Lov mníků na feeder

11.1.2005 - Aleš Tóth - čolkař

Zpátky do minulost

            Když jsem před více než 40-ti lety jako malý kluk byl na Lipně svědkem opakovaných úlovků mníků mým otcem a jeho kamarády rybáři, byla mi tato ryba na pohled nepříjemná až odpudivá. Dnes mne fascinuje její tajemný způsob života a nesnadný způsob lovu. V průběhu těch 40-ti let jsem se při rybaření, zejména na spodních úsecích Labe a Ohře, setkával s mníkem jen sporadicky - na podzim v r. 1980 jsem vzal s sebou na Ohři rybařit kamaráda, který nikdy v ruce prut nedržel, a protože jsem jiné rybičky neměl, napíchl jsem mu na jednoháček vel. 2/0 několik zhruba 5-ti centimetrových hrouzků. Sotva se setmělo, začal policajt na tomto prutu trhavě poskakovat nahoru dolů, kamarád Jarda na můj pokyn razantně zasekl a sotva jsem mu vysvětlil, jak se vlastně navíjí vlasec pomocí navijáku, byl na břehu krásně mramorovaný 62 cm dlouhý mník. Nevím už, zda v té době byl mník celoročně hájený nebo ne, každopádně tenhle dostal „za uši“ a Jarda mne po jeho konzumaci neustále vyzýval, ať si zase jdeme nachytat pár těch ošklivých, ale chuťově výborných ryb.
            Jediný mnou chycený mník z Labe, zhruba 30-ti centimetrový dorostenec, kterého jsem chytil pod jezem v Lovosicích na rousnici v červnu před více než 10-ti lety, přišel téměř v pravé poledne a byl vzápětí následován dvěma na tuto hodinu téměř stejně neobvyklými úlovky - úhoři kolem 70 cm. V roce 1999 jsem byl svědkem toho, jak koncem června pod jezem v Terezíně neznámý chlapec ulovil dopoledne rychle za sebou na „houpačku“ s rousnicemi 2 mníky nad 50 cm, a i když jsem mu vysvětlil, o jak vzácný úlovek zasluhující fotku se jedná, odmítl se štítivými gesty (v duchu jsem se zasmál při vzpomínce na mládí) se ryb vůbec dotknout, natož si s nimi špinit podběrák, a tak jsem je ve vodě vzhledem k hluboce spolknutým háčkům odstřihl z vlasce a pozoroval, jak navzdory té kovové zátěži hbitě zmizeli do hloubky pod kameny. Poslední dva úlovky spojovalo podobné počasí - teplo a dusno již od rána a zatahující se obloha blížící bouřkou na Ohři, navíc do červena se kalící voda patrně z deště na horním toku v okolí Žatce.

