Podzimní výprava

15.2.2006 - Maca

      Je čtvrtek, sedím ve školní lavici a poslouchám nudný výklad profesorky chemie. Za okny panuje teplé letní počasí, i když kalendářně je podzim. Už aby byl pátek odpoledne! Příští týden jsou podzimní prázdniny, a chci jich využít k poslední letošní výpravě za velkými kapry. Sním o tom, jak o víkendu uválím nějaké to kilo kuliček, sbalím si svůj kaprařský vercajk, abych mohl vyrazit vstříc čtyřdennímu dobrodružství. Ale kam? Přemýšlím nad 50ha rybníkem… Taky by to nemuselo být špatné na menší přehrádce, nebo mám dát přednost řece? O velké přestávce volám parťákovi.
      „Zdar, tak kam vyrazíme?“ zní moje otázka. Po mnoha provolaných minutách se domluvíme na přehradu o rozloze asi 20 ha.
      Zvoní, přestávka končí a mně začíná oddechovka - fyzika. Nořím se do myšlenek, a vůbec nevnímám průběh hodiny. Hlavou mi letí tisíce maličkostí, promýšlím strategii celé nadcházející výpravy…
      Sedím v autobuse, koukám se na hodinky, ukazují 16 hodin. Paráda, za čtvrt hodinky jsem doma. Tenhle týden plynul neskutečně pomalu. Jsem rád, že už je konečně za mnou a můžu se volně a bez výčitek oddat přípravám na lov kaprů.

      Sobotní dopoledne vyrábím boilie - volím rybí mix, který doplňuji rybím olejem a esencí oliheň.
      V neděli konečně snáším do auta veškerou výbavu na lov kaprů a pobyt v přírodě. Jdu spát…
      U hlavy mi zuřivě drnčí budík – jsou 4 hodiny ráno. Rychle vstávám, převlékám se a nakládám do auta poslední drobnosti. Asi ve 4:30 se srazím s kamarádem, společně nakládáme jeho výbavu včetně jeho samotného. Po půlhodince svižné jízdy jsme u vody. Táta, který nás sem veze, nám pomáhá vše na lovném místě vyložit, pak odjíždí domů.
      Nafukujeme člun a vyjíždíme na vodu s echolotem, zrak přišpendlený k obrazovce. Bohužel nám žádné výrazné nerovnosti neukazuje, tak se vracíme na břeh a dumáme, kam umístit tyčovky. Nakonec parťák nachází drobnou nerovnost asi 40 m od břehu s hloubkou 2,1 m. Tam si nainstaluje bójku a mírně krmí. Svoji bóji umisťuji vlevo od našeho fleku na 3m hloubku. Myslím si, že taková hloubka bude, v tuhle roční dobu a vzhledem k počasí, nejlepší. Oproti Pepovi docela hodně krmím, na lovné místo putuje cca 1 kg boilie a 0,5 kg nuget. Navazujeme montáže. Složeny jsou z osmdesátigramových olov na závěsu od firmy Korda bez hadiček. Možnost, že se montáž zamotá, je na tuto vzdálenost mizivá, a bez hadiček je udice mnohem méně nápadná rybám. Návazce jsou dlouhé cca 15 cm převážně ze ztužených šňůrek od Sufixu o nosnosti 25 lb. Háčky volím Korda Wide Gape, parťák Ashima Sportcarp (tzv. banánky), oba velikosti 4. Nastražujeme a vzápětí nahazujeme...

