Jako klukovi mě připadal úhoř (a dodnes připadá) jako mystická ryba. Svého prvního úhoře jsem si chytil, když mě bylo asi 16 let na Labi v Lovosicích. Po přestěhování do Mimoně jsem začal chytat na Ploučnici. Byl jsem zvyklý chytat na velké řece a teď tohle. Říčka o šířce 8 m, malé hloubky, všude keře a stromy. Se svými dlouhými pruty na položenou jsem se nikam nevešel, stále jsem visel na stromech. Silný proud mě neustále tahal "policajty" nahoru. Pokud jsem chtěl uspět, musel jsem změnit způsob i náčiní.
Tento článek by měl sloužit spíše rybářům, kteří s chytáním úhořů začínají, nebo by chtěli začít, ale snad si v něm to svoje najdou všichni.
Veškeré věci, které zde popíšu se z mých zkušeností hlavně uplatňují na malých řekách, jakou je Ploučnice, různé větší potoky, zkrátka toky o šířce kolem 8 metrů. Věřím, že většina uvedeného platí i na větších řekách, ale pro všudypřítomnost úhoře nemám důvod jezdit někam jinam než na nejbližší vodu, takže to jinde nemám vyzkoušené.
V našich vodách se vyskytují dva druhy úhořů – úzkohlavá a širokohlavá. I když se většinou tvrdí, že širokohlavá forma dává přednost větším soustům, jako jsou rybičky, já tuto závislost nepozoruji. Je ale pravda, že většina mých úhořů je úzkohlavých, asi proto, že jsou v místech, kde chytám, více zastoupeni.
Časové období Není to všeobecně známé, ale aktivita úhoře začíná již na začátku jara. Bohužel nejlepší měsíc pro lov je květen. V tomto měsíci je většina řek stále zavřená, a tak musíme čekat až do půli června. Jsou však řeky, kde je povolen lov celoročně, takže neváhejte a v květnu hurá na ně.
Červen a červenec jsou nejlepší měsíce (na hájených vodách), kdy jsou úhoři nejvíce aktivní.
V tomto období se může povést strefit tzv. úhoří noc, kdy nestíhám nahazovat a sundávat ulovené úhoře. Je pravda, že v tuto dobu berou i ostatní druhy ryb ve větší míře, ale úhoři doslova šílí po všem jedlém.
Od srpna se braní zhoršuje, ale stále je naděje na dobrý úlovek, i když počet úlovků na jednu noc se snižuje. Je výhodné zkusit specializaci na místa výskytu (úhoří úkryty), i když tento způsob používám jen vyjímečně (když jsem naštvanej, že nic nechytím) a popíšu ho později.
Denní aktivita Jak už jsem dříve napsal je úhoř noční rybou. Jsou však situace, kdy bere i v pravé poledne, za horka, nebo za všeobecně nepříznivých podmínek. Tyto náhody se nedají přesně vysledovat, a tak při specializaci na ně nelze spoléhat.
Všeobecně lze říci, že nejvhodnější je začít chytat před soumrakem a skončit o půlnoci, nebo porušovat řád a sedět do 2:00 hod. Sedět déle, když "nejdou", je zbytečné. Já pokud nemám záběry do 23:00 hod, v klidu balím a jsem si jistý, že na 99% už nemůžu očekávat nějaké pravidelné braní. Je jasné, že mě může ještě nějaký náhodný záběr přijít, ale sedět u vody kvůli jednomu mě nevzrušuje.
Obrázek 3 – ideální místo. Zde se nejlépe udrží nástraha v proudu. Pokud je tady dostatek úkrytů pro ryby a dostatečná hloubka, tak jinam nejdu.
Výběr místa, počasí, stav vody Beru tedy za směrodatné, že k vodě přicházím za světla. Pokud své místa znám, tak většinou kolem 20:00 hod. Pokud jdu na neznámá místa, nebo hledám nové místo, tak o hodinu dříve.
Je nutné znát dobře břeh i vodu s možnými vázkami. Protože chytám s velmi krátkými pruty, věnuji této činnosti hodně času. Neznám nic horšího, než když kvůli nějaké větvi na břehu, nebo kořenu ve vodě u břehu přijdu o tak vytouženou rybu.
