Úvahy nad feederem

15.3.2004 - osprey

      Tento článek je zbytečný, nicneříkající a veskrze špatný. Vím to. A prosím všechny, kteří mají neukojitelnou touhu mi to sdělit, aby šetřili čas svůj i můj. Pokud hodláte číst dál, je to vaše svobodné rozhodnutí. Byli jste varováni…

      Celý článek by mohl nést podtitul: „Jak vláčkař k feederu přišel.“ Položená pro mě v minulých letech rozhodně nebyla středem světa a feederový prut jsem pořídil kvůli parmám a přiznám se, že ze zvědavosti. Tolik se o tom psalo… Postupně jsem začal kouzlu chvějivé špice propadat a záhy se vysedávání nad feederem stalo nedílnou součástí mého rybářského repertoáru.
      Do sezóny 2003 jsem vstupoval jako zaškolený majitel použitelného feederového prutu, na němž jsem záhy odhalil pár drobných nedostatků. Především dodané špičky se mi nezdály být vyhovující pro zimní chytání a lov bílé ryby. Proto jsem svůj proutek během zimy vylepšil vsazením nové špice. Ta byla sice původně určena pro úplně jiný prut, ale po dvou hodinách zkracování a zabrušování jsem získal celek, který splňoval mé představy. Nová špice byla mnohem citlivější a za celý následující rok se ze své pozice na konci prutu dala vytlačit jen v několika málo případech.
      Věděl jsem, že v roce 2003 budu chytat prakticky na zcela jiné vodě. Řeky v mém okolí připravila povodeň a následná invaze kormoránů o podstatnou část populace bílých ryb a hladové dravce vytlačené do úplavů na kraji proudu zdecimovali na podzim po povodni sami rybáři. Jen kaprů bylo v mnoha úsecích řeky stále víc než dost. Nakonec jsem se rozhodl omezit počet třpytkařských vycházek a ušetřený čas věnovat právě feederu. Sliboval jsem si od toho početnější úlovky a víc zážitků. Zklamán jsem rozhodně nebyl.
      Začal jsem feeder používat už při zimním chytání cejnů a tloušťů, na jaře jsem lovil bílou rybu i kapry v přítokových oblastech Orlické přehrady, v létě jsem stihl potrápit tlouště na třešni, bílé ryby vytažené v proudech, ulovit několik parem a spousty kaprů mezi 40 a 60 cm. Na přelomu listopadu a prosince jsem ještě ladil jemné montáže při chytání zazimovaných cejnů a plotic. Poučen z úspěchů i nezdarů jsem nakonec vyhmátl několik postřehů, o něž se hodlám podělit. Zkušeného borce jimi asi neoslním, hloubavý začátečník si snad něco najde.

Proč používat feederový prut?

      Celou dobu, po kterou u vody pozoruji barevnou špičku prutu ubíhající do ztracena, přemýšlím, v čem a za jakých okolností je tato metoda výhodnější než ostatní, které by v dané situaci také přicházely v úvahu. Faktem je, že za určitých okolností použitím feederu skutečně proděláte. Protože ale šikovný rybář ovládající tuto techniku dokáže z většiny takových situací uspokojivě vybruslit, nebudu tady rozvádět spektrum situací, kdy a jak může být feeder překonán jinou metodou. Udělám pravý opak. Popíšu přednosti feederového chytání, jak jsem je poznal na vlastní kůži, nějaká ta negativa vyplavou na povrch sama.

