Ostroretky na jihu Čech

20.3.2002 - Osprey

Ostroretka je rybou, která se na našem území vyskytovala pouze v povodí Dunaje a její přítomnost byla často největším rozdílem ve složení rybí obsádky českých a moravských řek. Schopnost živit se z velké části řasovými nárosty a nesporná sportovní hodnota podpořily její vysazení i na mnoha místech v Čechách. Na jihu Čech se ostroretka vysazuje už poměrně dlouho, v mnohých řekách se dnes vyskytují i trofejní exempláře, ale počet úlovků je naprosto zanedbatelný. Souvisí to jednak s přece jen spíše ostrůvkovitým rozšířením ostroretčích hejn, ale také s malými znalostmi většiny rybářů, kteří tuto rybu ani nepoznají a relativně malým zájmem o specializaci na lov bílých ryb.

Ostroretka je ale možná mnohem hojnější, než by se na první pohled zdálo, a na některých revírech běžně dorůstá délky přes 50 cm. Mé zkušenosti s touto rybou pocházejí z řeky (či spíše říčky) Blanice, ale zdaleka to není jediná voda, kde si to může jihočeský rybář s ostroretkou rozdat. Největší hejno, o kterém vím, oškrabuje dno pod jedním otavským jezem a podle oficiálních statistik byla vysazena i na mnoha jiných místech, například na Vltavě a na Malši.

Tahle ostroretka měla míry 50 cm / 1,23 kg. Byla to asi třetí největší ryba v přibližně desetičlenném hejnu.

Přítomnost ostroretky v daném revíru se dá zjistit velmi špatně. Nejedná se o žádná mnohočetná hejna, spíš jen o skupinky zhruba stejně velkých ryb z jednotlivých vln vysazování, ale pokud už nějaké najdete, budou to pravděpodobně kusy mezi 40 a 50 cm, někdy i větší. Asi bych se měl zmínit o tom, jak ostroretky hledat. Většinou je prozradí stopy jejich tradiční činnosti – oškrabování ponořených kamenů a kamenných konstrukcí. Na kamenném dláždění některých jízků se dá číst jako v knize. Stopy dlátovitých tlamek jsou různého stáří i velikosti a tak si po několikadenním studiu takovéhoto místa snadno uděláte představu přinejmenším o velikostním složení příslušného hejna. Při odhadování velikosti krmících se ostroretek počítám asi 5 až 6 mm šířky stopy po tlamce na 10 cm délky ryby. Půlmetrová ostroretka tak zanechává otisky široké necelé 3 cm.

Druhým způsobem jak ostroretky najít, je bedlivé prohlížení dna mělčích proudů. Pokud ostroretky podle typických stříbřitých záblesků najdete, většinou můžete počítat, že na svém stanovišti nějakou dobu vydrží, a následně se pokusit některou ulovit.

Pokud mám být upřímný, věnoval jsem víc času pozorování ostroretek než jejich lovu. Přesto jsem při letmých pokusech o ulovení některé z ryb zjistil, že to vůbec není žádná legrace. Místa, kde ostroretky zanechávají svoje vizitky, jsou obvykle mělká (na hlubokých není nic vidět) a ryby tudy jen projíždějí. A pokud už se na těchto mělčinách krmí, prakticky není možné je donutit k záběru.

Jediný rozumně proveditelný způsob je lokalizovat stanoviště hejna v hlubším proudu a přiměřeně nakrmit menším množstvím kvalitní plavačkové směsi tmavé barvy. Místo se potom prochytává přehloubenou udicí s drobnou živočišnou nástrahou – bílými červy nebo larvou chrostíka. Nástraha by měla být vlečena po dně a je třeba se obrnit nekonečnou trpělivostí. Ostroretky se do krmení příliš nehrnou, zato nechtěné úlovky bílých ryb jsou častější, než by bylo zdrávo, a jejich zdolávání je spolehlivý prostředek, jak přinutit ostroretky, aby sjely o nějaký ten metr níž a zakrmené místo ignorovaly. Někdy pomůže nechat zakrmené místo chvíli na pokoji, ale ani potom se nemusíme dočkat vytouženého záběru půlmetrové ryby s dlátem místo tlamy. Je třeba si uvědomit, že se snažíme ulovit jednu z několika málo ryb na stanovišti a to vždy vyžaduje notnou dávku štěstí.

Samotné zdolání úlovku není žádný problém, postačí jakýkoli plavačkový prut s vlascem 0,10 až 0,12 mm. Vzhledem k tomu, že boj probíhá na volné vodě a ostroretka bojuje ještě o poznání slaběji než tloušť o srovnatelné hmotnosti, je jediným rizikem zdolávání možnost, že nám zaseknutá ryba spadne.

Úlovek doporučuji vrátit vodě. Sám to dělám s výjimkou trofejních ryb fotomodelek, což byla prozatím jen ta na přiloženém obrázku. Hodnota generační ryby, která zůstane v revíru, podle mě vysoce převyšuje hodnotu zhruba kilogramu nepříliš kvalitního masa.