Za nejvhodnější považuji místa, kde je ve vodě dostatek úkrytů (kořeny, kameny, díry ve březích) a bahno. Úhoř miluje bahno. Ne nějaké hnijící a páchnoucí nánosy, ale pěkně "čerstvé" bahýnko, do kterého se může zavrtat a pěkně odpočívat. Marné také není vodní husté rostlinstvo, prostě místa, kde je i ve dne šero a klídek. Ohledně hloubky si nejsem tak jistý, ale pod 50 cm bych nešel. I když, pokud to bude v proudu, a poblíž není lepší volba, sedl bych si asi tam. Mám raději 1-2 m vody.
Stejně jako sumec má i úhoř rád nízký tlak, večery před bouřkou, noc bez hvězd a měsíce, lehké přeháňky, ale hlavně večery bez rosy a mlhy. Sice nevím, jak to souvisí, ale poslední dvě věci mám vyzkoušené. Jakmile "padne" rosa a objeví se "mlha nad blaty", je konec a páni hadi to balí.
Kalná voda – lepší braní. Kalná voda zaručuje, že aktivita hadů začne už před setměním, a tak si výrazně zvyšujeme šanci na úlovek. Stav vody a průtoku mě nikdy nedal nějakou závislost na braní, kromě toho, že by řeka opravdu vyschla. Je pravda, že kalnost vody souvisí s jejím stavem, takže je lepší, když je trochu větší průtok.
Náčiní Zde jsem během let opravdu vyzrál. Jako nejlepší považuji to nej...starší, co máte doma. První důvod – je lepší zlikvidovat náčiní za pár korun, jinak neuplatnitelné, než být smutný z toho, že jsem si rozšlápl drahé náčiní, zabahnil naviják za pár tisíc atd.
Druhý důvod – protože chytám na krátkou vzdálenost se silnějšími vlasci a nikdy úhoři nepovolím ani cm, vlastně tohle vybavení ani nepotřebuji.
Prut: délka do 2 m, plný laminát, dutý laminát, uhlík, je to jedno. Použijte cokoliv, co vám zbylo z dětských let, nebo po příbuzném rybáři. Jako vrchol mezi "úhořovými speciály" považuji zlomený vláčecí prut. Samozřejmě ne v půlce, ale ve špičce. Přidat na pahýl nové koncové očko je velice jednoduché a vznikne nám tímto krátký prut s tvrdou akcí, lehký – prostě to nej.
Naviják: zase cokoliv se slušnou brzdou, návin nerozhoduje. Třeba i Rex. Lépe menší velikosti (snadněji se ve vidličce prut vyvažuje).
U navijáku je vhodné, aby alespoň trochu fungoval, kdyby se na prut oběsil třeba větší kapr, tloušť, nebo i sumec, pokud se ve vodách vyskytují. U větších exemplářů těchto ryb pak rozhoduje náhoda, protože šance s tímto náčiním jsou 50:50. Ale jdeme na úhoře, takže se tímhle nenecháme vytočit, že?
Vlasec: doporučuji 0,25 – 0,30 mm. Vždycky je to tak trochu přetahovaná a vyšší tloušťky rybu neodrazují.
Háček: Raději s delším ramínkem, aby se na něj dobře vešla rousnice. Protihroty na ramínku jsou lepší, protože zabraňují sjíždění žížaly po háčku do obloučku. Volím raději užší v obloučku, protože úzkohlavá forma úhoře nemá zas tak širokou tlamku. Velikost 1 až 3. Jestli je s očkem nebo s lopatkou, nehraje roli. Já preferuji s lopatkou. Při chytání na rybičku nebo na ocásek o trochu větší.
Zátěž: tvar zátěže odpovídá proudu vody. Každý si musí najít vhodný tvar sám, já beru to, co mám - většinou placaté. Váha kolem 20 g. Ve velkých proudech bych se nebál jít i na dvojnásobek.
Obratlík s karabinkou: úhoř se při zdolávání kroutí, točí, svíjí a toto ze velice neblahým způsobem přenáší na vlasec. Bez kvalitního obratlíku vypadá vlasec jako silná trvalá a nic už s ním neudělám. Další nespornou výhodou je rychlá výměna návazce. Z 80% je úhoř zaseklý až daleko v jícnu a není šance mu háček vytáhnout. Není nic horšího, než pracně navazovat háček v době, kdy berou, a ztrácet tak drahocenný čas.
