Malá květnová povídka

29.3.2006 - Bachy

      Je chladnější květnové ráno, na nebi ještě září hvězdy a já za pomalého svítání projíždím na kole vylidněnými ulicemi směrem k mému oblíbenému jezeru. S ruksakem na zádech a malým kyblíkem kukuřice na řídítkách. Mám to kousek, ale je chladno a začínají mi mrznout prsty na rukou. Dochází mi, že jsem v rybářské euforii opět podcenil vhodné oblečení a pravděpodobně na rybách trochu promrznu, alespoň než vyleze teplé sluníčko. Po velmi dlouhé zimě mě však hřeje pocit, že je konečně jaro a všechno se začíná nádherně zelenat. Jaro jde cítit při každém nadechnutí.

      Konečně jsem tady – plný nedočkavosti až si konečně poprvé nahodím. Scházím vyšlapanou cestičkou k vodě a všímám si stříbrné jinovatky na nízké trávě plné trojlístků jetele pod nohama. Nejvíc mě zajímá, jestli bude moje oblíbené místo volné. Přicházím k okraji nádherné zátoky a slyším prozpěvovat spoustu kosů, kteří ohlašují brzké svítání. První pohled na vodu a okolní břehy s malými břízkami a vrbkami je okouzlující. Nikde nikdo, žádný rybář, to je na sobotu nezvyklé, ale asi se nikomu nechtělo tak brzy vstávat. Taky dobře. Hladina je jako zrcadlo a na ní se povalují chomáče ranního oparu. Právě teď plácla ploutví o hladinu menší ryba, pravděpodobně kapřík.
      Velmi pomalu procházím kolem vody a bedlivě pozoruji hladinu. Snažím se na ní nalézt náznaky kapřího života. Hlavně bublinky vzduchu stoupající ode dna, které upozorňují na rybí aktivitu, a tak jsou pro mne důležité. Bohužel je ještě příliš málo světla, a přestože na nebi září měsíc skoro v úplňku, mlžný opar nad jezerem mi umožňuje prohlédnout si vodní hladinu jen slabých pár metrů od břehu. Za chviličku slyším vyskočit pěknějšího kapra u protějšího břehu. Docházím ke svému oblíbenému místu. Po pravici mám skupinku čerstvě zelených menších břízek a nalevo malou vrbku přímo u vody. Držím se dále od břehu. Nechci na sebe zbytečně upozorňovat, protože lovit budu dost blízko, jen pár metrů od břehu.
      Nejdříve ze všeho prokrmuji lovné místo, které leží v menší prohlubni mezi pozvolnější pravou stranou břehu a krátkým výběžkem s trochu prudším spádem po levici. Dno je zde tvrdší, vesměs kamenité s menšími nánosy na nerovnostech. Pozvolné dno spadá do hloubky 3,5 m v osmimetrové vzdálenosti, kde je vystřídáno prudším srázem do hloubky šesti metrů. Tato šestimetrová hloubka s nánosem řídkého bahna zde tvoří pomyslné koryto zátoky. Můj lovný flek je ve dvoumetrové hloubce a tam hned zlehka dopadá asi pět hrstí měkké, čerstvě uvařené a vonící kukuřice. Snažím se zrnka házet do jednoho bodu a většinou se to podaří; leží v jednom metru čtverečním.
      Tak a teď rychle navázat a už ať je nahozeno. Všechno jde ráz na ráz, s nacvičeným stereotypem. Zapichuji vidličky s pípáky, rozkládám pruty, naviják a během okamžiku mám očky provlečený vlasec 0,16 mm. Trochu teď přemýšlím nad gramáží průvlečného olůvka, ale nakonec vyhrává placatější olivka 30 g. Ještě pružná zarážka z leukoplasti a už na dvaceticentimetrový návazec přivazuji malinkatý tenký háček s ještě menším háčkem na vlasu ze silonu 0,08 mm. Ten už jsem si předvázal doma. Zbývá letmá kontrola pevnosti. Chytím celou koncovou sestavu za háček a ohýbám prut do poloviny, abych se ujistil, že na vlasci není zjevná vada. Už mi to párkrát zachránilo pěkný úlovek. Vše je v pořádku, a tak věnuji veškerou péči uchycení pěknějšího zrnka kukuřice na vlas. Chce to trochu zručnosti provléct mrňavý háček měkkým zrnkem kukuřičky tak, aby na vlase držela dostatečně pevně. Podaří se mi to až na druhý pokus.