Současnost

            Všechny tyhle události se mi pozvolna vybavily v paměti, když jsem letos začátkem prosince díky časovému zaneprázdnění teprve v 17 hodin nadhodil za svitu čelovky druhý prut s rybičkou, a smířený s tím, že si alespoň hodinku posedím u vody (pro kolegy z Moravy – v ČRS v prosinci do 18 hod.), když už je na vláčku pozdě, zasedl na židličku a ulil z termosky šálek gročku. Ale už jsem si nestačil díky otřásající se špičce feedru nastavené proti osvětlené věži kostela za řekou a následnému přihnutí ani zapálit cigaretu. Po chvilce jsem držel v ruce téměř šedivého mníka odhadem mezi 40-45cm. Pomyslel jsem si - „běž, jsi po mnoha letech první, kterého zase vidím“ odstřihl vlasec a pohladil ho při pouštění zpět do vody, ale už v tu chvíli mi vzhledem k tomu, že jsem neměl foťák, bylo trochu líto, že o tak vzácném úlovku mohu pouze vyprávět. Než jsem prut převázal a znovu nadhodil, zbyl čas tak akorát na tu cigaretu a dopití gročku, pak již mne nesmyslné omezení dobou lovu vyhnalo od vody.
            Vzhledem k tomu, že jsem v prosinci změnil zaměstnání, povedlo se mi příště opět přijet k vodě až po 16 hodině, ale jak se ukázalo, i to bylo zbytečně brzy, první záběr od mníka, stejně jako všechny následující, přišel až po 17 hodině, za úplné tmy. Jen mi do té doby stačilo hejno okounů okolo 25 cm zdecimovat všechny malé rybičky a zbyli pouze 2 zhruba 10 cm karásci. Pohodlně jsem se posadil s tím, že tohle je pro mníka příliš velké sousto, ale snad si dá říct nějaký candát, a pozoroval špičky feedrů. S tím jemnějším statečně klepal nastražený karas, ale to po chvíli ustalo a pak následovala 2 prudší škubnutí proložená rychlým narovnáním špičky. Nedalo mi to, vzal jsem prut do ruky, sklonil špičku ve směru vlasce a dopnul ho mezi prsty. Ucítil jsem na vlasci zřetelné cuknutí a následně tah a tak jsem zasekl a začal rybu zdolávat. Domníval jsem se, že karáska vzal větší tloušť nebo candát, ale za chvíli jsem měl u břehu mníka, který měřil 43 cm a podle břicha měl v sobě větší rybku, o které jsem byl přesvědčen, že je to nastražený karas. Po otevření žaludku jsem v něm našel skoro čerstvého 15 cm dlouhého okouna. Druhého většího karase si za chvíli po něm vzal druhý, přes 50 cm dlouhý mník, který měl v sobě pouze části jakýchsi tvrdých skořápek - nejspíš z raka nebo škeble, nedalo se to rozpoznat.
            Dělat nějaké závěry z obsahu žaludků pouze 6 kusů, které jsem kuchal, je předčasné, ale domnívám se, že mník v tomto období požírá rybičky od velikosti potěru až po velikost přesahující 1/3 jeho délky, v podstatě vše, co se ve vodě hýbe a dokáže to pozřít. Úlovek 3 ryb na mrtvé rybičky napovídá, že mu také chutnají. Během 9 prosincových vycházek k vodě jsem chytil 11 mníků a snad každý exemplář byl jinak zbarvený - od různých odstínů šedi až do černé téměř bez jakéhokoliv mramorování, někteří měli žluto zelený podklad s výraznými propletenci tmavších skvrn a meandrů silně připomínající zbarvení hada. Jejich velikost se pohybovala mezi 39 až 58 cm.

Způsob lovu a použité náčiní

            Feedrové pruty 3,6m medium 30-70 gramů a 4,11 m Medium Heavy do 100 gramů. Vlasec: ačkoliv na jemnějším prutu běžně používám při chytání s malými rybičkami kvalitní monofil 0,18 mm, po 4 těžších rybách které jsem ihned po záběru nezvedl ode dna a vzápětí o ně přišel ve vázce, rychle jsem navinul 0,22 mm, kterou používám i na tvrdším feedru.

Montáže

            Původně jsem používal citlivější průběžnou montáž s přívěsem koncového olova na vlasci 0,18, ale stávalo se mi, že jsem při záseku sice ucítil charakteristické „gumové“ ztěžknutí podobně jako u úhoře, ale ihned poté ryba byla ve vázce. Vysvětluji si to tím, že průběžná montáž dá rybě zejména při chytání v proudu a vázkách více možností zajet do svého úkrytu, ze kterého ji vylákala naše nástraha, nebo do blízké vázky. Po ztrátách několika ryb jsem přešel na jednoduchý paternoster s koncovým olovem, kde je háček navázaný na kmenovém silnějším (0,22 mm a více) vlasci a slabší (0,18 mm) vlasec s rychloupínací karabinou je zakončený olovem. Ať už se rozhodnete pro tu či onu montáž, měla by u paternosteru délka od uzlu spojujícího kmenový vlasec a slabší přívěs po háček činit max.1/3 (asi 30cm) délky slabšího vlasce s karabinou a koncovým olovem, místo spoje kmenu s přívěsem uzlem můžeme použít i trojcestný obratlík. Stejný poměr délek platí pro průběžnou montáž, od zarážky obratlíku na kmenovém vlasci po háček 1/3 celkové délky slabšího přívěsu. Při nadhazování je dobré v závěrečné části nadhozu vlasec přibrzdit prstem, omezíte tím riziko zamotání montáže. Tyto 2 montáže se mi osvědčily nejen při chytání v úsecích s četnými vázkami, kdy se do vázky zaplete většinou koncové olovo na slabším přívěsu a díky tomu se utrhne pouze olovo s částí vlasce, ale i při chytání v místech s měkkým zabahněným dnem, kde se nástražní rybička při použití klasické průběžné montáže rychle udusila jemným bahnem, do kterého ji po dopnutí vlasce stáhlo propadající se olůvko. Nevýhodou je možnost zachycení přívěsu ve vázce v okamžiku kdy již rybu zdoláváme, ale i v tomto případě většinou utrhneme dříve slabší vlasec přívěsu než zaseknutou rybu na silnějším kmenovém vlasci.

