S „gumičkami“ malinko jinak

12.8.2005 - knecht

     Osobní komentář: Po dlouhém čase jsem dokončil jedno psaní, které si dle mého soudu zasloužilo pozornost čtenářů MRKu. Je sice pravda, že všechny své články píšu především pro ukojení některých z řady svých nectností, kam mimo jiných patří i ješitnost nebo snaha být tak či onak užitečný. Žel z toho důvodu popouštím uzdu své grafomanii a mé psaní občas sklouzne do psaní pro psaní. Ale je to něco jako daň! Žel pro presentaci na webu jsou podobné výlevy mírně řečeno problematické. Proto jsem byl donucen povídání přiměřeně zkrátit a pro nenapravitelné zvědavce jako obvykle připravit původní znění bez titulků v PDF dokumentu.

      Zvláštní shodou okolností, náhod a jiných řízení osudu se mi dostal před několika lety do ruky krajně zajímavý twistřík. Krom toho, že na ocásku nesl v prolisu světoznámé signum Cabelas, upoutala mě způsobem hraničícím s fascinací část špičce ocásku protilehlá. Všechno je jednou poprvé a nedělám si iluze, co všechno mě ještě dokáže v životě překvapit, ale tahle vychytávka - která je asi nejlépe přiblížena na následujících obrázcích mě donutila pěkně mrkat na drátek!

      Při troše snahy a při dobrém zraku je v přední „spermioidně“ červovité části twisteru patrná dutina, o jejímž účelu nebylo příliš pochyb. Je to jakýsi rezervoár pro schování hlavičky do tělíčka twistru. Hlavička se v něm schová kromě vyvazovacího očka dočista-dočista celá. A na barvě přestane tak nějak docela záležet. Jak říkám - vychytávka, jak má být! Protože se tím navíc účinně řeší celkem běžný problém, kterým jsou vcelku frekventované nedostatky vyplývající z používání háčků s neúměrně krátkým ramínkem. A že se takové hlavičky vyskytují celkem často snad netřeba dodávat. Špička háčku, která se z toho důvodu vynořuje z tělíčka nástrahy někde v její polovině a ne v poslední třetině, jak by to asi mělo být, je častou příčinou problémů s úspěšnou reakcí na tzv. ochutnávací záběry. Ty nezřídka končí znehodnocením nástrahy vtipným odtržením nebo odhryznutím aktivní části nástrahy, tj. ocásku. No a v druhém sledu nám nenápadně, ale podstatným způsobem, odpadá to již zmíněné dilema s barvou hlavičky. Tělíčko bez protestů přijme hlavičku té správné velikosti, ať už je její originální barva taková nebo maková, prostě jakákoli. A v tělíčku twisteru se tak rýsuje jen obrys – skelet hlavičky, jejíž barva se tak stává do značné míry podružnou.
      A to ještě není vše! Kolikrát se vám stalo, že gumička na krčku hlavičky nechtěla za žádnou cenu držet a nástraha se při každém náhozu shrnula někam do obloučku háčku dokud vám nedošla trpělivost a nezdárnou gumu jste nehodili někam do pryč? Nebo kolikrát jste zdevastovali tělíčko spatně dimenzovaným zpětným háčkem krčku hlavičky. S tímto typem gum podobný problém prostě a jednoduše odpadá. Neříkám, že to řeší vše, nebo že jiné problémy z toho nemohou vykouknout, ale jinak? To nemá chybu! Inu - vot, éto těchnika! Co mě ale celkem zaskočilo, bylo, že jsem se u nás s podobným systémem v té či oné podobě nikdy dříve nepotkal. Vážně zajímavé! Jsem zvyklý, že čeští a moravští rybáři jsou na každý úlovky slibující nápad sakra chytlaví a dokáží vyzkoušet lecjakou hrůzu. Klidně i příšernosti typu prutů „raz-dva-tři-zahodit“!Tohle ale podobně jako další americké „black bassí“ fígly, kam se řadí třeba některé chytání na nezatížené gumové nástrahy nebo orientace (schovávání) špiček háčků do rozříznutého bříška twisterového tělíčka, u našich vod příliš často k vidění není. A přitom to vypadá tak zajímavě a slibně! Ta pozitiva z toho koukají jako kost z otevřené zlomeniny. Ale co naděláte – pokud se některé věci patřičně nezpopularizují a marketingově nezpřístupní…, začarovaný kruh ekonomiky funguje spolehlivě - není-li poptávka - není ani nabídka a obráceně. Smutné!
      Ale asi bychom nebyli v našem milém pupku (či jiné prohlubni) Evropy s bohatou a jinak pohnutou historií, která věhlasného Dalibora naučila housti a zbytek národa kromě jiného improvizovat (zhusta až nechutně intenzivně). Je pravda, že snad už jen českomoravská spotřeba piva na osobu a den vzbuzuje v jiných etnicích stejný údiv jako naše schopnost vaření z vody a profitování z přizpůsobení jakýmkoli nastavším podmínkám. Pod heslem „musí to být“ se i kostel naučil chodit! Já sice až takové ambice neměl, ale pořešit svoji výhledovou potřebu vyplývající z předpokládaného pozbytí originálních gumiček jsem rozhodně chtěl. A když se chce…, znáte to. Sice jsem se záhy dozvěděl, že jsem úspěšně znovuobjevil Ameriku, ale ten povznášející, radostný pocit z dobrého nápadu a jeho úspěšné realizace mi to rozhodně nevzalo. Celá věc je krajně jednoduchá až primitivní, ale jak známo, právě v jednoduchosti byla, je a bude krása. Prostě když nemáme originál hi-tech místečko pro hlavičku, poslouží nám dost dobře i místečko provizorní. Potřebnou dírku si prostě uděláme. A vlastně je i jedno jak. Ale třeba tak jako na následujících obrázcích.

