Kapři v leknínech

- Martin Houdek

           Dovolte, abych vás seznámil se svým způsobem chytání v nepropustné džungli podvodních rostlin. Doufám, že moje postřehy pomohou některým z vás, kteří mají ve svém okolí nějakou vodu, která je zarostlá vodní vegetací a chystají se na této lokalitě chytat. Snad si každý z vás z mého článku něco vybere.

           Minulý rok na jaře jsem se svými kolegy bloumal po březích řeky Labe a hledal nějaká místa, na kterých by jsme mohli chytit nějakého kapra polabáka při nadcházející sezoně. Pár míst jsme měli již vybraných a byli jsme na cestě domů, když jsem si všiml na mapě malé propadliny nedaleko hlavního toku a jednoho našeho místa. Proto jsem přemluvil své kolegy, abychom se jeli na tuto vodu podívat.

           Po malých obtížích se nám ji podařilo objevit. Byla to propadlina, která měla přibližně 2 ha a byla spojená s Labem malým ramenem. Od začátku mi bylo jasné, že tato voda nám může poskytnout nejedno překvapení. Jarní výpravu jsme absolvovali již na konci března tradičně na Orlíku. Tato výprava byla poznamenaná prudkým ochlazením a ranními teplotami kolem -5’C. Ale i přesto jsme pár kaprů chytli, i když nebyly velkých rozměrů. Byli jsme přesto spokojeni, vzhledem k podmínkám to byl úspěch.

           Zhruba v půlce června jsem se chystali na Labe, ale kvůli špatnému stavu vody jsme ji museli zrušit. Přesto jsme se dohodli, na ryby pojedeme, a zvolili jsme onu propadlinu.

           Po zhruba hodině cesty jsme se dostali na místo. Jaké bylo ale naše překvapení, když jsme viděli, jak se změnila. Byla téměř celá zarostlá lekníny a stulíky. Ani jeden z nás s tím nepočítal. Ale přesto jsme se rozhodli, že tuto lokalitu zkusíme.

           Mapování dna pomocí echolotu bylo opravdu složité, ale nakonec jsme to zvládli. Vytvořili jsme celkem čtyři místa - dvě vzdálenější byla na lavicích na volné vodě, na těch lovili mí přátelé. A já sem se rozhodl, že budu lovit ve vodní džungli. A proto jsem sedl do lodě a našel dvě oka, která jsem pro jistotu ještě zvětšil. Každý prut jsem pečlivě zavezl a čekal, co se bude dít.

           Kolegové měli již také vše přichystané, a tak jsme se jali stavět naše bivi a zbytek tábora. Když jsem zatloukal poslední kolík, dostal jsem první jízdu. Něž jsem stačil skočit do lodi, ryba se mi vyřízla. Při stahování udice jsem ji ještě utrhl. Bylo mi jasné, že musím něco změnit. Pro druhou montáž jsem si dojel na člunu. Na břehu jsem na oba pruty namotal po 30ti metrech šokové šňůry a přemýšlel, co budu dělat dál. Vzpomněl jsem si, že jsem kdysi četl jeden článek od Steva Briggse, v němž popisoval lov v zarostlých vodách. Věděl jsem, že tam bylo něco o nějakém plováku a atd., ale nebyl jsem si jistý. Proto jsem se rozhodl to udělat tak, jak jsem si myslel, že to bude správné. Po pár úpravách jsem byl hotov. Moji kolegové se mi smáli a divili se, co sem to umotal za hrůzu. Jejich posměšky jsem nebral v potaz. Montáže jsem zavezl a čekal, co se bude dít.

           Záběr přišel zhruba za dvě hodiny po zavezení. Ryba táhla nekompromisně a zamotala se do stonků leknínů. Když jsem se dostal s lodí nad rybu a změnil úhel tahu, ryba se uvolnila a vyjela na volnou vodu. Při tomto jejím manévru sekala moje šokovka rostliny jak kosa. Bylo jasné, že bez šňůry bych byl ztracen. Po deseti minutách jsem úspěšně zdolal 10tikilového šupináče. Byl jsem štěstím bez sebe, nejen z ryby, ale i z toho, jak jsem vyškolil své kolegy. Více se mi již nesmáli.

           Další příležitost, kde vyzkoušet tuto metodu, byla již zmiňovaná řeka Labe. V půlce prázdnin jsme se vydali na jedno z míst, které jsme našli na jaře. Místo se nacházelo v ústí jednoho ze slepých ramen do hlavního toku Labe. Celé ústí ramene bylo zarostlé stulíky a dalšími vodními rostlinami. Napadlo mě, že znovu vyzkouším ten samý systém, který jsem použil na propadlině. Proto jsem si sedl tak, abych měl ono místo proti sobě. Kolegové se rozhodli, že budou lovit klasicky v hlavním toku.

           Nafoukli jsme člun a Petr vyrazil na vodu, aby prozkoumal dno a nainstaloval bojky. Když bylo vše hotové a mí partneři měli své montáže nastraženy, jal jsem se já připravit si své místo. Vyjel jsem na vodu a místo ve stulících jsem si pečlivě připravil. Tentokrát jsem vsadil na jednu kartu a rozhodl jsem se, že budu lovit jen v této oblasti. Můj plán byl takový: přes den budu lovit v porostu a přes noc budu lovit s jedním prutem na volné vodě a s jedním prutem u rostlin.

           Věděl jsem, že přes noc je v okolí rostlin málo kyslíku díky obrácené fotosyntéze, ale přesto jsem to chtěl zkusit.

