Feeder tuning 2 – prezentace nástrahy

- osprey

      Zdravím všechny zájemce, které zaujal první díl mého ladičského seriálu a mají dostatek odvahy, aby se prokousali i druhým.
      Minule jsem se pokoušel nastínit svou teorii o směrování toku energie zabírající ryby tak, abychom se co nejčastěji dočkali situace, kdy máme rybu na háčku a jsme na tuto skutečnost nepřehlédnutelným způsobem upozorněni. To považuji za skutečný základ feederového chytání. Teď přišla řada na celou řadu drobností, které mohou, každá svým malým dílem, výrazně ovlivnit výsledek našeho snažení. Chvílemi to bude doslova rýpání se v nicotnostech, ale bohužel každá z těch zanedbaných prkotin mi minimálně jednou v životě připravila nepříjemnou chvilku.
      Začneme věcí, která jako první rozhoduje o tom, zda vůbec dostaneme nějaké záběry i o tom, jak budou vypadat. Jedná se o záležitost, která není součástí prutu ani rybářova vybavení jako takového, ale na výsledek lovu má obrovský význam. Je to:

Důvěra ryb k nástraze

      Na to, abychom mohli rybu ulovit, musí ryba učinit přinejmenším pokus o konzumaci naší nástrahy. Pokud tento pokus vyzní jako opatrný laxní zájem a ještě k tomu se rybě podaří při prvním kontaktu s nástrahou odhalit, že s ní není něco v pořádku, asi se o takovém záběru ani nedozvíme. Není nutné, aby se ryby na naše pamlsky vrhaly jako piraně a hltaly je v plné rychlosti až na požeráky. Pro naše účely často stačí, aby je v rámci „ochutnávání“ přinejmenším jednou či dvakrát pořádně nasály. S dobře vyladěnou sestavou se už tento projev zájmu může rybě stát osudným. A s trochou znalostí a fantazie podpořenými moderními technologiemi dnes není problém ladit kromě vlastního nádobíčka i rybí apetit. Někdy je to i nejjednodušší cesta k úspěchu.
      Přístup ryb k nástraze ovlivňuje řada věcí. Pokusím se vyjmenovat ty nejdůležitější:

      Začneme aktivitou ryb. Je skutečně obrovský rozdíl mezi okamžiky, kdy ryby aktivně vyhledávají potravu a dychtivě se krmí nebo chvílemi, kdy netečně vystávají a odmítají se pohnout. Je víc než žádoucí lovit aktivní ryby, protože pak i s minimem vynaložené energie a prostředků bude výsledek určitě uspokojivý. Aktivita ryb má dopad i na použité náčiní – není třeba jít do nějakých extrémů, snadno vystačíme s nějakou jednoduchou montáží a vše můžeme dimenzovat tak, že nejsou potíže ani se zdoláváním úlovků. Je prostě mnohem snadnější lovit v optimálních podmínkách, než aby člověk s výrazem štvance zoufale vymýšlel, jak chytit jednu z těch několika málo prožluklých potvor, které mu nepatrnými záchvěvy špičky dávají najevo, že se přišly podívat na jím zakrmené místo, protože zrovna nemají nic lepšího na práci.
      Náš seriál je sice hlavně o ladění feederové sestavy, ale věřte mi, že je mnohem lepší chytat než ladit. Už kvůli tomu řada feedrařů navštěvuje v jarním období horní partie a přítoky velkých údolních nádrží, kde hejna vytažených bílých ryb slibují mimořádně bohatý rybolov. O tom samém je lov na soukromých revírech s početnou obsádkou kapra a pokud vás neláká ani jedno ani druhé, můžete se prodrat džunglí kopřiv až na panenská místa, kam jen tak někdo nezavítá a ryby jsou tam naivní a důvěřivé (no měly by, ne?).
přítok přehrady
      I na „obyčejných“ revírech jsou ale místa a okamžiky, které nelze opomíjet. Snad v každé roční době jsou především na tekoucích vodách úseky, kde koncentrace ryb vysoko převyšuje běžný průměr a není mnoho důvodů, proč by potom měl člověk lovit někde jinde. Právě tak se najdou okamžiky, kdy ten, kdo nevyrazí k vodě, bude později litovat. Například stoupající voda a narůstající zákal jsou neklamným signálem, že je třeba okamžitě vyrazit na parmy, v horkém letním období jsou rybářsky nejúspěšnější svítání a v zimě je zase lepší lovit spíš kolem poledne… Je toho spousta a nevyužívat tyto možnosti by byla věčná škoda – prostě proto, že si zachytáte. A ladění? To nakonec můžete zkoušet vždycky - nehledě na to, že dříve či později se dočkáte okamžiku, kdy vám stejně nic jiného nezbyde.