      Jako každý jsem kdysi vycházel z léty zakořeněné představy, že ryba uchopí nástrahu do tlamy a pak s ní kamsi jede, což se projevuje napínáním vlasce. A právě ve chvíli, kdy zjistíte, že všechno je jinak, jste na dobré cestě ocenit princip chvějivé špičky. Výše popsaný průběh záběru odpovídá nejspíš záběru dravce na mrtvou rybku, často tak bere tloušť, ale většina kaprovitých ryb bere jinak. Prohlédněte si třeba jen rybky v akváriu, když mají před sebou nějaké větší sousto (přiznejme si, že naše návnady patří v podvodním světě spíše k větším soustům). Ryba potravu nasává, přemílá v tlamě a zase vyplivuje, přičemž se prakticky nepohne z místa. Nakonec ji polkne a zpracuje požerákovými zuby. A kdy podle vás uvidíte první příznaky záběru na svém prutu? Pokud ryba sousto několikrát přemele v tlamě a s úspěchem ho poté vyvrhne, nemusíte vidět vůbec nic. Ostrý háček ale není tak snadné vyplivnout a tak ryba , která se snaží nepohodlného předmětu zbavit, udělá přinejmenším několik pohybů navíc. Dobře vypnutý vlasec přenáší tyto pohyby na špičku feederového prutu a rozechvěje ji. Navíc vypnutá udice způsobuje, že se háček v rybí tlamě soustavně zadrhává. Při správně seřízené udici není problém takovýto záběr úspěšně zaseknout. Na klasickém čihátku jsou tyto pohyby nezřetelné, špatně sekatelné a jsou obvykle připisovány „čudlám“, což může, ale nemusí být pravda. Právě možnost úspěšně proměňovat záběry tohoto typu je největší předností feederu. A protože v některých dnech takové typ záběry převládají, nedivte se neustálé chvále na úspěšnost této metody.
      Ryba, která ucítila háček v tlamě, ale často zareaguje prudčeji. Cukne sebou, háček se jí v tlamě alespoň na okamžik zachytí a tentokrát vidí rybář záběr, jaký není problém zaseknout s většinou používaných signalizátorů včetně chvějivé špičky.
      Pokud v této chvíli klade udice dostatečný odpor, ryba se často zasekne sama. Pouze malé ryby a zejména plotice do nástrahy narážejí, popotahují ji a snaží se z ní kousek utrhnout. Někdy to vypadá jako solidní záběry, ale trefit se to téměř nedá. Můžete zjemnit celou sestavu, zmenšit háček i nástrahu a o něco prodloužit návazec. Ale někdy nepomůže ani toto opatření. Pak můžete libovolně spekulovat nad tím, co se u vaší nástrahy děje a hledat další řešení. Právě schopnost ovlivnit koncovou montáží a třeba i postavením prutu viditelnost záběrů a úspěšnost záseku mě při lovu na feeder zaujala asi ze všeho nejvíc. A teď aspoň jedno slibované negativum. Jak jsem se snažil ukázat, je feeder konstruován tak, aby byl záběr signalizován v okamžiku, kdy má ryba nástrahu v tlamě a následovat musí zásek. Vypnutá sestava ale detekuje všechny pohyby nástrahy s přímo neskutečnou citlivostí. Pokud ryba nástrahu popotahuje, vidíte solidní záběry, ale nejste schopni je zaseknout. Z toho pramení nutnost pečlivě přizpůsobovat montáže lovené rybě, nástraze i charakteru místa. U feederu prostě musí ohnutí špičky znamenat sekatelný záběr, protože prakticky neexistuje možnost rybě povolit a počkat až nástrahu dobere. Zkuste někdy odladit montáž pro lov tloušťů na půl švestky v místě, kde se vyskytují ryby různé velikosti. Zejména menší ryby budou doslova mlátit prutem a úspěšnost záseku bude mizivá. Situaci je sice možno řešit mnoha způsoby (nejlepší je asi „nefeederové“ sklonění prutu v okamžiku záběru a zpožděný zásek – ale i o tom se dá dlouho diskutovat), ale pokud začnete v tuto chvíli lovit na cit nebo někdy i s klasickým čihátkem, máte v momentě po problémech.

Mohou být jiné metody položené úspěšnější než feeder?

