Prahou na člunu II

- Martin Szotkowski

Okolí Štvanického ostrova

      Na úvod druhého dílu bych Vám chtěl vysvětlit, co mě vlastně vedlo k vytvoření tohoto seriálu. Po koupi nafukovacího člunu nastal v našem rybářském životě jakýsi zlom. Najednou jsme začali objevovat spousty úspěšných míst. Byla mezi nimi i taková, která nás na první pohled vůbec ničím nepřitahovala, ale po podrobnějším prozkoumání (ze člunu) více či méně překvapila. Takovou tu malou černou a hodně drahou krabičku, které většina lidi říká echolot, nevlastníme. Ze člunu se však dno zkoumá mnohem lépe než ze břehu. Proto bych těm, kteří Pražskou Vltavu navštěvují, chtěl dát k dispozici naše „objevy“.

      Poznámka pro ty, kteří o koupi člunu uvažují. I na tak velké řece, jakou Vltava v Praze bezesporu je, se dá většina míst prolovit ze břehu. Je to ovšem technicky a často i finančně náročné. Rybář lovící ze souše častěji vázne a především trhá. Člun vám přinese neuvěřitelnou volnost. Dostanete se sním na zajímavá místa, která běžný suchozemec prostě obsáhnout nemůže. Na místa s minimálním rybářským tlakem, jako jsou například střední pilíře mostů, přístaviště nebo různá překladiště, která bývají většinou oplocená. A právě v takovýchto lokalitách, kde ryby nejsou zvyklé na každodenní konfrontaci s lovcem a jeho nástrahami, na Vás čeká nejedno překvapení.
      Původně jsem měl v úmyslu „projet“ Vltavou hezky popořadě tj. od soutoku s Berounkou až po čističku v Troji. Ale pro zpracování některých míst nemám ještě dostatek materiálu, proto začnu místem, na kterém jsme s objevováním krás Vltavy začali, okolím Štvanického ostrova. Přístup k tomuto místu je naprosto bezproblémový, dostanete se sem ze stanice metra Vltavská. Pokud si svou cestu na ryby nedokážete ve spojení s MHD ani představit, vězte, že se dá celkem bez problému zaparkovat přímo na Štvanickém ostrově.
      Štvanický ostrov, kterému dominuje známý tenisový areál, dělí řeku na dvě části. Prává (při pohledu po proudu), mnohem užší, slouží především lodní dopravě. Pro rybáře se tudíž stává mnohem atraktivnější část levá. Úsek začíná nejvyšším Pražským jezem, který je něco přes 4m vysoký a téměř 170m dlouhý. Přímo pod jezem je jedno z bezkonkurenčně nejlepších rybářských míst, kde se dá obstojně brodit, protože napříč celou řekou se táhne úzký betonový chodníček, který je dokonale skrytý pouze 20 cm pod hladinou. Stáří tohoto díla si odhadnout netroufám, ale beton se zdá být celkem neporušený. Nemusíte se tedy bát, že po jednom neuváženém kroku skončíte v hluboké jámě, které jsou pro většinu podjezí typické. Pro brodění tedy bohatě stačí holínky, popřípadě v létě sandály. Jak už to u takovýchto lákavých míst bývá, přístup k řece je celkem problematický. Teoreticky je možný z obou břehů. Ze Štvanického ostrova je řeka přístupná pouze za suchého počasí, kdy stačí „pouze“ přelézt zábradlí u hydroelektrárny a spustit se po velmi příkré betonové regulaci, která se ovšem už při mírném mrholení mění na adrenalinovou skluzavku. Z druhé strany se pod jez dostanete jen při normálním průtoku. Cesta totiž vede přes rybí přechod, který se musí přebrodit. Po něm následuje asi 5m vysoký ocelový žebřík. Po jeho zdolání se ocitnete přímo pod jezem, kde Vás ohromí obrovská vodní hradba. Při pohledu z Hlávkova mostu se to možná nezdá, ale když jsem se poprvé podíval na Štvanický jez hezky z blízka, byla ve mně jen malá dušička. Fascinující pohled na vodní oponu umocňuje burácení vodní masy tříštící se na spousty jemných kapiček, které se vznáší ve vzduchu a vytváří za slunečného počasí nad vodou barevnou duhu . Nezapomenutelný zážitek, který Vám všem doporučuji.