      Čekat na okamžik, kdy se ryby začnou intenzivně krmit, je velmi pasivní strategie a pravděpodobně bychom pročekali značnou část sezóny. Proto vstupuje do hry další prvek – krmení. S jeho pomocí můžeme přimět k aktivitě i velmi líné ryby. Rozebírat problematiku krmení by bylo na řadu samostatných článků. Zmíním tedy jen to, že se skutečně jedná o nepostradatelnou část dovedností každého feedraře a správným krmením můžeme ryby stahovat do zvolených míst, selektovat vybrané druhy či velikosti, pohrávat si s jejich aktivitou apod. Z pohledu důvěry ryb k nástraze je krmení magickou záležitostí, která dokáže při vhodné konstelaci hvězd změnit vybíravá lenivá stvoření ve smečku nenažranců luxujících v oblacích kalu vše poživatelné na zakrmeném místě. Tedy... ehm... někdy.
      V současné době si doplňuji své chabé znalosti v oblasti krmení jak jen to jde a chvílemi se nestačím divit. Jediná moje rada je – nepodceňujte ho.

      Nástraha na háčku je také slovo do pranice. Nebudu řešit, co konkrétního můžeme napíchnout na háček, zaměříme se jen na to, jak vzbudit v rybě co nejintenzivnější pocit, že právě tohle sousto je naprosto OK a měla by ho okamžitě zkonzumovat.
      Na některých vycházkách jsem získal dojem, že opatnější ryby po připlutí na zakrmené místo přistupují k nastraženým soustům velmi opatrně a poctivý záběr často přijde až po nějaké době, kdy se ryba už nějaký čas v pohodě krmí. Je velmi dobře vidět, jak po prostém nahození nástrahy ryby jen nedůvěřivě drbou a po pár hodinách zakrmování buší do prutu s neuvěřitelnou vervou. Opatrné starší jedince mnoha druhů ryb je ve většině případů bez předchozího vnadění téměř nemožné chytit a dokonce i v místě zakrmeném vnadicí směsí zkoumají tyto exempláře každé sousto. Proto je velmi výhodné nastražit na háček cokoli, čím jsme lovné místo provnadili anebo obráceně – dopravit na zakrmené místo alespoň pár kousků budoucí nástrahy. Je to jeden z důvodů, proč se do krmení přidávají různé druhy semen (souhrnně označované jako partikl) nebo třeba červi a tytéž věci se pak skutečně objevují na háčku ať už sólo nebo v nesčetných kombinacích s poetickými názvy jako „sendvič“, „kuku – červ“ a podobně.
      Dopravit na místo lovu to, na co chytám, se prostě vždy vyplatí a pokud lovím na velmi krátkou vzdálenost (3 – 7 m) na stojaté vodě, přihazuji malá množství dotyčné poživatiny každou chvíli. V ostatních případech je třeba zapracovat budoucí nástrahu do krmení. Zpravidla se tak vyhnu situacím, kdy mám před sebou spoustu krmících se ryb, ale žádná nejeví zájem o nástrahu na háčku – prostě proto, že jim vnadicí směs chutná podstatně víc než ten samojediný podezřelý žvanec. Zažil jsem i takové případy – flek se doslova vařil rybami, špička registrovala kvanta přejezdů a záběry skoro žádné. Dodnes si pamatuji ten pocit marnosti a vůbec netoužím po tom zažít ho znovu. Naproti tomu se mi podařilo na některých malých vodách slušně si zachytat se třemi čtyřmi vařenými bramborami, které posloužily jako návnada i nástraha zároveň, jedinou plechovkou kukuřice a podobně. Důležité je pak pečlivě vybrat místo lovu, protože tímto způsobem si rozhodně nemůžete ryby stáhnout z širokého okolí.

