Do fjordů s přívlačí

- Michal Kučera

      Ač jsem se do malebného prostředí norských fjordů vydával již pátým rokem za sebou, přesto se mi tento, pro středoevropana zcela jiný svět, dosud neokoukal, stále mě přitahuje a překvapuje něčím novým. Jednou natrefíte na hejna ryb viditelně a hlučně lovících při hladině, rok na to ve stejnou dobu je na povrchu naprostý klid a veškerý boj o kořist se odehrává v tichosti ve středním sloupci vody. Léta úspěšná barva nástrah z ničeho nic nefunguje a i kdyby jste se zbláznili, nechytíte na ní ani šupinu. Nebo dva dny nemůžete narazit na makrelu a následující ráno je jich tolik, že je nestačíte vytahovat z vody. Přes všechny tyto kouzelné proměny, přes ohromující rozmanitost zdejších vod, existuje jedno pravidlo, co po těch letech zůstává stejné. Nejúčinnější a nejzábavnější metodou lovu ve fjordech je přívlač.
       Je až s podivem, jak málo rybářů zde tento způsob lovu používá. Při mé první návštěvě Norska jsem také, bez větších znalostí, vzal do ruky silný pilkrovací prut s obrovským multiplikátorem a dacronovou šňůrou s nosností čítanou na desítky kilogramů. Po třech dnech spouštění a popotahování takřka půlkilového pilkera jsem se kromě bolavých zad nemohl pochlubit ničím jiným, co by stálo za řeč. Naštěstí jsme tenkrát s sebou měli vláčecí pruty, původně zamýšlené k lovu lososů. A světe div se, už první nához s třpytkou přinesl naprostou proměnu - jak v úlovcích, tak v záživnosti samotného lovu. Od té chvíle jsem už pilkrovací prut nevzal do ruky a rok od roku se mi potvrzuje, že to byla správná volba.
       V členitém a rozmanitém pobřeží fjordů je totiž možné vyzkoušet a úspěšně použít tolik přívlačných technik, že se jinak celodenní monotónnost rázem promění v zábavu a potěšení. Velké exempláře tresek se často zdržují na mělčinách a mnohé hejnové ryby v povrchových vrstvách vody ? Proč se tedy dřít s těžkou výbavou v obrovských hloubkách, když přívlačí lze velmi efektivně pokrýt jak mělké partie, tak vrchní a střední sloupce vod nebo okolí dna až do padesáti, extrémně osmdesáti metrů. Dokonce i tehdy, pokud ryby právě nejsou při chuti, tak jak se nám to "poštěstilo" při poslední výpravě, dají se správně zvolenou technikou vláčení vydráždit k záběru. Stačí mít jen odvahu něco změnit, neustrnout na stereotypu a úspěch se jistě dostaví.
       Stejně tak, jako na veškerých tuzemských revírech, stejně jako kdekoli na světě, patří mezi nejdůležitější činnosti rybáře vyhledání ryb a vhodného místa pro jejich lov. Najít ryby ve fjordech nebývá až tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Rozhodně není pravda, co se taky občas povídá, že ryby jsou v Norsku všude a berou na cokoli. Každým rokem se o tom přesvědčuje značné množství nezkušených rybářů, kteří přijíždějí s touto naivní iluzí a první dny se vrací z vody takřka bez ryby. Inu, komu není rady, tomu není ...
       Úplně nejjednodušším způsobem vyhledávání ryb je pozorování hladiny. V určitých obdobích je totiž možné zastihnout velká hejna tresek tmavých nebo makrel lovících při hladině. Na první pohled to vypadá, jako by byl pod hladinou obrovský kotel, z něhož se valí vroucí voda. Tak razantně útočí dravé ryby na svoji kořist v podobě drobných rybek. Bojová vřava se přelévá tu tam a tu onam, občas utichne, aby za chvíli vypukla o kus dál. Zvlášť za bezvětrného počasí je tento jev vidět na velkou vzdálenost, také rychlý slet racků do určitého místa vás může upozornit na probíhající potravní šílenství. Nemusím snad ani připomínat, že lov v těchto místech bude velice efektivní. Ryby přitom útočí prakticky na všechno, mně se ale nejvíce osvědčily rychleji vedené plandavky nebo rotačky. Občas se také stává, že třpytka tažená největší vřavou projde bez úhony a teprve mimo epicentrum dění dojde k záběru. Kolegové z hejna sledují zaseknutou rybu až k lodi, takže pokud se vám cestou vyhákne, okamžitě některý z nich "nastoupí" na uvolněné místo. Každopádně jsou to zajímavé a vzrušující chvíle.