Nakonec bych, než skončím, měl přidat také nějakou historku z lovu ostroretek. Svoji první jsem chytil hodně kuriózně. Jako vedoucí rybářského kroužku jsem vysvětloval svým svěřencům, jak se chytá na řasy. Mládenci kývali hlavou a začali nahazovat do tahu pod jez. Narazili však na problém, co si počít s nástrahou v poměrně rychlém proudu. Na některých bylo vidět, že by nejraději odložili prut do vidliček. Došel jsem k jednomu, který jevil jakous takous snahu a sebral mu prut se slovy: „Dívej se, jak se to dělá.“

Pak jsem si upravil hloubku a snažil se ukázkově proplavit nástrahu zvoleným úsekem. Asi jsem to dělal opravdu dobře, protože nástraha ujela nějakých pět metrů a přišel záběr. Zasekl jsem a s překvapením zjistil, že místo obligátní plotice se pověsilo cosi podstatnějšího. Rozmluvil jsem rybě snahu jet po proudu a stáhl ji do nedalekého úplavu. Prut jsem vrátil majiteli se slovy: „Tak si ji aspoň vytáhni.“

Původně jsem chtěl frajersky strčit ruce do kapes a tvářit se, že takhle chytám v podstatě pořád, ale po pár záblescích pod hladinou jsem jen zíral, cože to vlastně máme na háčku a z ulovené 47 cm dlouhé ostroretky jsem pak byl vykulený možná víc než děti.

Rok nato jsem pak našel obrovské hejno ostroretek na úplně jiné vodě. Bylo to široké mělké podjezí a já náhle zjistil, že je tu nepopsatelným způsobem ohlodán snad každý kámen. Ryby jsem nikde neviděl, ale stopy jejich činnosti byly prostě všude. Navíc mi bylo jasné, že jsou mezi nimi kusy, které by mě víc než potěšily. Vzpomněl jsem si na svůj nahodilý úspěch na řasy a začal sondovat proudy pod sebou. Dopadlo to, jak jsem čekal. Záběry plotic a tloušťů přicházely jeden za druhým, ale ostroretka samozřejmě žádná. Nakonec jsem rezignoval a protože jsem objevil zákonitost, že čím dál to pustím, tím větší mi to vezme tloušť, pouštěl jsem splávek tak daleko, až jsem se bál, že na tu dálku ani nezaseknu. A pak to přišlo. Splávek se rozvážně pohoupal a stopil se tak, jak to umí jen velká ryba. V očekávání kilového tlouště jsem vypnul vlasec a zasekl. Ve vodě se to lehce zamlelo a něco velkého se dalo do pohybu. Pochválil jsem si svůj odhad a pokusil se tlouště otočit dřív, než mi vymotá další metry. A pak jsem jen zíral, protože to něco se rozjelo, Shimano pod mou dlaní začalo řvát úpěnlivou píseň všech týraných navijáků a zásoba vlasce se tenčila la &rezervy státního rozpočtu. Naštěstí ale ryba dojela kam chtěla – do hluboké tůně, kam ústil elektrárenský náhon. Příštích deset minut jsem ji odtud doloval ven. Postupně jsem eliminoval všechny adepty, kteří by mohli projevit zájem o makrobiotiku a přitom předvádět takovýhle „céres“ a vycházel mi jednoznačně veliký tloušť. Ale jaký proboha? Tipoval jsem ho mezi třemi a čtyřmi kilogramy a mezi úvahami navíjel sedmdesát vymotaných metrů zpátky na naviják. To už za mnou stála řada zvědavců. Ryba se zvolna blížila a já jen doufal, že když už jsem zvládnul to všechno předtím, tak už o ni nepřijdu. Nejvíc mě děsila moje věčná noční můra, že mi to hovado spadne. A taky že jo! Přesně ve chvíli, kdy mě ryba míjela, jsem ji malinko přizvedl, abych aspoň věděl, co jsem měl na prutě, kdybych o ni z jakéhokoli důvodu přišel. Ve vodě se rozzářilo dlouhé tělo, prohlo se, zatřáslo hlavou a kolem obličeje mi proletěl splávek i se zbytkem udice. Dav za mnou zašuměl a začal se rozcházet. Já se taky začal rozcházet, protože po tomhle už se mi nechtělo chytat a nemohl jsem pořád pochopit jednu věc. To tělo bylo hodně dlouhé, zelenkavé a pokryté bílými skvrnami. Prostě to byla nádherná štika, které do osmdesáti moc nechybělo. Co ji zaujalo na mých řasách, nevím, ale je to dokonalá ukázka, jak končila většina mých pokusů ulovit trofejní ostroretku. Časem jsem mezi spoustou jiných ryb přece jen nějaké ulovil, ale moc rozumů v této oblasti rozdávat nemůžu. Slibuji ale, že letos se pokusím svůj prozatím půlmetrový rekord překonat.

Co říci na závěr? Zdá se, že vysazení ostroretky na jihočeských vodách byl dobrý počin. Přibyla nová, sportovně zajímavá ryba, která se už místy vyskytuje natolik hojně, že se o její úlovek můžete záměrně pokusit. Navíc díky nízké početnosti dosahuje běžně trofejních rozměrů a s ohledem na nesnadnou ulovitelnost je neatraktivní pro masaře a různé „takyrybáře“. Pokud zrovna nejste z Moravy, kde je ostroretka běžnější a máte zájem poznat tuto zajímavou rybu, můžete se porozhlédnout i ve svém okolí. Dokonce nemusíte být ani z jižních Čech. Ostroretka se vysazovala i jinde a kdo se při pohybu kolem vody umí dívat, tomu by její přítomnost neměla uniknout.