Lov bolenů na přívlač

27.10.2006 - Ondrys

     Když jsem na MRKu objevil upoutávku se žádostí o poskytnutí zkušeností z lovu bolenů, okamžitě jsem si vybavil vzpomínky na jeden prázdninový večer strávený u vody.

     Nebudu se zde rozepisovat o biologii tohoto druhu, životním cyklu apod., myslím, že to je zbytečné. Na toto téma už bylo popsáno mnoho papírů a já navíc nejsem příznivcem opisování článků a kapitol z jiných knížek. To si koneckonců můžete přečíst doma v teplíčku každý sám v mnohem odbornější formě. Takže půjdeme rovnou k věci.

     Každý má bezpochyby svůj systém chytání ryb, já samozřejmě také, a lhal bych, kdybych tvrdil, že vám prozradím vše. Ale to jistě každý chápe. K lovu bolenů, všeobecně k lovu přívlačí, jsem se dostal asi před osmi lety. Můžu říct, že mi lov bolena poskytl nevšední zážitek a převážně v létě ho v přívlači řadím na první místo. Podotýkám však, že nejsem žádný specialista a to, co se vám zde pokusím popsat, nebudou jen mé zkušenosti, ale i dlouholeté poznatky mých kamarádů a ostatních rybářů. I jim samozřejmě patří dík.

     Začalo to jednoho srpnového večera. Vysoká oblačnost, bezvětří, nezkalená voda. Neváháme ani minutu a jedeme vláčet. Spolu s bráchou Josefem a kamarádem Víťou se vydáváme na kole do města na řeku. Říční úsek je asi 5 km dlouhý a poměrně hluboký. Vybíráme si místo pod silničním mostem. Za jeho pilíři, kde se voda točí a vytváří tzv. „vracáky“, je hloubka až 2,5 m.

     Spousta závad (nákupní vozíky, jízdní kola, převrácené popelnice, staré pilíře) poskytuje dokonalý úkryt pro ryby. Výška mezi chodníkem na nábřeží a vodní hladinou je za normálního stavu vody asi 4 m. Z nábřeží proto nemůžeme vést nástrahu ideálně, a tak chtě nechtě musíme do vody. Brodění v tomto úseku není zakázáno, takže v tom problém není. Snad jen ta hejna komárů… Sluníčko pomalu zapadá.

     Za nástrahu volíme stříbrné a měděné plandavky. Vlasec 0,22 – 0,25 mm by snad mohl stačit. První náhozy kříží řeku a nástrahy dopadají nedaleko protějšího břehu. Špičku prutu máme v úrovni pasu a kolen tak, aby nástraha pomalu stoupala vodním sloupcem. Rychlý návin nedává bolenovi šanci si nástrahu prohlédnout, což se nakonec ukáže jako rozhodující.

     Pro mnohé, zvláště začínající rybáře bude otázkou, jak rychle navíjet? Řekl bych, že termín jeden metr za sekundu zní dost nepřirozeně. Můžu říct, že ve skutečnosti musí být rychlost vedení nástrahy taková, abychom vyloučili záběry ostatních druhů ryb. Samozřejmě, usilujeme o to dobře si zachytat, ale pokud je v revíru dostatek jelců, za chvilku to nebude bavit ani toho největšího fajnšmekra, to vám můžu zaručit.

     Série záběrů na sebe nenechá dlouho čekat. Víťa svoji plandavku nahazuje daleko na druhou stranu a protahuje ji tůní před pilířem. Najednou ucítí v prutu škubnutí. Následuje zásek a taky to, na co v životě nezapomenu. Z tůně na druhé straně, kde ryba zabrala, následuje rychlý výpad a úprk po proudu. Rybu se mu nedaří otočit, natož zastavit, a tak ji musí následovat vodou podél nábřeží, kde není taková hloubka. Po zhruba padesáti metrech se řeka tlačí na levý okraj nábřeží a vpravo z naší strany se odkrývá oblázkový poloostrůvek. Když se dostane na mělčinu, ryba se drží někde naproti v proudu. Souboj trvá dlouhé minuty, ale rybář pomalu dostává na naviják metry vlasce. Ryba se najednou ocitne mimo proud a rybář ucítí šanci. Do mělké vody se vyvalí stříbrné torpédo. Víťa na nic nečeká, vbíhá do vody, jedním hmatem zvedá bolena za spodní čelist a vynáší jej na břeh.

     Oba s bráchou brodíme co nejrychleji vodou k mělčině. Na břehu už těžce oddychují oba účastníci souboje. Víťa postupně přijímá gratulace. Brácha vytahuje z batohu vezírek, metr a váhu. Za chvíli vítězoslavně křičí: „ Osmdesát jedna a pět kilo!“ Štěstí se za chvilku přiklání i na naši stranu. Dohromady ten večer zdoláváme pět krásných bolenů, z nichž tento byl největší. Bráchovi se podaří dva, já chytnu jednoho a Víťa ještě taky jednoho přidá. Pod 55 cm jsme se nedostali.

     Vlevo je Víťa a jeho první bolen 81cm, vpravo jeho bratr Pavel asistuje s Víťovou druhou rybou.

     O své poznatky a zážitky bych se s vámi chtěl nyní podělit trochu netradiční formou. Vybral jsem otázky a problémy, které nás zaujaly, se kterými jsme se potkávali a na něž se vám nyní pokusím odpovědět.

Jakou zvolit nástrahu?