Nástrahy Rousnice – to je pro mě číslo jedna. Jednoduché uchovávání (trošku složitější pro bydlící v paneláku), získávání a hadům chutná. Preferuje ho hlavně úzkohlavá forma, která se na vodách, kde lovím, vyskytuje častěji.
Mrtvá rybička – velikost do 8 cm (ideálně 6 cm). Nejvhodnější je slunka, plotička, i přes úzký tvar těla se mě moc neosvědčil hrouzek. Nenastražovat na dvojháček, je to zbytečné a mohlo by to úhoře odradit.
Sýr – hojně popisovaný jako vhodná alternativa se mě vůbec neosvědčil, i když je to asi jediná možnost pro pstruhové vody.
Ostatní doplňky Světlo: v noci není světla nikdy dost. Samozřejmě není nutné mít prostor kolem sebe osvícený jak na Václaváku. Já se snažím mít osvětleny hlavně pruty a vlastní světlo na břehu řeším baterkou. Je výhoda mít zářivku, která daleko lépe svítí a usnadňuje pohyb na břehu i manipulaci s chycenou rybou.
K osvětlení prutu používám svíčku, kterou mám v plechovce od Chappi (konzerva pro psy – 1250 g). U konzervy jsem vyřízl asi do poloviny boční stěnu, zbylá část slouží jako ochrana před oslňováním a větrem. Do dna jsem prorazil dírku, která slouží k připíchnutí k zemi velkým hřebíkem. Svítím si klasickou hřbitovní svíčkou, která zvládne pohodlně osvítit krátké pruty v celé délce. Jako dobrý tip považuji vnitřek zadní stěny pokrýt zmuchlaným alobalem, svítivost se o dost zvětší. Osvětlení připevňuji mezi pruty tak, aby zbytečně nesvítilo do vody a co nejvíce osvětlovalo oba pruty. Protože nepoužívám čihátka, nehrozí přepálení vlasce.
Hadr na utírání: kdo chytá úhoře, tak ví, kolik nezničitelného slizu je schopná tahle ryba vyprodukovat. Takže čím více je toho na utírání, tím lépe. Hadry nemá cenu ani prát, ale vyhodit rovnou do popelnice.
Igelitka: pro přechovávání živého i mrtvého hada je nejlepší igelitová taška. Z klasického vezírku uteče jak nic.
Komáři: jsou všude a večer snad nejvíc. Dobrý repelent, kdo kouří, tak dost kuřiva.
Srp: ten s sebou nosím často. Spousta míst rychle zarůstá travou (protože nejčastěji chodím na místa, kde se moc rybářů nevyskytuje), a tak si pěkně rychle připravím místo.
Montáž Je velmi podobná jako při lovu na položenou. Na kmenový vlasec dám olůvko, pak zarážku a naváži obratlík s karabinkou. Jako návazec používám stejný vlasec jako kmenový. Délka návazce je 20 cm. Víc nedávám, ale pokud je silný proud, jdu i na 10 cm, protože nástraha by měla být co možná nejvíce na dně. Méně raději ne, už se mi stalo, že měl úhoř olůvko až u tlamy.
Na háček rousnici napichuji tak, aby jednotlivé smyčky nebyly moc velké. S klidným svědomím rousnici namotávám třeba osmkrát kolem háčku tak, aby byla několikrát propíchnuta po celé své délce a byla namotána na celé délce háčku. Jen ne žádné volné konce. Úhoř je pak schopen žížalu roztrhat a postupně ji stáhnout z háčku. Toto nelze odstranit, pouze se snažím to minimalizovat. Neváhám však potrhanou žížalu na háčku znovu použít, nesnižuje se tím počet záběrů.
Dávám si pozor, abych neměl ruce cítit repelentem, nebo od kouření cigaret. Úhoř má vysoce vyvinutý čich a opravdu by ho tenhle smrad odrazoval.
Technika lovu Dnes už používám pouze jednu techniku a to houpačku (viz. obrázek 1)
Obrázek 1 – zde je dobře vidět úhel mezi vlascem a prutem (90o)
Obrázek 2 – postavení prutu na rovném úseku. Pokud je zde větší proud, není snadné udržet nástrahu v proudnici
Na břehu zapíchnu pro každý prut jednu vidličku, kterou stočím asi tak, aby pruty směřovaly asi pod úhlem 45 stupňů na řeku. Není třeba si tím lámat hlavu, síla proudu si sama prut nastaví do potřebného úhlu (obrázek 2).
