Jak na líny

2.10.2006 - Mr.Stick

      Nazelenalé, někdy až zlatožluté zbarvení, drobné šupinky, tmavé zaoblené ploutve a smutný pohled. Poznali jste nebo tápete? Myslím, že poznali. Jen málokterý původní rybí druh je tak specifický, jako lín obecný. V poslední době rybáři naříkají, že línů z našich vod ubývá a v rozkvétající kapří monokultuře je čím dál těžší je ulovit. Ale já se ptám, je to skutečně pravda? Nebo jen nejsme schopni tyto nádherné ryby najít a pokoušet jejich pověstnou opatrnost a vybíravost? Pravda bude někde mezi. Línů je nepochybně méně, ale ulovit se stále dají, ať už náhodně nebo cíleně. Zde jsou mé skromné zkušenosti z lovu této nádherné ryby.

O línovi

      Jedná se o kaprovitou, všežravou a nedravou rybu středního vzrůstu s rozměry pohybujícími se do 70 cm délky a 5 kg váhy, povětšinou jsou však líni mnohem menší. Velmi zřetelně se dá pozorovat velikostní rozdíl v úlovcích z našich a cizích vod. Zatímco třeba ve Francii se celkem běžně loví líni okolo 60 cm, u nás je ryba přes 50 cm div ne vynášena spolu s lovcem do nebes. Je to dáno hlavně stálejšími klimatickými podmínkami. Zatímco u nás aktivita lína začíná růst až od května, třeba ve Francii již během března. Zima je kratší a teplota vody přece jen o něco málo vyšší než v té samé době u nás. Největší líni, jakožto i světový rekord, však pochází z Velké Británie. Zde se už nemůžeme odvolávat na příznivější klima, příčinu je nutno hledat jinde. A věřte, že je velmi jednoduchá. Lín je v Anglii velice ceněnou rybou a pokud už se přistupuje k vysazování, je právě tento rybí druh jedním z nejčastějších. A pokud už se vysadí, má šanci dorůst obřích rozměrů? Ano, má. Na 90% britských revírů platí striktní pravidlo chyť a pusť, takže ryby mají šanci dorůst.

      Ale zpět k nám. Nepředpokládám, že někdo pojede lovit líny do Anglie :o) V českých vodách jde o původní druh, jehož úlovky jsou známy již od 14. století. Spolu se štikou se používal jako uvítací a vysoce prestižní potravina na hradech a zámcích pro vážené hosty.

      Dlouhověkost línovi nadělena nebyla, a tak se nejstarší ryby dožívají maximálně 10 až 12 roků, proto pohlavně dospívá už okolo 3 let. Přírodní výtěr v revírech probíhá víceméně spolehlivě, ačkoli počty ryb by tomu nasvědčovat nemusely. Dávno před třetím rokem života se však u lína dá rozeznat samice od samce. Nejlépe to jde podle břiších ploutví – samec je má tmavší a sahají mu až za řitní otvor. Kdežto samice je má kratší a většinou světlejší. Dalším znakem, kterým sice nic biologického nepoznáme, ale hodně napoví o stavu ryby, je barva tlamky. Nemá vliv na vybarvení těla, které je závislé na hloubce, kde ryba žije, ani na nic jiného. Podle mně je závislá jen na jednom. U každého uloveného lína jsem si všímal, že větší, viditelně dobře živené, obtloustlé ryby mají tlamku oranžovou. Naopak ryba, která nemá příliš dostatek přirozené potravy a je hubenější, má tlamku spíše žlutou. Možná si teď řeknete, že je to maličkost, která ani nemusí mít žádnou vypovídací hodnotu, já však tvrdím opak. Ony tlustší ryby byly v počtu k hubenějším tak 1:20, v porovnání jsem započítal 4 revíry podobného charakteru a sice umělé rybníky a písníky. Naopak ryby ze slepých ramen s daleko úživnější vodou měly tlamku oranžovou všechny. A bylo také daleko těžší je ulovit na jinou nástrahu, než která se ve vodě vyskytovala přirozeně. Logicky mi z toho vyšlo, že na úživných vodách (zarostlé rybníčky a ramena), které bývají pro lov uváděny nejčastěji, líni daleko hůře reagovali na „umělé“ nástrahy typu kukuřice či rohlík. Ne, že by se na ně nedali ulovit, ale v poměru k přirozeným nástrahám, jsem na ony nepřirozené nachytal daleko menší ryby. A protože se lín většinu svého života zdržuje u dna, má na to uzpůsobenou svoji tlamku. Podobně jako kapr má totiž výsuvný rypec, jež mu umožňuje přerývat dno a hledat potravu.

