Velcí kapři na pískovně Štít

- Aleš Dobíhal

      Dne 23. 5. 2006, bylo úterý, mi zazvonil na stole v kanceláři telefon. Volal Jarda, kamarád, takový blázen, který věnuje výpravám na kapry 14 dní z měsíce celý rok. Už když jsem sluchátko zvedal, mi bylo jasné, že něco kuje. „Jedu na Štít do Chlumce nad Cidlinou, jedeš taky?“ Chvíli jsem váhal, co s nahromaděnou prací a objednanými klienty, ale když pak přijel a 3 hodiny mě masíroval, jaký jsou tam hovada, neodolal jsem a slíbil, že se za ním ve čtvrtek nebo v pátek na Štítu zastavím.
      Byla středa brzo ráno, když jsem s napěchovaným autem odjížděl od domu, a bez sebemenších výčitek nechal všechnu „důležitou“ práci za sebou. No co, kapři jsou kapři, ono to nějak dopadne, běželo mi hlavou už na dálnici z Teplic přes Prahu po Hradecké až do Chlumce, tam jsem bez větších problémů našel místní rybářství, kde si můžete koupit povolenku na pískovnu, na které provozují sportovní rybolov. Vlastně jsou tam pískovny tři, na A je povolen lov rybářům, kteří si chtějí nějakou tu rybku ulovit a odvézt domů. Na B je povolen pouze sportovní způsob rybolovu chyť a pusť. Na C je to stejné, jen je omezené stanování u vody a je tam podle domorodců spíše dravá ryba. Po zaplacení na 4 dny, vybaven soupisem místních odchylek a omezení od běžného rybářského řádu a povolenkou (nutno dodat, že povolenku pro lov na pískovně dostane jen držitel svazové povolenky a je jedno z jaké je organizace), jsem uháněl asi 10 km za město na místo, které mi Jarda co už tam jednu noc byl, popsal telefonem. Po 190 km jsem stál před rybníkem.
pískovna Štít
      Jardu jsem tam bez problémů našel na místě zhruba proti těžební věži pískovny, která na druhém břehu rybníka čile fungovala zhruba tak od 9 – 14 hodin. Můj první pohled na vodu ze 70 % zarostlou jarním stulíkem, s množstvím drobných terénních nerovností stoupajících až k hladině, tvořily malé, většinou keříky porostlé, ostrůvky. Písčité břehy ze tří stran pískovny obrůstal borový hájek. „Prostředí by ušlo,“ pomyslel jsem si, „ale u prutů abych spal!“ S Jaroušem jsme se přivítali a při vybalování všech opravdu „nutných a nezbytných“ potřeb pro lov velkých kaprů mi vyprávěl, jak vypadá voda na sonaru a kam to vyváží. Sedl jsem do gumového člunu, který je mimochodem skoro úplná nezbytnost pro zdolávání zdejších ryb a dobrou hodinu jsem hledal, kam ty kuličky vysypu, ale není tam ani 1 m2 bez vodního porostu, tedy alespoň v perimetru 200 m od našeho místa. Nakonec jsem zvolil jedno místo asi 1,3 m hluboké, v oku, které tvořil porost stulíků o rozměru cca 3 x 3 m a 50 m od břehu. A i přesto v něm vyrůstaly k hladině, sice jen místy, dlouhé rostliny stolístku. A jako druhé místo jsem zvolil metrovou prohlubeň před ostrůvkem, o něco blíž přímo naproti našemu místu. Také řádně zarostlou stolístkem. Na Štítu se smí chytat jen na dva pruty, i když je to placená soukromá voda. Je to trošku škoda, protože třetí plavačka u břehu nebo feeder ukrátí čekání na obra. Toto nařízení plus zákaz sakování ulovených ryb kontroluje pravidelně rybník obcházející porybný někdy až 2x za den. Jarda měl větší štěstí, po pravé ruce měl jakousi vanu 10 x 50 m asi 80 cm hlubokou, jen lehce zarostlou stolístkem, do které se dalo nahazovat. A druhý prut také v podobném oku jako já. pískovna Štít
