Citlivější než feeder

- osprey

      Žádná rybářská sezóna by pro mě nebyla úplná, kdybych se alespoň nepokusil povodit si zlatou krasavici z proudů nebo chcete – li, prostě parmu. Bohužel je těchto krásných ryb na Otavě stále méně. Proto nevynechám jedinou možnost jak získat jakékoli informace o jejich chytání. Nedávno jsem objevil článek, kde jistý anglický specialista popisoval údajně nejúspěšnější metodu, s jakou se kdy setkal. Začal jsem číst a nestačil se divit. Ten člověk chytá stejně jako já!
      Teď se nechci chlubit, jak jsem předběhl Angličany, protože jsem většinu svých znalostí tohoto způsobu lovu vyčetl před lety v nenápadném článku starého rybáře z východních Čech. Dokonce jsem na něm ani nic nezdokonalil. Nebylo totiž co. Základy této techniky jsou prastaré, jednoduché a všeobecně známé. Obvykle se o ní mluví jako o chytání na cit a před lety se jednalo o naprostou klasiku. Dnes v době technických rafinovaností se pomalu vytrácí, ale jak si všimnul onen parmy lovící Angličan, v mnoha situacích je těžko překonatelná. Přitom nabízí daleko víc možností než jen prostě držet napnutý vlasec. Její přednosti se ukáží ve chvílích, kdy přicházejí nestandardní záběry, které nejste schopni seknout, nevíte, kdo je jejich původcem, ani co s tím. Kolikrát už jsem bral prut (a často i feederový) z vidličky, abych si osahal nesekatelné drbance a udělal si představu, kdo to dělá a jak na něj! Kolikrát jsem zažíval to, co tak krásně popisuje Ota Pavel v jedné ze svých povídek... Ten pocit, kdy vnímáte doteky ryby na druhém konci vlasce, je tak úžasný, že použití jakéhokoli zařízení detekujícího záběry se náhle jeví jako neosobní a neohrabané.
      Pro ty, kdo by chtěli chytání na cit vyzkoušet ať už z nostalgie, ze zvědavosti anebo ho třeba jen použít jako „diagnostickou metodu“ u neobvyklých záběrů, tu mám několik postřehů. Jinak předem varuji, že celý článek je dost obecný, protože každý si v případě lovu na cit nakonec chytá po svém, ať už jde o výběr náčiní, lokality, druhu ryb či pozice při chytání.

1) Samotná technika

      Jde v podstatě o lov na položenou, sestava udice musí odpovídat zvolenému místu, sám lovný způsob si nenárokuje žádné zvláštní montáže, jen zátěž bych určitě použil jako průběžnou a může být o poznání lehčí než při klasickém lovu s čihátky. Dále bych nedoporučoval lovit na velkou vzdálenost, protože pak upadá největší přednost této metody – extrémní citlivost. V tom panuje určitá shoda s feederem. Zajímavé by v takovém případě bylo použití pletené šňůry podobným způsobem, jako je ten, který ve svých článcích na MRKu popsal M. Maťák. Použití krmítek není žádný problém, doporučuji průběžnou montáž.
      Po náhozu držíte prut v ruce, vlasec směřuje k nástraze a v případě lovu na proudící vodě zvednete špičku prutu, abyste udrželi co největší kus vlasce ve vzduchu. Druhou rukou vlasec uchopíte a napnete ho tak , abyste drželi asi 50 cm volné šňůry. To je rezerva, kterou můžete rybě povolovat a vůbec jakýsi manipulační prostor pro vaše reakce na to, co cítíte. Držet vlasec ukazovákem ruky, která svírá prut, je sice možné, ale některé prudší záběry vám prostě utečou. Pokud záběry nemůžete zaseknout, změňte velikost nástrahy, háčku anebo délku návazce.