Vybavení

      Měli bychom mít na paměti, že lín, a tím myslím i trofejní exemplář přes 50 cm délky, je v poměru třeba ke kaprům či amurům stále ryba menšího vzrůstu, proto není třeba silné náčiní. Jaký tedy vlastně použít vlasec. Kmenový by se měl pohybovat někde od 0,20 až třeba k 0,12. Záleží na každém lovci a jeho důvěře v sebe sama. Rozhodně je také lepší si trochu připlatit a koupit vlasec osvědčený a spolehlivý. Budeme často lovit v obtížnějších podmínkách, kde o stulíky, trsy vodních trav a potopené větve nebude nouze. Ztráta velké ryby pak díky nekvalitnímu vlasci mrzí dvojnásob. Forpas, neboli návazec – zakončení montáže bych volil kolem průměru 0,06 až 0,10. Opět ale záleží na bližších podmínkách – například pokud bude v blízkosti lovného místa hodně vázek, je lepší zvolit silnější průměr návazce. Pravděpodobně budeme mít méně záběrů, ale na druhou stranu neriskujeme, že větší ryba montáž utrhne a bude se s ní zbytečně trápit, než se jí zbaví. Hodně, podle mých poznatků, záleží také na barvě vlasce. Slyšel jsem již i komentáře, že ryba barvu rozeznat nedokáže, ale příliš tomu nevěřím. Za tu dobu, co líny lovím, mi prošlo rukama nespočet barevných odstínů. Jako nejhorší se jevila tmavá až černá barva. Líni ji pravděpodobně vidí v kontrastu s hladinou a montáži nevěří. Nesmíme zapomenout, že naše lovná místa se pohybují v hloubce okolo metru, kde je ještě dostatek světla. Naopak nejméně rybám vadila barva neutrální, tedy světle modrá až světle zelená. Záměrně se nezmiňuji o lovu s pletenými šňůrami. Frekvence záběrů od lína vždy, když jsem ji zkoušel, jasně hovořila pro monofil. Na pletenku jsem běžně chytal cejny, kapry, občas i amury, ale lína jen velmi výjimečně. Logické vysvětlení, proč se tak ryby chovaly, jsem ale nenašel.

      Velmi důležitou součástí naší montáže bude háček a je mu třeba věnovat značnou pozornost. Budeme lovit hlavně ze dna, kde lín nejčastěji sbírá potravu. První pravidlo, které ale platí pro každé chytání, je, že háček by měl být ostrý. Lín má zevnitř velice měkkou tlamku a snadno by se mohlo stát, že mělce zaseknutá ryba při zdolávání díky tupému háčku prostě upadne, či špička protrhne slabou blanku a ryba se osvobodí. Ostrost háčku také hraje roli při záseku. Musíme si uvědomit, že háček leží na dně vodorovně, proto se jeho akce znatelně omezí oproti klasickému chytání ve vodním sloupci. Co se týče velikosti, nelze dost dobře odpovědět, protože číslování háčku se zrovna tak jako u navijáků často liší. Standardně se používají háčky ve velikostech od 10 (vetší) až třeba po 16 (menší). Co se týče tvaru háčku, nejlepší jsou takové, které mají kratší raménko a naopak větší oblouček (viz obr.). Tento tvar má při záseku ze dna daleko přímější reakci na vlasec a tím se zvětší i šance na „trefení“ ryby.

      Z praxe bych přihodil jeden tip. Velice se mi osvědčily háčky s očkem, namísto klasické lopatky. Vážu je klasickým soudkovým uzlem (Grinnerem), jako například obratlík, a úspěšnost záseku při plavané vzrostla. Vysvětluji si to tím, že háček drží lépe směr vlasce a nemá tendenci se natáčet jako klasický lopatkový.

