Jako ryba na háčku

- Pitr

       Tak jako nejeden tichý blázen i já jsem měl tu možnost na chvíli okusit, jak se asi může cítit ryba na háčku. Naposledy to bylo před několika dny na chirurgické ambulanci naší fakultní nemocnice, když jsem před tím v obchodě s rybářskou bižuterií zakopl a rukou jsem se opřel o stěnu s vystavenými třpytkami. Když jsem pak ruku sundal, vypadala jak vánoční stromeček. Tři třpytky různých tvarů a velikostí jsem bez větších problémů z dlaně a prstů rozmotal a sundal, čtvrtá, velikosti 4, byla jedním ze tří protihrotů poměrně mohutného trojháku hluboko v posledním článku mého pravého prostředníku. A protože byl hrot opravdu zdařile zaseklý v kosti pod nehtem, nechtěl se nikdo z personálu prodejny ujmout nelehkého úkolu a háček mi kombinačkami z prstu vyprostit. A tak mi raději nechali blýskavý suvenýr v prstu zadarmo a poslali mě pryč, abych jim tam neplašil zákazníky.
       Ani v nedaleké lékárně jsem nebyl o mnoho úspěšnější a magistr, ač také rybář, nabízel pouze desinfekci a s vlastním vytrháváním háčku nechtěl nic mít.
       Zastavil jsem se tedy v nedaleké opravně rybářských potřeb, kde mi velmi ochotně štípačkami odstřihli blýskavou třpytku od trojháčku, aby mě každý krok a následný pohyb třpytky tak řezavě v prstu nebolel a s velkým trojhákem v prstu pravé ruky jsem sedl za volant svého auta a vydal jsem se hledat lékařské ošetření.
       Nikdy jsem si nemyslel, jak obtížné může být nastartovat levou rukou, odbrzdit levou rukou a přitom do kopce vycouvat z řady stojících vozidel a nikdy mi nedošlo, jak moc jsou silnice v našem městě rozbité, protože háček v prstu mi spolehlivě hlásil každou díru.
      Zanedlouho jsem dorazil do několik km vzdálené polikliniky, kde mi paní z okénka informací s profesionálním úsměvem oznámila, ze chirurgie dnes neordinuje a tak mi nezbylo, než vyrazit do nemocnice. Když jsem se obrátil na postaršího penzistu - vrátného s dotazem, kdeže tam mají chirurgickou ambulanci a ukázal mu svůj prst s háčkem, okamžitě se mě ujal a za zdravou ruku mě doslova táhl do areálu. Jaká to radost, že se mě konečně někdo ujal a těšil jsem se na ošetření. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem namísto bílého pláště spatřil opět jen další černou uniformu nemocniční ochranky podsaditého chlapíka a se slovy "Podívej Franto, to se ti bude líbit" mě vedl ukázat svému kolegovi - rybáři, jak jsem v zápětí zjistil.
      Když se oba dostatečně nasmáli, ukázali mi budovu tamější traumatologie a já jsem začal cítit úlevu z blížícího se ošetření. Předčasně. Postarší, zřejmě vrchní sestra v kartotéce se po letmém obhlédnutí mého prstu jen nezúčastněně optala, proč si háček z prstu nevyndám sám, a já, stále se dožadujíc ošetření, nezmohl jsem se na nic, než že jsem rezignovaně předložil všechny požadované průkazy a kartičky. Po dalších 45 minutách čekání na chodbě nemocnice, kdy si můj háček letmo prohlédl snad veškerý střední zdravotní personál kliniky, mne mladý lékař vyzval ke vstupu do vyšetřovny. Když se na trojhák v prstu se zaujetím dostatečně vynadíval a přeptal se mě na tetanus a alergii na lidocain, začal na sálku doslova šrumec. Uvelebil jsem se na lůžku a sestra mi natřela ruku po loket čímsi oranžovým a obalila jakousi zelenou hadrou. Ani jsem nepostřehl, jak chirurg mezitím obvolával snad všechny své kolegy a než jsem se nadál, stálo nade mnou celé lékařské konzilium a s každým dalším slovem službu konajícího chirurga, který se snažil převyprávět můj příběh, se smáli, až se za břicha popadali. Inu, doktoři... A jak už to tak bývá, spřádali společně plány, kterak háček z prstu co nejkrkolomněji vyprostit, abych prý zakusil pocit zdolávané ryby.
      Chvíli už se zdálo, že zvítězí plán cynického ortopeda provrtat nehet s kostí a vzniknuvším otvorem pak háček vytáhnout. No co Vám budu povídat, bavili se jak no pouti a jednoznačně se usnesli, že něco takového na klinice ještě neměli, tedy kromě té paní v dvaadevadesátém, ale ta prý měla v ruce háček pletací. Když mi posléze několika injekcemi lidokainu prst nakonec znecitlivěli, cítil jsem neskutečnou úlevu, možná podobnou té, kterou cítí ryba, když jí vracíme vodě. Co se pak dělo za zelenou plentou, se už asi nedozvím, ale sestra s digitálním foťákem doběhla až když už byl háček venku, a tak si tu atrakci nestihli ani vyfotit :-) Nechal jsem jim tedy mohutný trojhák na památku, poděkoval jsem všem zúčastněným a s ofáčovanou rukou jsem zamával vrátnému rybáři a odjel jsem svým příběhem pobavit rodinu a kamarády...
      A tak nějak se zrodilo mé rozhodnutí, chytat na háčky bez protihrotu. Těžko říct, jestli tímto rozhodnutím chci chránit víc sebe nebo rybí obsádku, nicméně jako rybář, dle kamarádu, prý rozhodně vyzrávám :-)))

Autor: Pitr

Diskuse k článku (16 reakcí)

Přečteno: 4 413x
Průměrná známka: 1.21

NVěstonice

Můj jemný proutek se v němém úžasu poklonil a ohnul až k hladině.