MRK.cz - stále na rybách - ryby a rybaření

MRK.cz - Stále na rybách

S plavanou na kapry VIII

5.6.2001 - Martin Maťák

Extrémní nánosy bahna
       Největší vrstva řídkého bahna bývá ve starých odstavených ramenech řek, rybnících a také údolních nádržích, kde nekolísá hladina. Většinou je právě v těchto nánosech nejvíce potravy, především larev (patentky), červů (nitěnky) a také škeblí. Naopak na kamenitém a písčitém dně žijí především drobní korýši, pijavky, šnečci nebo chrostíci. Většinu z těchto živočichů ale kapři neumí tak efektivně sbírat (otáčet kameny, odlupovat z nich šneky apod.) a tak, pokud budou mít možnost, budou se více zaměřovat na oblasti s měkkým dnem.
       Chytání v bahnité oblasti skýtá několik důležitých detailů, na které je potřeba se zaměřit. Jedním z nich je nutnost vnadit tak, aby se návnada "neutopila" v řídkých vysokých nánosech. "Řídkých a vysokých" znamená, ze se do nich při letním koupání zanoříte až po koleno a často se z nich vynoří houf velkých bublin. ("Obyčejné" bahno, do kterého se zaboříte nohou maximálně pár centimetrů, je většinou z hlediska techniky lovu bez problémů.)
       Tak tedy, pokud chcete chytat v těchto podmínkách, musíte mírně změnit způsob vnadění. Rozhodně nelze používat těžké kompaktní koule, jaké se používají na hlubokou vodu. Pro takové chytání se speciálně vyrábějí krmné směsi, které často nesou označení "canal" (většina umělých plavebních kanálů je silně bahnitých). Jde o rychle se rozpadající návnady, které se při umačkání do koule a dopadu do vody rozpadnou dříve, než klesnou ke dnu. Rozpadlá návnada se rozprostře na měkkém povrchu nánosů a nepropadá se do něj. V "domácích" podmínkách lze podobného efektu docílit přidáním

TIP
Všimněte si, že kdekoliv je bahnité dno a právě tam berou kapři, je zde zakalená voda. Kapři při hledání potravy rejdí v bahně a tím vodu zakalují. Nejmarkantnější je to na velmi mělkých revírech, kde se zákal ode dna zviřuje až do horních vrstev vody a lze ho pak snadno spatřit. Narazíte-li tedy na bahnitou oblast s čistou vodou, pak je zde malá šance na záběr od kapra.
rozmočeného a vymačkaného chleba do návnady. Chléb je těžký, lepivý a návnadová koule dobře létá aniž by se za letu roztrhla, ale přitom se ve vodě velmi rychle rozpadává a jen pomalu klesá ke dnu. I na hluboké vodě se snažte dělat návnadu o dost více rozpadavou, než by jste si namíchali na pevné dno. Doporučuji také spíše zvolit strategii vnadění, která zvedne ryby více ode dna - tedy zakrmovat spíše do sloupce a zde pak chytat na propadávačku. I když dobře zakrmíte na dno, vždy existuje riziko, že kapři při rejdění ve dně zakryjí vrstvou bahna značnou část vaší návnady a ta již nebude zcela produktivní.
       Jak je vidět, nad bahnitým dnem se jen velmi obtížně vnadí a chytá zcela u dna. Pokud tam ale opravdu chytat potřebujete, zkuste na své místo nastřelovat drobný partikl (sladkou kukuřici, pšenici nebo konopí), který by, doufejme, neměl do nánosů příliš zapadnout. Rovněž tak je dobré do návnady přimíchat řepku, která je díky vysokému podílu oleje velice lehká a jen pomalu klesá ke dnu (bohužel pro svou velikost nelze střílet prakem, můžete si však pomoci "vnadící raketou" nebo speciálním krmítkem - obojí nahazováno pomocným silným prutem).
       Další záludností bahnitých nánosů je jejich silný pach, který může "přerazit" vůni vaší návnady. Pokud budete vnadit do vodního sloupce, nebude aroma vašeho krmení příliš ovlivněno, návnada na dně však nasaje okolní pach. Z hlediska chuti to nevadí, na bahnitou pachuť zde jsou kapři zvyklí z přirozené potravy, jde však o to, že naši návnadu mohou snadno přehlédnout. Proto se snažte vnadit tak, aby se návnada rozpadla ještě dost vysoko nade dnem, čímž se zde uvolní velká část jejího aroma a to přiláká kapry. Na dno pak dopadne již značně "vyčuchlá" směs a my pak nepřijdeme o významnou část její vábící síly.