      Montáž si každý rybář zajisté zvolí sám podle místa či oblíbeného způsobu lovu. Já přikládám 2 nejtypičtější a nejjednodušší, kterými nemůže nikdo nic zkazit a líni na ně berou spolehlivě. Klasickou montáž na plavanou s pevným splávkem a feederový páternoster.

      Při lovu na plavanou je dobré montáž přehloubit tak, aby alespoň 10 cm návazce a háček s nástrahou ležel na dně, frekvence záběrů se mi pak zvýšila minimálně o 80%.

      Na feeder je kromě zmiňovaného páternosteru dobrá ještě jedna montáž, hlavně pak do leknínových ok. Není dalekonosná, nejlépe pracuje tak do 10 metrů od břehu. Jedná se o klasickou průběžnou montáž, jen s tím rozdílem, že olůvka, v tomto případě broky, jsou nacvaklé na plovoucím balzovém dřívku (viz obrázek). Po náhozu se dřívko ve vodě vzpřímí, ale zůstane ukotveno broky, takže nadzvedne vlasec, který se pak snadněji osvobodí od stvolů vodních rostlin. Tato montáž, je velmi úspěšná hlavně na jaře, kdy teprve stulíky vyrůstají ze dna a tvoří spolu s bahnitým dnem spoustu vázek a závad, o které se může monofil zachytit a záběry jsou pak velmi nezřetelné. Vlasec díky dřívku vede nad nimi, a když lín sebere nástrahu, projeví se to okamžitě na špičce, namísto ohýbání přes překážky na dně. Je ovšem nutné při této montáži chytat se vzpřímeným postavením prutů, a to i na stojatých vodách. Úhel vlasce a špičky by měl být okolo 100 stupňů a nebál bych se i více. Klasicky uváděných 90 signalizuje záběry daleko méně zřetelněji. Špička se totiž neohýbá, jako u klasických montáží, ale naopak se narovnává.

Kde a kdy lovit

      Lín se vyskytuje jak v tekoucích, tak ve stojatých vodách. Není náročný ani na kyslík, ani na čistotu vody. Dokonce dokáže přežít i tuhou zimu pod silným ledem. Proto, dle mého názoru, plavou líni téměř ve všech typech vod, kam měli šanci se dostat nebo se vysazují. Počínaje řekou cejnového pásma, přes slepá ramena a zarostlé rybníčky až k rozlehlým údolním nádržím. Jen těžko bychom hledali lína v pásmech pstruhových, ale i tam se někdy může zatoulaná ryba v hlubší tůni ukrývat a čekat na potravu. Nejnadějnějším místem pro lov však budou právě ona slepá ramena plná leknínů a zarostlé lesní rybníčky. Takováto místa bývají v odborné literatuře uváděna zpravidla nejčastěji a jsou opravdu nejefektivnější.

      Absolutně nejspolehlivější jsou „oka“ ve stulíkových polích. Zde určitě nějaké ty líní cestičky povedou. Úspěch může přinést i lov blízko břehu u trsů pobřežních rostlin. Celkem úspěšně se dá lín potkat i v menších, mělkých, prohřátých zátočinách, kde má dostatek potravy. Potom ale musíme dbát na to, abychom vytvářeli co nejméně rušivých zvuků, které by ryby mohly vyplašit. Ve všech případech totiž hloubka na lovném místě nepřesáhne 1,5 metru. Jen jednou se mi podařilo líny objevit mimo výše uváděná horká místa. Bylo to překvapivě u potopeného kmenu, který nejspíše nebyl obydlen žádným dravcem a línům dával pocit bezpečí.

      Nejlepší dobou pro lov línů pak budou určitě teplé měsíce, to znamená zhruba od května do začátku září. V tomto čase jsou líni nejaktivnější, přijímají nejvíce potravy a dají se ulovit i trofejní kusy. To ovšem neznamená, že se nemůžeme dočkat záběru třeba v březnu nebo v listopadu. Samozřejmě můžeme, ale bude se jednat z větší části o náhodu a souhru okolností (abnormálně teplý den, vysoký tlak atd.)