      Když jsem po pár minutách konečně připraven nahodit, zjišťuji, že ke mně připlula nádherná labuť, nepřehlédla moje prokrmení. Zatím stojí opodál a já doufám, že tam také zůstane a nebude se mi plést při nahazování. Nahazuji jako vždy asi tři metry za prokrmený flek a nacvičeným grifem plynulým zvednutím prutu stahuji sestavu na kraj tohoto místa. Dělám to tak proto, abych co nejvíce narovnal návazec a ten pěkně dosedl na dno, což podle mne pomáhá k nenápadnější prezentaci nástrahy. Kdybych nahodil přesně do místa a nechal volně nástrahu spadnout, jak často u jiných rybářů vídám, tato nástraha dopadne přímo na olovo a nachází se pak v těsné blízkosti olova a kmenového vlasce. Věřím, že zkušenějšího kapra prohledávajícího dno pak může přítomnost napnutého vlasce donutit k důslednějšímu zkoumání nástrahy.
      Za okamžik už mám připraven i druhý prut a při nahození už musím dávat pozor, abych netrefil zvědavou labuť. Swingery mám zatížené jen minimálně a průvěs vlasce nechávám jen pár centimetrů. Ještě kontrola správně povolených předních brzd navijáků a vlasce vhodně položeného v rolničce. Konečně si můžu sednout do pohodlného křesla a zapálit si ranní cigaretku. Z batohu vytahuji termosku a nalévám si do víčka horký broskvový čaj, do kterého jsem si doma přidal dvě půlečky slivovice na zahřátí. Balada největší, prostě idylka.
      Začíná svítat, opar nad hladinou se pomalu rozplývá. Ptáci prozpěvují nádherné melodie a vítají krásný den, který slibuje pomalu klubající se sluníčko a nebe bez větších mraků na obloze. Kousek nalevo se vyhoupne další kapřík. Zase si začínám uvědomovat ranní chlad a už se nemůžu dočkat, až na mne dopadnou první teplé sluneční paprsky.

      Neustále sleduji vlasce směřující od špiček prutů přímo k zakrmenému místu a hladinu nad ním. Zanedlouho se jeden z vlasců lehce zachvěje a na hladině vidím prvních pár drobných bublinek. Tak už jsou tu, přemýšlím, a čekám na první pípnutí.
      Vtom přichází rybář a samozřejmě nezapomene na klasickou otázku: „Jde něco?“ Odpovídám jednoznačně: „Zatím ani potah.“ A tajně doufám, že bude pokračovat dále po břehu. Zmíní se o nočním ochlazení a opravdu odchází dále.
      Neuběhne ani pár minut a já pozoruji opět brnknutí do vlasce a zdá se mi, že na hladině přibyly další bublinky, působí to na mě naprosto kouzelně. Prokřehlé ruce jsou najednou nepodstatné a křeslo si instinktivně posouvám blíže k oběma prutům.