Extrémně členité dno
       Na místech, kde se prudce mění hloubka vody, je největší problém ten, že nemáme jistotu, že chytáme v námi nastavené vzdálenosti ode dna. Rozptyl při nahazování není nikdy nulový a tak i pár centimetrů nepřesnosti zde může znamenat velké hloubkové rozdíly. Vzdálenost od břehu lze velmi dobře určit značkou (speciální tužkou nebo navázanou zarážkou) na vlasci u navijáku, ale, zejména pokud budete chytat na klouzavý splávek, nebude ani toto řešení dostatečně přesné. Doporučuji postupovat takto: nahodíme běžným způsobem a splávek přitáhneme zhruba do míst, kde předpokládáme naši hloubku, a necháme sestavu klesnout ke dnu. Pak velice pomalinku přitahujeme celou sestavu ke břehu - asi tak rychlostí 10cm za sekundu. V okamžiku, kdy se háček dotkne dna, mírně se nám potopí, nebo naopak vystoupí nad hladinu anténka splávku. Tehdy víme, že máme háček bezpečně na dně a zároveň, že na něm neleží příliš mnoho zátěže (max. poslední broček a to za těchto okolností bereme všemi deseti).
       Pokud proudí voda, je dále dobré zvětšit vzdálenost prvního broku od háčku alespoň na 60cm. Tím dosáhneme toho, že nemusíme mít nastavenu hloubku s centimetrovou přesností, což by se nám na takto členitém dně ani nepovedlo. Budeme pak tahat návazec po dně - někdy více, někdy méně, ale hlavně že bude háček bezpečně u dna a ne půl metru nad ním.
       Také způsob vnadění může být potřeba změnit. Na strmě se svažujícím dně se mohou vnadící koule kutálet směrem do hloubky a skončit zcela jinde, než chceme. Opět jako na bahnitém (nebo jinak charakterem nepříznivém) dně je možné vnadit tak, aby na dno dopadly vnadící koule již rozpadnuté na jemný prášek, který se nikam nekutálí. Také je možné vnadící koule mírně zploštit, čímž se zvýší pravděpodobnost, že zůstanou na dně tam, kam dopadly.
       Osobně bych za takto složitých situací zvolil strategii, kdy bych vnadil na dno partiklem (např. granule nastřelované prakem nebo vhazované vnadícím košíkem) a kapry bych přilákával rozpadavou návnadou, která bude ve vodním sloupci dělat velký mrak (zákal) a na dno téměř nedopadne. Nevýhoda této metody je ta, že pokud přestanete na delší dobu (řekněme 20 minut) zakrmovat, voňavý oblak vám odnese proud a u dna nezůstane nic, co by kapry mohlo aktivně lákat. Je tedy nutné vnadit rozpadavou návnadou pravidelně a tak dlouho, dokud kapři "nenajedou". Pak stačí vnadit již jen partiklem - asi tak hrst na každé nahození.