      Vybalil jsem, postavil bivak, stojan a zavezl oba pruty s HNV boilím vlastní výroby o velikosti 18 mm. Ze surovin Michala Lastovky, firma Moribundus. Na jeden kombinaci losos-smetana a na druhý dvě kuličky škeble a losos. Návazce byly na pletené šňůře o nosnosti 20 kg, průběžné olovo 130 g a návazec Kryston na 11 kg se spíše menšími háčky. Dvoulibrové, měkké pruty, aby vyvážily tvrdé rázy ryby zdolávané na pletenou šňůru, která nemá naprosto žádnou průtažnost, na rozdíl od vlasce. Ke každému závozu jsem po celé 4 dny dával 30 – 50 kuliček a 1 – 2 kg jemného partiklu. Ve středu ve dvě hodiny odpoledne už jsem spokojeně ležel na lehátku a čekal, až to zapiští. Mezitím Jarda zdolal svou první rybu výpravy, kapra 8 kg na feeder se čtrnáctkou vlascem. Ale byl z té vany na pravé straně, tak šel docela rychle ven. A to byl první a také poslední kapr, který šel z vody bez použití člunu. V půl páté odpoledne ještě toho dne jsem se dočkal i já, double losos-mušle zlákal jednoho z místních kapříků. K prutům jsem to z bivaku měl asi 10 m z kopce po písku tak, že zásek na zadku s nohama ve vzduchu nebyl to pravé. Ryba se po pokusu zdolat ji ze břehu tou trávou vypnula. „No co,“ pomyslel jsem si, „přijde další,“ zavezl, zakrmil, upnul swinger, pustil foxíka a šel jsem na pokec ke dvěma rybářům, co tam byli o dva dny déle než my. Měli 12kg rybu a tři 9kg. Zkoušeli chytat úplně pod nohama, tak 4 m od břehu v podobné vaně jako Jarouš. Říkali mi, že ryby jdou jen v noci a málo a musí se minimálně krmit. Jak se mi později potvrdilo, tak opak byl pravdou. Ale v tu chvíli jsem odcházel se smíšenými pocity. Bylo asi 10 večer, když jsem po tom všem nošení a vybalování a pádlování a… usnul, jako když mě do vody hodí. Už si ani nepamatuji, co se mi zdálo, když mě ve tři v noci probudil ostrý zvuk příposlechu asi 30 cm od mojí hlavy. Toho už jsem sekl opatrně a vzbudil Jarouše, aby vesloval. Po asi pětiminutovém boji, spíš s vodní vegetací než rybou, jsem opět prohrál. To už mi začínalo být jasné, co přinesou další dny. Čtvrtek a pátek, když se ohlédnu zpět, se mi ani nechce moc rozebírat, snad jen tolik, že Jarda neustále spřádal vychytralé plány, jak na „ty velký“ a na to on je mistr! Odměnou mu byli dva šestikiloví kapři, na téhle vodě spíš ti menší. Ale já! Já se držel dvou osvědčených kombinací boilies a díky osmi záběrům v kteroukoliv noční i denní dobu se zdokonaloval v tom, jak co nejdéle udržet ryby na prutu, než o ně zase přijdu. Zdokonalil jsem se natolik, ve spolupráci se skvěle veslujícím Jardou, že už kapři z prutu nepadali, ale pro změnu se, když jsem je i kolikrát po 15 minutách vyškubal ze stolístku a stulíků a dostal se do přímého kontaktu nad ně, trhaly návazce. „No jo,“ říkal jsem si, „jak chci zvednout ode dna rybu, co má podle tmavé siluety pod člunem určitě přes 12 možná i 15 kg, když je úplně čerstvá.