederaření pro mě jediné možné řešení. Používám obyčejnou levnou pletenku na 4 kg. Monofilní vlasec je průtažný a používám ho jen okrajově, a to v průměru 0,20 mm - např. pokud vím, že budu chytat na pevnou montáž (viz níže) - o trochu lépe se s ním nahazuje. (Poznámka: Teprve nedávno jsem si všiml, že když silně v rukách napnete 1 metr vlasec a pak ho povolíte, tak se nezcvrkne zpět na 1 metr, ale jen nějakých 103 cm a ty zbylé 3 centimetry se vracejí už jen střašně pomalu! Hrůůůza!)
      Jak s pletenkou, tak i s vlascem vždy používám šokový návazec z monofilu o průměru kolem 0,25 mm a délce asi 4 metry. V tomto případě jde opravdu o šokovku, která dovoluje nahazovat velké zátěže silou. Jindy na ni používám tenčí vlasec a slouží jen jako tlumič k pletence. Zde je určena na těžkou práci, i když samozřejmě také pomáhá při zdolávání neztrácet ryby vinou neprůtažnosti pletenky.
      Špičky používám o síle od 2 do 3 oz.

Krmítka

      Používám vždy krmítko - sice letí mnohem hůře než olověná zátěž, ale mám s ním více záběrů. Dávejte pozor, že některá krmítka létají znatelně lépe než jiná stejně těžká i objemná, rozdíl může být i přes 20 m. Nejhůře létají klasické feederové košíky se zátěží na boku, lépe košíky se spodní zátěží a podle mne úplně nejlépe klasická olověná krmítka na položenou. Samozřejmě moc záleží na množství a kompaktnosti návnady, to také hodně ovlivní délku letu.
      Pokud můžete na svůj prut naložit 100 g, pak nahodíte dál s 60g těžkým krmítkem s malou 40g porcí návnady než s lehkým 30g krmítkem se 70 g návnady. Jinak, mezi námi, dostat těch 100 gramů na 70 m bude pro některé rybáře zpočátku problém, začněte raději s lehčími projektily. Osobně nejraději používám 40g olověná krmítka, která mají s návnadou kolem 80 gramů.

Montáže

      Při svých prvních pokusech chytat dál jak na 50ti metrech jsem bojoval především s montážemi, a to především kvůli zamotávání. I má oblíbená tuhá průběžná montáž se dokázala někdy zamotat. Švih je příliš silný a spodní návazec se s kmenovým vlascem vždy potká. Našel jsem jen tři sestavy, které tomu odolávají a zároveň jsou dostatečně účinné.
      Samozřejmě je první z nich srkačka, tam se nemá co zamotat. Navíc perfektně létá a použitá hutná návnada dobře odolává letu i prudkému dopadu na hladinu. Jde o pevnou montáž, která upozorní na záběr na jakoukoliv vzdálenost.
      Druhou je balaton, perfektní montáž na menší ryby nebo do studenější vody. Bohužel se mi s ním nedaří dosahovat tak vysoký průměr velikosti lovených ryb jako s ostatními, ale dohání to počtem. V teplejší vodě se s ní většina ryb zasekne sama a záběry jsou pak velmi zřetelné.
      Třetí je jakýsi prodloužený balaton nebo možná modifikovaný paternoster. Návazec je dlouhý asi 60 cm a odbočka ke krmítku o 5 cm více. Narozdíl od klasického paternosteru se háček nemůže omotat okolo krmítka a přitom je těsně u návnady. A výhoda proti balatonu je v tom, že zde je dlouhý návazec, který častěji pomůže k větším rybám. Právě s touto montáží jsem letos na Mlýnech a na Mušově na velkou vzdálenost nachytal nejvíce pěkných cejnů a kaprů. Sestavu je vidět na přiložené fotce, nebo ji v kratší verzi najdete v Atlase montáží.