      Najednou se pravý swinger plynule zvedá o dva centimetry a zůstává trčet kousek pod prutem. Pípák nevydal ani hlásku, šmejd jeden. Jen zlomek vteřiny swingeru v této poloze mne přesvědčuje o tom, že nejde o pouhý přejezd, ale pravděpodobně o jemný záběr – okamžitě přisekávám. Srdce mám až v krku a tep mi zrychluje snad o 200 %. Je tam! Krátký zásek šel „dotvrda“, prut se ohýbá do vzrušující křivky a naviják začal krásně vrčet. Ryba má úžasné zrychlení a vynucuje si metry vlasce. Plynulým tahem míří do koryta zátoky, opatrně přitahuji brzdu. Asi po deseti metrech se mi podaří rybu zastavit. Ta je teď v hloubce a kývá hlavou ze strany na stranu. Je to první kritické místo a já vím, že ji v tomto okamžiku nesmím moc rvát, aby se nevyřízla. Ryba se rozjíždí korytem a stále se drží u dna. Na to jsem čekal a plynulým zvyšováním tahu ji dostávám po oblouku blíže k hladině, co nejdále od nebezpečných překážek na dně. Beru do ruky podběrák a špičku prutu zvedám nad menší vrbku, abych rybu zdolával několik málo metrů vlevo od zakrmeného místa a to si zbytečně moc nepoplašil.
      Vzhledem k plynulým pohybům ryby a způsobu boje odhaduji kapra určitě přes padesát centimetrů. Tajně doufám ve čtyřkiláka. Snažím se kapra dostat blíže k hladině a trochu si prohlédnout zdatného soupeře. Ten zatím projíždí ze strany na stranu asi dva metry pod hladinou. Při jednom bočním tahu se mi podaří kapra vyhoupnout nad hladinu. Je to krásný šupináč, počítám kolem 55 cm. Opět mi ukazuje, že sil má ještě dost a podniká prudší výpad skoro do půlky zátoky. Avšak ke dnu ho už nepustím a boj se odehrává jen několik málo metrů pod hladinou. Tímto výpadem se kapr ale dost vysílil, a tak se mi ho podaří nekompromisně dostat blíže ke břehu. Zase trochu dotáhnu brzdu a nechci mu dát už ani decimetr vlasce. Kapr je však jiného názoru a nakrátko jsem přeci jen nucen ještě povolit. Po oblouku přijíždí ke břehu. Trošku ho přizvedávám a nechávám ho loknout si vzduchu. První, co mne zajímá, je, kdepak má zaseklý háček. Tajně doufám, že v pevném rtu rypce, ale bohužel vidím vycházet vlasec z měkké tkáně uvnitř tlamky. Musím být opatrný. Ještě se mu ale na břeh nechce, a tak pomalinku projíždí podél břehu sem a tam jako beránek. Nemá cenu ho zbytečně rvát – s ohledem na velmi malý tenký háček. Další loknutí vzduchu a navádím kapříka nad položený podběrák. Nádherný pocit. Je dobojováno a nádherný kapr je unaven a bezpečně podebrán.
      V tom se ale najednou stane něco, s čím jsem jaksi nepočítal. Právě když zvedám podběrák nad vodu, uslyším: „Píp-píííííp-pííííííííííííííííííp!!!“ Rychle se škrábu krátkým prudším břehem s mokrou hlínou na rovnou trávu u křesla a už to vidím. Na druhém prutu je vlasec napnutý jak struna a pípák s navijákem bzučí ostošest. Okamžitě pokládám prut i podběrák s kaprem na mokrou trávu a během vteřiny už držím druhý ohnutý prut s další rybou. Tak tomu říkám fofr. Ještě že jsem prvního kapra vytahoval čtyři metry bokem.
      Ryba míří opět doprostřed zátoky, ale po přitažení brzdy sebou plácne o hladinu a já opět poznávám pěkného kapříka. Není to už ale takový plynulý, silný tah jako před chvilkou. Moc se s rybou nemazlím a přitahuji ji blíže ke břehu. Ukazuje se pěkný lysec. Nevím proč, ale lysce mám radši, víc se mi líbí. Zdolávání probíhá tentokráte jen poblíž hladiny. Nechávám kapra bojovat jen krátce. Párkrát projede podél břehu a už si loká vzduchu. Ještě krátký výpad, a je znovu přede mnou. Nedávám mu ani metr a zanedlouho se skláním pro krásnou rybu, na kterou tentokrát podběrák nepotřebuji. Lysce pokládám na mokrou trávu s ranní jinovatkou. Není moc vysoký, ale nemá žádné poranění a vypadá dobře stavěný s pěkným sytým zbarvením. Po zběžném přeměření, které ukazuje na 46 cm, rybu ihned pouštím zpět do vodního živlu.