Extrémní vzdálenost
       Přestože si myslím, že lov na extrémně velké vzdálenosti je většinou pouze subjektivní pocit rybáře pro zvýšení jeho sebedůvěry při lovu, mohou nastat situace, kdy prostě tak daleko nahodit musíte a přes to vlak nejede. Při takovém lovu mohou nastat některé problémy, zejména při zakrmování a samotném nahazování.
       40m je asi tak hranice, na které se láme chleba. Na tuto vzdálenost je ještě za příznivých podmínek možné celkem přesně nahazovat jak splávek, tak (pro někoho) i návnadu. Pro větší vzdálenost je již potřeba použít speciální náčiní, jakým jsou zejména těžší splávky (min. 15, ale i 30 gramů) se silnou dutou anténkou a pevnější pruty (alespoň pro 25, lépe pro 30g vrhací zátěž). Také naviják nemůže být jen tak nějaký - musí mít velice dobré navíjení vlasce na vysokou cívku o velikosti nejlépe 40. S příliš malým navijákem se nebude dobře nahazovat a zároveň si pěkně máknete, než namotáte desítky metrů vlasce. Použitý vlasec musí být patřičně pevný - průměr alespoň 0,16mm, nebo ještě silnější použitý jako šokový návazec (délka asi 8m) v kombinaci s běžným kmenovým vlascem (např. 0,18 + 0,15mm). S tímto náčiním můžete nahodit i přes 60m s dostatečnou přesností a ani 80m nemusí být nepřekonatelných.
       Další překážkou bude přesnost při zakrmování. Částečně jsem vnadění na velkou vzdálenost popsal již v předcházejících dílech, nyní se zmíním jen o opravdu extrémních vzdálenostech, které se stěží dosahují i prakem. Podle mého názoru je zde úplně nejjednodušší použít pomocný prut, kterým budete nahazovat návnadu krmítkem. Je možné použít klasická olověná krmítka používaná při položené, do kterých "naložíte" 50 až 100g návnady, která musí být poměrně tuhá a téměř bez partiklu. Sám jsem si pro tento účel vyrobil speciální drátěný košíček podobný krmítkům pro lov s feederovými pruty, pouze s tím rozdílem, že je asi 3x větší a má otevřený pouze horní konec. Do něj nasypu až 100g návnady nebo čistého pártiklu a bezpečně nahazuji do 50m (na větší vzdálenost ani nechytám). Předpokládám, že i vy máte praxi v lovu s krmítky, a tak pro vás nebude problém nahazovat na tuto vzdálenost s přesností 1m. Pro větší vzdálenosti je potřeba použít těžší krmítka, do kterých ale nelze upevnit příliš mnoho návnady a tak budete muset vícekrát nahazovat. Zakrmit s 2mi kilogramy návnady vám proto může trvat i několik desítek minut. Ideální je takto zakrmovat ve dvojici, kdy jeden hází a druhý "nakládá".
       Dalším limitujícím faktorem při lovu na velkou vzdálenost je váš zrak. Použití dutých, alespoň 6mm silných antének je samozřejmostí, ale i přesto nemusí být viditelnost splávku ideální. Pak doporučuji použít dalekohled, ale docela složité je udržet splávek v zorném poli tak, aby se netřepal a snadno se dali rozpoznat záběry. Proto je při lovu potřeba sedět, nejlépe je zapřít si levý loket o opěrátko sedačky a také hlavu zezadu opřít, jednou rukou držet dalekohled a druhou prut. Možná se vám to zdá uhozené, ale zkuste to a nebudete chápat, jak velký je to luxus! Jsou vidět i miniaturní záběry, které byste neměli šanci jinak vůbec zaznamenat. Sám vlastním malý dalekohled 12x25 a je dostačující - používám jej i za šera na mnohem kratší vzdálenosti (i 25m). U větších "triédrů" mohou být problémy s roztřeseným obrazem a váhou, která může unavovat.
       Nevýhoda použití dalekohledu je částečná ztráta přehledu o poloze splávku vzhledem k prokrmené oblasti (neuvědomujeme si, o kolik nám již splávek odplaval bokem). Určitě tady průběžně sundávejte dalekohled z očí a zmapujte si situaci bez něj.