       Pokud se vám nic podobného nepoštěstí objevit, nezoufejte, existuje mnoho dalších způsobů, jak vyhledat úspěšné místo k lovu. Nejrychleji to jde za pomoci echolotu. Je pravda, že jsou roky a místa, kde bych se bez něj takřka obešel, ale ve většině případů vám přinese neocenitelné služby. Zobrazí vám hloubku, členitost a strukturu dna, případně i momentální výskyt ryb v dané oblasti. Ten poslední atribut může být poněkud zavádějící. Signál, vysílaný sondou echolotu z jedoucí lodě, má v hloubkách fjordů značný rozsah a tak i při projíždění relativně málo úspěšnými místy se na obrazovce budou objevovat nějaké ty symboly ryb. Při zpomalení nebo zastavení jejich hustota většinou rapidně klesne, nevytratí-li se vůbec. Proto by jste neměli spoléhat pouze na to, kolik symbolů znázorňujících výskyt ryb se právě ukazuje na obrazovce echolotu, ale zaměřit se především na sledování hloubky vody a členitostí dna. Právě v místech, kde se dno náhle zvedá nebo naopak klesá, nachází útočiště mnoho druhů ryb. Zajímavá místa pro přívlač se zpravidla nacházejí v menších hloubkách, což ve většině případů znamená blízkost břehů nebo ostrůvků, pomocí echolotu lze však takové místo objevit i mimo dosah pobřeží. Lov na těchto podvodních kopcích pak často přináší nejedno překvapení. Jediná varianta, kdy se mi osvědčilo echolot využít ke sledování ryb na volné vodě, byla při objevení tahu obrovských hejn za potravou. Jednalo se většinou o tresky tmavé, které zřejmě tudy táhly nakrmit se k lososím sádkům.
       Jestliže sonar nevlastníte a ani si jej není možné půjčit /většina cestovek má zapůjčení v nabídce/, nezbývá než orientovat se podle pobřeží. Můžete vycházet z předpokladu, že tak jak vypadá břeh, pokračuje i dno fjordů. Louka nebo jakýkoli mírný svah znamená pomalé klesání i pod vodou, strmá skála naopak zpravidla značí velkou hloubku již kousek od kraje. Pro přívlač je samozřejmě až na vyjímky vhodnější ta první varianta. Atraktivní místa jsou též v okolí úzkých průlivů, kterými se při přílivu a na opačnou stranu při odlivu přelévají značné masy vody, přinášející s sebou mnoho potravy. Ryby se pak nejčastěji zdržují v tišinách a zpětných proudech, vytvářejících se podél proudů, za útesy, ostrůvky nebo jinými překážkami ve vodě. Často jsou úspěšné i okraje proudů, zde ale potřebujete těžší nástrahu, jako je 30 až 40 gramů važící pilkřík nebo twister s podobně těžkou hlavičkou. Další zajímavostí stojící za pozornost jsou mělčinové tyče, upozorňující lodě na podvodní výběžky. Twister tancující po svažujícím se dně nebo třpytka tažená kolem vrcholu výčnělku by tu měly slavit úspěchy. Také pilíře mostů bývají výtečným místem pro lov přívlačí. Zejména twistery zde najdou své uplatnění. Problémy ale mohou být s častými vázkami. Při lovu u jedné takové základny pilíře, představující dvacetimetrovou kolmou stěnu, jsme sice nachytali mnoho velkých tresek, ale zároveň přišli o nespočet twisterů. V těchto situacích je lepší vlasec vyměnit za pletenou šňůru, jejíž pevnost často pomůže zachránit uváznutou nástrahu. K těmto účelům a nutno dodat že k plné spokojenosti používám Fire Devil od firmy Byron. Pokud už jsem u pletených šňůr, nasazovali jsme je i pro příležitostný lov na maso, kdy cílovou rybou byl především mník nebo vlkouš /mořská kočka/. Tyto ryby žijí převážně ve velkých hloubkách, nejčastěji poblíž prudkých zlomů dna a pro přívlač jsou tak víceméně nedosažitelné.