Úhel mezi prutem a vlascem po náhozu je ideální asi 90 stupňů (obrázek 1). Prut umístím do vidličky tak, aby špička směřovala vzhůru, prut se musí vlivem proudu mírně pohupovat. V žádném případě se nesmí jeho konec dotýkat země. To by byl celý princip tohoto chytání porušen. Pokud je proud silný, dávám špičky výše (posunuji těžiště prutu více za vidličku).
Na špičku prutu připevním rolničku, která mě upozorní na jakýkoli záběr. I když to na první pohled nevypadá, je tato sestava velmi citlivá. I list chycený na vlasec způsobí, že prut se ve vidličce sklopí do vodorovné polohy. Lze tak krásně rozlišit záběr od nečistot ulpívajících na vlasci nebo montáži, protože úhoř (nebo i jiná ryba) je slušný a vždy zazvoní.
Nahazování provádím spodem (otevřený překlapěč) a nahazuji vždy doprostřed proudu. Tedy do míst, kde je staré koryto nebo rýha ve dně (podle mých zkušeností se úhoři při své pouti za potravou pohybují nejvíce tudy). Záměrně si vybírám místa jako zatáčky či různé jiné nerovnosti, ve kterých se mě snáze podaří udržet nástrahu v místě hlavního proudu (viz. obrázek 3). Netvrdím, že jinde nejsou a proto druhý prut na začátku chytání nahazuji blíže ke břehu, kdyby náhodou táhli jinudy. Z 90% ale po prvních záběrech končí i druhý prut uprostřed proudu.
Ihned po náhozu navinu přebytečný vlasec a prut pokládám do vidličky a vyvažuji. Při nahazování v noci si dám do pusy baterku (čelovka by byla lepší) a snažím se svítit tak, abych viděl, kam nahazuji, a jak se mně to povedlo. Snažím se nesvítit přímo do vody.
Záběry se projevují cinkáním rolničky a houpáním prutu. Většinou jsou záběry trhavé a "hladové".
Popsat přesně chvíli vhodnou pro zásek je velmi složité, ale po troše cviku si to každý vychytá. Lze říci, že se úhoř musí nechat chvilku "zažrat". I přesto, že je to hltavec, mu chvilku trvá, než celou velkou rousnici nebo rybičku nasouká do tlamky. Velký úhoř žere na místě, pouze malé "tkaničky" mají tendenci (hlavně s rybičkou) prchat pryč do úkrytu. Tento způsob lovu eliminuje tuhle činnost, protože rybě nedovolí prchnout. Takže za stálého pocinkávání rolničky vyčkám okamžiku, kdy se prut ve vidličkách několikrát zhoupne, až po jednom takovém zhoupnutí pokračuje níž do vodorovné polohy. Ideální doba záseku je, když se v této poloze na chvilku zastaví a nemá tendenci se vracet zpět - zasekávám.
Pokud se stane, že "drbání" neustává, ryba nemá snahu nástrahu dobrat, tak si prut sundám z vidliček a zkouším to na cit v ruce. Úhoř se snaží rousnici roztrhat a polyká jí po malých kouscích. Při tomhle braní se dá pouze pokusit se trefit okamžik, kdy má háček v tlamce. Je to velice adrenalinový způsob, ale nic jiného nezbývá. V jedné ruce držím prut a druhou rukou udržuji napnutý vlasec mezi palcem a ukazováčkem. V prstech je veškerý pohyb krásně cítit (výhoda chytání na krátkou vzdálenost), ale trefit zásek je šance tak 40%. Ale stále je to větší šance, než sekat rovnou z vidličky.
Zasekávám, když ucítím rychlý sled krátkých škubnutí. Kolik, to se nadá říct, ale musí to být rychlé rozhodnutí, protože není čas na přemýšlení.
Úhoří noc Nestává se to však moc často, ale při pravidelném chození se mě 1x do roka podaří zažít tuto krásnou noc.
Pokud tedy všechno klape a hadi berou, tak mě nesmí nic zdržovat. Tím neříkám, že se chovám zbrkle, ale nikdy nevím, jestli braní bude pokračovat ještě hodinu, nebo 10 minut. Když jsem toto zažil poprvé, tak jsem si domů nesl 6 úhořů a chlapík, co seděl kousek ode mě, jich měl 15 (nebudu polemizovat o chyť a pusť nebo o vhodnosti tohoto počínání, prostě je to fakt). Dnes už vím, kde jsem dělal chyby.
