Technika lovu na boilies pomocí feederu

24.9.2006 - Marty

      Mnoho rybářů v našich řadách si myslí, že lov na ony zázračné a všemi opěvované kuličky (boilies) je doménou lovců velkých kaprů. Ale není tomu tak. Dovolte, abych vám v tomto článku popsal techniku lovu na boilies pomocí feederu. Na úvod musím říci, že i já patřím mezi kapraře, a tento způsob lovu mám opravdu rád, ale také jako většina z vás musím pracovat, a proto si nemohu dovolit trávit mnoho dní u vody v kuse a věnovat se své největší zálibě. Ale jak říká jedno přísloví, kdo chce, tak si čas najde, a proto i já jsem si čas našel a našel jsem i způsob, jak efektivně lovit ryby na boilies, aniž bych u vody trávil celé dny. Lov kaprů pomocí feederového prutu je tím pravým řešením. Tato metoda dovoluje dostatečně efektivně lovit kapry i v omezeném časovém období. V tomto článku vám popíši některé mnou používané montáže, nástrahy, jaké náčiní používám a také v jakých místech lovím. Doufám, že vám tyto řádky přinesou něco nového a dopomohou vám k ulovení nějakého pěkného kapra s jemnou metodou, jako je feeder.

      V první řadě se zmíním o vybavení pro lov. V tomto případě si budeme muset vybrat nejtěžší z kategorie prutů, a to s označením MEDIUM HEAVY nebo ještě lépe HEAVY. Já mám osobně od každého druhu jeden prut, a to Trabuco Proxima CTY Medium Heavy a Best Master Heavy od Shimana. Při lovu touto metodou je málo pravděpodobné, že budu mít tolik záběrů za sebou, že bych nebyl schopen ohlídat dva pruty, a proto při tomto lovu používám obě dvě udice.

      Pruty mám osazeny navijáky Shimano řady Nexave z přední brzdou. Baitrunnery ani bojovou brzdu nepoužívám, protože si myslím, že to není potřeba. Na navijácích mám většinou vlasec T-Force o průměru 0,22 – 0,25 mm od Trabucca. Tyto vlasce používám už řadu let prakticky na všech svých navijácích a jsem s nimi nadmíru spokojen a vím, že jen tak měnit nebudu. Tuhost špičky a její volba je závislá na mnoha vlivech, jako je vzdálenost, na kterou lovím, jestli jde o řeku nebo stojatou vodu, fouká-li vítr apod.

      Pro většinu situací využívám špičky s feederovým označením 1,5 a 2 oz. Jsou dostatečně tuhé, aby odhodily těžší krmítko nebo zátěž, a dovolují mi perfektně vypnout vlasec i na větší vzdálenost (pro upřesnění zmiňuji, že nelovím dál než cca 40 m od břehu).

      To by bylo pár řádků o náčiní. A nyní vám popíšu nějaké mnou používané montáže. V podstatě jsou to klasické montáže, které se používají i při klasickém lovu na feeder. Používám klasický páternoster s bočním závěsem na olůvko nebo krmítko. Při sestavování tohoto páternosteru nepoužívám vázání pomocí smyčky na kmenovém vlasci, ale vážu jej za pomoci trojramenného obratlíku (obr. 1). Na přívěs zátěže používám cca 15 – 20 cm dlouhý kus vlasce o menším průměru, než je kmen. Dostačující je 0,15 mm. Je dostatečně pevný, aby se při náhozu neutrhnul, a zároveň je dostatečně jemný, aby se dokázal od sestavy oddělit při případném uváznutí na dně. Návazec k háčku používám většinou monofil o síle 0,20 – 0,22 mm. Lovím-li v překážkách nebo blízko nich, připravuji pak návazec z pletené šňůrky. Délka návazce v obou případech je spíš kratší – do 30 cm.

