Letní lov tloušťů na třepanou

8.6.2005 - Rybář

      Lov tloušťů patří mezi moje oblíbené rybolovné techniky. Tento všežravec se dá úspěšně lovit po celý rok, i když je pravda, že je třeba podle ročních období přizpůsobit jak způsob lovu, tak montáž i nástrahu. Nechci teď rozebírat tradiční nástrahy jako jsou červi, hnojáci, rohlík, třešeň, maso atd. Chci mluvit o lovu na luční kobylky, resp. sarančata, metodou zvanou třepaná. I když své největší tlouště jsem chytil jiným způsobem, tato metoda mi přináší naprosto jisté a pravidelné úspěchy. Setkal jsem se s námitkou, že maso tloušťů není v letním období chuťově nic moc. Moje odpověď je jednoduchá: Nemusím je přece jíst, můžu je vrátit zpět do jejich přirozeného živlu!

Při lovu na třepanou je vhodné se dobře maskovat v pobřežním porostu.

      Nejprve bych chtěl vysvětlit pojmy, které vám mohou připadat naprosto jasné. Sám jsem se k jejich pravému významu musel propracovat. Od dětství jsem měl jasno v tom, že kobylky jsou takové to malé, co skáče v trávě, a sarančata ty velké zelené (přerostlé) kobylky. Až vloni jsem byl vyveden z omylu a zjistil jsem, že je to přesně obráceně. Sarančata jsou menší a kobylky jsou ty velké zelené. Pro jednoduchost (nebo složitost :-)) však budu v tomto článku oba pojmy považovat za synonyma.

Velikost nástrahy

Saranče hnědá. Měří 15 - 25 mm. Tato saranče může být nejen hnědá, ale i šedá, červená nebo zelená. (Foto vypůjčeno se souhlasem ze serveru hajovna.cz) Kobylka zelená. Tento kousek neskončil na háčku, ale na červeném dětském bazénku.

      Vcelku logicky jsem očekával, že čím větší kobylka, tím větší tloušť. Někdy to tak fungovalo, ale ne moc často. Zpravidla po nastražení velké zelené kobylky to byli právě dorostenci, kteří se snažili ukázat, co dokážou nacpat do tlamy. Z tohoto důvodu používám klasická sarančata, která v létě skáčou snad na každé louce. Nezpozoroval jsem, že by ryby rozlišovaly zbarvení kobylky, takže která mi přijde pod ruku, ta přijde i na háček. Na uskladnění kobylek během lovu rád používám velkou krabičku od zápalek – povysunutím šuplíku se objeví otvor tak akorát pro jednu kobylku, kterou uchopím mezi ukazovák a palec a nastražím.

Velikost háčku

      Neprozradím vám konkrétní velikost z prostého důvodu: Používám různé velikosti háčků - podle velikosti sarančat. Maximální velikost mám asi jako na třešeň, nejmenší tak 10 až 12.

Montáž (složení udice)

      Je to asi to nejjednodušší, co si lze představit. Na kmenový silon navážu pouze háček, nic víc. Pro tento způsob lovu nepoužívám návazce, protože obratlík by byl na překážku, navázání háčku je zhruba stejně složité jako výměna návazce a konečně - není téměř co utrhnout.

Silon

      Nejraději používám kmen o síle 0,14. Silnější vlasec by mohl být na škodu věci a slabší není možné použít kvůli přístupnosti lovného místa.

Ideální místo … jak velcí tady budou?

Lovné místo

      Horní toky řek. Jako vůbec nejlepší voda pro třepanou je řeka o šířce 1 až 3 metry, spíš potok nebo říčka. Čím hustší porost na břehu, tím je lov náročnější pro rybáře, ale můžu se lépe maskovat za trávy a křoviny. Při výběru dobrého lovného místa jsou důležitá následující hlediska: Mělo by se jednat o tůň, případně pomalejší proudek. Ve větším proudu nebo pod splávkem by nebyl pohyb nástrahy na hladině zřetelný. Dejte pozor, aby vám slunce nesvítilo do zad a nevrhali jste stín na hladinu. A vzhledem k velikosti toku se snažte ryby nevyplašit prudkými pohyby, praskáním větví nebo přílišnou blízkostí u vody.