      Zmínku zasluhují i krmítka pro vnadění červy. Plavačkáři vědí, že živí červi narušují strukturu vnadicích koulí, což urychluje jejich rozpad. Poměrně úspěšným trikem řešícím tuto situaci je zabít červy horkou vodou a teprve pak je zapracovat do krmení. My feedraři máme tu výhodu, že můžeme do prostoru nakrmeného koulemi dopravovat živé červy pomocí krmítka. Třeba pro lov parem v proudu, kde jsou kompaktnost vnadicích koulí (zde spíše placek) a pravidelmý přísun živé složky naprostou nezbytností, je tahle strategie přímo jedinečná.

      V případě velmi opatrného braní je nejúčinnější nastražovat jednotlivé částice (třeba zrna kukuřice) tak, jak jsme s nimi vnadili – tedy jednotlivě. Nastražení několika kusů najednou dává v oněch chvílích podstatně horší výsledky. Ke stejnému závěru jsem dospěl nejen já sám, ale i řada mých přátel a potvrzuje se nám to už několik let po sobě.
      Umístění nástrahy na háčku je mezi feedraři notoricky známou věcí – dává se nejčastěji do obloučku háčku tak, aby špice zůstala volná. Jestli ctíte pravidlo mnoha starých rybářů, že špička háčku se musí schovat, nekupujte si feeder.
      Mimochodem - když si vzpomenu na dětská léta, kdy jsme obalovali veliký kaprák koulí tuhého chlebového těsta, nezbývá mi než tiše bědovat.

      Velikost háčku má také svůj význam – jak pro důvěru ryb k nástraze tak i pro technickou stránku celé věci. Háček musí ladit s velikostí nástrahy a umožňovat bezproblémové zaseknutí a zdolání ryby. Dál už platí jen to, že čím větší, tím více síly je potřeba k jeho zabodnutí a za jistých okolností může být pár milimetrů navíc příčinou neúspěchu. Mít ve výbavě 2 – 3 typy háčků různého tvaru a síly drátu a každý v několika velikostech je asi samozřejmost. Dnes se mi to snadno říká, ale právě špatná velikost háčku a nástrahy mi připravila nádherné skóre (2 ryby z více než 100 záběrů) na jedné z prvních vycházek s feedrovým prutem. Dodnes se divím, že jsem ho tenkrát nerozšlapal. A není to tak dávno, co jsem zjistil, že vážně existují průkazné rozdíly mezi háčky za 2 a za 5 korun, samozřejmě pokud cena u každého konkrétního modelu odpovídá kvalitě. Nemusíte používat špičkové háčky pořád (ani já to nedělám), ale jakmile začnou potíže se zásekem, měli byste mít nějaké po ruce.
      Zdá se, že nejlepší by bylo používat co nejmenší háčky schopné vydržet tah ryby při zdolávání, ale je tu ještě jeden důležitý faktor. Na velikost háčků má vliv i hmotnost a umístění zátěže. Háček, s nímž lze bez potíží lovit cejny na plavanou, není vhodný třeba do těžké srkačky, protože by si ho řada ryb okamžitě vyřízla nebo ho narovnala. Zmenšování háčků ve snaze po maximální nenápadnosti a důvěryhodnosti nakonec narazí na strop v podobě mechanických vlastností každé sestavy. Krátké návazce a těžké napevno umístěné zátěže jsou prvky, kladoucí na velikost a sílu háčku značné nároky. Pokud je naše montáž obsahuje, nesmíme na to při volbě háčku zapomenout.