      Háčky používám Ashima Light Carp nebo Clasic Carp ve velikostech 8, 6. Druhou mnou používanou montáží je poloprůběžná montáž, kde krmítko nebo zátěž jezdí na vodícím vlasci mezi dvěma obratlíky (obr. 2). Vodící vlasec je zhruba 25 cm dlouhý a je vyroben z monofilu o průměru 0,45 – 0,50 mm. Slouží podobně jako hadička proti zamotání.

      Občas, když si to podmínky vyžádají, používám místo tohoto vlasce feederovou gumu o průměru min. 0,60 mm. Ještě vhodnější je amortizační guma, kterou používají plavačkáři do svých topsetů. Její silové vlastnosti jsou dostatečné a dokáží utlumit i nápor větší ryby, který by se nám mohl stát osudným, kdybychom ji neměli zakomponovanou v udici. Jak jsem již zmínil, používám ji výhradně ve spojení se slabšími návazci. Délka gumy se u mých montáží pohybuje okolo 10 – 15 cm. Ve většině případů ale používám již zmíněný monofil.

      Když lovím s feederem na boilies, používám většinou hotové boilies, které se dá koupit v obchodech. Volím menší průměry v rozmezí 8 – 12 mm nebo, jak někteří výrobci uvádějí, mini nebo midi a nebo match boilies. O příchutích prozradím jen to, že používám většinou boilies s nějakou ovocnou nebo smetanovou příchutí. Ale je to jenom na vás, jakou příchuť si zvolíte, protože na každé vodě je to jiné a fungují i jiné příchutě. Já osobně používám při lovu vždy dva odlišné druhy boilies. U kupovaného si jeho složení moc ověřit nemůžu, tak alespoň používám co možná nejvíce rozdílné příchutě. Jako jedinou masovou příchuť používám boilies od firmy Ritchwort a to s označením *plex. Boilies s tímto označením mohu jen doporučit, i vzhledem k jeho ceně, která je více než příznivá a pro naši peněženku méně bolestná, je to velice dobrá volba. Co se týče doma připravovaných směsí, dají se zajisté použít, ale myslím si, že vzhledem k jejich pořizovací ceně jsou vhodné na klasické kapraření, a ne pro rychlý lov feederem. Ale jak jsem již několikrát napsal, je na každém z vás, jaké nástraze dáte přednost.

      V současné době se na našem trhu objevily i tzv. chytací pelety, které jsou pro tuto metodu obzvláště účinnou zbraní. Dají se zakoupit ve velkém rozsahu příchutí i velikostí, a to od těch nejmenších až po opravdové macky v průměru 20 mm a víc. Nás samozřejmě budou zajímat ty menší velikosti. Mnohé z nich se prodávají měkčené v nějakém dipu nebo už předvrtané. Dipované peletky používám velice rád, protože se dají nastražit přímo do obloučku háčku a nepotřebují už žádnou speciální úpravu. Jejich tvrdší kolegyně nastražuji na malé háčky pomocí klasické vlasové metody nebo lze použít k tomuto účelu speciálně navržený silikonový kroužek, který lze též zakoupit v mnoha průměrech v obchodu.

      Chytací peletky jsou v současnosti při tomto lovu u mě na prvním místě a lov s nimi vždy začínám. Jejich okamžité působení ve vodě je velice dobré a nemusí se dělat před lovem žádné krmné kampaně. Kdežto u boilies je tomu naopak a i při těchto malých průměrech je vhodné alespoň dva dny krmit, ale o tom se zmíním v následném odstavci, který bude popisovat výběr místa, taktiku krmení a lovu.

      Výběr místa je jako u každé rybolovné techniky jedním z nejdůležitějších faktorů, který spolu s počasím a dobrou volbou nástrahy rozhoduje o úspěchu nebo neúspěchu našeho lovu.