Nástrahy

            Osvědčily se mi zejména rybičky, ale vím o mnících přes 60cm ulovených na rousnice a drůbeží střívka. Ačkoliv při jiných způsobech rybolovu používám téměř výhradně háčky tvaru „katana“ s ostřejším zalomením v oblouku ramínka, při nastražení více drobných rybiček se mi víc osvědčily háčky s širším kulatým obloučkem, jako je např.Owner SSW vel.4 nebo Maruto Nr. 9324 vel. 2. Rybky napichuji od spodní čelisti skrz horní a špičku háčku nechávám volnou, zejména v proudu s použitím uvedených montáží přirozeně „vlají“ na háčku a nekladou takový odpor jako rybka nastražená za hřbet.

Postavení prutů a záběry

            Vzhledem k tomu, že převážná většina záběrů přichází až za úplné tmy, počítejme dopředu s tím, že pokud nechceme po setmění přejít na klasickou položenou, kde je pružná špička feedrového prutu spíš nevýhodou, musíme si špičku zviditelnit - ať již nasvícením, použitím různých držáků na chemická světélka či izotopy. Při trvalém osvětlení rychle odcházejí baterie svítilny a při neustálém sledování světýlek na špičce se mi za chvíli začínají zdánlivě pohybovat. Proto jsem se nechal inspirovat článkem Martin Maťáka zveřejněným na MRKu a před špičky feedru předřadil pípáky. Špičky feedru si osvětluji až v okamžiku, kdy se pípák ozve. Tento systém je sice trochu náročnější na nastavení, ale při sledování 2 různě dlouhých prutů s rozdílnou gramáží má své přednosti. Se zásekem příliš neváhejte, mník většinou sedí na místě a hltá, všechny mnou chycené ryby měly háčky hluboko v trávícím traktu i přesto, že se záběr projevil třeba jen 2 krátkými otřesy a mírným přihnutím špičky.

Místa lovu

            Za nejdůležitější kritérium při výběru místa považuji členitost dna a jeho složení - ideální je členité kamenité nebo štěrkopísčité dno s množství potenciálních mníčích úkrytů. Na jednom z dobrých míst, kde chytám, je starý kamenitý taras na hraně hlavního proudu a zátoky. V tarasu sice každý 2-3 nadhoz trhám olovo ve vázce, ale záběry přicházejí celkem spolehlivě. Jakmile však nadhodím do zátočiny, kde voda zdaleka tolik netáhne a dno je podle echolotu pokryto silnou vrstvou bahna, záběru se nedočkám ani při prodloužení přívěsu koncového olova paternosteru, kterým udržím rybičku živou nad jemným bahnem. Druhé výborné místo má sice pouze písčité dno bez jakýchkoliv vázek, ale poskytuje útočiště drobným rybkám v mírném točáku stranou od prudkého hlavního proudu, navíc je dobře stíněné a špatně přístupné pro rybáře. Rybky se tam cítí bezpečně i v necelém metru vody, kde se dají dobře pozorovat jejich hejna zejména v zimním období. Mníci o tomto zimovišti rybiček patrně dobře vědí a jezdí si tam potmě vybírat svou večeři.

Odstavec pro milovníky rybího masa

            Mník je chuťově výborná ryba navíc s delikátními játry, jen je potřeba před kuchyňskou úpravou dobře odstranit silnější vrstvu slizu z jeho kůže bez šupin.I přesto, že je kvalita mníčího masa jen těžko srovnatelná s jinou naší rybou, snažte se myslet i na zachování této krásné ryby v našich řekách, v zimním období, kdy budete při jejich lovu nejúspěšnější, mají již silně vyvinuté jikry a mlíčí, protože se kvapem blíží období jejich tření. Navíc je mník jediným zástupcem treskovitých ryb v našich vodách a společně s dobrým pocitem, kdy zdolanou rybu vrátíte vodě, stojí za to odepřít si občas výborné mníčí maso.