      Zbývá zmínit už jen velikost nástrahy. Feeder svým založením nepředpokládá, že ryby budou naši nástrahu celou věčnost ochutnávat, popotahovat a cupovat na kousky. Nástraha musí být tak velká, aby ji mohla cílová ryba bez problémů naráz nasát. Na obrázku se pokouším ukázat velikost, která je pro kapra naprosto pohodová, ale bílá ryba už ji naráz nenasaje, což může být příčinou problémů se zásekem.
srovnani ryb
      Kaprovité ryby ochutnávají nástrahy tak, že je nasávají a vyplivují – podle důvěry buď mělko nebo hluboko. V případě maximální důvěry ji nasávají rovnou až na požerákové zuby, což hlavně u dlouhých návazců může vést k hlubokým zásekům a někdy i k narušení vlasce a utržení ryby. Když po záseku utrhnete rybu a vyndáte rozmačkaný a pokroucený konec návazce, je to přesně ten případ.
      Naopak menší ryby mají s většími sousty potíže a nepřiměřená velikost nástrahy má často za následek mizivou úspěšnost záseku i v případě doslova zuřivého braní. Pokud jsou na zakrmeném místě přítomny drobné agilní rybky jako jsou oukleje nebo perlíni, může se z chytání stát úplná noční můra.Pak vyvstane otázka, zda sestavu přizpůsobít na míru dotírající drobotině anebo výrazně zvětšit sousto na háčku, abyste od ní měli pokoj.
      Velikost nástrahy je zkrátka nepřehlédnutelný faktor. Má velký vliv na úspěšnost záseku, umožňuje rybáři určitou selekci zabírajících ryb a v neposlední řadě na ní do jisté míry závisí délka návazce – větší sousta je často lepší nabízet na delších návazcích.
      Snažím se tuhle záležitost nepodceňovat a tak mě občas při nižší aktivitě ryb (hlavně plotic) můžete přistihnout třeba při tom, jak si během lovu na kukuřici z konzervy třídím zrna podle velikosti a sleduji, která velikostní kategorie rybám „nejlíp klouže do krku“.

Prezentace nástrahy

      Pod pojmem prezentace nástrahy si musíme představit způsob, jakým rybě nástrahu nabídneme. Nástraha musí být vidět, cítit, chovat se přirozeně a na první dojem by neměla rybu ničím odrazovat. Bude ležet na dně, vznášet se nad ním, bude povlávat v proudu na dlouhém návazci anebo ležet v hromádce vysypaného krmení pár centimetrů od krmítka? Možností je daleko víc.
      Významnou věcí při prezentaci nástrahy je délka návazce. Je to také jedna z prvních věcí, se kterou si feedrař začne pohrávat, když se mu zrovna nedaří. A jak dlouhý by měl návazec být? No přeci přiměřeně. Ryba musí nástrahu s důvěrou nasát a … dál už nic. Další její pohyb musí být vidět na špičce prutu a znamenat zásek. Pohyb nástrahy silně omezený krátkým návazcem značně podlamuje důvěru ryb k neznámému soustu a příliš krátký návazec svou malou délkou rybě nástrahu často ani nasát nedovolí – pro sichr jsem to namaloval (trochu přehnaně), jinak je to za půl stránky těžce volených slov. Kaprovi vlevo se nástraha na příliš krátkém návazci při pokusu o nasátí zastavuje na kraji tlamy, kapr vpravo ji už dobere. Kratičký návazec vlevo by byl vhodnější při použití krmítka. Při luxování vnadicí směsi ze spirály nebo drátěného košíku se kaprova ústa pohybují v nejtěsnější blízkosti krmítka a pak jsou kratičké návazce velmi úspěšné – to je princip srkačky. Ryby nástrahu nezřídka nasají jaksi „mimochodem“. U montáží bez krmítka je potřeba o něco delší návazec a ještě delší se uplatní při lovu v tažné vodě – alespoň mám takové zkušenosti. Zkuste si třeba jen představit kapra, který se pokouší nasát „uvázaný“ pamlsek. V proudu, kde je návazec napnutý, musí být takové chování nástrahy dost nepřirozené. Dokonce bych řekl, že v tomhle případě je právě nemožnost snadno nasát nástrahu stojící v proudu na vypnutém návazci prvním varvným signálem, který zkušenější rybu okamžitě odradí.
nasati ryby
      Kolik volnosti (= délky návazce) potřebuje nástraha, aby ji ryby mohly s důvěrou dobrat, se liší v závislosti na druhu ryby, její velikosti, použité montáži a momentálních podmínkách. V praxi se délka návazce může pohybovat někde mezi třemi centimetry a metrem. Je třeba stále zkoušet. Většina rybářů používá hodně univerzální sestavy s delším návazcem, které ve většině případů loví ryby celkem dobře a s nějakým laděním si hlavu nelámou. Často vážně není proč si komplikovat život, ale občas se to vyplatí.
      Délka návazce může i významně ovlivnit skutečnost, které druhy ryb nám skončí na háčku. Podívejme se na malý test, který jsem prováděl právě s cílem pozorovat vliv délky návazce na podobu záběrů i na lovené spektrum ryb. Vrátil jsem se kdysi z vycházky s kamarádem stočený jako pružina, protože značnou část lovu jsme sekali do prázdna, bezradně převazovali a diskutovali o délce návazců. Koktejl z malých cejnků, ouklejí a ojedinělých zástupců ostatních druhů ryb nám tenkrát dost zamotal hlavu. Hned druhý den, dřív než jsem stačil vychladnout, jsem popadl trochu krmení, prut, nařezal návazce tří délek a zasedl u říčky Blanice. Začal jsem nejkratším návazcem a postupně prodlužoval. Lov na paternoster s 20 g krmítkem a návazcem kolem 15 cm byl doslova dramatický. Ostré údery do prutu přicházely znenadání a nečekaně a než jsem po něm sáhl, bylo většinou pozdě. Jen asi každý pátý záběr skončil rybou na prutě. Ta se sekla prakticky sama a mocnými škubanci dávala najevo svou nespokojenost s pobytem na háčku. Jednalo se výhradně o cejnky. Při přechodu na návazec lehce pod 50 cm byly záběry plynulejší, táhlejší, ale nesekl jsem o nic víc. Zhruba každý pátý záběr opět vydal cejnka a byly to teď krásné poctivé záběry, které nešlo neproměnit. Zdálo se, že ostatní, dynamičtější a prozatím nesekatelné záběry působí jiný druh ryby, pravděpodobně plotice. To se také prokázalo při dalším prodloužení návazce zhruba na 70 cm. Náhle jsem sekal každý druhý záběr a všechny ulovené ryby opravdu byly plotice (cejnci v té chvíli už zřejmě “došli“). Utvrdil jsem se tak sice v názoru, že i délka návazce je selektivní faktor, ale žádné univerzální řešení jsem nevymyslel.
      Mimochodem - podobné zkušenosti jsem s ploticemi udělal i jindy. Připadá mi, že tyto pohyblivé ryby dokáží v mnoha případech napnout návazec vlající v proudu dřív než mají nástrahu zcela v tlamě. Obvykle proto používám při lovu plotic v proudné vodě paternoster s návazcem 70 – 90 cm a poměrně těžkou zátěží (krmítko 20 – 30 g).
      Setkal jsem se ale i s lovem plotic na sestavy typu „Balaton“ s krátkými návazci. Mám dojem, že předpokladem je vysoká aktivita ryb nejlépe na pořádně rozkrmeném místě. Na „mojí“ řece to ale moc nefunguje.