      Vhodná lokalita pro náš lov bude všude tam, kde je přirozený výskyt potravy, dále pak různé úkryty na dně nebo i podvodní terénní zlomy. Dá se říct, že se držím stejných pravidel jako při výběru míst při ostatních lovech. Já osobně při chytání s feederem nepoužívám žádných složitých zařízení k určování profilu dna, jako je třeba echolot a další. Bohatě postačí olůvko a malý splávek, který nám prozradí, jaká je zhruba hloubka na našem místě a nachází-li se na místě nějaké hloubkové přechody, hrany, staré koryto apod. Poté navážu na vlasec olůvko – stačí 20 g. Olovem pak nahazuji na místo a jeho přitahováním získám představu o tom, jak to na dně vypadá. Zjistím tak, jaké je dno, jsou-li na místě nějaké překážky, které by nám případný lov mohly zkomplikovat, a mnoho dalších užitečných informací. Tato činnost zabere jen pár minut, ale poznatky, které nám tato operace poskytne, jsou k nezaplacení, pokud chytáme na místě, které neznáme. Ale ve většině případů budeme stejně lovit v našem bezprostředním okolí a dá se tak říct, že budeme mít lokalitu, na které tento lov uskutečňujeme, dokonale předčtenou.

      V letních měsících je také vhodné zaměřit se na místa pod jezy, kde je velmi prokysličená voda a také mnoho ryb, které do této vody najíždějí a hledají tam potravu. Vhodná jsou i místa u přítoků chladnější okysličené vody, místa za kameny, kde se ukládá naplavená potrava. Vhodná jsou také místa u spadlých stromů, zde je přirozený úkryt ryb a i zde se ukládá naplavená potrava. Dobrá jsou i místa pod převisy pobřežních rostlin a stromů. Zjednodušeně se dá říct, že se dá lovit v okolí jakékoli překážky, která narušuje jinak monotónní říční tok. Máte-li takové místo na vaší řece, máte vyhráno a téměř zaručený úspěšný lov. Já jedno takové místo na své domovské vodě mám a už mnohokrát mě dokázalo příjemně potěšit úlovkem překrásné ryby.

      Když lovím pomocí feederu na boilies, ani mi nezáleží na velikosti a druhu ryb, ale spíš na četnosti záběrů (v porovnání s kaprařinou). Je jasné, že boilies nebo pelety jsou do jisté míry selektivní, ale taková pěkná plotice, cejn, parma, karas, tloušť i kapr nám přichystají mnoho zážitků a někdy i trochu adrenalinu při jejich zdolávání. A o to nám přeci jde, o mnoho pěkných zážitků.

      Tak místo máme vybrané, máme ho i prozkoumané a víme, co od něj můžeme čekat. Nyní nám zbývá vybrat si druh nástrahy a návnady, na kterou budeme lovit, a toto místo si připravit. Ve většině případů používám sladké příchutě, ale pokud lovím pod jezem nebo na řece všeobecně, jednu příchuť volím masovou nebo rybí. Uvedu příklady – červ, žížala, patentka, mušle, maso – ryba, to jsou mí favorité z masových příchutí. Ze sladkých rád používám příchutě jako sladká kukuřice, jahoda, tutti-frutti a scopex. A mé nejoblíbenější boilies z řady *plex od Ritchwordu.

      Krmnou kampaň nedělám nikterak složitou. Vyberu si dvě odlišné příchutě a vnadím jimi na lovišti po dobu dvou až tří dnů. Osobně nevnadím těmito boilies dohromady, ale zakládám si dvě různá místa a každé vnadím zvlášť a jinou příchutí. Snažím se, pokud je to možné, aby se obě loviště něčím odlišovala. To mi potom dává představu, kde se zrovna ryby vyskytují a jaká příchuť jim zrovna imponuje.

      Vyskytují-li se ve vašem revíru parmy, může se stát, že právě na masové příchutě vám mohou velmi ochotně brát. Stojí za to vyzkoušet jejich apetit, a pokud nám vše souhlasí a ryby jsou s námi ochotny spolupracovat, pak máme o zábavu postaráno. Zdolávání pěkné parmy na jemné náčiní je hotový požitek.