Zakrmování

      Prvně musím říct, že dodnes neumím pořádně používat prak, lépe řečeno nejsem spokojen se svou přesností zakrmování prakem. Pokud chytám dál, než kam dohodím návnadovou kouli rukou, používám k zakrmování buď

jen krmítko (viz článek o feederu na stojaté vodě) nebo speciální zakrmovací raketu. Raketou vnadím především partikl z různých obilnin - složení závisí na druhu a velikosti ryb (příklad - Atlas návnad), ale může se použít i pro sypkou návnadu, červy, boilies apod. Pokud mi ale pro vnadění raketou na 30m vzdálenost stačí obyčejný tvrdší přívlačák a levný naviják, na 70 m jsem si musel pořídit něco jiného.
      Prodávají se speciální kaprové pruty pro vnadění s raketou, vypadají krásně a určitě by splnili to, co od nich očekávám. Nechtělo se mi ale dávat za svůj první "pracovní" prut tolik peněz a koupil jsem si za sedm stovek ten nejobyčejnější třídílný surfový prut ze sklolaminátu. Musím po sezóně používání říct, že přes zimu si asi koupím ten speciál... Surfák je těžký a rukojeť pro časté nahazování nesmyslně dlouhá. Po půl hodině, během které vyhážu na takovou vzdálenost jen asi 5-8 litrů návnady, jsem z toho už drobátko zničený.
      Na čem určitě nedoporučuji šetřit, je naviják. Vnadění raketou je tvrdá práce a obyčejný kolovrátek rychle zničíte. Používám teď kvalitní velkokapacitní kaprařský naviják. Nezáleží na brzdě, nezáleží na dobrém ukládání vlasce. Všechno, co chci, je jen aby to ten naviják 3 roky vydržel.
      Na cívce mám navinut obyčejný silon o průměru 0,40 mm.
      Samotné zakrmování probíhá následovně. Nejdříve musím vědět, jak daleko budu chytat, a musím si potvrdit, že tam dohodím jak raketou i tak plným krmítkem na feederu. Proto nejdříve nahodím raketu, zaklipuji vlasec na cívce a nechám ji plavat na hladině. Pak vezmu feeder a nahodím přesně k plovoucí raketě (to se na velkou vzdálenost obtížně odhaduje, ale musíte si poradit). Pak si na feederu udělám značku na vlasci (tedy šňůře), případně rovněž zaklipuji, pokud se rozhodnu chytat se zaklipovanou šňůrou. Druhým feederem udělám to stejné, vždy chytám na dva. Nyní stačí všechny pruty stáhnout a pokračovat v úvodním zakrmování raketou, stále do stejného místa s co největší přesností. Držte směr nahazování podle nějakého objektu na protějším břehu, vzdálenost za vás pohlídá zaklipovaný vlasec.
      Nahodit 250 g raketu tak daleko je celkem namáhavé, člověk se toho zpočátku bojí, ale dobré náčiní vám hodně pomůže. V mém případě nahodím méně s heavy feederem než raketou na surfové prutu, takže těch 70 m se raketou ještě v pohodě dá opakovaně zvládnout. I když pochopitelně ne všechny náhozy dolétnou tak daleko - je obtížné udržet pozornost a pohlídat si přesné provedení každého nahození při několika desítkách opakování. Každopádně doporučuji pro začátek nalepit si na ukazováček pravé ruky leukoplast, abyste udrželi těžkou raketu během nahazování a nepouštěli ji předčasně z obavy před pořezáním prstu vlascem.
      Po odhození rakety držte prut špičkou hodně nahoru, abyste neutrhli vlasec, až se odmotá na klip. Až k tomu dojde, setrvačnost rakety vám prut sklopí dolů, zpomalí se a pěkně měkce dopadne na hladinu na napnutém vlasci. Nepotopí se tak hluboko, jako kdyby dopadla volně, rychleji se vysype a rychleji ji můžete začít přitahovat zpět. K tomu mám malé doporučení - je nutné co nejdříve dostat raketu nad hladinu, po které bude klouzat a snadněji stahovat, než kdybyste ji táhli pod vodou. Proto nejdříve několikrát namotejte navijákem s prutem dole a pak klasicky zasekněte nahoru za rychlého točení kličkou. Pokud se vše povede, raketa se zvedne z vody a máte vyhráno. Je lepší použít nějaký plovoucí vlasec nebo třeba i pletenou šňůru, abyste jej potopený nemuseli pokaždé pracně zvedat z vody.
      Mám ještě dva tipy - první: těsně po nahození rakety se z ní ve vzduchu vysype trochu partiklu, který dopadne asi jen 10 m od břehu. Tomu lze částečně zabránit tím, že budete raketu plnit jen asi ze 2/3. Ale ještě lepší je plnit ji asi 2 cm pod okraj a "zazátkovat" trochou vnadící směsi, kterou nasypete na partikl a jen zlehka uplácáte. Opravu jen zlehka, žádné stlačování - stačí jen tolik, aby se partikl při položení rakety na stranu nevysypal.
      Druhý tip: běžná raketa má plovoucí špičku a plastové tělo. Teoreticky má plavat dnem dolů a špičkou nahoru. Praxe je ale taková, že tah vody za vlasec ji drží v šikmé poloze a návnada nevypadává tak snadno - je nutné pocukávat prutem a pomáhat tomu. Aby raketa plavala dnem kolmo dolů, je lepší přidat na obratlík, kterým se přivazuje k vlasci, malé olůvko. Stačí tak kolem 5 gramů - nesmí potopit raketu nebo ovlivnit její let vzduchem. Kladný účinek na rychlost vysypávání je hned poznat, stačí po nahození počkat na vysypání jen pár sekund a můžete ji hned prázdnou stahovat zpět.