Vhodný prut a naviják

      Naviják používám klasický plavačkový, prut o délce 3 - 4 metry. Platí tady přímá úměra – čím delší prut, tím se pohodlněji a lépe loví, ale kvůli větvím se hůře dostává k lovnému místu.

Lov

      Tímto způsobem lovím v létě (když jsou kobylky), ideální je krásný slunečný den. Nejčastěji chodím okolo druhé hodiny odpoledne, kdy je velké vedro, ale slunce pronikne i skrz hustý pobřežní porost, prozáří hladinu a umožní tloušti snadněji zpozorovat nástrahu. Vzhledem k horku, které často dosahuje 30° C, mám před začátkem lovu jako rituál koupel v rybníce, pak se navléknu do dlouhých kalhot a lehké košile (to kvůli komárům a kopřivám okolo potoka) a vyrazím. Kobylku napíchnu na háček za hlavou (je tam takové menší místo oddělující hlavovou a tělovou část krunýřku) a pokračuji směrem dozadu měkkým tělem. (doufám, že mě teď nebude někdo kamenovat za týrání zvířete, přestože se nejedná o obratlovce). Velice opatrně se přiblížím k lovnému místu, spustím kobylku na hladinu a lehkým třepáním špičky prutu simuluji snahu zraněné kobylky vyprostit se z vody. Nástraha nesmí skákat ven z vody a zase zpět, ideální je spíš lehké pohupování, které způsobí rozbíhající se kruhy a tím vydráždí číhajícího tlouště.

Jakýkoliv pohyb a zvuk navíc nebo jen stín na hladině mohou znamenat neúspěch.
      Pokud do dvou až tří minut nemám záběr nebo neuvidím rybu, přejdu na jiné místo. Menší tloušti útočí zpravidla hned a poměrně razantně. Při nedostatku kobylek ji těsně před útokem zvednu nad hladinu a ochráním ji tak pro další použití. Ale pozor na poškozené nástrahy! Ryba se nedá snadno ošálit! Stalo se mi, že jsem lovil na trochu pomuchlanou a mokrou kobylku – tloušť, který ji ladně obkroužil, se po prozkoumání vrátil do úkrytu pod kořeny stromů… Když jsem kobylku vyměnil, po svém obezřetném kolečku se tloušť rozhodl, že kobylka stojí za sousto a zabral. Pokud se v tůni nachází větší kus, přichází to pravé adrenalinové dobrodružství. Zpravidla se nejdříve velice pomalu přesune k hladině. Párkrát zakrouží okolo, někdy ťukne do hladiny těsně vedle nástrahy, dokonce se mi stalo, že vyskočil nad hladinu. Pokud získá důvěru, zaútočí. V tu chvíli skloním trochu špičku prutu, počkám až se tloušť otočí směrem ke dnu a přiseknu. Celou dobu rybolovu můžete pozorovat rybu a její pohyb. Vidíte, jak se přibližuje, jak krouží kolem nástrahy, jak otevírá tlamu. Snadno poznáte i nejvhodnější dobu záseku. Díky jednoduché udici mi při zdolávání nebrání žádné olovo. Často v okolí roste množství stromů, kořenů nebo jiných vázek, kterých může zkušená ryba využít.
      Asi nejnáročnější situace nastane ve chvíli, kdy se objeví už opravdu zkušený exemplář přes 45 cm. Oťukává nástrahu mnohem déle. Potím se vedrem, nenechaví komáři mi pohodlně sají krev na zápěstích. Kdybych je chtěl jen odehnat, můj prudký pohyb tlouště vyplaší a on nenávratně zmizí v hlubině. Pak ať mi někdo vykládá, že rybařina je relaxace! :-)

      Na rozdíl od mnoha ostatních způsobů lovu nepotřebujete žádné krmení, dokonce ani rybářskou výbavu. Stačí vám krabička háčků, krabička kobylek, vyprošťovač, podběrák a rybářské doklady. Okolo vody ujdete několik desítek metrů až několik kilometrů a tak i v případě, že by ryby ten den opravdu nešly, strávíte ho příjemně v přírodě. A to taky není marné….