Jak si pořídit revír

12.2.2006 - JKL

      Chtěl bych se s vámi podělit o jednu zajímavou zkušenost. Před dvaceti lety, ještě jako Pražák, jsem s manželkou koupil chalupu v jedné malé vesnici, tedy spíše miniosadě, v té době odsouzené státostranou k dožití a likvidaci. Jedním z důvodů koupě byl i rybník na návsi – přímo před okny. V té době bylo vody dost, rybník byl napájen strouhou, která přes stavidlo odebírala vodu z polní vodoteče. Rybník nebyl příliš udržován, nicméně dali se tu nachytat karásci na nástrahu, a sem tam i kapřík. O doplňování vody a zimní prosekávání se starali všichni a nikdo – podle toho vypadala voda na jaře – pod ledem úhyny, lapání vzduchu, plísně a vůbec bída. Během času poklesl stav spodní vody, vodoteč nakonec téměř vyschla a tak nezbývalo, než vodu doplňovat (většinou tajně) ze závlahového řádu říční vodou. Kupodivu rybí populace stále přežívala.
      V roce 1990 jsme se odstěhovali do vsi na trvalo a už v roce 1996 nastal problém. Závlahový řád rok předtím dosloužil a voda nebyla. Přišla mrazivá zima, v rybníce bylo vody nejvíc metr, promrzla až do dna a na jaře, když led zmizel, mne obešla hrůza. Kolem dokola úhyn, karásci, kapříci, pár štíhlat – prostě všechno. A co navíc – spousta mrtvých raků, dokonce i škeble. Bylo to k pláči, dokonce padly i návrhy rybník zavézt.
      Když vypadala situace skoro beznadějně, objevilo se několik rybářů ze střediskové obce, pod kterou patříme, a ti navrhli, že bychom mohli rybník vyčistit, získat vodu a zarybnit, že prý je ho škoda, že si rádi zachytají skoro doma a že se to vlastně dá pořídit tak nějak svépomocí skoro zadarmo, prostě že by do toho šli, a jestli to obecním výborům nebude vadit (– to prý mám zařídit já), a s tou vodou se to dá určitě řešit. Vlastně jako hasiči prý vodu stejně potřebujeme.
      Budete se divit, ale fakt to šlo. Pro začátek přišly na řadu broďáky a vaničky – odtahali jsme a zakopali poctivé dva metráky mrtvolek. Hned potom jsme začali s průzkumem vodních zdrojů. Polní vodoteč byla napájená jen z meliorací, s bídou dokázala naplnit zdrž nad stavidlem – těch 500 metrů k rybníku už nedoteklo nic. Takže jsme od místních kolchozníků vyžebrali 380 metrů závlahové hadice a můžete mi věřit, že zakopat tuhle délku do dna strouhy, která je zarostlá vším možným… prostě litovali jsme, že neděláme místo rybařiny třeba ochotnické divadlo. Ale voda začala téct. Jenže hrozně málo – rybník by se plnil asi rok, a to by nesmělo přijít horké léto. Prozkoumali jsme studny v okolí – jediná vydatná je bohužel asi 300 metrů daleko. Spravilo to velké ponorné čerpadlo, hasičské hadice a upravená strouha. Po 72 hodinách čerpání byl rybník na optimálním stavu, na doplňování stačil přítok ze strouhy.
      Zhruba v květnu vypukla další fáze – ryby. Protože většina rybářů dokáže docela držet při sobě, sešlo se v kase – vlastně na stole – 15 tisíc. V českých. Toho roku nebyla k mání násadová ryba, vyslanci přivezli ze sádky slušnou porci kaprů – padesátníků. Ostatní rybu jsme chtěli doplnit svépomocí. Podle hesla chyť a pusť. Jinam. A ono to fungovalo.
      Za tři nebo čtyři neděle jsme nevěřícně zírali na mraky plůdku na mělčinách. Jak se později ukázalo, ty nasazené ryby se chovaly, jako kdyby byla ve vodě Viagra. Pomalu přišel podzim a my jsme koukali na vodu, která byla nejen čistá, ale i neuvěřitelně živá. Doplňování vody zafungovalo přepychově – na zimu byl rybník plný. První zimu jsme chodili prosekávat „okýnko“ a vyplatilo se – jarní úhyn byl nulový! Teď už led neprosekáváme – stačilo větší akvaristické vzduchovadlo a hadička.
