Lipan - modelka našich řek

12.5.2005 - freelop

      Když člověk přemýslí, jakou mušku na pstruha - je to v pohodě, když nad nymfou na lipana - je to horší, ale lámat si hlavu se suchou na lipana?!! To je takový malý pozemský očistec...
      Když jsem poprvé na Ohři viděl sebrat lipana, bylo to dokonalé. Navázal jsem na čtrnáctku vlasec, jepici ve velikosti 12, ale hodinové snažení mi přineslo jednu rybu-sebevraha. Lipan mě však natolik uchvátil, že jsem vázal a vázal a chytal a chytal a myslim, že s tím asi nikdy neskončim.
      Nyní po delší době chytám na sucho s osmičkou vlascem a s jepicemi nejdu nad velikost 16 a jsem většinou úspěšný. Lipan není bojovnik, jako jeho tečkovaní kolegové, nedosahuje ani obřích rozměrů, ale chytit lipana je něco víc, harmonie jemnosti, lehkosti, ale i rychlosti a bojovnosti. Nejsem nějak přecitlivělý, ale tohle je prostě dokonalost se vším všudy!

      Lipan je rybou proudů, mělčin, i pomalých tůní. Najdeme ho téměř na každé pstruhové vodě, kde přes léto nejde teplota vody příliš nahoru. Je poměrně vyhraněný hmyzožravec, samozřejmě nepočítám velmi málo časté úlovky na streamera či rotačku, neboť je to převážně způsobeno teritoriální agresí.
      V některých lokalitách se občas stane, že ryby v určitém období (líhnuti hmyzu např.) nejsou ochotné přijmout jinou potravu. Klasický příklad je Ohře, kde se líhnou drobné tmavé muchničky a lipani nežerou nic jiného, úplný opak je na jedné nejmenované říčce, kde jsem chytil dva lipany okolo čtyřiceti a při následném kuchání jsem v žaludku našel u jednu vosu, pavouka a pár blešivců. U druhého jsem našel centimetrového střevlíka a plno larev jepic a to byli oba z jedné tůně.

      Nejlepší chytání je vždy na podzim, kdy je možno lipana chytit na nymfu a i ty největší kusy si občas zobnou z hladiny. Velká výhoda je, že k lipanovi se můžete přiblížit na metr a on se nehne. Občas jen přestane přijímat potravu, ale to je jen otázka pár minut, kdy se vrátí ke své věci. S touto výhodou můžeme velice dobře pracovat a to tak, že zvolíme krátkou nymfu. U nymfy se mi osvědčilo, že trpělivost přináší růže, můžete je vidět, ale záběr příjde občas až po deseti minutách trpělivého chytání. Mnoho záběrů přichází v momentě, kdy se mušky na konci splavání zvednou ode dna, podobně jako u pstruhů, proto se vyplatí vždy mušky decentně přidržet. Na nymfu se mi osvědčili blešivci a goldíky většinou v béžových a zelených barvách, dále nymfa jepice samozřejmě v „místních“ barvách. Oranžová hydropsycha je celkem jistota všude a velice se mi osvědčila patentka, klasická červená z tenkého bodyglassu v různých velikostech. Co považuji za důležité, je nejen vzor, ale i velikost mušky, občas je to velká osmička, kterou lipan uzme a určitě ani neví jak a druhý den si nevšimne ničeho většího než drobné osmnáctky.
      Většinou používám velmi dlouhý návazec i na malých tocích, neboť nemusím používat tak těžké mušky a vlasec nemá ve vodě takový odpor jako šňůra, takže i záběry jsou markantnější. Záběry jsou různé od pouhého „houpánku“ přes velice příjemné a agresivní ťuknutí do ruky. Co se týče následného zdolávání, tak s čtrnáctkou je to pouze o čase, neboť na tomto vlasci uvodíte i velký prapor. Tenčí vlasec většinou není potřeba, i když občas se stane, že je nutnost přejít na dvanácku až desítku, ale to je extrém.
      Na podzim okolo poledního se lipani obvykle začnou zvedat, a když máme štěstí, tak lehce po poledni začne „pršet“, a kam se podíváme, lipani si dopřávají, co hrdlo ráčí. To ovšem není vždy a většinou se stává, že hledáte jen určité ryby, které se odhodlají k drobnému sebrání a z devadesáti procent to nejsou ani žádní obři.

      Než začnu chytat na sucho, snažím se zjistit, čím se lipani krmí. Většinou jde o malé jepice, ať už líhnoucí se či kladoucí vajíčka nebo mrtvé. Další, co zjišťuji, je barva, nejčastěji šedá, olivová nebo bílá. Když mám aspoň částečně jasno, sestavím si návazec, začínám 0,20 pak 0,16, 0,14 a končím 0,08. Chytám s trojkovým prutem a stalo se mi jen párkrát, že bych rybu urazil. Háčky používám Tiemco, neboť mi vyhovuje jak kvalita, tak i černá barva. Velikost se mi nejvíc osvedčila 19. Váži jepice do parašutu, neboť dokonale sedí na vodě a lipani je milují. U lipan záleží stejně jako na výběru mušky i na nabídce, která musí být se vší jemností, jak na stříbrném podnose, ne nadarmo tak slabý vlasec... Občas se stane, že lipan může sbírat nějakou specialitku třeba jen místní či lokální. Můžou to být mravenci nebo muchničky, ale i mnoho dalších. Na to musíme býti připraveni! Občas se stává, že lipan jakoby sebral naši mušku, ale záseky jdou do prázdna. To znamená, že lipan si to na poslední chvíli rozmyslí a jen „bouchne“ do vaší mušky. Když se to opakuje, je něco špatně. Může to být jen vlasec, nebo vzor či velikost mušky.
      Na konec jsem si nechal jedno stadium, které je pro mě čas od času oříškem, a to když se hmyz líhne a lipani sbírají pod hladinou. Při této situaci lipan nevyjede až na hladinu, ale jen ji protne hřbetem v té chvíli vždycky vím, že bude problém. Občas se povedlo je přemluvit suchou jepicí, ale většinou jsem musel použít buď malého palmera, nebo malinkou olivovou kukličku a doufal jsem... Občas se to povedlo a občas jsem dostal pěkný výprask od té naší slizké modelky. Každopádně lipani na sucho - to je pro mě to nejhezčí ze sychravého podzimu. Když lipana zaujme vaše muška a vynoří se z vody, je to nepopsatelný okamžik, který trvá jen krátkou dobu, ale je bezchybný a pokud trefíte tu pravou save fly (správnou mušku) věřte, že máte o zábavu postaráno.