      Uvláčet se zde dají menší candáti, okouni, statní tloušťáci, náhodně potočák nebo duhák. Mezi mé nejúčinnější nástrahy patří nejmenší rotačky a drobné woblery od Salma nebo Dorada v přírodních barvách. Pro muškaře je favoritem tloušť, který zde dorůstá rekordních rozměrů. V rybím přechodu situovaném úplně nalevo, jsme během jedno parného letního dne pozorovali hejno obrovských tloušťů, čítající asi 50 kusů. Průměrnou velikost si dovoluji odhadnout na úctyhodných 55cm, ale byly mezi nimi dokonce i kusy, které se blížily k neuvěřitelným 70cm.
      Další nadějné místo je u výtoku z elektrárny na Štvanickém ostrově. Přímo u výpusti je poměrně velká hloubka a velmi silný proud, takže mnohem lepší je lov ze břehu. Přestože jsme zde nikdy nic extra nechytili, zdá se tato oblast být mezi pražskými rybáři velmi populární, protože je téměř vždy obsazená. Loví se tu především candáti a okouni na všechny možné druhy gum. Byli jsme svědky zdolání krásné parmy 65cm na trojku rotačku. O kousek níž, tam kde se mísí dravý proud elektrárny s relativně klidnými vodami podjezí, je velmi příhodné místo pro lov tloušťů.
       Řeka v podjezí je široká něco málo přes 100m s průměrnou hloubkou kolem 1m. Dno je kamenité bez větších překážek na dně, takže najít rybu je hodně těžké. Je to spíš o náhodě než o umění.
      Sjíždíme asi o 300m po proudu a dostáváme se k Hlávkovu mostu. Jeho levý pilíř hostí početnou candátí kolonii a patří k těm pilířům, které lze bezproblému prochytat i ze břehu. S chvějivkou a trochou citu v zápěstí zde nebudete ani moc váznout. V jeho vracáku jsme několikrát trochu zakrmili a bavili se plavačkou. Ryby reagovaly velmi rychle. Nejčastějšími úlovky byli tloušti, cejni a plotičky. Ke kurióznějším úlovkům patří například stříbrná poklice z kola. Ačkoliv většinu úlovků navracím vodě, tento jsem si na památku ponechal. Most jsem nafotil na podzim roku 2003, kdy byla hladina vltavy uměle snížena kvůli plánovaným opravám některých jezů. Na detailu paty piliře (úplně v levo) je vidět malý jízek, který bude asi tím hlavním důvodem, proč si candáti oblíbili právě toto místo.

      Necháváme se unášet dalších 200m a napravo míjíme štvanické kurty. Po levé straně máme unikátní výhled do bezdomovecké ubytovny perfektně skryté pod nábřežním chodníkem. Dalším místem, které stojí za pochytání, jsou tři pilíře železničního mostu. Za pilíři je už poměrně velká hloubka. Z původních dvou klesla až ke třem metrům. Čekali jsme zde pruhatce nebo sumíka, ale nic kromě všudypřítomných tloušťů jsme zde nechytli.
      Kromě tohoto jsme v Praze navštívili ještě další dva železniční mosty, a nikde jsme rybářsky neuspěli. Přitom u většiny silničních mostů jsme byli více či méně úspěšní. Napadá mě proto souvislost vibrací mostních pilířů od dynamického zatížení průjezdy vlaků s jejich nízkou oblíbeností u ryb. Většina železničních mostů potažmo pilířů (bez ohlednu na to, zda jsou železobetonové nebo ocelové) je opticky mnohem subtilnější než jejich automobilové protějšky, a proto se domnívám (je to pouze moje soukromá teorie), že i vibrace a následně hluk, který se přenáší do vody, je ve srovnání s automobilovými mosty mnohem větší, tudíž pro ryby mnohem nepříjemnější. Pokud máte jiné zkušenosti, budu rád, když se o ně v následující diskusi podělíte.

      Jestli Vás toto místo něčím zaujalo, ale člun nevlastníte, je pro Vás tím pravým řešením chodníček, který se táhne skoro po celé délce levého břehu. Chodníček je nejen vhodný k rybaření, ale je i výborným signalizátorem stavu průtoku. Pokud je voda 15-20cm pod obrubníkem (průtok do 100m3/s) jsou podmínky k rybolovu téměř ideální. Když je voda těsně pod obrubník (průtok 150-250m3/s) chytat se ještě dá, ale četnost záběrů je zhruba poloviční. Při jeho zaplavení (průtok nad 300m3/s) rozhodně nemá smysl zkoušet štěstí. Jestliže kolem tohoto místa pravidelně nejezdíte, je možné průtok sledovat na www.pvl.cz.
      Ale zpět k chodníčku. Ještě než jsme si pořídili člun, bylo toto naše nejoblíbenější místo na Vltavě. Dají se tu prolovit krajní pilíře obou mostů. Během slunečných a teplých letních dnů v kombinaci s malým průtokem zde budete většinou úspěšní. Na závěr musím s lítostí dodat, že se z chodníčku v poslední době stává místo pouze pro silnější povahy. Čím více se blížíme ke Štvanickému jezu, tím více se toto místo mění ve velkou skládku všemožného odporně zapáchajícího odpadu vyprodukovaného bezdomovci, kteří bydlí nad regulací v chýších z papírových krabic, ne nepodobných těm, které známe z amerických filmů.
      Poslední místo, které stojí za zmínku, je okolí spodního cípu Štvanického ostrova. Dno je kamenité a členité, hloubka mezi 2-2,5m. Toto místo je většinou obsazeno bobkaři, ale když se sem přeci jenom dostanete, vyplatí se navázat gumu a pořadně oťukat dno. Bydlí tu totiž množství candátů a okounů. Hlavně po povodních z roku 2002 se jich zde nachytalo poměrně hodně. Opouštíme úsek Vltavské a míříme k Holešovicím, ale o tom až v některém z dalších pokračování.
      Příště nejen turisticky exkluzivní okolí Karlova mostu.

      P.S. Jestliže tento úsek navštěvujete, pochlubte se v následující diskusi svými úlovky nebo postřehy.

Autor: Martin Szotkowski - ®

Diskuse k článku (17 reakcí)

Přečteno: 16 529x
Průměrná známka: 1.31

NUrban fishing – městské rybaření - 1. díl

V prvním díle putování po pražských revírech začneme na potoce Botič.

NPrahou na člunu 1

Poněkud fádní pohled na kamennou regulaci nám vynahrazuje velké množství mostů, které společně s několika jezy, ostrovy, přístavišti a zátokami vytvářejí osu potenciálních horkých míst.