      Zajímalo mě, jestli i délku krátkých návazců je třeba občas ladit. Zdá se, že ano. Někdy je návazec už tak krátký, že ryby nedokážou háček poctivě nasát. Ať už prostě nemohou anebo nemají k nakrátko držené nástraze důvěru, výsledkem jsou záběry, které se skutečně seknout nedají. Jsou krátké, ostré, prudké, ale jedná se jen o jakási škrábnutí. Někdy to napraví prodloužení návazce o pouhých pár centimetrů. Zkusím to doložit zážitkem z lovu na Orlické přehradě kousek pod hrází Kořenska. Špatné počasí zahrnující zejména přechod fronty sice s řídkou oblačností, ale úpornými poryvy větru a také manipulace s výškou hladiny způsobily to, že ryby nebraly prakticky nikomu z přítomných. Protože jsem se ale zrovna praštil přes kapsu a disponoval kvalitní značkovou krmnou směsí, doufal jsem aspoň v malý úspěch. Po pár chycených rybách byly ale záběry čím dál nezřetelnější, splývaly s pohyby prutu vyvolanými větrem a skoro se nedaly seknout. Protože jediné doposud ulovené ryby byli cejni a cejnci, vsadil jsem na krátký 8 cm návazec z desítky vlasce asi 15 cm nad krmítkem umístěném na gumovém přívěsu. Prut jsem nasměroval po větru a umístil do dvou vidliček se špičkou 5 cm nad zemí a sedl si, abych ho zakryl vlastním tělem. Protože záběry byly jemné i s krátkým návazcem (to je co říct, normálně to tak nebývá), vyměnil jsem špičku za nejměkčí možnou, aby byly její pohyby zřetelnější. Žádný zázrak to nebyl, ale rozhodně jsem byl jeden z mála, kdo vůbec zdolával nějaké ryby.
      Hned druhý den se zmíněná sestava ukázala nevyhovující, protože najednou mi ryby nedobíraly anebo padaly po záseku, což napravilo až prodloužení návazce na nějakých 12 cm.
velka ouklej
      Pro inspiraci uvedu ještě jeden zajímavý příklad dokládající účinnost krátkých návazců. Při lovu ouklejí na feeder (prostě nic jiného nebralo) jsem nejvíc ryb ulovil na paternoster s dlouhým návazcem (50 – 70 cm). Poměrně úspěšný byl ale stejný paternoster s návazcem dlouhým jen 8 – 10 cm. Překvapilo mě, jak dobře to fungovalo i u této malé dynamicky zabírající rybky.
      Kdybych ale měl oukleje lovit cíleně, použil bych asi jakousi feederovou obdobu lovu na propad. Když totiž nahodíte do místa s bohatým výskytem těchto hbitých rybek a podržíte vlasec, můžete snadno cítit, že nástraha je několikrát atakována ještě než dopadne na dno. Řadu záběrů je možné úspěšně zaseknout už v této fázi. Pro zachování „čistoty stylu“ by stačilo použít lehkou zátěž na bočním přívěsu, aby ouklej mohla nástrahu sledovat během pádu a počkat si na následný záběr ze dna.