Nikdy nedovolím rybě, aby dlouho drbala a já čekal na sekatelný okamžik. Pokud se mě to zdá dlouho, prostě to risknu. A to i z toho důvodu, že v těchto chvílích chytám pouze na jeden prut. Pokud bych chytal na dva, tak strávím čas nahazováním a nandáváním žížaly. A taky jsem tenkrát chytal bez karabinky a navazování mě sebralo dost času.
Pravidelné záběry mám totiž do 1 minuty. Někdy se mezi úhoře pletou i mníci, a tak si netroufnu jít k vodě jen s pár žížalami. Za jednu takovou noc jsem schopen "spotřebovat" i 60 rousnic.
Když nejdou Jsou dny, kdy i přes veškerou přízeň počasí a ostatních vlivů prostě úhoři neberou. V tuhle chvíli je velice těžké něco radit, ale mohu doporučit metodu, která může přinést úspěch. Lze předpokládat, že úhoř nemá zájem vylézt ze svého úkrytu, nebo se pohybuje v jeho blízkosti a nemá snahu táhnout za potravou. Proto ho musím najít. Ještě za světla si pro tento účel vytipuji možné místa, kde se mohli schovávat. Tyto místa jsem popsal ve "Výběru místa". Pak už začíná "noční procházka po břehu". Používám k tomuto lovu stejné vybavení (nenosím k vodě další zbytečné věci). Rolničku na špičce nechávám. Nenosím totiž s sebou osvětlení pro prut (pouze baterku) a proto chytám v naprosté tmě. Teprve když se ozve rolnička, tak si přisvítím baterkou. Na jednotlivých místech nezůstávám déle než 10 min. Tento čas úplně stačí, pokud je ryba blízko, aby nástrahu našla a zabrala.
Tento způsob se nehodí pro chytání většího množství úhořů, ale pro uspokojení, že jsem si alespoň nějakého chytil.
Zdolávání Každý ví, že povolit úhoři znamená ztratit úhoře. Proto neztrácím čas a mírnou silou se ho snažím odlepit ode dna. Čím dříve, tím lépe. V tu chvíli na okamžik pomine hlavní odpor a úhoř putuje na hladinu a na břeh. Nikdy nepoužívám podběrák.
Co s ním Není snadné uchopit svíjejícího se hada, a tak používám hadr (jak jsem výše popsal – hodně hadrů), ve kterém úhoře uchopím. Nemá smysl se zabývat vyprošťováním háčků (pokud mu přímo nekouká z tlamky), a tak ustřihnu návazec a buď úhoře pustím, nebo ho dám do igelitky (lepší je plátěný pytlík – špatně se pere, nebo kbelík s víčkem – ale ten s sebou nehodlám tahat). V pohodě tam vydrží bez újmy zdraví až do rána. Musím dát jen pozor, aby v ní nebyla jakákoli dírka, protože jí úhoř stoprocentně najde, tlamkou (nebo ocasem) roztáhne a je pryč. Nikdy už ho nenajdete.
Ostatní Většinou nechodím na noc k vodě sám. Ve dvou je to v každém případě lepší. Když pominu bezpečí (v noci se může stát cokoli), je i vlastní zdolávání a manipulace s chycenou rybou, nahazování, pohodlnější. Na většinu míst se pohodlně vejde více lidí.
Tak to je asi vše, co vím a používám. Věřím, že spousta rybářů chytá stejným způsobem (tady u nás skoro každý), a tak si nemyslím, že vnáším do lovu této ryby novinky. Zároveň přijímám veškeré kritiky, protože si nedělám v této věci patent na rozum a rád se dozvím i něco nového. Pokud jsem na něco zapomněl, rád doplním mailem nebo v "Plkárně". Přesto si myslím, že mnohým jsem alespoň našel námět k přemýšlení, jestli nezkusit ulovit si toho svého HADA.
Na jednom z dobrých míst, kde chytám, je starý kamenitý taras na hraně hlavního proudu a zátoky. V tarasu sice každý 2-3 nadhoz trhám olovo ve vázce, ale záběry přicházejí celkem spolehlivě.
Velice rychle zjistíte, že mnoho návyků z denního chytání tu zcela odpadá a objevují se nové prvky, barva nástrah ztrácí význam, důležitý je chod a zvuky.
Saccon Carp