      Co se týče počasí a doby lovu, není lín při braní příliš vybíravý. Shání potravu za deště, v poledním slunci i ráno, když se ještě nad hladinou válí opar. Právě tehdy má lov nenapodobitelnou atmosféru. Ulovený lín pak působí jako malé sluníčko v kontrastu s mlhavě bílým vodním oparem. Osobně jsem ale nejvíce línů nachytal v teplých dnech okolo poledne, kdy svítilo sluníčko a vál mírný západní či jižní vítr.

      S lovem v noci nemám příliš zkušeností, tudíž nemohu sloužit. Hledal jsem proto informace a našel velmi zajímavé zjištění. Líni prý v noci aktivní jsou, ale znatelně méně, než za světla. Proto se Matt Hayes, britský specialista na sportovní rybaření všeho druhu, domnívá, že častějším úlovkem bude v noci spíše kapr nebo cejn, což jsou ryby, které naopak v noci svoji aktivitu zvýší nebo minimálně nesnižují.

      Nezbývá tedy moc dní či rozmarů počasí, kdy by se lín nedal lovit. Určitě ale mezi ně patří čas, kdy se rychle mění tlak a prudce se ochladí. Rovněž pokud teplota vody klesne pod 12 stupňů Celsia, líní aktivita ochabuje. Většina ryb omezí přísun potravy a líni rozhodně nezůstávají pozadu. Proto je dobré si k vodě nosit teploměr. Ale pozor, vždy musíme měřit teplotu vody v hloubce, ve které chceme lovit. Častokrát se mi stalo, že jsem teploměr ponořil jen u břehu a teplota byla krásných 16 stupňů. Jaké však bylo moje překvapení, když za 3 hodiny lovu ani jeden zelenáč nepřišel. Tenkrát mně to došlo až doma.

      Ještě něco z praxe, a sice jak změřit teplotu v hloubce, kde budeme chytat. Stačí vzít obyčejný pokojový teploměr, na horní část přilepit očko a na dolní omotat kousek drátu, aby se teploměr potápěl kolmo. Pak už jen očko zahákneme za háček a spustíme prutem na dno, kde ho asi minutu necháme. Vím, že existují i profi rybářské teploměry, ale jsou zbytečně drahé a takto po domácku vyrobená pomůcka nám pro měření kolem břehu bude bohatě stačit.

      Za takových dnů, kdy teplota vody klesá pod 5 stupňů, líni přestávají hledat potravu úplně a upadají do letargie, je lepší vyrazit do hospůdky na pivečko, protože šance na úlovek bude menší než minimální.

Krmení

      Důležitou součástí našeho lovu bude krmení. Lín je ryba stanovištní, sice ne doslova jako například štika, ale pokud nemá důvod, nevzdaluje se od svého leknínového pole či zátočiny příliš daleko. Navíc se velice nerad někde zdržuje sám, obvyklé líní hejno čítá průměrně 5 až 20 ryb. Tomu musíme krmení přizpůsobit. Pokud bychom totiž krmili příliš, ryby se přesytí a nebudou brát. Jenže z krmného místa neodjedou, protože jsou na něj zvyklé a považují ho za svoje stanoviště. To omezí další ryby, které připlují odjinud, ve sběru potravy a my bychom mohli čekat dlouhé hodiny bez záběru. Takže při lovu lína určitě platí méně je někdy více.

      Co se týče složení krmné směsi - jako základ bych volil komerční balené krmení na sladké bázi. Dobře funguje například vanilka či med. Přidal bych burisony, které budou stoupat vodním sloupcem a zvědavé líny lákat. Dobré je směs dosti promíchat s hlínou, aby byla spíše tmavší. Nad světlým krmným polem se líni zpravidla necítí bezpečně, protože jsou dobře vidět a kdo ví, jestli není na blízku sumík či štika. Dále bych určitě přidal nasekané žížaly a sladkou kukuřici z plechovky. Nehorázným zabijákem na líny jsou šnečci, žijící přichycení ze spodních stran stulíků. Přidávat je do krmení je sice pro jejich nesnadnou dostupnost obtížné, ale pokud je už nasbíráte, líni se vám zaručeně odmění svými záběry. Takto připravené krmení v celkovém objemu 2 litry by nám mělo stačit na půldenní lov.