      Čím je návazec delší, tím víc má ryba prostoru ke zkoumání i ochutnávání nástrahy, ale rybář se o tom dozví až ve chvíli, kdy dojde k jeho úplnému napnutí. Znáte třeba ty chvíle, kdy se špička neznatelně zachvívá a nakonec vytáhnete pomačkané červy na dokonale zamotaném návazci? Většinou to dělají drobnější ryby při použití dlouhých návazců na stojaté vodě.
      Jestliže je návazec příliš dlouhý, může si ryba pohrávat s nástrahou bez našeho vědomí. Dokud stojí na místě, může ji nasávat a vyplivovat po libosti a často se o její aktivitě buď vůbec nedovíme anebo může dojít k zaseknutí háčku hluboko v tlamě nebo i jícnu. Stane-li se vám to opakovaně, zkuste návazec zkrátit, už kvůli rybám. Kdykoli pouštím hluboko zaseklou rybu, které někdy prýští ze žaber i pramínek krve, mám chuť si nafackovat a vypadnout od vody.
      Nevím, jak je to časté obecně, ale setkal jsem se se statickými záběry u amura, párkrát jsem to zažil i u kaprů, líný hnout se z místa je i karas obecný a naprostým přeborníkem v této disciplíně je mník. Mít mníka zažraného až v žaludku na návazci o délce 40 cm a nevidět jediný pohyb špičky není nic neobvyklého. Krasavec na obrázku na svou hltavost doplatil. Raději jsem si krvácející a malátně se pohybující rybu ponechal.
mnik jednovousi
      Budu-li hovořit jen za sebe, nemám rád zbytečně dlouhé návazce. Snažím se dát rybám tolik prostoru, kolik je třeba a nic víc. Přehnaně dlouhé návazce mě často okrádají o záběry a někdy i mrzačí ryby. Přesto je občas nutné použít návazce až kolem 1 m, vzácně i víc. Je to zejména v proudech, kde tah vody návazec vyrovná, při použití velkých nástrah a v případě, kdy cílovou rybou jsou dynamicky zabírající druhy ryb jako je plotice nebo tloušť. Snažím-li se vyladit délku návazce, je vždycky lépe začít od kratšího. Nedotažené záběry mě k jeho prodloužení samy donutí a většinou je pak třeba výraznější změna. Když prodlužuji návazec, přidávám asi třetinu jeho původní délky. Prodlužování po menších úsecích nemělo na úspěšnost lovu nijak výrazný dopad.
      A ještě jedna věc. Čerstvě navázaný návazec má neuvěřitelnou pevnost. Pobytem ve vodě a zdoláváním ryb se pevnost návazce snižuje – zvláště v uzlech. Udělejte si soukromý test. Občas zkuste delší dobu používaný návazec rukou utrhnout. Zjistíte, že jeho nosnost opravdu klesá a u některých materiálů nepříjemně rychle. Tímto jednoduchým způsobem získáte jednak povědomí o trvanlivosti různých návazcových materiálů a také budete vědět, jak často byste měli návazec měnit.

