Kdybych někdy narazil na anketu "jakou vodu preferujete", klikl bych stoprocentně na políčko "řeka". Zamyslím-li se ale nad úspěšností svého lovu, je přesto na prvním místě štěrkoviště. Nikdy jsem to na nějaký ten štěrkáč neměl daleko, a tak nebyl důvod nenavštěvovat tyhle chatkami lemované, mnohdy krásné, rybářské revíry. V současné době je beru jako takzvanou odpočinkovou vodu. Zkrátka občas se potřebuji vymotat ze všech těch splavů, silných proudů, ostrých kamenů a v klidu usednout na pohodlný travnatý flek, špičky prutů sklonit proklatě nízko a hlavně dosyta si zachytat, třeba i menší kapříky.
Štěrkoviště však mají oproti řece jednu neoddiskutovatelnou nevýhodu. Tou je monotónnost lovených nedravých ryb. V úlovcích často převažuje kapr, proto nezbývá, než se na tuhle bojovnou rybu zaměřit. Na lov kaprů feederem na štěrkopísku jsem nakonec zaměřil i tento článek.
Úspěšné feederaře chci varovat, že v tomto článku patrně nenajdou nic převratného. Možná se navíc ve vašem okolí najde štěrkopísek vymykající se mým poznatkům. Jestli vám zkrátka následující řádky nebudou vyhovovat, mějte se mnou, prosím, trpělivost, nerozčilujte se a buďte spokojení sami se sebou, že jste to přece již dávno věděli. A článek zařaďte do změti obecných nezajímavých informací o technice zvané feeder, která je v naší zemi stále moderní.
Štěrkoviště obecně
Nedávno se mně kamarád zeptal, jak rozdělit podle charakterů jednotlivé revíry. Řekl jsem: „Řeka, stojatá voda a štěrkoviště“. Tím jsem samozřejmě nemyslel, že štěrk není stoják, ale podle mých zkušeností se od jiných (přehrady, slepá ramena, rybníky…) hodně liší. Naopak jen malé rozdíly jsem pozoroval na charakteru jednotlivých štěrkovišť (vše bráno okem rybáře). Technika lovu, zvolená nástraha i návnada, osvědčená na jednom štěrku, fungovala v drtivé většině i na jiných vytěžených vodních plochách.
Štěrkoviště podrobněji
Důležitým faktorem, který může ovlivnit zvolený způsob rybolovu, je stáří štěrkoviště.
U mladších ,,exemplářů“ se často setkáváme se stále aktivní těžbou. V tomto případě bude asi důležité zjistit, jak se věci s těžbou na dané lokalitě mají. Informace o prostorech, kde je vůbec rybolov povolen, jistě získáme už při koupi povolenky a další nezbytnosti vnímavý rybář vypozoruje na místě nebo pochytí od domorodých kolegů. Osobně bez obav usedám do prostorů, kde přejíždí remorkér. Vyzkoušel jsem si, že rybám tento druh hluku nijak nevadí a ochotně přijímají potravu i po nedávném proplutí lodi. Voda je v těchto místech dost hluboká, remorkér nikdy nejezdí těsně u kraje, a tak se technickým problémům vyhneme rovněž.
Jiné to ovšem bude v blízkosti těžební soustavy a na místech bezprostředně po těžbě. Na dně těchto ploch leží často několik desítek centimetrů (někdy i metry) jemného bahna. Tady své sestavy nekoupu nikdy. Velmi pravděpodobně by zapadly, i s návnadovými koulemi hluboko do bahýnka a staly se tak jen těžce nalezitelnými.