     Bolen je velmi náladový. Někdy si vaší nástrahy vůbec nevšimne, jindy zase sebere „úplně všechno“. Pro nás hrály hlavní roli hlavně třpytky. V srpnu a prázdninovém období se nám nejvíce osvědčily menší plandavky (6-8 cm) se stříbrnou a měděnou barvou. Méně už boleny zaujaly woblery, ale to nemusí samozřejmě platit všude. Bílý twister s červenou hlavičkou se osvědčil zejména v zimním období. Na rotační třpytky jsme nachytali spousty bolenů, ale jen menších, do 50 cm. Důvod je podle mě takový, že klasickou rotačku nemůžete přitahovat tak rychle jako plandavku a velký bolen si ji proto stačí prohlédnout. Někteří starší rybáři, se kterými jsme o bolenech mluvili, nám však popisovali jisté černé rotační třpytky z Ruska. To byla prý v jejich mládí nejlepší nástrahou na boleny. Nám však jde v podstatě o to, aby nástraha měla ve vodě co nejmenší odpor vůči vodě (kvůli rychlosti přitahování), a aby pokud možno zanechávala ve vodě určitou stopu (proud bublinek) a zároveň rybu svým pohybem vydráždila k záběru.

     Není to tak dávno, co mi poradil jistý zkušený rybář trochu jinou alternativu než je plandavka.

     Kovovou trubičku seřízneme na obou její koncích rovnoběžně (obr. 1), dále ji navrtáme slabším vrtákem ve směru asi 3 mm dovnitř z obou stran (obr. 2). Do dírek upevníme menší pérové kroužky (obr. 3) a nakonec přidáme na horní stranu obratlík s karabinkou a do dolního otvoru trojháček přizpůsobený velikosti trubičky (obr. 4).

Víme kdy, kde a jak?

     V létě i v zimě jsou nejlepší slunečné dny s bezvětřím nebo mírným severním větrem, vysoká oblačnost bez deště nebo před deštěm.

     Časné ranní hodiny 05:00 – 8:00 a večerní doba 19:30 – 22:00 se zdají být nejúčinnější. Největší boleny jsme však ulovili za soumraku - v době, kdy bolen ztrácí obezřetnost vůči vlasci i vůči samotné nástraze.

     Zkusme vyhledávat úseky, kde voda neztrácí příliš na rychlosti. Většinou hledejme tzv. vývařiště, úseky za pilíři mostů a mělčiny.

     Jednoduchá montáž by měla být postačující. Vlasce do průměru 0,25 mm a na konci obratlík s karabinkou. Bez zátěže. Pro ty, co se bojí přijít o svoji drahocennou nástrahu ostrými zuby štiky, mám ještě řešení. Na konec vlasce přidejte návazec z tenké pletené šňůrky. Používejte vždy co nejmenší obratlíky. Hlavně pozor na karabinky, zvláště pak jejich zakončení. Pojistka musí být vyvedena až do zobáčku, pak nehrozí její roztažení.

     Připravte si spolehlivý naviják, nejlépe s bojovou brzdou. Po záběru velkého bolena bude následovat prudký výpad nejméně 20 m.

Jak poznáme, že loví právě bolen?

     Bolen, jak je všeobecně známo, se lovem netají. Útok do hejna menších rybek provází hlučné šplouchnutí ocasní ploutví a velká vlna. Od klasického sumčího puknutí je snadno rozeznatelný. Ti, kdo prosazují tvrzení, že bolen zabíjí rybky ocasem a pak je sbírá, se podle mě těžce mýlí. Viděl jsem lovit opravdu velké boleny. Někteří jedou proti proudu rovnoběžně k místu, kde hejno ouklejí překonává proud. Až když jsou na jejich úrovni, útočí. Jednou jsem byl svědkem toho, jak velký bolen zaútočil na hejno menších rybek pod vysokým vymletým břehem. Některé rybky vyskočily tak, že dopadly přímo do vymletého břehu a jak skákaly zpátky do vody, bolen se otočil a jen je posbíral.

Jak se chovat při lovu bolenů?

     Tato ryba je velmi nedůvěřivá. Jakmile se kolem vody udělá menší rozruch, prchá neznámo kam. Už druhým rokem usiluji o bolena magické hranice. Vždy, když přijdu k vodě, snažím se maximálně maskovat. Ale pokaždé, když chytám na místě, kde ho vidím lovit, nevydrží tam víc jak dvacet minut. Loví na opačném břehu, než stojím, resp. skoro klečím. A když už vyjede ze své skrýše, kterou je stará požární čerpačka, většinou projede kolem břehu a pak už ho nevidím.

     Z úryvků trojnásobného mistra světa v přívlači Jacka Koledowicze jsem vyčetl, že on loví velké boleny vleže. Ale asi mi dáte za pravdu, že to nebude to pravé ořechové.

     Závěrem bych chtěl říci asi tolik. Nejsem žádný odborník, ani se za něj nepovažuji. Počítám s tím, že můj článek, pokud bude otištěn, nevzbudí ve všech důvěru, a tak prosím ty, jenž budou mít jakékoliv připomínky a nápady k článku, ať mi dají vědět. Ti ostatní, řeknu neslušní, ať mi vlezou na hrb. Reaguji tak na spousty hloupých připomínek zde i jinde píšících rybářů. Myslím si, že rybařina je taky o komunikaci. O to, podělit se s ostatními o svoje nápady a zážitky, aniž by to bylo někomu proti srsti. A když je, ať si ta svoje „tajemství“ radši nechá pro sebe.

Petrův zdar!
Ondrys