      Nejednou se mi také stalo, že jsem ze zhruba 80 cm hluboké vody přímo pod jezem ve vývařišti zdolal krásného kapra o úctyhodných rozměrech. Člověk by ani nevěřil, že se majestátný kapr bude potulovat v takovém proudu a v tak mělké vodě. Ale jak jsem někde četl: „Ryba je tvor velice mazaný a nepředvídatelný a dokáže nám přichystat nejedno překvapení.“

      Pokud nemáte tolik času, abyste si své místo nějaký čas dopředu připravovali, můžete také sáhnout po již zmíněných peletách. V dnešní době je už k dostání mnoho druhů, speciálně určených k lovu feederem. Ale já mohu doporučit mnou velice oblíbené pstruhové pelety. Pelety, ty které si kupuji já, jsou plovoucí. Ale jednouchou úpravou z nich lze připravit velmi kvalitní nástrahu i návnadu. Pelety, které používám na vnadění, stačí zalít horkou vodou a nechat je nasáknout. Nemohu vám říct žádný poměr, ale řídím se tím, že nádobu, ve které budu návnadu připravovat, naplním do poloviny peletami. Poté je zaliji vařící vodou tak, aby byly celé ponořené. Nechám je tak minimálně tři hodiny. Nejlepší je si svou návnadu připravit den dopředu a nechat je nasáknout přes noc. Pelety, které mám v úmyslu použít na lov jako nástrahu, připravuji podobným způsobem. Ale místo nádoby používám na vlhčení nástrahy čistý mokrý hadr, do kterého pelety zabalím a nechám také přes noc nasát vodu. Vhodné materiály jsou také vata, anebo je můžeme nechat také ve vlhké strouhance nebo šrotu. Pelety určené na vnadění pak míchám ještě s nějakým partiklem. Vhodné je konopné semínko, pšenice, sladká kukuřice apod. Zamíchám-li je do peletek, naruším tím jejich strukturu a vytvoří se jakási pasta, kterou ryby při vhození do vody nenechají bez zájmu. Tato pasta je plná oleje a ve vodním sloupci dělá bohatý krmný mrak, který ryby láká na naše loviště.

      Tato návnada se také báječně hodí do krmítek, ale je nutno ji udělat méně vlhkou, aby nám při náhozech nevypadla z košíku a ve vodě nám lépe pracovala. Používám-li při lovu jiné pelety než pstruží, míchám je za sucha se zmíněnými komponenty a přidávám k této směsi samozřejmě i půlené nebo i celé boilies, na které se chystám lovit.

      Připravuji-li si své místo, nějakou dobu dopředu omezím vnadění jen na boilies, abych tak vyselektoval menší druhy ryb, aby měly větší exempláře dostatečný klid na krmení. Své montáže pak umisťuji na začátek a na konec prokrmeného místa. Mám-li prokrmená dvě místa (různá hloubka, struktura dna a tak dále), nahazuji do jejich středu.

      Lovit chodím většinou v podvečer, a pokud je to možné, setrvávám až do setmění. Večer bývá u vody větší klid než ráno nebo přes den, a na mnoha revírech se začínají větší ryby krmit až s příchodem noci.

      Lov ve večerních hodinách je opředen jakýmsi tajemstvím, protože při zdolávání jakékoli ryby nevíme do konce zápasu, jaká ryba se nám pověsila na háček. Rozuzlení této záhady přichází až v podběráku nebo těsně před ním v kuželu baterky. Je to čas, který má prostě své neodolatelné kouzlo a v poslední době je mou nejoblíbenější dobou k lovu.

      Už druhý den si krmím jedno místo na mé rodné Sázavě. Je to v předjezí, proud tam vytváří za shlukem velikých kamenů, které trčí nad vodou (místní je už léta nazývají „bonbony“), obrovskou tůň a tišinu. Za kameny se proud stáčí a postupně se uklidňuje a potrava, kterou nese s sebou, se právě zde ukládá. Krmím většinou až večer, skoro nikdo už sem nechodí, jen pár místních rybářů, ale ti dávají přednost rannímu lovu. Druhý problém je v tom, že je zde velký turistický ruch, hlavně vodáci, kteří mnohdy nemají ani špetku ohleduplnosti. Proto jediná doba, která se dá využít k lovu bez obtěžování turistů, je právě večer. V letních měsících to bývá doba od 20:00 až do půlnoci. A právě v tuto dobu mám v plánu lovit.