      Samozřejmě mohou, ale u feederu je řada možností, jak se přizpůsobit řadě situací a při vhodné montáži, postavení prutu a dobře zvoleném kmenovém vlasci či šňůře, bude tato metoda vždy velmi efektivní. Citlivější než feeder bude lov na zcela volný vlasec jen s háčkem a nástrahou, kdy zasekáváme podle pohybu vlasce. Tato metoda je ale použitelná jen na krátkou vzdálenost, v bezvětří a vyžaduje dobrý zrak. Ideální na ryby, které s nástrahou popojíždějí – třeba pro lov tloušťů na třešeň nebo candátů na mrtvou rybku. Věnoval jsem v minulosti celý článek lovu na cit. Tato metoda je s feederem srovnatelná co do citlivosti a má dvě výhody: v okamžiku záběru má rybář prut už v ruce a je možno rybě vlasec i povolovat, pokud nástrahu pouze popotahuje – a to skutečně poznáte. Při lovu tloušťů na třešeň nebo mrtvou rybku je tato možnost k nezaplacení. Chytal jsem pro srovnání několikrát s kamarádem vybaveným feederem za použití stejné nástrahy a montáže kapry. Výsledky byly u obou téměř shodné, ale já zasekl navíc i ty záběry, kdy přítel nestačil sáhnout po prutu. Většinou jsem měl díky tomu rybu nebo dvě navíc.
      V ideálních podmínkách je také vynikající lov pod špičkou dlouhého prutu. Díky délce prutu působí voda jen na malý úsek vlasce a výsledkem je opět vysoká citlivost. Ze seznamu moderních metod plnících stránky časopisů se tohle chytání trochu vytrácí, ale důvodem rozhodně nebude nedostatečný počet úlovků. A na závěr nelze nezmínit metody vedoucí k samovolnému záseku ryby, které předčí feeder v lovu na velkou vzdálenost. Sem patří těžká krmítka s krátkými návazci („srkačky“) a lov s nástrahou mimo háček a těžkou zátěží. Srkačka by se dala okomentovat slavným výrokem: „Jak primitivní, ale jak účinné!“ a musím přiznat, že právě uživatelé této metody mě místy dovedli s přehledem přechytat. Pokud této metodě lovu stejně jako já neholdujete (dá se jí skutečně vytknout dost věcí), měli byste si z ní minimálně odnést ponaučení, že na těch krátkých návazcích něco bude. Vrátím se k tomu v odstavci o montážích.

Lov na vlas

      Tuto specialitu používanou nejčastěji při lovu na boilies jsem si nechal zcela stranou. Je vhodná při lovu feederovým prutem? Odpověď není zcela jednoznačná. Musíte zařídit, aby nástraha byla polknuta i s háčkem. To není těžké na kaprovém rybníku, ale na místě s bohatým výskytem bílé ryby se z lovu na vlas může stát infarktová záležitost. Já to zkoušel na Otavě za použití kukuřice. Dostával jsem nádherné ostré záběry cejnků a plotic, které zuřivě cloumaly prutem, ale byly naprosto nesekatelné, protože ryby nebyly schopny nasát i háček.. Do toho přišly dva záběry kapra, které se daly od ostatních odlišit až ve chvíli, kdy samovolně zaseknutá ryba rvala prut z vidliček. Za této situace by snad byla přiměřenou nástrahou kroupa s háčkem patřičné velikosti. Nebo naopak velká nástraha.
      Naproti tomu v úseku, kde byla obsádka bílé ryby zdecimována povodní, mě přítel za použití vlasové metody přechytal. Kromě kaprů skončili na háčku i tloušti a záběry na vlasovou udici byly ten den jasnější a „dotaženější“.
      Ještě jedna věc hovoří ve prospěch vlasové montáže při lovu kaprů. Na mém oblíbeném místě, kde jsem všechny ryby vracel vodě, se po několika dnech objevily podivné záběry. Velmi pomalé a nezřetelné. Podle mého názoru pocházely od kaprů, kteří už prodělali zkušenost s ulovením na udici. Tady by vlasová montáž možná přinesla úspěch.