      Už za 4 hodinky zaječí můj hlásič. Sekám! Cítím slabý odpor. Ryba se drží u dna a rychle sjíždí do vymletého koryta asi 4 metry od břehu. Odtud se ne a ne hnout! Pomalou jízdou ujíždí podél koryta do nedaleké vázky. Tam ji nesmím pustit! Chytám cívku rukou. Prut se ohýbá na samou hranici možností. Už už to vypadá, že se mi rybu zadaří otočit, když vtom… vypnula se. Zklamaný vytahuji montáž a znovu nahazuji.
      Za několik málo okamžiků mám další záběr. Ale malý 50cm kapřík je velice slabou náplastí na předešlý neúspěch.
      Přestává vát příznivý vítr, a do večera jsme bez dalších záběrů. Před setměním přehazujeme udice a mírně přikrmujeme. Ale až do noci se nic zajímavého neděje.
      Ráno se probouzíme poměrně brzo. „Sakra, co to venku hučí?“ ptám se. Pohled z bivaku mě naplní ohromnou radostí. Silný vítr žene vlny k našemu břehu, kde se začíná tvořit pěna. Rychle nahazujeme. Oba jsme změnou počasí nadšení, snad to donutí kapry přijímat potravu na našich krmných místech. Z myšlenek mě vyruší nesmělé pípnutí na pravé udici. Než sejdu dolů k prutům, hlásič zazpívá nepřerušenou píseň. Jako bych slyšel zpívat anděly! :o) Po záseku jde ryba lehce ke břehu, vypadá to na dalšího minikapra. Pod nohama se ale otáčí a podniká dlouhý výpad. Několikrát se opakuje totéž, ale kaprovi zákonitě docházejí síly a nechává se navést do podběráku. „Je tam,“ zakřičíme jednohlasně. Krásných 72 cm při 9,5 kg bereme jako úspěch. Radost mi stříká i ušima! Ještě pár fotek a kapr zase plave ve svém rodném živlu. Znovu nahazuji a jedu lehce přikrmit. Vítr sílí.

      Někdy kolem poledne stahuji levou udici a nahazuji ji souběžně s břehem, asi 2 metry od něj. Jako nástrahu jsem použil nugetu a několik dalších jsem rozházel v těsné blízkosti montáže. Uvidíme, co přinese tato změna.
      Levý prut zanedlouho hlásí záběr – ale příčinou je menší kapr, kterého okamžitě vracím zpátky. Znovu nahazuji na stejné místo a čekám.
      K večeru přichází brutální rozjezd na „levej klacek“. Po záseku následuje vytoužený souboj. Ryba mi nedaruje ani centimetr vlasce, dělá výpady k vázkám, u kterých cítí záchranu. Ale na poslední chvíli ji vždy otočím. Cítím, jak začíná pomalu slábnout, několik posledních výpadů, pár otoček a je dobojováno. Nádherný lysec leží v síti podběráku. Pokládáme ho na mokrou podložku, měříme a vážíme ho. 80 cm a 9kg, nádherná nižší ryba v perfektní kondici. Opět následuje několik rychlých fotek a šetrné vrácení ryby zpět do vodního království. Paráda…

