Viděno ze sektoru

7.7.2004 - Piškotus

       Rád bych se podělil o několik poznatků ze závodů ve feederu a popsal tak své postupy a chyby.
       Poslední závod, kterého jsem se zúčastnil, se konal v Klecanech na Vltavě pod Prahou. Z loňské zkušenosti jsem věděl, že nejdůležitější je trening, a tak jsem nenechal nic náhodě a navštívil onen závodní úsek třikrát před samotným závodem. Dnes již vím, že to nebylo dostatečné, neb voda byla pokaždé jiná, a tak jsem nezískal ucelenější přehled o možnostech a nástrahách, které mne mohou potkat.
       Pro první zkoušku jsem zvolil odhadem prostředek závodního úseku a namíchal krmení běžného druhu a obohatil je o kostní červy. Ryby reagovaly do 15 minut a já postupně uvažoval o odložení jednoho feederu, neb dva se již stíhat nedaly. Za nástrahu jsem postupně vyzkoušel vše, co jsem sebou měl, a fungovalo skoro vše mimo kostních červů. Krásně jsem pochytal až do pozdních hodin..
       Další trénování jsem zvolil v době, kdy se voda po deštích rapidně zvedla a vše bylo jinak. Voda tak letěla, že nemělo smysl se nějak vzrušovat, a tak na zkoušku pár hodů dalo vědět, že dnes bude rozumnější jet domů a ušetřit krmení, jelikož ani smíchání s dlažební kostkou by ono krmení na dně neudrželo.
       Po dvou dnech jsem se jal opět načerpat nové zkušenosti a s obavou při příjezdu sledova,l co vše se na toku nechává unášet. Ve srovnání s minulým testem vody to už nebylo nejhorší, a tak jsem navázal oba feedery montáží zvanou balaton a vyhledal vhodné místo k lovu. Po nakrmení komerční směsí obohacenou o posilovač plotice a červy začal koncert a já nabýval dojmu, že vím jak na ně. Při zdolávání plujícího špalku jsem zlomil svůj Orion a tak zůstalo jen u jednoho proutku, ale přesto jsem neztrácel hlavu a zkoušel dál. Hlavně jsem chtěl najít nějakou neotřelou nástrahu, což se mi loni ve spolupráci s Jirkou Horkým podařilo, a pokud zavzpomínám, tak většina loňských závodníků chytala na červy a ona tak bezvadně fungovala pařenka. Nyní však pařenka nefungovala tak bezvadně a jako nástraha číslo jedna se jevila foukaná pšenice s medem (koupena v potravinách), ryba reagovala po náhozu a to okamžitě. Mezi lovenou rybou byl nejčastější cejn a dokonce se povedl jeden 59cm nádherný krasavec viz foto č. 1. Pak s hodně narostlými rameny jsem kamarádům ukazoval, jak se chytají cejni na nához, a s pocitem jasného vítěze zabalil cajk a šel na pizzu a pivko.
       Jelikož jsem přespával přímo na závodním úseku v autě, ráno jsem díky malému pohodlí a počínající nervozitě nemohl dospa,t a tak bylo dost času na přípravu. V první řadě nakopat hlínu, neb ta se velmi osvědčila jako příměs do krmení. Po té uspořádání chaosu v kufru, kontrola zásob návazců, krmítek a ostatní bižuterie.
      Postupně se břeh začal zaplňovat přijíždějícími závodníky a pak losování. Jistě je to jeden z důležitých momentů každého závodu a já byl s losem vcelku spokojen. Stále jsem věřil, že to mám v kapse, a netušil, co mne čeká.
       Po odpískání přípravy mě přepadl třes, který mne stále na závodech doprovází, a já nebyl schopen provléci vlasec očkama feederu. Zjištění, že u zapůjčeného prutu je ještě navíc v trapu očko, mi ke zklidnění nepomohlo, ale po pár minutách mne třes opouští a navazuji na oba feedery balaton s kmenem 0.18 a návazci 0.14, 0.16 v délce max. 10cm. Zásobník na návazce byl nabit návazci v uváděné síle s háčky od 18-8 velikosti. Krmítko hranatého tvaru o váze 30g bylo na hranici, ale těžší jsem neměl.