      Úžasné je, že ruka s vlascem vnímá téměř výhradně dění kolem háčku, zatímco kolísání proudu a případné nečistoty zachycené na vlasec se mnohem více projevují v ruce držící prut. Za chvíli si zvyknete a možná začnete pronášet zasvěcené komentáře typu: „Tak tohle byl jen přejezd… tohle tráva na vlasci… teď se mi v tom něco převaluje… teď drbla, ale to je asi jen cejnek… teď je u toho , no dělej, táák… ještě kousek… ještě, ještě… a mám tě!“
      Bleskový zásek je další předností této metody. Není možné, abyste udělali víc pro vystižení správného okamžiku k zaseknutí. Prut je v ruce, vlasec napnutý a informace o chování ryby proudí do vašich prstů po celou dobu záběru.
      Nevýhodou chytání na cit je problém s udržením koncentrace, když ryby příliš neberou. Pak si nudící se ručičky začnou záběry někdy i vymýšlet. Tuto metodu lze tedy doporučit zejména tam, kde je naděje, že si ji opravdu užijete.

2) Co lovit?

      Cokoli, co dokáže sebrat nástrahu ležící na dně – počínaje hrouzky, přes bílou rybu, parmu, tlouště (vynikající při chytání na třešně) až po kapry, úhoře anebo dravce. Osobně tak lovím parmu a tlouště, někdy bílou rybu a úhoře a po letošních povodních jsem tak nachytal asi deset kaprů. Vnímat záběr přinejmenším sedmikilového kapra, který si v rozvodněné řece minutu pohrával s nastraženou rousnicí, byla prostě paráda. Bohužel mi krátce potom stačila chabě se bránící ryba zajet do proudu, který stejnými místy prokutálel den předtím Škodu Felicii…

3) Dynamická položená

      Skutečnost, že držíte prut v ruce, přináší do položené nový rozměr. Přehodit pruty zabere kapraři nějakou tu chvilku. Posunout nástrahu po dně je při lovu na cit maličkost a můžete – li využít sílu říčního proudu, dostáváte se k mé oblíbené technice lovu parem. Říkejme tomu dynamická položená. Právě tahle metoda je z celého chytání na cit nejzajímavější, dá se o ní říct, že obsahuje prvky přívlače a je jako šitá na míru těm, kteří, jsouce na rybách, musí za každou cenu držet prut v ruce. Kromě parem tak lovím i tlouště na třešně a v tomto případě i poměrně intenzivně krmím.
      Klíčovou roli tu hraje volba zátěže. Kombinace jejího tvaru a hmotnosti ji musí tak tak udržet na dně,ale zároveň nesmí být příliš těžká, aby ji proud mohl podle potřeby posunovat. V prudším proudu upřednostňuji ploché zátěže, v mírnějším lze použít i olůvka kulatá. Obě volby mají něco do sebe a liší se způsobem, jakým proud nástrahu unáší. To nemá ani takový vliv na braní ryb, jako na rybářův subjektivní dojem z celého chytání. Sám bez nějaké zjevné logiky používám různé typy zátěží, ale vždy tak, aby se nástraha pomalu a přitom jen s malou dopomocí posouvala po dně.
      Kulatá olova se po dně koulí (co taky jiného), s plochými se dá báječně poskakovat. Je k tomu potřeba úsek s únosným množstvím vázek a chvilka hraní s hmotností zátěže. Nahodíte, necháte nástrahu dopadnout na dno a počkáte minutu nebo dvě. Pak ji lehkým škubnutím prutu přinutíte sklouznout o kus dál. Postupně prohledáváte dno a stále více se zaměřujete na místa, kde jste měli nějaké záběry. V čisté vodě použijete za nástrahu larvu chrostíka, kostní červy nebo i drobnou mrtvou rybku (skutečně drobnou, do 5 cm). Je to zvláštní, ale každá z těchto nástrah je úspěšná na jiných lokalitách. Při použití červů stoupá procento záběrů bílé ryby, u rybičky si zase přisadí okoun a tloušť. V přikalené vodě pak trochu „přitvrdíte“ cajk a nabídnete půlku rousnice navlečenou na háček. Tu zase s trochou štěstí zhltne úhoř a na kraji proudu i kapr. Kdo je šikovný, zvládne při tomto chytání uhlídat ještě nastražený feeder (je pak dobré sedět bezprostředně vedle a s pohybem nástrahy na prutu drženém v ruce to nepřehánět). U druhého prutu samozřejmě nepočítejte s tím, že seknete každou plotičku, někdy dokonce ani každou parmu, ale úspěšnost lovu se rozhodně zvýší. Na Otavě, kde lovím, není těch záběrů rozhodně tolik a musím říct, že jsem se i trochu divil, když se mě někdo ptal, jak tuhle kombinaci dvou prutů zvládám. Nevím, možná existují místa, kde bych to nezvládal. Budu je muset najít.