      Nejlepší je vnadit si vybrané místo den až dva dopředu, aby si ryby zvykly na přítomnost snadno dostupné potravy a nebyly k ní zbytečně nedůvěřivé. Konzistenci krmné směsi samozřejmě přizpůsobíme lovišti. Na řeku je určitě lepší směs připravit tužší, aby se dostala až na dno a neodplavil ji hned proud. Ani na stojaté vodě není dobré, pokud se krmení rozbije o hladinu a padá volně vodním sloupcem, to láká hladinové ryby a my jsme přece nepřišli na oukleje. Při samotném lovu bych krmil hlavně na začátku a přikrmoval jen drobnými kuličkami směsi o velikosti meruněk, aby se ryby nevyplašily. Lín je daleko citlivější na rušivé elementy než kapr a klasické koule o velikosti pomeranče nám z místa spolehlivě všechny líny vyplaší. Výhodné také je rozkmit si více než jedno místo. Může se stát, že námi vybraný horký flíček nemusí být „krasavci se smutnýma očima“ vůbec obydlen. Pak není problém se přesunout na další místečko a zkusit štěstí právě tam. Druhé rozkrmené místo by se mělo lišit od prvního, například hloubkou, profilem dna, vegetací i vzdáleností od břehu. Tím zvýšíme náš akční rádius a budeme napříště ještě lépe schopni určit, kde se líni zdržují. A všichni přece známe ono pořekadlo – Změna místa, ryba jistá.

Nástrahy

      Zde by neměl nastat problém. Až na výše uvedené zkušenosti s přirozenou a nepřirozenou nástrahou. Lín je téměř stoprocentní všežravec, tudíž ho můžeme ulovit na rohlík, menší boilie, červy a byly dokonce zaznamenány případy, kdy lín zabral na mrtvou či živou rybičku. Jsou to ovšem jen výjimečné případy a rozhodně bych na líny cíleně s rybičkami nechodil. Nejspolehlivější nástrahou však asi navždy zůstane sladká kukuřice z plechovky. Aniž bych chtěl dělat reklamu, jasně nejlepší je kukuřice ve sladkokyselém nálevu od jisté firmy končící na „elle“.

      Nesmíme také zapomenout na žížaly. Ty také fungují skvěle, ale ne vždy se dají použít, například když se v revíru vyskytuje spousta drobných okounů či sumečků.

      Nástrahu bych nechal položenou na dně. Jednak tím částečně omezíme záběry od jiných, především bílých ryb a nemusíme prut neustále svírat v rukou. A pak se také zvýší důvěryhodnost naší nástrahy. Vůbec dokonalá prezentace nástrahy je pro lov lína téměř klíčová. Záběrů velmi zřetelně ubude, pokud se nástraha, třeba jen sebenepatrněji hýbe, což se může stát vlivem větru, naší neopatrností atd. Na tekoucí vodě je situace trochu odlišná. Ryby jsou zvyklé potravu chytat v proudu a pak už pohyb naší nástrahy problémy nečiní.

      Lín také velice rád ryje a naopak velice nerad vyjíždí k hladině. Pouze v jednom případě je ochoten se zvednout z bezpečí dna. A to když oždibuje ze spodních stran stulíků drobné korýše. Pokud by někdo opravdu chtěl dělat maximum pro ulovení této ryby, může zabrodit a pár šnečků si naloupat a, jak jsem uvedl výše, přidat je do krmení i nastražit na háček. Pak neexistuje lepší nástraha. Má naprosto průkazný selektivní účinek na jiné ryby a záběr od lína většinou přichází velmi brzy po nahození. A od větších ryb. Na šnečka na plavanou jsem také ulovil svého zatím největšího lína 44 cm a nikdy se mi nestalo, že by tuto nástrahu sebral lín menší jak 30 cm. Jen podotýkám, že ti živočichové nemají schránku, tudíž je nastražuji rovnou bez opracovávání. Špička háčku by koukat měla, ale jen minimálně.

Jak proměnit záběr

      Univerzální rada asi neexistuje, ale přesto se pokusím na základě svých zkušeností přiblížit vhodnou dobu pro zásek. Při lovu feederem se záběry od lína nejčastěji projevují pouhým chvěním špičky. Jen málokdy se stane, že ryba zabere prudce. Nejvíce podařených záseků pochází z doby, kdy se špička třeba jen na vteřinu uklidní. Lín totiž zrovna nástrahu uchopil celou tlamkou a zvedl ji ze dna. Zde bych zkusil sekat.