           Pro tuto výpravu jsem zvolil boilie Halibut Marin od Dynamit baits a pelety různých velikostí v téže příchuti od té samé firmy. Když jsem se vracel z vody, mí kolegové zdolávali prvního labského krasavce. Nebyl sice největší, ale my máme radost ze všech ryb, které chytíme. Já jsem si v klidu připravil své montáže s jednou malou úpravou. Místo olova, které mělo odpadnout, jsem použil kámen, jinak byl systém stejný. Na druhém prutu jsem provedl vetší úpravy. Místo odpadajícího olova jsem použil průběžné olovo, abych tím také minimalizoval možné zamotání v rostlinách. Do velkých PVA sáčků jsem dal nadrcené boilie a mix pelet. Vše jsem připevnil k háčku a zavezl montáže. Ke každé jsem ještě přihodil pár volných boilie a trochu pelet, abych tak zvětšil provnaděnou oblast.

           Vše bylo připraveno a my jsme si pochutnávali na čerstvě uvařené kávě a vymýšleli nové plány, jak obelstíme naše protivníky kapry v příštích dnech. Neuběhly ani dvě hodiny od zavezení mých prutů, když najednou můj swinger nesměle poskočil společně s pípnutím hlásiče. Bylo mi jasné, že záběry budou trochu jiné než na volné vodě. Proto jsem na nic nečekal a zasekl. Ryba na prutu seděla. Se svým druhým kolegou Martinem jsem nasedl do člunu a vyrazil vymotat a potom také úspěšně (jak jinak) zdolat svého protivníka. Vše se povedlo a já jsem zdolal svého prvého kapra s pomocí této metody na řece. Měl krásných 72 cm a 6,30 kg. Byl jsem spokojený. Protože byl již večer, rozhodl jsem se tento prut už nezavážet do trávy, ale nahodit na prokrmené místo na hlavním toku. Ten den se již nic nepřihodilo. Druhý den proběhl bez záběru. Přišel náš poslední den pobytu na tomto krásném místě. Ráno Petr s Martinem zdolali každý po jednom kaprovi. Petrův měl 68cm a 5,9kg. A Martinův měl 75 cm a necelých 8kg. Já jsem byl bez záběru, ale to jsem ještě netušil, co mě čeká večer.

           Martin s Petrem, kteří mají na starosti kuchyň, připravili k poslední večeři krásné a voňavé grilované kotlety. Při prvním kousnutí do kotlety přišla na můj prut nastražený v řece brutální jízda. Milá kotleta letěla do trávy a já letěl k prutům. Zásek nebyl potřeba a já po deseti minutách krásného boje dostal na břeh krásně stavěného šupiho, který měl 73 cm a 7 kg. Potom jsem kotletku opláchl vodou a mohl si v klidu pochutnat (byla už studená, ale nevadilo mi to).

           Červíček pochyb ve mně hlodal, přemýšlel jsem jestli nemám přehodit také i druhý prut do řeky, ale jelikož se mi jej nechtělo předělávat, nechal jsem ho u stulíků. Do noci jsme s mými přáteli poslouchali zvuky přírody a hodnotili pomalu končící výpravu.

           Bylo již pozdě a rozhodl jsem se, že i já půjdu spát, ale záběr na mém prutu mi to nedovolil. Jaké bylo mé překvapení, když jsem doběhl k mému stojanu. Záběr jsem měl totiž na prutu nastraženém ve stulících. Citlivě jsem zasekl a ucítil jsem, že na druhé straně bude pěkná ryba. Cítil jsem, jak jede a má šňůra přeřezává stonky stulíků jako kosa. Měl jsem štěstí, že se ryba rozhodla jet na volnou vodu, kde jsem měl šanci ji zdolat bez pomoci spících kolegů a člunu. Nevím, jak dlouho jsem s rybou zápolil, ale když jsem ji navedl do prostorného podběráku, byl jsem řádně unaven. Rybu jsem dal na podložku a poprvé jsem si ji mohl prohlédnout. Byla to nádherně stavěná jikrnačka, její míry byly 83 cm a 12.30 kg. Má radost neznala konce. Rybu jsem zasakoval pro ranní focení a šťastný si šel opět lehnout. Ráno jsem sklidil gratulace svých kamarádů a společně jsme pořídili pár fotografií na památku.

           Poté jsme se sbalili a uklidili po sobě místo. A spokojeni jsme vyrazili k domovu.

           Doufám, že vám můj způsob lovu v zarostlých vodách pomůže chytit také tak krásnou rybu jako já. Zároveň se omlouvám panu Briggsovi, že jsem mu jeho způsob lovu trochu předělal a upravil. Snad se na mě nebude zlobit.

Autor: Martin Houdek - ®

Diskuse k článku (31 reakcí)

Přečteno: 14 898x
Průměrná známka: 1.73

NVelcí kapři na pískovně Štít

Jak jsem se snažil lovit kapry ve vodních rostlinách na Štítu a co nakonec byla nejlepší strategie.

NLov kaprů v překážkách

I přes veškerou snahu a všechna udělátka se občas stane, že vám kapr projede několik vázek za sebou a bez kotvičky nemáte šanci uspět.

NSložení a taktika vnadění

Je jasné, že ne každý může vynaložit nemalé finanční prostředky jen na to, aby si poseděl s přáteli nad nehybnými pruty a zbůhdarma vyhazoval do vody krmení v hodnotě tisíců.

NBoiliesové tipy a kamenná montáž

Celý systém spočívá v tom, že se místo olova použije asi 2kg placatý kámen, který se přiváže vlascem 0,14mm k obratlíku.

NKapři hned příkladně

Tento článek berte jako pokračování článku Kapři hned