Pokud se přesunu na štěrkoviště staršího data vzniku, budu řešit problémy jiného rázu. Dosud jsem vypozoroval dva - vodní rostliny a koupající se lidé. Stulíky, stolístky a jiné vodní rostlinstvo se naštěstí nezabydluje na všech štěrkovištích, ale pokud se vyskytnou ve větší míře, rozhodně se jim vyhnu. Pří použití pletenky místo monofilního vlasce se sice dá částečně travinám vzdorovat, ale větší ryba znamená nájezd do rostlin, jisté přetržení kmenu nebo návazce a následné „okování“ rybky mi za to rozhodně nestojí. Proto tyhle prostory rád přenechám kaprařům se silnými děličkami a pletenkou na desítky kilogramů.
Co se týká koupáčů, na pláž se stovkami lidí bych si určitě nesedl, ale jinak hluk, který se vodou šíří při koupání, rozhodně nepovažuji za nežádoucí. Dokonce večerní feederovačka na zmiňované pláži, kdy jen tu a tam zahlédnete deku nebo lehátko, může nabídnout nečekaný rybářský zážitek a plné ruce práce s jedním proutkem. Pokud se naskytne taková možnost lovu, neváhejte a vyzkoušejte! Určitě nebudete litovat.
O dalších charakterech štěrkovišť se jen zmíním. Přestože se hloubkám nevyhýbám, naprostá top místa budou na vyvýšeninách dna, které vytěžená jezera často skrývají. Naopak problém mohou způsobit všudypřítomné slávičky mnohotvárné
(Dreissena polymorpha) nalepené na valounech i jiných předmětech. Pokud po záseku, aniž bych byl v kontaktu s rybou, vytáhnu jen volný vlasec, můžu si být jistý, že za vším stojí ostré hrany sláviček. Následuje zvednutí špiček k nebi, a pokud ani to nepomůže, je pravděpodobné, že vlasec přechází přes zlom dna, který mají v oblibě právě zmíněné slávičky mnohotvárné. V tomto případě je nutná změna místa.
Štěrkopísek s feederem
Návnada - už mnohokrát jsem se přesvědčil, že podmínkou dobrého lovu nejen na štěrkovišti (+-20 kapříků x 2hod-1 ) je kvalitní krmení. Popis krmení na feeder je kapitola na několik dalších článků, které si není problém, například tady na MRKu, najít. Já se zmíním jen o pár věcech, které šiji na míru štěrkovištím.
První věcí je přidávání sekaných buráků. Buráky často přitáhnou kapříky jako magnet. Ale pozor! Buráky jsou pro ryby velmi těžce stravitelné a je nutné je nejprve dostatečně povařit.
Další fungující přísadou jsou nasekaná slunečnicová semena, a to i se slupkami. Při tvoření návnadových koulí si lze všimnout píchání nasekaných slupek do dlaní, a právě kvůli tomuto efektu slupky do návnady přidávám. Při kapří konzumaci je to dobrá imitace rozdrcených sláviček, kterými se kapři na štěrkopísku často krmí. Po nějaké době slupky sice stoupají do sloupce, ale samostatné už zdaleka nejsou atraktivní návnadou a kapříky k hladině určitě neodlákají. Navíc ve směsi dobře drží a než se uvolní, jsou většinou dávno pozřeny.
Protože si kapříci na štěrkovištích libují v křupajících poživatinách, neodolají ani nemletému konopnému semínku (vařené, pražené, naklíčené).
Pro zmiňovaný úspěšný lov je, podle mých četných pokusů, velmi důležité získat důvěru lovených ryb k návnadě a potažmo k nástraze. Tohoto pozitiva se snažím dosáhnout přidáním výše popsaných udržujících složek (partiklů). Dále samozřejmě přidávám tradiční partikly jako jsou kukuřice, vařený hrách atd.
Nástraha - na štěrkáči si rád nástrahu vybírám, proto nikdy k vodě nejdu jen s krabičkou červů. V lednici mám připraveny zrniny (kukuřice, pšenice, hrách, kroupy….) v různých příchutích. Většinou vezmu do menších lahviček od každého lžičku, navíc červy, hnojáky, pečivo, brambor, pařené vločky různých obilnin a třeba i celé povařené buráky. Tohle všechno často beru s sebou i na několikahodinový lov. Z 80 % je nejúspěšnější vždy jiná nástraha, nebo alespoň příchuť. Nebát se experimentovat je proto dalším úspěchem v lovu.