      K prezentaci nástrahy patří i to, zda leží volně na dně nebo se vznáší ve sloupci. Na bahnitém dně je dobré nástrahu nadlehčit už jen proto, aby nebyla utopená v nánosech usazenin. Můžeme použít vzplývavé nástrahy (polévkové kuličky, popcorn, některé pečivo,…) nebo nástrahu zvednout ze dna kouskem polystyrenu (já používám bezovou duši – přijde mi to takové víc přírodní) a poslední možností je u živočišných nástrah (rousnice, rybka) injektáž vzduchem.
bezová duše
      Kromě toho, že je vzplývající nástraha lépe vidět, má i další výhodu a tou je daleko snazší nasávání. K nasátí těžkých nástrah je potřeba ze starany ryby určitá dávka úsilí, nástraha vznášející se ve sloupci „vpluje“ do rybí tlamy podstatně snáz. Je to jedno z možných řešení, jak si pomoci při špatném braní. Někteří angličtí autoři dokonce používají termín „kritické vyvážení“ a nadlehčují nástrahy tak, aby sice neplavaly, ale tak tak ležely na dně. Ony tam sice leží, ale zvedají se do sloupce při každém pokusu o nasátí a také ve chvílích, kdy ryby víří sediment na zakrmeném místě (to dělají s oblibou parmy). Pro ryby jsou takové nástrahy mnohem atraktivnější a také důvěryhodnější. Výsledkem jsou častější záběry velkých zkušených ryb, které by běžnou nástrahu ve většině případů ignorovaly.

      Poslední zmínku věnuji nástrahám umístěným mimo háček. Při lovu na feeder používáme menší nástrahy než jsou klasické kaprové „boilieskoule“ a musíme to zohlednit i při výběru háčku. Ryba totiž nasává jen nástrahu a háček musí vletět do její tlamy zároveň s nasátým soustem. Pokud háček výrazně změní chování nástrahy oproti soustům, které ryba předtím hltala na provnaděném místě, přijdeme o hlavní výhodu, kvůli níž jsme nástrahu mimo háček umisťovali – důvěřivost záběru. Naprosto vražedné je nastražení jediného zrna kukuřice na vlasu v kombinaci s háčkem č. 8 – 10 (podle velikosti zrna – vařená kukuřice je mnohem větší než Bonduelka a hodí se pro tento účel víc). V kombinaci s návazcem z vlasce o průměru 0,16 mm nebo z tenké pletenky a 20 - 30 g těžkou průběžnou zátěží vznikne v podstatě miniatura klasických kaprařských sestav. Funguje skutečně skvěle, jenom nesmí být v místě lovu příliš mnoho bílé ryby, protože ta pak předvádí úžasně dynamické záběry, které nelze seknout.
nastražení na vlas

Závěrem

      Myslím, že už toho bylo dost. Snažil jsem se moc neopakovat a navzdory tradičně strašlivé délce článku se mi podařilo původní množství textu ořezat nejmíň o třetinu. Pokud jste se prokousali až sem, čeká vás malá odměna v podobě kresleného vtipu. Petrův zdar a nashledanou příště.
feeder unce

Autor: osprey - ®

Diskuse k článku (50 reakcí)

Přečteno: 31 171x
Průměrná známka: 1.26

NFeeder tuning 4 – strategie lovu

Základní strategie lovu na feeder je velmi jednoduchá. Nahazujeme krmítko naplněné vnadící směsí do stále stejného, pečlivě vybraného prostoru, lákáme tam ryby a ty pak v co největším počtu chytáme.

NFeeder tuning 3 – otázka volby

Pocit poznání, pochopení a nadhledu nad situací má nejen u vody obrovskou cenu a posouvá člověka do úplně jiné dimenze.

NFeeder tuning

Snad každý, kdo párkrát lovil s feederovým prutem, se dříve nebo později setkal se situací, kdy rozhodně nemohl být spokojen s úspěšností záseku, ačkoli o nějaké ty záběry nouze nebyla.

NFeederové malování

Volbou montáže do jisté míry ovlivníme i to, jak se bude špička při záběrech chovat a připravíme si půdu pro optimálně provedený zásek.