Proč letos neberou?

- Jan Pokorný

      Sedím na břehu polabské tuně a mám chuť rozdupat pruty. Neberou a pokud ano, tak opatrně a nebo ve chvíli, kdy močím o pár metrů dál. To snad už není možné. Za svítání, v poledne, večer, v noci. Po dešti, před ním, při větrech nebo v bezvětří. Nechutná jim hnojáček, žížala, rousnice, a to ani trumanům, kteří žrávali i prázdné háčky. Nechutná jim chleba, rohlík, kukuřice, těstovina, bramborové těsto. Občas se splete plotice, malý cejn nebo karas. Ach jo, zase už musím domů, už tak jsem přetáhl víc, než jsem doma slíbil…Ale kde jsou ty rány policajta do prutu, které si pamatuji od kaprů a velkých cejnů, kdy naposled mi škubal vlascem menší sumec, kterých je v Polabí mnoho? Ani mě nepotěší informace od ostatních rybářů, sedících podle cesty k autu, že na tom jsou podobně. Prostě nežerou a nežerou.
       Zase sedím u vody. Jeden prut na těžko, druhý na plavanou. Koukám přes pruty na lekníny na hladině tůně, poslouchám rachot velkých amurů a kaprů mezi nimi a občas mi před nosem projede nějaký dravec. Vím, že tu jsou ryby. Mnoho drobotiny, ale i velké kousky. Jen nežerou návnadu, nenechají se přelstít. Nedá mi to a musím tomu přijít na kloub. Rozhlížím se okolo. Letošní léto je teplo, málo prší, teplota vody je mírně nadprůměrná. Bývalo hůře. Tedy podmínky, na které neúspěch nemohu svádět. Hledám příčinu tedy jinde. Že by v technice lovu?
      Já jsem sváteční rybář. Dva staré pruty, nějak navázaný háček, nějaký splávek. Vlasec 0,25 mm, háček. Na super vybavení nebylo nikdy dost peněz a když si vzpomenu na bambusák mého otce bez navijáku, prý to stačilo. Věřím tomu. Nikdy jsem také neměl čas jezdit přikrmovat své místo a revíry jsem střídal, takže jsem neznal místní podmínky. Většinu návnady jsem vždy při chytání snědl – čerstvé rohlíky a chleba mi úžasně voní – a připadalo mi líto ty dobroty házet do vody. Prý takto ryby nechytnu, když nezakrmuji pravidelně. Jenže tomu já nevěřím. Moji prapředci nepřikrmovali. Můj otec nepřikrmoval. Když přikrmuji, neberou. Když nepřikrmuji, neberou také. Tak ještě jinak.
      Tůň je široká cca 30 m, dlouhá asi 400m. Průměrnou hloubku odhaduji na 1,5 m vodního sloupce. Když odhadnu, že na každých 30 m břehu sedí jeden rybář denně, připadá na něj zároveň denně 600 kubíků prolovené vody denně. Zhruba 30 rybářů sedí denně přes sezonu u tůně. Zhruba 25 z nich vnadí – přikrmuje. Krmítkem, hrstí, koulemi, kelímkem, kýblem. Odhaduji, že zbytky krmení při ukončení lovu bývají vhozeny do vody pravděpodobněji než do břehových houštin. Střízlivým odhadem tedy stanovuji, že denně se do této tůně dostane kromě přirozené potravy následující množství potravy nepřirozené: Jeden rybář = 1 kg krmné směsi, pečiva, rohlíků, šrotu, brambor, kukuřice dohromady, tzn. 25 kg denně. Pokud budu počítat aktivní rybářskou sezonu na vodě tohoto typu a rozsahu 4 měsíce v roce, vyjde mi, že ryby jsou nad rámec své přirozené stravy v tomto období dokrmeny 3 tunami něčeho, co rybám chutná!
      Co by se na této tůni dělo s rybí osádkou, pokud by zde byl rybolov zakázán? Myslím si, že by zde panovala přirozená ROVNOVÁHA. Ryb by dramaticky neubylo, protože je zde dostatek přirozené potravy a vodních živočichů, travin a všeho, co ty potvory od pradávna žraly včetně sebe samých. Konečně jsem si tedy na závěr letošního léta zodpověděl, proč mi (a možná i Vám ostatním) neberou. Protože jsou přežrané! A kdo jim to umožňuje? My! A kdo nadává, že letos neberou? A divíte se jim? Také bych nežral z háčku, když nemám hlad a všude se okolo mne válí hromady chutného jídla, ani nemusím hýbat ploutvemi, abych se postaral sám o sebe…
      Možná se mýlím v některých detailech otázky a vlastní odpovědi, ale ryby přikrmovat už nebudu. Zkusím se naučit vázat montáž i bez krmítka, abych eliminoval i tu trošku, co z něj ryby ožírají a zvysoka kašlu na to jim stále něco podstrkovat. Vyhladovím je a potom začnou zase brát mé žížaly a rohlík a budou vděčné za tu změnu oproti přirozené potravě a budou si vážit toho, že jednou za čas některou pěknou rybu milostivě vezmu domů na pekáč a ušetřím jí navěky stres ze shánění tak nedostatkové potravy…

Autor: Jan Pokorný

Diskuse k článku (30 reakcí)

Přečteno: 8 031x
Průměrná známka: 1.57

NŘeka, rybáři a vodáci

Jen šťastnou náhodou jsme se několikrát na poslední chvíli vyhnuli vlascům, které byly nahozeny skoro přes celou řeku.