Montáže

      Nikdy jsem si nemyslel, jak velký vliv má koncová sestava udice na detekci záběru. Neptejte se, která z montáží je nejlepší. Logicky je to ta, která vám dovoluje vidět co nejvíc záběrů, zaseknout jejich původce a nepřipraví vás o úlovek během zdolávání. Vše se přitom odvíjí od očekávaného úlovku a místa lovu. Při lovu parem jsem začal používat klasický paternoster s poměrně dlouhým návazcem a těžkým 30g olovem. Brzy jsem pozoroval , že mám velké procento záběrů, kdy ryba obere nástrahu, aniž mi dá příležitost zaseknout. Zkrácení návazce tento problém odstranilo a několik parem skončilo na háčku. A teď se objevila další potíž. Těžké olovo vlající na bočním přívěsu poskytovalo rybám bojujícím tvrdě u dna báječnou možnost jak uváznout a setřepat nebo se utrhnout z udice. Přišel jsem kvůli tomu o životní úlovek (možná přes 80 cm) a montáž doznala další změny. Olovo se stěhovalo na vlasec jako průběžné, zmenšil jsem jeho hmotnost, zesílil kmenový vlasec a našel novou pozici, odkud se i lehčí zátěž dala udržet na místě. Další problémy se nevyskytly. Trofejní parma bohužel také ne.
      Na výběr montáže má vliv i chování ryby při záběru. Lze říci, že aktivní pohyblivé ryby jako jsou tloušť nebo plotice vyžadují delší návazce. Tyto ryby nástrahu často uchopí a polykají v pohybu. Spoustu velice upřímných záběrů těchto ryb se vůbec nepodaří zaseknout. Pomůže buď prodloužení návazce (někdy i 1 m) anebo zmenšení nástrahy včetně použití menšího háčku (dobré na plotice). Někdy i oboje současně. Při lovu na feeder je vůbec vhodné používat relativně malé háčky a nástrahu umísťovat tak, aby nic nepřekáželo snadnému a hlubokému zabodnutí háčku do tlamy ryby.
      Krátké návazce jsou výhodné u ryb jako je cejn, zvláště pak v zimním období. Cejn se po uváznutí háčku v tlamě snaží osvobodit škubáním hlavou na místě a krátký návazec dovolí detekovat tento pohyb naprosto dokonale. Když nic jiného, je krátký návazec extrémně citlivý na jakýkoli kontakt s rybou a pokud máme nesekatelné záběry, není problém ho prodloužit. U dlouhého návazce nemusíme často záběry ani zaregistrovat. Návazec (návazce) může měřit klidně 10 cm, někdy 15 – 20cm, záleží i na vzdálenosti od zátěže a napojení na kmenový vlasec. Do budoucna hodlám hodně experimentovat s krátkými návazci, protože právě ty dají vyniknout přesné detekci záběrů pomocí chvějivé špičky. Zejména pro lov cejna, což je druh tvořící hejna přibližně stejně velkých jedinců, se mi to jeví jako správně zvolená cesta.
      Dalším často řešeným problémem je, zda zvolit průběžnou montáž nebo paternoster (olovo na postranním návazci). Odpověď není jednoznačná a rozhodně nám ji neposkytne lov hladových kaprů na chovném rybníce. Ideální způsob, jak vymýšlet či modifikovat montáže, je namalovat si celou sestavu včetně polohy návazce (zejména s ohledem na proud, lovíme – li na řece). Pak si představte rybu a pravděpodobný průběh záběru, který je závislý na druhu i velikosti ryby (prostě co s tím ta ryba při záběru i potom, co ucítí v tlamě háček, udělá). Zvažte, zda chcete situaci směřovat k samovolnému záseku - nebo spíš chvilkovému uváznutí na háčku (krátký návazec blízko zátěže, hodně prudkých záběrů, někdy menší úspěšnost záseku), nebo zda dáte rybě s nástrahou prostor a čas (méně záběrů, zato jasné a lépe sekatelné – někdy to ani jinak nejde). A potom už nezbývá než výsledek vyzkoušet v praxi. Určitě budete muset vychytat nakonec ještě nějaké „mouchy“, ale obvykle se podaří celou situaci uspokojivě vyřešit.
      Kdysi jsem četl, jak jakýsi mistr feederu lovil jednoho za druhým cejny. Pak prohlásil, že odteďka bude lovit plotice, vyměnil montáž a na stejném místě náhle lovil samé plotice. Právě při zimním feederování na místě s výskytem obou druhů jsem pochopil, jak to zřejmě udělal. Při použití krátkého návazce měl chvějivé záběry cejnů a prudké nesekatelné drbance plotic. Zasekával samozřejmě ty cejny. Vědom si ale přítomnosti plotic a možnosti oslnit přítomného novináře, vyměnil návazec za delší a možná i celkově jemnější, případné další chvějivé záběry ignoroval a sekal jen rázné záběry plotic. Vyzkoušel jsem a funguje to. Samozřejmě pokud dotyčné druhy ryb berou ten den výše popsaným způsobem. Dokonce jsem vyzkoušel ještě další věc. Návazec jsem zkrátil asi na 12 cm a použil malý plavačkový háček, aby ho i průměrná ploťka bez problémů vsála do tlamy. Musel jsem sice obětovat pár záběrů, ale nakonec mi rána do prutu oznámila samovolný zásek plotice kolem 25 cm.Druhá cesta k témuž výsledku. Poučení je jediné. Rybář sám musí volbou montáže aktivně ovlivňovat kvalitu záběru tak, aby výsledkem byla ryba na háčku. Pokud je někde druhové zastoupení natolik pestré, že je každý záběr jiný, nezbude než část ryb oželet a přizpůsobit montáž buď nejatraktivnějšímu druhu anebo ji upravit tak, abychom ze situace vytěžili maximum.