“ Totiž přes utaženou bojovku mého šimána ujede maximálně 10 možná i 15 metrů, ale víc nikdy ne. Pak přišla sobota, v noci oba pruty jízda, v naprosto stejné režii, málo spánku, nějaká kořalka, nic moc nálada, byl jsem úplně zoufalý. Co s tím? Návazce praskaly. Vyměnit tvrdou šňůru za vlasec jsem se bál, to by bylo to samé, akorát by to praskalo na jiném místě. V penálu jsem našel návazcový materiál, který jsem si koupil na výstavě a nikdy se mi moc na pohled nelíbil, a tak jsem ho nepoužíval. No jo, ale byl asi na 18 kg a to z něj dělalo favorita, i když to vypadá jako výplet z rakety na tenis. Byl to fluorocarbon od fy J. Těšínský. Dal jsem ho tam nejdřív na jeden prut, co to udělá. Přece jen chytat na strunu od sekačky se mi nepozdávalo. pískovna Štít
montaz fluorcarbon       Kapři brali dál i přes neustále se měnící počasí, chvíli vítr, chvíli zima, chvíli Palermo, chvíli déšť. V 11 hodin dopoledne asi 2 hodiny po závozu nástrahy následovala další jízda, rutinně jsem naskočil do člunu s prutem, Jarouš s podběrákem za mnou a na tváři výraz „jako by si ho nemohl utrhnout ze břehu, amatér, musí mě takhle vláčet s sebou.“ Ale všechno bylo jinak, s úplně pořezanýma rukama od šokovky jsem se probojoval k devítikilovému lenochovi. Rychlá akce podběrákem a byl můj! Víte, nevadí mi, když neberou a musí se čekat, to vlastně zná každý, kdo chytá ryby, ale když položíte, nakrmíte, počkáte a do dvou hodin je tam, a pak povodit, protrhat rybník a za 10 minut ven z člunu a patnáctkrát za sebou ve třech dnech a žádná ryba! Tak to je hustý! Tak si umíte představit, jak mi devítka v sobotu ráno udělala radost. Okamžitě jsem fluorocarbon, co prošel zkouškou ohněm, navázal i na druhý prut a zavezl. Po asi pěti hodinách další jízda, zásek, na vodu a zdolat, toho už jsem viděl, ale pak zase zajel do stulíků a byl pryč. „No a co to bylo tentokrát?“ ptal se Jarda s úsměvem. A já? Je jasný, že zase něco selhalo, protentokrát ohnutý háček, no hnus. Ale fluorocarbon vydržel. Během dne a noci ještě Jarda udělal jednu osmičku a jednoho nebo dva vypnul. Já měl za tu dobu další 3 ohnutý suvenýry na super návazci, který se ani nehnul, a získal si čestné místo v penálu a na takhle obtížných vodách půjde vždy do první linie. V neděli už se natolik zkazilo počasí a mě volaly povinnosti, že jsme to společně zabalili a vyrazili k domovu. pískovna Štít
      Závěrem chci napsat, že je to jedna z nejtěžších vod, co jsem vyzkoušel, a to jsem toho sjezdil u nás i v zahraničí dost, velké kapry chytám už pár let, mám výborné vybavení a přece mě dostali. Málokdy chytím za 4 dny 15 kaprů a vytáhnu jen jednoho. Myslete si třeba, že jsem amatér, ale zkuste si to tam nejdříve sami, třeba změníte názor. A možná se tam potkáme, práce počká, já jsem s nimi ještě neskončil!!

Autor: Aleš Dobíhal

Diskuse k článku (25 reakcí)

Přečteno: 24 294x
Průměrná známka: 1.79

NLov kaprů v překážkách

I přes veškerou snahu a všechna udělátka se občas stane, že vám kapr projede několik vázek za sebou a bez kotvičky nemáte šanci uspět.

NKapři v leknínech

Věděl jsem,že přes noc je v okolí rostlin málo kyslíku díky obrácené fotosyntéze, ale přesto jsem to chtěl zkusit.