Taktika zakrmování

      Krmení raketou je poměrně hlučná záležitost a obzvláště při krátkodobém lovu je její nasazení docela neobvyklé. Obvykle zakrmuji masivně na začátku lovu, v hlavní sezóně řekněme kolem 5 litrů návnady. Potom lze zvolit dvě strategie dokrmování - buď často a málo, třeba jedno nahození po 15ti minutách, což chce disciplínu a je to lepší spíše na hlubší vodě (nad 3 m), kde se ryby tak neplaší nebo zakrmovat větším množstvím méně často, třeba 3 litry po 3 hodinách a mezi tím krmit jen krmítkem. U vody se ale spíše budete řídit tím, jak reagují ryby. Pokud záběry přestávají, je lepší udělat něco mimo plán, než jen čekat.
      Můžete zkusit zakrmovat více dnů - mohu potvrdit, že již druhý den budete mít znatelně více záběrů.

Jiná řešení

      Další možností, jak chytat na velké vzdálenosti na feeder, je použití lodě k zakrmování, nejlépe ještě s bójkou označující krmné místo. Je to pak už něco jako kaprařina s použitím jemných metod. Sice je to pracnější a zdlouhavější, ale efekt je citelný.
      Také je možné použít prak a zakrmovat návnadovými koulemi nebo zmraženým či jinak slepeným partiklem.
      Dále je tu možnost použít naběračku připevněnou na konci starého prutu a tou naházet na loviště návnadové koule - ve dvou lidech je to velmi rychlé a přesné.

Lov

      Pokud úspěšně zakrmíte a nahodíte svou montáž na zakrmené místo, pak už samotný lov není obtížný. S pletenou šňůrou jsou záběry často stejně zřetelné, jako při lovu na kratší vzdálenost. Znovu zdůrazňuji, že je potřeba mít max. ostré háčky, které pomohou vidět záběry lépe - ano, ostřejší háček znamená hezčí záběr.
      Samozřejmě se na dlouhém vlasci více projevuje proudění vody, zachytávání nečistot a další neduhy. Oproti nahazování a zakrmování to jsou však zanedbatelné problémy.

      Na závěr si dovolím malou poznámku - často se při lovu v nechytaných oblastech stane, že je méně záběrů, než v prokrmovaných místech blíže u břehu. Hlavně menší ryby budou brát méně. Osobně to spíše vítám, protože tahat plotice minutu na břeh je zdlouhavé a brzy to přestane bavit. Tyhle lovy chápu jako cílené na větší ryby, proto i ten partikl, raketa, delší zakrmování atd.

      Přeji vám mnoho úspěchů při dálkových lovech.

      (A tady se můžete podívat na anglické video se zakrmováním raketou.)

Aktualizovano 3.11.2006: Přidávám ještě 2 ilustrační videa, nejsou na nich žádné zdolávačky ryb, jen pohled na špičky prutů. První 6MB ukazuje, jak je težké za velkého větru poznat ve vlnách záběry. Druhé 2MB pak ukazuje falešné záběry do vlasce od cejnů.