Lov těsně u překážky
      Párkrát do roka chytávám na revírech, kde je potřeba nahazovat těsně k protějšímu břehu. Pokud nenahodím velice přesně přímo tam, není šance na úlovek. Kapři se v těchto místech drží pod podemletým břehem, kde se cítí naprosto v bezpečí, a na otevřenou vodu téměř nevyplouvají. Stačí menší nepřesnost při nahazování a záběr nepřijde. Většinou jsou to odstavená ramena řek, kde z jedné strany není přístup k vodě a z druhého břehu to není příliš daleko. Stejná situace ale může nastat i u ostrůvků na větších vodních plochách, a určitě se najdou i jiná podobná místa, kde bude potřeba nahazovat velice blízko k nějaké překážce. Mohou to být např. i lekníny, rákosí, potopený strom apod. - tam všude se kapři rádi zdržují. Na těchto místech může umístění nástrahy o 10cm blíž k překážce znamenat radikálně větší úspěch.
      Problém ale je, jak nahodit, trefit se, ale přitom určitě nepřehodit. Mám na to tři metody - první spočívá v co nejpomalejším a nejklidnějším hodu, během kterého bedlivě sleduji let splávku a vlasec přibrzďuji, případně i jinak koriguji prutem. Je dobré zapamatovat si čas, po který splávek letí na naše místo, a podle intenzity svištění vlasce očky odhadovat jeho rychlost a dobu, po kterou ještě poletí. Cítím-li, že je splávek moc rychlý a letěl by moc daleko, mírně ho přibrzdím. Opět zdůrazňuji, že je potřeba nahazovat co nejpomalejším hodem, kdy během letu budete mít dostatek času na jednotlivé úkony. Při rychlém, nízkém hodu nebudete mít možnost o něčem přemýšlet.
      Druhou možností je zvolit takové náčiní, s kterým jen s nejvyšším úsilím nahodíte tak daleko, abyste k cíli dohodili. Tedy jen při maximálním hodu docílíte požadované vzdálenosti, nikdy však více. Budete pak vědět, jakou silou nahazovat, a zároveň mít jistotu, že nepřehodíte (tj. neutrhnete splávek). Např. pro chytání na 30m vzdálenost s 0,16mm kmenovým vlascem použijte splávek s předvážením kolem 4 až 5g (nutno vyzkoušet - zaleží na měkkosti vlasce, prutu atd.). S touto sestavou se vám ovšem bude poměrně složitě chytat, neboť nebude snadné potápět vlasec a také vítr bude lehký splávek rychleji odnášet pryč z prokrmené oblasti. Je to však poměrně jistá a za dobrého počasí i jednoduchá metoda.
      Třetím způsobem, jak přesně nahodit, je nahazovat "do země" - tedy nahazovat tak, aby nástraha neletěla pomalým obloukem, jako v prvním případě, ale naopak co nejpřímočařeji k místu, kde má dopadnout na hladinu. Žádné přibrzďování! Prostě zamířit přímo na cíl a pálit. Vlasec z navijáku při švihu pouštějte co nejpozději, až je prut téměř ve vodorovné poloze. Splávek nepoletí obloukem ale téměř po přímce! Sice to přináší riziko v podobě zamotaného vlasce, ale risk je zisk. Tento způsob nahazování je, na rozdíl od první varianty, výhodnější na kratší vzdálenosti a lze jej použít i při silnějším větru.
      Ať již použijete kteroukoliv metodu, používejte raději klouzavé splávky. Háček vždy dopadá na hladinu až za splávkem a mohl by tedy dopadnou až za překážku, u které lovíte. Při klouzavém uchycení zkraťte vzdálenost háčku od splávku na minimum (zhruba 50cm), čímž toto nebezpečí omezíte a nemusíte se na háček soustředit. Sledujete pouze splávek a víte, že háček nedopadne příliš daleko za něj.
      Nemalým problémem při chytání u překážek je potápění vlasce, neboť si při této proceduře splávek nutně přitáhnete k sobě, tedy vzdálíte se od překážky, a to je věru nemilé. Chytat s nepotopeným vlascem je sice občas možné, ale určitě se to nedá doporučit jako obecné pravidlo. Osobně to řeším tak, že se snažím co nejvíce minimalizovat přitáhnutí splávku a to zejména tím, že používám vzhledem ke vzdálenosti poměrně těžké splávky (12g a více) a speciální potápivý vlasec (označení "sinking line" apod., ptejte se v ryb. prodejnách). O použití potápivých vlasců jsem se zmiňoval již v druhém díle tohoto seriálu. Pokud jste se již pokoušeli metodou lovu s anglickým splávkem chytat a použili jste obyčejný vlasec, zřejmě jste museli namotat asi tak 1-5m vlasce pro jeho kompletní potopení. Možná vás proto překvapím následující větou: potápivý vlasec lze potopit na vzdálenost 30m tak, že se splávek pohne nanejvýš o 20cm! Předpokladem je čistá hladina (bez plovoucích nečistot) a použití následujícího postupu. Nahoďte splávek do požadovaného místa. Snažte se, aby již před dopadem na hladinu byl vlasec napnutý po celé délce mezi prutem a splávkem - tedy žádný oblouk do strany od větru. Nyní povolte z navijáku asi půl metru vlasce a potopte špičku prutu asi 50cm pod vodu. Doposud se splávek ještě ani nepohnul z místa dopadu. Teď prudce vyšvihněte špičku prutu asi 30cm nad hladinu - použijte velkou sílu. V ideálním případě máte nyní celý vlasec potopený a splávek se téměř nepohnul. A nakonec - jelikož nahazujete splávek do stejného místa, v kterém chytáte, snažte se nahazovat co nejméně, plašíte si tím ryby. Při běžné chytání se splávek nahazuje až za prokrmenou oblast a pak se do ní přitáhne, proto se ryby příliš neplaší.

Příště vaše otázky

Související články:
S plavanou na kapry I, II, III, IV, V, VI, VII, VIII, IX

Autor: Martin Maťák - ®

Přečteno: 9 542x
Průměrná známka: 1.49

Co je nového - plavaná + obecné
Akční nabídky
Všechny slevy a akce
akce, rybareniPrut WFT Charisma Senso Pilk 2,70m/620g

Za 2.692
Výprodej. Poslední 1ks skladem!

akce, rybareniNejlevnější Shimano v ČR

Ceny Shimano spadly, využijte přechodně nízké ceny u této značky, dodáme do 24 hodin, jelikož u nás co je psáno skladem, tak skutečně je skladem!

Oznámení - plavaná
Vložit oznámení

Na toto místo můžete sami vložit své oznámení ostatním čtenářům MRKu.

Kalendář akcí - plavaná
Seznam závodů
Výsledky závodů
Všechny výsledky
Doporučujeme e-shop
Rubrika E-shopy
CADOXFISHING CADOXFISHING

Rybářský e-shop se zázemím největší prodejny na severní Moravě - Rybářské centrum Mošnov s prodejní plochou 750 m2. U nás najdete největší...