4) Náčiní

      Na tomto místě je těžké napsat něco konkrétního. K tomu, aby byly drženy hodiny v ruce, byly stvořeny vláčecí pruty. Zvláště ty na lehkou přívlač považuji za mimořádně způsobilé k lovu na cit, ale poslouží jakýkoli prut, který se dobře drží. Chytal jsem na cit s kdejakým náčiním a za ideál skutečně považuji vláčecí pruty v délce 270 cm. Jejich gramáž je dána situací, normálně stačí 5 – 20 g, ale zapřáhnete-li za povodně divokého říčního šupináče, přijde možná moment, kdy byste nejraději svírali v dlaních pilkrovací prut nebo nějaké sumcařské nádobíčko, což je samozřejmě nesmyslný extrém… V rychlém proudu je někdy výhrou použití plavačkového prutu, protože s jeho pomocí se množství vlasce vystaveného působení proudu sníží na minimum. Vlasec postačí 0,14 – 0,18 mm za běžných podmínek. Neosvědčily se mi pletené návazce (Corastrong 0,08 mm), protože měly tendenci příliš rychle se předřít, někdy už po dvou rybách. Stav monofilního návazce zkontrolujete snadno přejetím v prstech nebo pohledem proti světlu a pokud je poškozen, není problém ho vyměnit.

5) Proč to všechno dělat

      Jestli jste typ, který miluje zvuk pípáku doléhající do nitra bivaku anebo zavrhujete položenou jako takovou, dejte mi z článku za pět a přečtěte si něco jiného. Kdo ale touží držet vibrující vlasec a čekat na vzdálené zaťukání, vnímat pohyby ryby tak, jako vnímáte tlukot vlastního srdce a zasekávat tak přesně, jak jen se to dá, určitě by to měl zkusit. Pokud bude dost záběrů, nebude litovat. Kdyby ryby nebraly, hoďte prut do vidliček a lov na cit vyzkoušejte jindy. Neslibuju, že nachytáte víc, ale kdo umí rybařinu prožívat, měl by si přijít na své.

Autor: osprey - ®

Přečteno: 18 156x
Průměrná známka: 1.32

NPoložená vs. feeder

Položená je velmi variabilní a citlivý způsob lovu. Dovolte mi, prosím, malé zamyšlení nad některými charakteristikami lovu na stojatých vodách a malé porovnání takzvané klasické položené s moderním pojetím položené zvané feeder.

NWinklepicker - o krůček blíže k plavané

Koho láká ještě vyšší citlivost a chce dosáhnout jemnosti plavané, a troufám si říci, v některých situacích jí směle konkurovat, zcela jistě se poohlédne po skupině jemných proutků.

NFeederové malování

Volbou montáže do jisté míry ovlivníme i to, jak se bude špička při záběrech chovat a připravíme si půdu pro optimálně provedený zásek.

NFeeder nebo plavaná?

Chcete-li chytat hlavně na stojatých vodách a chcete začít chytat hned bez dlouhého učení, bude pro vás feederová metoda to pravé.