      Z tohoto místa zdolávám ještě jednoho menšího kapra. Vítr se večer utišil, vypadá to, že na tomhle fleku už ryby nejsou. Nahazuji udici zase na krmné místo. Během dne jsem z něj zdolal několik kaprů, ovšem žádný z nich neměl přes 50 cm. Pepa zkouší rozkrmit místo na větší hloubce, před setměním tam nahazuje. Nedlouho po náhozu se mu to vyplatilo v podobě záběru. Krásně stavěný šupi, 67 cm s hmotností 6,5 kg byl Pepovi odměnou za vynaložené úsilí. Jdeme spát, doufajíce, že se zítra zopakuje dnešní počasí.
      Brzké ráno začíná nádhernou písní hlásiče - záběrem na levý prut. Jenže sekám do prázdna. Vtom pravý hlásič jednou pípne a swinger povyjede asi o půl centimetru nahoru. Sekám. Odpovědí je mi brutální tah ryby na volnou vodu! Dobré půl minuty se nedá absolutně zastavit. Když se mi to konečně povede, začne obrovskou rychlostí sjíždět do koryta. Nestíhám domotávat! Konečně jsem s rybou opět v kontaktu. Nemůžu s ní hnout ani o píď, drží u dna jako přikovaná. Pomalými ale silnými výpady se blíží k nebezpečné vázce. Tohle nesmím dopustit! O tuhle rybu nehodlám přijít! Brzdu utahuji natvrdo, opírám se vší silou do prutu. Tak tohle tu už jednou bylo, dochází mi… Otáčí se! Teď jezdí dokola při dně. Snažím se rybu zvednout silou. Daří se! Slyším, jak si poprvé lokla vzduchu. Na prchavý okamžik ji uvidím ve světle čelovky. Ale jak je veliká? To je zatím ve hvězdách. Ryba se opět noří do hloubky a drží se u dna. Scénář se opakuje. Opět mi nezbývá nic jiného, než se pokusit zvednout ji ode dna silou. Opírám se do prutu. Třesou se mi nohy, ruce, hlas. Cítím, jak jede po centimetrech k hladině. Najednou se v kuželu světla objevuje nádherný šupináč s obrovskou ocasní ploutví. Pokládá se na hladinu. Pepa pod něj potápí podběrák… Téměř ho mám v podběráku.
      Najednou – „A je v pr…“ Prut se rovná, montáž sviští vzduchem nedaleko mojí hlavy. Vztekle hážu prut do křoví a mám sto chutí vytrhat si všechny vlasy, zadupat všechny brouky a rozlámat pruty.
      „Co blbneš,“ slyším ze tmy. Pepa vynáší kapra v podběráku na podložku. „Vypnul se až v podběráku,“ pronáší klidným hlasem.
      „Myslel jsem, že byl ještě před podběrákem,“ nemůžu uvěřit svému štěstí. Brečel bych radostí i úlevou. Svítím čelovkou na mohutný bok ryby. Prohlížím si ji, nemůžu se toho pohledu nabažit. Není to sice rekorďák, ale je nádhernej! Bez jediného kazu. Zkoumám tlamku, ani náznak předchozího ulovení jiným rybářem. Parťák přináší váhu a metr. 77 cm. Čekal jsem víc, ale po tom nádherném boji jsem spokojen. A váha? 12,5 kg!
      „To je fantastické,“ fotíme kapra a pouštíme ho.
      Přesně tyto okamžiky miluju, pro ně jsem ochoten snášet zimu, nepohodlí, pro ně jsem ochoten brzo vstávat a dlouhé okamžiky čekat. Pro tohle utíkám z města, od starostí, od učení. Nechávám volně plynout myšlenky hlavou, stávám se součástí přírody.
      Co je krásnějšího než vidět lovícího ledňáčka, slyšet houkání sovy, pozorovat východy a západy slunce? Kaprařina je drogou, která mě pohltila a z jejíchž tenat nikdy nechci být osvobozen. Nevím, co bych dělal, kdybych nepoznal krásu rybaření.
      Ráno Pepa zdolává 2 menší kapry kolem 60 cm, které uvolňuje rovnou ve vodě. Bohužel ale vítr přestal foukat, příliš se oteplilo. Se záběry je konec. Zkouším vyvézt nástrahu na 250 m vzdálenou špici poloostrova k pásu rákosí do 70cm hloubky, ale ani tato změna nepřináší úspěch. Bez dalších záběrů, přesto spokojeni, balíme.
      Svůj úspěch připisuji především správné volbě lovného místa a kvalitnímu domácímu boilie. Nejdůležitější úlohu však sehrálo, ostatně jako vždy, Štěstí. Bez něho se prostě uspět nedá.
      Přeji vám, slušným rybářům, hodně úspěchů při honbě za vysněnými rybami, je jedno jestli jsou to kapři, sumci, štiky nebo jakékoliv jiné ryby. Vím, že můj citový rybářský výlev nepřinese nikomu užitečné informace nebo zkušenosti. Od toho jsou zde jiní, povolanější a hlavně zkušenější autoři. Jen jsem chtěl zkrátit sobě i vám netrpělivé čekání na jaro.