Dva návazce nebo jeden?

Kapr je ideální rybou pro lov na feeder včetně nástrah umístěných mimo haček - na obrázku jedna z ponechaných ryb ještě nesoucí stopy zranění utrpěných za povodně v létě 2002.

      Často diskutovaná otázka, kde zkušení lovci obvykle zastávají názor, že jeden návazec naprosto dostačuje. Souhlasím s nimi. Nebyla by to ovšem rybařina kdyby tu nebylo nějaké „ale“. Montáže s dvěma krátkými návazci jsou celkem úspěšné, ať už se vzhledem tak trochu blíží „srkačce“ anebo se jedná o systém „Balaton“ léta používaný při lovu na položenou s čihátky. Jsou vhodné pro lov kaprů a hlavně cejnů na klidné vodě. Na oba návazce dávejte stejné háčky a stejně velkou nástrahu.

Speciality

      Pokud nám ohýbající se špička signalizuje záběr, zasekneme… A nebo také ne. Lovil jsem s feederem tlouště na třešeň či švestku. Zcela bez zátěže, vlasec se napínal jenom tahem proudu. Při klasickém sekání záběrů mi dost ryb spadlo a tak jsem přešel na jiný systém. Když mi škubnutí špičky oznámilo záběr, uchopil jsem prut a rybě povolil. Pokud podle pohybu vlasce s nástrahou odplouvala, vypnul jsem vlasec a zasekl. Fungovalo to výborně, ale zároveň je to jediný případ z mé praxe, kdy měla tahle finta smysl.

      Nelze nezmínit použití pletenky. Většinou ji nepoužívám, protože obvykle lovím na vzdálenost 10 – 15 m a na tuto vzdálenost jsou záběry i na monofilu dobře viditelné. Přesto jsem si ji ze zvědavosti pořídil a musím říct, že to, co se o ní píše, je pravda. Detekce záběrů je ostrá, k záseku stačí jen malý pohyb prutu a když se rozhodnete zastavit rybu, zastavíte ji tam, kde právě je. Jistou nevýhodou je zcela jiný pocit při zdolávání. Zvykl jsem si na rozdíl od mnoha jiných rychle, ryby jsem netrhal, ale ten dojem (vyvolaný minimální průtažností), že se vaše ryba během zdolávání projíždí po schodišti… ten je prostě… nezvyklý.

      Lovíme – li v proudu, obvykle nahazujeme ve směru proudu dolů. Zajímavé výsledky ale přináší i lov proti proudu. Běžně se to ví, ale málokoho uvidíte to praktikovat. Zátěž dáme pokud možno takovou, aby se taktak udržela na místě. Nástraha je na dost krátkém postranním návazci 40 až 60 cm od zátěže (to není dogma, klidně si to posvazujte jinak). Velké procento záběrů se projeví narovnáním špičky, protože zabravší ryba strhne zátěž s proudem dolů. Pro lov parem bych zátěž umístil na slabý vlasec, aby v případě vázky došlo k jejímu odtržení.