Montáže - sestavy na štěrku se určitě vyplatí vyladit podle způsobu braní ryb, avšak není to podle mně zdaleka tak důležité, jako na tekoucí vodě. Většinou vážu průběžnou montáž, méně často balaton (jen v chladné vodě). Chytání se srkačkou už nepoužívám. Přestože je to bezesporu úspěšná metoda, ztrácím v ní smysl feederu. Páternoster se mi osvědčil spíše na zmiňované řece. Délku návazce na nejpoužívanější průběžce volím od 40 do 70 cm, někdy používám i vlasovou metodu.
Kapříci jsou divocí a jistě netouží po pearcingu v podobě háčku v tlamce, proto v mé sestavě nikdy nechybí feederová guma, která krásně tlumí rázy a dovoluje tak použití návazce o slabším průměru.
Taktika lovu – I když mi na štěrkovištích mnohokrát kolegové tvrdili, že pod 80 m vzdálenosti nic nechytnu, nedbám, a jeden prut, u kterého většinou krmím, nahazuju +-15 m a mnohdy i blíže. Druhý proutek létá většinou kolem 30 m. Po nahození připravím několik koulí návnady. Jeden prut vytáhnu, tím „osahám“ dno a prakem (pokud je možno rukou) do vody vpravím krmné koule. Co nejpřesněji do krmného místa nahodím a udělám barevnou značku na vlasci (používám obyčejnou lihovou fixu). Není špatné použít klipování, ovšem problém může nastat při značné hloubce, při dopínání vlasce. Trocha cviku to ale spraví. Jak bylo řečeno, na štěrku čekám kapříky a ti si vždy nějaký ten metr vezmou, proto je nutno odklipovat (nebo použít systém, který dovolí při tahu uvolnění monofilu).
Na háček ze začátku pravděpodobně napíchnu co nejměkčí nástrahu (rohlík, červy, pařené vločky…..) a pak dělám změny:
pokud nepřijde záběr - zkouším různé varianty měkkých nástrah, (např. plovoucí, sendviče, hnojáček…a nepřestávám krmit, vždy pak následuje napíchávání všeho, co mám)
když vytáhnu bílou rybu - ihned postupně přitvrdím v nástraze (např. bonduellku vyměním za zavařenou kukuřici …..)
vytáhnu malého kapříka - znovu nahodím stejnou nástrahu
přichází pěkný kapřík = můžu zůstat u měkké nástrahy. Jen měním příchuť, často přidám červa
opět stejná sorta malého kapra = přitvrdím nebo změním velikost, a to i k menšímu (hrášek, cizrna, zrnko pšenice, kroupa nebo povařený burský ořech….)
Za nejdůležitější považuji výše zmíněnou včasnou selekci nástrahy, rychle se tak dopracuji k co nejpěknějším kapříkům. Pokud tahám jednoho kapra za druhým, nikdy nezůstávám u jedné nástrahy, měním příchutě, velikost, můžu i změkčit, bílá ryba se přes kapříky už jen těžko prosadí (právě např. na rohlík jsem se v rozkrmeném fleku často dočkal výrazně většího jedince). Jsem přesvědčený, že chytání na stále stejnou nástrahu prudce zvyšuje nedůvěru lovených ryb, proto preferuji pestrost příchutí a předkládaných rybích soust.
Závěrem
Jistě přijdou dny, kdy na štěrkovištích nepomůže feeder, picker, drahé krmení a ani ty nejdražší rady, tehdy nezbývá, než nepřestat věřit v sebe sama a možná se trochu zamyslet nad příčinou neúspěchu.
Těm, co dočetli až sem, děkuji za pozornost a přeji štěstí v rybolovu nejen na vytěžených zatopených jámách.
GScarp.cz