      V následujícím roce jsme pokračovali ve slibném díle, ovšem udělali jsme i dost chyb. Ta zásadní byla, že jsme po velkém vymrznutí neslovili zbylou louži. Podařilo se tam přežít pár karasům. Takže z „domorodců“ je tak polovina karásků, čtvrtina kříženců (kaprasů) a zbytek kapříci. Další hloupost byla, že jsme hned nenasadili alespoň pár dravců. Voda totiž začínala připomínat rybí polévku, a když na hladinu padnul kousek chleba, vznášel se až do svého zmizení nad vodou. Tak nějak musí vypadat piraně v akci. Nedobře dopadl i pokus vysadit tolstolobika. Koupili jsme 3 kousky, jeden odešel do 3 dnů, další od té doby nikdo neviděl. Zkusili jsme také nasadit několik kapříků a karasů do tůně, která vzniká nad stavidlem. Krásně tam žili. Podle předpokladu likvidovali řasový porost, omezený prostor jim očividně nevadil. Idylka skončila, když přišel přívalový liják. Tuhle možnost jsme evidentně podcenili. Stavidlo se muselo otevřít a o ryby jsme přišli.
      V dalších letech už jsme měli jen jeden problém – ovšem důkladný. Ryby se množily nad všechno očekávání, a my jsme trnuli, kdy se objeví plísně nebo nemoci. I na to se našla pomoc. Začali jsme pořádat každoročně (jako alternativu Dne dětí) rybářské závody pro děti. Po těžkých začátcích jsme se dopracovali k opravdu pěkné akci.
      Dopoledne závodí děti – ve všech kategoriích, v poledne vyhlásíme vítěze, rozdáme ceny a odpoledne pokračujeme se závody pro dospělé, a to včetně jídla, pití i jiné zábavy. Z tržeb za jídlo a pití pro dospělé účastníky a ze startovného financujeme zarybňování. V posledních třech ročnících jsme udělali něco pro větší atraktivitu závodů, a zároveň i pro regeneraci rybí osádky. Týden před akcí nasazujeme cca 15 kaprů kolem míry a podle možnosti 20 – 25 duháků. Trochu jsme se těch pstruhů báli – voda je to malá, poměrně teplá a málo provzdušněná. Možná to vadilo nám, pstruhům vůbec ne. Už odpoledne po vysazení začínají lovit, úhyn byl za celou dobu 2 kusy – oba poškozené při dopravě. Při závodech se hodnotí množství úlovků, největší úlovek a tak podobně. Nachytanou droboť hned třídíme – kapříci putují zpátky do vody, karasi do kádě a pak do řeky. Pro zajímavost – počty úlovků se pohybují za den konání závodů mezi 350 – 750 kusy!!!
      Abych tedy všechno shrnul – místo páchnoucí louže jsme získali pěknou a živou vodu, máme si kde zachytat (samozřejmě chyť a pusť) a problém se sháněním nástražních rybek zmizel. Obec získala funkční požární nádrž, na které nemusí řešit likvidaci komárů. V současné době v rybníce žije docela pestrá skladba ryb: kapři (největší ulovený 83), líni, plotice, okouni, pár štiček (největší ulovená 65), karasi, pstruzi a pravděpodobně sumec, a proti všem zákonům logiky i přírody – úhoři (chyceni 61 a 72). Rybník má plochu cca 18 – 20 arů, největší hloubka je asi 2,5 m. Ryby jsou doslova nádherné, nikdy jsem nevěřil, že kapr může být tak krásně vybarvený. Přikrmujeme minimálně, ryby jsou přesto doslova kulaté. Zdravotní stav ryb je perfektní – úhyn zanedbatelný, hejna potěru. Když se zjara oteplí a ryba se probere, vydrží i nerybář dlouho pozorovat, jak se pořádné kusy vyhřívají. Je to přímo balzám po takových zážitcích jako Draslovka a podobně. A co je asi nejdůležitější – už malí špunti se naučí, co je to rybařina, jak se mají chovat k vodě, rybě a přírodě. Kdyby se povedlo jen u pár děcek zařídit, aby místo fetu začaly s rybařinou, stálo to všechno za to. Vítěz loňského ročníku (kluk ze 3. třídy, kapr 73) svoji rybu sám pustil. Na akcích míváme kolem sedmdesáti děcek, navíc rodiče, mimina… a neznáme problém s bincem kolem vody. Ty děcka snad posbírají i špačky po tátovi. Vlastně to nechtělo nic víc, než aby se domluvilo pár chlapů, rybářů a hasičů, a místo nadávání na tu mizérii začalo něco dělat. Teď se pokoušíme formou obecní vyhlášky dát tomu všemu nějakou formu, hlavně jako ochranu proti pytlákům a masařům. Snad to dopadne dobře. A co u vás – není tam někde kousek zanedbané vody???