       Vybavení, které k vláčení ve fjordech potřebujete, se nijak neliší od toho, jež se používá k přívlači v tuzemských vodách. Přesto je třeba hned na počátku říct, že jeho správný výběr může výrazně ovlivnit váš úspěch. Mnohdy stačí taková maličkost, jako vyměnit vlasec za slabší, použít prut s jemnější špičkou a počet záběrů se zněkolikanásobí. Ale nepředbíhejme, všechno po pořádku.
       Jednou z nejdůležitějších částí vaší výbavy je vláčecí prut. Za ty roky jsem zde vyzkoušel již dobrou desítku prutů světových značek. Se všemi jsem byl poměrně spokojen, ale ten, který jsem použil při poslední výpravě, mě doslova nadchnul. A to se mi na první pohled vůbec nezamlouval. Přehlédl jsem totiž písmeno H na typovém čísle a objednal si Heavy neboli "těžší" verzi téhož prutu, po kterém jsem toužil. Designem to sice byl skvost, ale deset!! poměrně malých oček na 2,70m délky ve mně příliš důvěry nebudilo. Dokonce jsem si první den vzal do lodi rezervní prut, kdyby mi tento nevyhovoval. To jsem ale ještě netušil, co se v něm skrývá. Od prvního dne jsem ostatní z naší posádky výrazně převyšoval jak v počtu záběrů, tak, a to především, v množství zdolaných ryb. Kluci si naříkali, že mají do třpytek mnoho drnkanců, ale málo zaseknutých ryb. Vysvětloval jsem jim, že mají příliš silný vlasec a abych to dokázal, vzal jsem rezervní prut s třicítkou a záhy si nevedl o nic lépe než oni. Tak jak jsem byl v předváděcí estrádě, ukousl jsem u karabinky silný vlasec a důležitě poznamenal : "Tak a teď se dívejte hošánci, přehodím si sem tu dvacítku z novýho prutu a znova bude lítat jedna ryba za druhou"! Jenže nelítala. Sem tam brnknutí do třpytky, ale stále nic na háčku. Myšlenka, se kterou jsem si po chvíli začal zahrávat, se mi zprvu zdála nesmyslná. Oba jsou to pruty špičkové kvality, mají stejnou délku i gramáž /20 - 50g/, jen materiál, počet oček a tudíž i akce byla jiná. No co, stejně už jsem ze sebe udělal kašpara, tak ho udělám ještě jednou. "Tak, pánové, teď se dívejte, já jsem totiž se zdejšíma rybama domluvenej, že mi budou brát jen na ten novej prut". Všichni jenom mávli rukou, ale netrvalo to ani chvilku a namísto pošklebku zírali jak eskymáci, když se dostanou poprvé do biografu. Více než půl hodiny jsem totiž řešil rovnice o třech neznámých stále týmž výsledkem. Co hod, to záběr, to velká ryba v lodi. Když jsem zhruba při patnáctém náhozu poprvé přitáhl třpytku bez ryby, zavlíkl jsem trojháček do očka a posadil se : "Nějak přestávaj brát, asi si dám pauzu". To už na ně bylo příliš. V první chvíli to vypadalo, že mě hodí přes palubu nebo alespoň zlámou kouzelný prut, nakonec se naštěstí dočkali kloudného záběru i oni a tak na pomstu rychle zapomněli. Co se vlastně stalo, čím nastala ta proměna ? Citlivá špička Diaflashe, jak se ten kouzelný prut jmenuje, umožnila rybám zkoumat nástrahu o zlomek vteřiny déle, než její přeci jen o něco tužší kolegyně. Tato zdánlivá maličkost v konečném důsledku znamenala bezpečně zaseknutou rybu na jedné straně a drkance do tužší, méně poddajné špičky na straně druhé. Rázem jsem přestal mít na sebe vztek, že jsem si vlastně objednal jiný prut a na svůj nový zázrak od Shimano začal hledět s úctou. Přesto jsem nesmírně zvědav, jak bude v praxi fungovat Diaflash v původně zamýšlené, de facto ještě poddajnější verzi. Příští rok to každopádně musím vyzkoušet.