      Konečně mám volno, a tak mi nic nebrání, abych vyzkoušel místní rybí „velikány“. K vodě jdu záměrně až v sedm večer. Doufám, že u vody už nikdo nebude a já si v klidu zachytám.

      Autem to mám z domova kousek a zanedlouho stanu na břehu této krásné vody, kterou mám tak rád. Mám štěstí, nikdo tu není. Vypadá to, že i vodáci jsou už pryč, a tak mi nic nebrání, abych v klidu rybařil.

      Dnes mám v plánu lovit se dvěma pruty. Jedním z prutů je MEDIUM HEAVY Proxima a druhý je proutek typu LIGHT. S Proximou mám v úmyslu lovit na boilies na místě za kameny a s LIGHT proutkem budu lovit v okolí břehu a bavit se s rybím dorostem. Je tu mnoho cejnků, karasů, plotiček a mnoho další drobotě, která přijímá potravu téměř neustále. O zábavu budu mít tedy postaráno. Na Proximu použiji pevnou montáž se 40g bočním olůvkem a zhruba 30 cm dlouhým návazcem z měkké splétané šňůrky. Návazec je opatřen háčkem č. 8, na jehož vlasový přívěs připevňuji 12 mm velkou kuličku boilies s příchutí scopex.

      Zanedlouho putuje celá montáž do vody na prokrmené místo. Lovím na vzdálenost asi 30 m, použil jsem středně tuhou špičku s označením 2 oz. Na takovou vzdálenost je tužší špička výhodnější, nepočítám s jemnými záběry a také s její pomocí můžu dobře vypnout vlasec. Prut ještě pro jistotu zajistím zadní vidličkou, která brání převrácení prutu do vody. Ještě jemně seřídím brzdu na prokluz, to pro případ prudšího záběru. Už několikrát se mi stalo, že ryba zabrala s takovou razancí, že jsem jen taktak v poslední chvilce zachránil prut před utopením ve vodě. Prut je řádně zajištěn a já se mohu v klidu věnovat lovu pro zábavu.

      Druhý proutek opatřuji jednoduchou páternosterovou montáží, na jeden konec připevňuji 10g krmítko a na obratlík přivazuji 40cm návazec ze 0,12mm vlasce, který je opatřen háčkem č. 10.

      V kyblíku rozmíchám asi kilo vnadící směsi Tmavá plotice od Lorpia, do které přidávám měkkou kukuřičku a bílé červy. Vše pěkně a pečlivě promísím a vytvářím menší koule, které vhazuji do vody přímo před sebe. Nebudu lovit přímo v lovném místě, ale kousek pod ním, kde, jak doufám, budou stát větší kusy ryb a pozorovat počínání menších jedinců. V košíku udělám zátku ze směsi, pak přidám trochu kukuřičky a červíků a opět zazátkuji směsí. Na háček dávám dva červíky a kukuřičku. Držím se hesla větší nástraha – větší ryba.

      Když dopínám vlasec na zrovna nahozeném prutu, proklouzne mi brzda na druhém prutu. Není potřeba sekat prut, jen vezmu do ruky a lehce přibrzdím prokluzující brzdu navijáku. Ryba v mžiku ohýbá prut do slušného luku a mistrně využívá proudu na druhé straně tůně za kameny. Po chvilce tah slábne a já zanedlouho navádím do podběráku slušného tlouštího pantátu. Sice to není ryba, na kterou jsem čekal, ale takový exemplář, který má přes 50 cm, je vítaným úlovkem. Rybu opatrně zbavuji háčku a v podběráku opět vracím do vody.

      Jen co položím podběrák na své místo, mám záběr i na lehčím prutu. Špička se ohýbá pod rovnoměrným tahem a já lehce zasekávám, jemně mi proklouzne brzda a na hladině se objevuje pěkný cejn, kterého jsem zde už dlouho nechytil. Mám radost, že to všechno tak pěkně funguje.