      Neuběhlo ani pár minut a já konečně vytahuji z podběráku prvního krásného šupináče. Metr ukazuje na pěkných 57 cm. Jako převážná většina šupináčů v tomto jezeře není moc vysoký, spíš tak akorát. Toho si ponechám, manželka bude ráda, že přinesu domů rybu, a já si nakonec taky moc rád pochutnám. Za moment už plave šupináč ve vezírku. Po zapsání úlovku dokrmuji lovné místo dalšími třemi hrstmi kukuřice a znovu nahazuji pruty. Teďka si na další záběr chvíli počkám, dost jsem si to tu poplašil. Nevadí mi to a užívám si plnými doušky ranní pohodičku u vycházejícího slunce.
      Teplé sluneční paprsky začínají ozařovat vodní hladinu, na které se vytrácí poslední zbytky ranního oparu. Jinovatka na lístcích jetele se přestává třpytit a ptáci prozpěvují své písně čím dál hlasitěji a vytrvaleji. Labuť po rozruchu odplula dál a hledá si něco k snědku u protějšího břehu. Čerstvá jarní zeleň stromů v ranním slunci vyloženě září. Za chvilku už bude příjemné teplo.
      Relaxuji a popíjím horký čaj. Prochází další rybář a sedá si kousek opodál, za skupinku břízek po pravici. Sluníčko začíná krásně hřát.
      Netrvá to dlouho a na můj levý prut přichází další pípnutí. Opět začínám sledovat vlasce mířící na vodní hladinu, ale už žádný jiný pohyb nevidím. Trochu lituji, že jsem si nevzal plavačák. Na hladině bez jediné vlnky by bylo hezky vidět každé pohnutí splávku.
      Z rozjímání a vychutnávání teplého slunce mne vytrhne zvuk pípáku. Při pohledu na pravý prut vidím jak swinger padá k zemi.
      Okamžitě zasekávám a navíjím. Ryba tam je, ale podle trhavého tahu to nic velkého nebude. Tentokráte se cívka navijáku mockrát neprotočí. Podaří se mi rybu dostat k hladině, ale to už je dost nalevo a blízko břehu. Tam se ale poleká a vyráží na volnou vodu. Můj odhad se potvrzuje, je to menší amur. Nakrátko ukáže sílu své ocasní ploutve a za okamžik už vidím jeho krásné zlatavé tělo zase u břehu. Ještě dva menší výpady a už ho mám v ruce. Jen letmo naměřím 49 cm a pouštím tuto nádhernou a dobře stavěnou rybu zpátky do vody.

      Na chvíli si ještě nahazuji a prokrmuji už jen dvěma hrstmi. Je pomalu půl osmé a začíná být teplo. Po dlouhé a pro mne jako vášnivého rybáře kruté zimě si vychutnávám jarní pohodičku u vody plnými doušky. Je to nádherný pocit opět si posedět na rybách jen tak v tenké mikině.
      Asi hodinu se kochám jarním kouzlem přírody. Trochu se zvedá západní větřík a žene jemné vlnky směrem ke mně do zátoky. Jestli vítr odpoledne zesílí, bude to tu k večeru hodně zajímavé. Kapříci to mají rádi a já se sem odpoledne určitě vrátím. Dnes to vypadá na opravdu pěkný slunečný den. Pro tuto chvíli tedy končím. Záběr už nepřišel žádný, ale bylo tu pěkně a ryby jsem si zdolal. Co víc si přát.