      Při lovu na plavanou je to podobné. Spláveček se často jen drobně chvěje. Občas popojede nebo se jemně nakloní či položí vodorovně s hladinou. To je ideální čas pro náš zásek. Právě jemné líní záběry na plavanou jsou pověstné a dodávají lovu osobité kouzlo.

Velikost lovených ryb a jejich počet z jednoho místa

      Kdo očekává, že bude na hod lovit líny 40 a více cm, bude zklamán. Velká většina línů se bude pohybovat v rozmezí od 15 do 35 cm. Každý větší už bude pěkný úlovek. Lín nad 45 cm už je téměř trofejní a ryby delší než 50 cm jsou poklonou rybářova umu a jeho vynalézavosti. Pro mě osobně by taková ryba byla cennější než 15 kg kapr. Možná proto, že takových línů opravdu není mnoho a je velice těžké je přesvědčit k záběru a ještě těžší je vůbec lokalizovat. Musíme si také uvědomit, že naše krmení a nástrahy budou lákat i jiné ryby, především cejny a kapry. Může se dokonce stát, že hlavní lovnou rybou budou právě tyto druhy a lín zabere jen občas. S tím se nedá téměř nic udělat, snad jen lov na výše zmíněné korýše odrazuje ostatní ryby a zvyšuje šanci lovit líny namísto jiných druhů. Je to dáno početním poměrem ryb ve vodě, kdy podle mého odhadu na jednoho lína připadá v revíru, kde se vyskytuje, okolo 50 cejnků a cejnů a 10 až 15 kaprů.

      Nebudu zde rozebírat na kolik se na tomto stavu podílí hospodářská politika rybářských svazů či přírodní výtěr nebo přemnožení sumce na daném revíru. Jak už jsem totiž uvedl na začátku článku, stížnosti na protěžování kapra nám lína neuloví. A navíc si myslím, že to s nimi není zas tak špatné, jak se říká. Když však vydržíme, i líni začnou být častějším úlovkem, a pak může přijít den, kdy ulovíme mnoho a třeba i velkých línů naráz. To je snem snad každého rybáře.

      Ale kolik línů je vůbec z jednoho místa zdolat? Osobně se mi podařilo z jednoho místa ulovit nejvíce 14 línů a vím o 20 ks jiného rybáře. Hodně záleží na stylu zdolávání – zaseklý lín je velice klidný a spořádaně jezdí svoje okruhy, ovšem jen do doby, kdy se dostane vlivem tahu k hladině. Pak začne doslova metat přemety a čeřit vodu. V takovém případě se můžeme rovnou přestěhovat. Pokud ještě nějací líni na našem místě byli, rozhodně už nejsou. Na tiché zdolání se mi osvědčila malá lest. Nechávám zaseknuté ryby jen kroužit těsně pod hladinou a ve vhodnou chvíli nastavím podběrák tak, že do něj ryba sama vjede. Okamžité zvednutí ryby z vody je také nutností. Pokud se nám takto lína povede podebrat, je šance, že nebude z toho místa poslední.

Závěrem:

      Pokud se najde někdo, kdo můj článek dočetl až sem, chtěl bych mu poděkovat a doufám, že mu třeba i v něčem pomůže. Vím, že není moc objevný a odborný, ale je můj první a snažil jsem se v něm shrnout svoje dosavadní zkušenosti a podělit se o ně s jinými. Věřím, že třeba začínajícím rybářům může alespoň trochu ukázat cestu k lovu této naší původní a zajisté překrásné ryby. A jestli ano, chtěl bych se za líny přimluvit. Zacházejte s nimi šetrně, jsou velice citliví na zaplísnění, a proto si vždy, než na rybu sáhnete, namočte ruku.

      A když už potom pokořenou rybu budete mít ve své moci, zamyslete se, prosím, nad tím, jak s ní naložíte. Ačkoli z gurmánského pohledu je lín pochoutka a ze sumcařského pohledu ideální nástražní rybka, je jich stále méně. Možná vám napoví jeho smutná načervenalá očka, rozhodnutí však zůstane jen a jen na Vás.