      Tento koloběh trvá asi hodinu, mám toho už dost, s takovou frekvencí záběrů na obou prutech jsem nepočítal. Ale se setměním ustávají u břehu záběry. Proto lehký prut skládám a budu lovit jen na jeden s boilies u háčku. Špičku prutu opatřím chemickým světélkem a rolničkou pro případ, že bych se věnoval něčemu jinému než pozorování špičky prutu. Teď si mohu teprve vydechnout a přehrát si v mysli uplynulou dobu lovu. Byl jsem tak zaneprázdněn, že si až teď uvědomuji, že jsem nepřelstil ani jednoho kapříka, ale vlastně mi to ani nevadí. Ještě mám nějaké dvě hodiny lovu před sebou, a tak mám ještě šanci na jeho ulovení.

      Popíjím kafíčko z termosky, která nemůže v mém baťohu chybět a poslouchám ruchy a vůně, které se linou usínající přírodou. Asi hodinku se nic neděje, ale tu najednou mě z rozjímání vytrhává dvojí razantní cinknutí rolničky a proklouznutí brzdy navijáku. V úleku zasekávám tak prudce, že trhám celou montáž. Taková školácká chyba, měl bych se stydět. Co to asi bylo za rybu, že mě dokázala takhle vyškolit? To se asi nikdy nedozvím. Přemýšlím o tom, že už nebudu nahazovat, ale nakonec se odhodlám a montáž připravuji novou. Když je vše hotovo, zbývá mi asi jen slabá třičtvrtěhodinka lovu. Ale co, je-li prut ve vodě, mám ještě šanci, že?

      Pomalu balím věci do batohu, netrvá to ani deset minut a já registruji jemné cinknutí rolničky. V mžiku jsem u prutu a oči mám přilepené ke špičce, ale nic se neděje, že by netopýr? Na ně je už ale pozdě… Přestávám balit věci a sedám si k prutu. Nic se neděje, ale já mám přesto takové mrazení na zádech a tuším, že se něco dít bude. Za chvilku se špička pomalu a nehlučně sklání k vodní hladině. Tento signál neokážu přesně identifikovat, připadá mi, že se na mém vlasci zachytila nějaká nečistota, která táhne vlasec proudem. Znechuceně beru prut do ruky a chci jej stáhnout. Ale co se to děje? Vázka ožívá a vytáčí mi docela slušnou rychlostí vlasec z navijáku. Nesmím nic pokazit. Lehce přibrzďuji jen tak prstem točící se cívku navijáku. V mžiku tah ustává. „Že by se mi ryba vypnula?“ pomyslel jsem si. Dotáčím volný vlasec, ale opět jsem ucítil kontakt s rybou – ne nevypnula se, plave ke mně. Zastavuje se pod mýma nohama a dělá pěkné osmičky. Co to je asi za rybu? Nechci svítit čelovkou na vodu, abych ji nepoplašil.

      Boj trvá ještě chvilku, ale jsem vítěz. Rybu navádím do podběráku (ještě že jsem jej nesložil) a nyní teprve posvítím na zmítající se rybu. Je to pěkně stavěný šupináč, kterému zachutnalo mé jahodové boilies. Metr mi ukazuje 67 cm.

      Jsem velice spokojený s dnešním lovem. Když rybu pouštím, na nedalekém kostele odbíjí zvon zrovna půlnoc. Zabalím prut i křesílko a plný dojmů se vydává na cestu k domovu. Byl to dobře strávený večer a já jsem šťastný, že jsem zase o jeden zážitek bohatší.

      Vězte, že tento způsob lovu vám asi nepřinese mnoho trofejních ryb, ale i menší ryby stojí za to, abychom je chytali, protože i oni nám dokáží přichystat nejedno překvapení a kopu adrenalinu. Hlavně v noci, protože právě tato doba vše zahaluje do roušky tajemství a mrazení v zádech z nastávajících okamžiků. Proč to někdy také nevyzkoušet, že? Já vám to vřele doporučuji.

      S pozdravem „ryba patří vodě“ Martin Houdek „Márty“.