       Výsledek dalšího pokusu jsem tušil už dopředu. Při použití silnějšího vlasce mi příliš nepomohla ani bezvadná akce Diaflashe. Pouze kombinace citlivé špičky a tenkého vlasce /0,23mm/ byla tím pravým ořechovým. Jelikož jsem peníze na výbavu z větší části utratil za prut a naviják, musel jsem někde ušetřit a odnesl to právě vlasec. Sáhl jsem po poměrně levném Byronu Stratos a čekal, co s ním týdenní lov ve slané vodě udělá. Copak, vláčet s dvacítkou plandavky ve sloupci ještě není takový problém, ale prohledávat s ní členitý povrch mořského dna je už docela riziko. Jenže mě to nestačilo a zneužíval jsem tento tenký vlasec i na vláčení 40ti a 60ti gramového stříbrného ďábla /vysvětlím později/ a ve finále i k trollingu /vláčení za jedoucí lodí/. Při každém zdolávání větší ryby jsem očekával, že ten vlasec musí každou chvíli prasknout. Dokonce, jako bych to chtěl urychlit, čím dál víc jsem přitvrzoval zdolávací styl. Když teď vzpomínám, jaké vylomeniny jsem s ním dělal, nechce se mi ani věřit, že kromě dvou vázek se mi tu dvacítku nepovedlo přetrhnout ani jednou. Kluci, který tentýž vlasec měli na náhradních cívkách, se po celou dobu neodvážili k jeho nasazení. Myslím, že to byla velká chyba, třicítka jim jednak citelně zkracovala hody a zejména u plandavek přeci jen zhoršovala jejich chod.
       Na druhou stranu je pravda, že by se svými navijáky zdolávání s takto tenkým vlascem zřejmě nezvládali. Já jsem totiž měl proti nim ještě jednu obrovskou výhodu. Jmenovala se Fightin drag neboli bojová brzda. Musím tu skromně uznat, že bez této maličkosti bych si o mnohých velkých treskách mohl nechat jen zdát. Jestliže mi bezvadná akce prutu přinesla více zaseknutých ryb, tenký vlasec delší hody a přirozenější pohyb nástrahy, tak byla bojová brzda na zádi navijáku Super Aero základním kamenem náročných zdolávání. I když tyto Shimano navijáky s bojovou brzdou používám k přívlači už druhým rokem, nikdy jsem ji tolik nevyužil, jako právě letos ve fjordech. Mořské ryby totiž podnikají tak prudké a rychlé výpady, že normální brzda většinou vůbec nestíhá reagovat. V těchto kritických momentech posunuji páčku bojové brzdy doleva, čímž se původní nastavení brdy okamžitě uvolní o nějakých 30%. Po zažehnání největšího náporu se páčka posune zpět do výchozí - středové polohy a zdolávání může pokračovat dál, aniž by se změnilo původní nastavení brzdy. Zvlášť při lovu s tenkými vlasci je to neocenitelná výhoda a často jediné schůdné řešení.
       Přestože je nepopiratelné, že kvalitní a správně sladěná výbava vás posune o notný krok dopředu, sama o sobě z vás úspěšného lovce neudělá. Jsou tu ještě další nanejvýš důležité faktory, ovlivňující celkový výsledek - správná volba nástrahy a způsob jejího vedení. Ale o tom si povíme až za měsíc.

Autor: Michal Kučera

Přečteno: 11 579x
Průměrná známka: 1.55