      A pak už jenom opatrně a důsledně zapracovat háček a hlavičku do tělíčka gumičky.
      Určitě si s tím poradíte stejně úspěšně jako já, což mohu dokumentovat následujícími obrázky.

Podstatná je finální funkčnost produktu. Co si pod pojmem - hotový produkt – představit, je opět asi nejlépe patrné z následujících obrázků.

Takže se dostáváme k podstatné otázce - JAK?

      Materiál twisterů je velmi měkký a vykrojit potřebný otvůrek lze snad opravdu čímkoli. Jediné pravidlo, které se asi vyplatí ctít, je úměrná velikost vytvořeného otvůrku v poměru k velikosti použité hlavičky. Asi nejlepší je, pokud je dírka o něco (tak o třetinu až polovinu – všeho moc taky škodí!) menší, než průměr aplikované hlavičky. Pro hlavičku s průměrem 8 mm jsem úspěšně dělal dírku trubičkou ze staré čínské propisovačky. Jako ideální nástroj se však ukázal jiný prostředek. Obrázek asi bude výmluvnější než všechny komentáře, že?

      A to už, přiznávám, opravdu není ani zdaleka nápad z mé hlavy, ale použití dílů teleskopické antény přináší řadu nesporných výhod. K nejpodstatnějším patří získání velice jemně odstupňované sady „vykrajovátek“. Další plus vidím v materiálu, ze kterého se obvykle teleskopické antény vyrábějí - jedná se nejčastěji o pochromované mosazné trubičky - tím pádem nám odpadá závažnější potýkání se s korozí. Dalším zásadním pozitivem je skutečnost, že délka funkčních „vykrajovátek“ stačí poměrně malá. Přípravek je pak velice skladný (a snadno se ztrácí – jo, každá sranda něco stojí) a z jedné antény jich vyrobíte hned několik. Takže se buď můžete podělit s kamarády (kteří vám mohou pomoct snížit některé přímé náklady), nebo se předzásobit pro předpokládané eventuality úliteb vodním bohům ve formě běžných ztrát. Každopádně se při získávání potřebného anténního zdroje určitě neuchylujte k jakýmkoli formám vandalismu, ale pokud někde najdete OPRAVDU bezprizorní anténu, rozhodně ji nenechte napospas povětří, bezdomovcům a jiným nepříznivým vlivům. Vezměte ji s sebou do tepla. A pokud se vhodná přijímací anténa neobjeví včas ve vašem dohledu, klidně zaskočte do nejbližší prodejny s elektrosoučástkami, jak jsem to v rámci osvěty udělal já. Podobná anténa je běžně k mání v mnoha délkách i průměrech a to v cenových relacích nepřesahující řády desetikorun. Nakrájení antény na potřebné části je i pro naprostého neumětela vybaveného listem z pilky na železo snadným a časově nenáročným úkolem. Ani svěráček k dělící operaci není nezbytně nutný – anténu snadno udržíte v ruce v kusu utěrky či jakéhokoliv jiného hadru.

      Je to snadné! A pokud čistě náhodou nepodchytíte správný přítlak při řezání a trubičky mírně zdeformujete, vůbec se tím netrapte. Při běžném používání „vykrajovátek“ je stejně dřív nebo později tak či onak pomačkáte. Na obecné funkčnosti se to zásadně negativně neodrazí. A ještě malá „hou-nou“ poznámka, pokud by se vám řezání třeba malinko nedařilo – pilka se vám v trubičce „kousala“, zkuste řezat pouze v jednom směru – tj. tahy pilkou vést pouze od sebe nebo pouze k sobě – pěkně „po srsti“ pilových zoubků. Ušetříte si nervy i puchýře :-).

      Takže, tudíž a proto - ve zdraví a často výsledky této úpravy gumiček užívejte! A pokud se zadaří, určitě se svými úlovky na „děravé gumičky ála Knechtík“ (že by?) nezapomeňte pochlubit!