       Přípravu krmení bych rád rozepsal, ale pro použití komerčních směsí to není na místě, a tak jen doplním, že jsem přidal třicet procent nakopané hlíny, jeden litr červů a zarážku kukuřičku z plechovky.
       Signál ke krmení odstartoval kanonádu a já se snažil házet vše na jedno místo, což se vcelku dařilo. Následoval start a první nához na zakrmené místo a okamžitý záběr, který jsem neproměnil. S naději nahazuji znovu a vše se opakuje s tím rozdílem, že vždy končím vázkou .Za dvě hodiny jsem přišel o všechny krmítka a dokonce i olůvka o návazcích nemluvě .Slepě jsem se držel nakrmeného místa a to byla ta největší chyba. Až v poslední hodině prvního kola mne spásně napadlo chytat dál a tak pěkný karas alespoň trošku napravil mé zoufalství. Pro lepší popis onoho sektoru uvádím, že po výměně na tomto místě závodník vydržel necelé dvě hodiny a zcela vyčerpán vzdal a už nenahodil.
       V pauze mezi prvním a druhým kolem jsem narychlo sbíral informace od teamových kolegů a při té příležitosti žadonil o jakoukoliv zátěž. Kvapný přesun na nový sektor a ohlédnutí místa mne trošku uklidnilo, neb vypadal lépe a odcházející kolega mne ujistil, že zde nevázl.
       A začalo druhé kolo a po základním krmení nához na hranu proudu a vracáku ve vzdálenosti okolo šesti metrů. Od teamového kolegy jsem se dozvěděl, že docela nachytal a to na rohlíkové boilies s příchutí mušle.
      V životě by mne nenapadlo na háček něco takového dávat. Obdržel jsem od něj krabičku spolu s instruktáží, jak nastražit a vždy při přehazování obalit v sypkém posilovači. Asi po patnácti minutách přišel záběr a seděl. Opět přišel onen známý třes a já věděl, že to není žádná ouklej. Je těžké zdolávat větší rybu pouze ve svém sektoru, ale dle rad jsem špičku feederu utopil pod hladinu a snažil zachovat klid. Po té, co se lopaťák ukázal na hladině, jsem zavrávoral, neb takového na prutu mít je víc nežli štěstí viz. foto 2. Až po té, co jsem mega cejna uložil do vezírku s jemným okem, přišlo uklidnění a další nához. Záběr přišel skoro okamžitě, ale nemohl jsem se již trefit. Bralo to celou první hodinu závodu a chybou dle mého názoru byl malý háček, neb kulička nakynula a háček velikosti 10 mi nepřišel dostatečně velký. Pokud bych měl k dispozici velikost 6-4 neváhal bych jí použít. Zbývající dvě hodiny již záběrů bylo málo a ke všemu se zvýšil průtok, a tudíž i hrana s vracákem putovala od jednoho až po pět metrů od břehu a tak bylo těžké rybu najít.
       Závod skončil, ale pro mne to byl skvělý den, neb chytit trofejního cejna a ještě na závodě je prostě bomba. V teamech jsme s kolegou skončili pátí a jako jednotlivci mi patřilo osmé místo, což není ostuda. Ještě bych se rád zmínil, že s údivem můj cejn nebyl nej závodu, ale nej kousek chytil p. Horký, který také díky němu závod vyhrál a zde se můžete pokochat naším společným foto s lopaťáky viz. foto 3.
       Závěrem z nutnosti dodávám, že je na každém zdali mu článek něco přinese a doufám, že alespoň ňekomu vnukne myšlenku jít také závodit, neb ve skutečnosti o nic nejde a vždy se člověk něčemu přiučí.