      Při plavané s dlouhým citlivým prutem – ideální je bolonéza kolem 5 metrů – lze nahradit plavačkovou montáž lehkým páternosterem s několika broky na postraním návazci. Nahodíte do zakrmeného místa, umístíte prut do vidliček a vypnete vlasec. Lovíte jako na feeder podle pohybů špičky. Několik lidí už tuto metodu i na stránkách MRKu popisovalo, vůbec není špatná a byla by škoda ji nepřipomenout.

      Feederový prut je úžasný univerzál. Zbaven špičky poslouží jako obstojný tvrdý vláčecí prut, pokud na vámi zakrmeném místě začne lovit štika, v kompletním provedení je použitelný na vláčení lehkých twisterů a marmišek, s nejtvrdší špičkou je schopen nasazení jako plavačkový a možná si sami vymyslíte další použití. Jenom mám pocit, že se sem tam někdo pokouší dokázat, že feederový prut v těchto činnostech málem předčí i pruty speciálně k tomu určené a to už bychom od něj přece jenom chtěli příliš.

Možnosti náčiní

      Na tomto místě bych se na chvíli zamyslel nad sílou vlasců použitých při lovu feederovým prutem a nad možnostmi běžných feederových prutů vůbec. Zůstaneme v nejčastěji používané (zcela právem) kategorii „medium“ a pokusíme se odpovědět na otázku, jak volit sílu použitého vlasce. Mohu s klidem odpřisáhnout, že prut kategorie „medium“ lze spolehlivě používat s návazcem 0,10 mm. Pro lov bílé ryby a zvláště bez použití krmítka je možné použít sílu náčiní v téměř plavačkářské dimenzi. Ale těžká krmítka a zátěže vůbec si vynucují podstatně silnější vlasce. S krátkým návazcem, kdy mohou být záběry doslova brutální, byste často trhali ryby už při záseku. Je třeba stále zkoušet. Pokud trháte ryby, je něco špatně a je třeba na to reagovat. Jisté ale zase je, že vlasec 0,25 mm dodnes používaný spoustou řadových rybářů při běžném chytání je pro feeder této třídy skutečně moc. Už „osmnáctka“ dovede vytížit takový prut na hranici jeho možností.
      Důležitější je jiná věc. Vaše náčiní musí odpovídat schopnostem protivníka – ať už jste slyšeli nebo četli cokoli. Já četl, jak kdosi zdolal kapra přes 70 cm na vlasci 0,14 mm za dvě tři minuty. Věřím tomu, ale mě dokázal šestikilový říční kapr z Otavy vzdorovat na podobném, dokonce silnějším cajku 75 minut a to jsem nešetřil sebe, náčiní, ani chudáka rybu. Očekávám – li záběr podobné ryby, klidně použiju kmen 0,20 mm bez ohledu na to, co si o tom kdo myslí. Nemá cenu vodit rybu hodinu na slabém vlasci jen proto, abyste si dokázali, že na to máte. Chcete – li ji nakonec vrátit vodě, je nezodpovědné vysilovat ji bojem na příliš tenkém náčiní. A skutečně velký kus ztratíte téměř určitě.
      Feederový prut s akcí „medium“ má také svoje meze a za jistých okolností z něj nedostanete dost síly na boj se skutečně zdatnými protivníky. Dokáže neuvěřitelné, zázraky ale ne. Pokud si chcete zabojovat s velkými kapry v blízkosti padlých stromů, vodního rostlinstva a na dalších místech plných vázek, podívejte se po jiném náčiní. V kategorii feederových prutů ostatně existují i modely „heavy“ a „extra heavy“ a určitě se nevyrábí jen pro okrasu.

      A jsme u konce. Chytání s feedrovým prutem mi dalo zážitky, které jsem od položené ani neočekával a naučilo mě dívat se na rybařinu zase z nových netušených úhlů. Je to velmi úspěšná technika vyžadující přemýšlení a trochu kreativity. Pokud jste toho schopni, určitě vám bude stejně sympatická jako stovkám lidí, kteří jí už propadli. A ještě jedno. Možná ulovíte víc ryb, alespoň v mém případě se to stalo. Domů si jich ale neberu víc než dříve. Jestliže teď umím chytit víc ryb, nechci se o tu možnost připravit.