Výroba splávků

- Vladimír Sloup

Postup výroby splávků

Celkový popis: Splávek sestává ze tří částí

  1. gumičky jistící vlasec proti posuvu
  2. brčko zatavené na obou koncích
  3. vlastní tělíčko

ad 1) Jde o obyčejné ventýlkové nebo jim podobné gumičky v počtu 2 kusy na splávek. Spodní gumička je vždy na spodním konci brčka a horní gumička je na horním konci (vždy při lovu "na skobu" - předšpičkový policajt - zabra ňuje zamotávání) a nebo se po brčku posunuje směrem k tělíčku splávku a tím se splávek jemně dovažuje a usnadňuje se vzpřímení anténky. Při chytání nejmenších rybek, když je ze splávku odstraněno tělíčko a zbývá pouze brčko, lze rovněž sesunout horní gumi čku úplně, tedy směrem vzhůru a nechat ji volně na vlasci nad brčkem. Tím docílíte postavení brčka, jinak leží na hladině a dovažováním se staví téměř ve stejném okamžiku, kdy již neunese zátěž.

ad 2) Jde o normální brčko na pití běžných rozměrů. Všechna ta moderní tlustá brčka s různými ozdobami jsou příliš tlustá a rovněž tenkostěnná. Dobrá brčka mají cca 3 mm v průměru, nelámou se sami od sebe a při lehkém stisku s e příliš nepromáčknou a neobjeví se na nich podélné praskliny. Stěny jsou poněkud silnější.

Postup zatavování: Brčko lehce nahřejete. Nejlépe se nahřívá nad svíčkou, která má plamen jako dělaný pro tuto práci. Správně nahřáté brčko se na konci lehce rozšíří do zvonovitého tvaru. Nejzazší koneček se již může dostávat do tek utého stavu. Celá oblast natavení je cca 3-5 mm dlouhá.

Nahřátý konec přiložíte např. k novinám, lehce ho držíte v jedné ruce a druhou rukou s ním otáčíte. Komu to vyhovuje lze to dělat i jednou rukou. Na papír ho přikládáte tak pod úhlem 30-60_ a postupně úhel měníte tam a zpět, aby byl kon ec hezky zakulacený. Pokud se brčko zcela neuzavře, pokud se nepovede ten správný tvar a nebo tam zůstanou "vlasy" z roztavené umělé hmoty, tak stačí pouze konec přihřát a vše opakováním postupu doladit dle svých představ.

Chyby:

  • Příliš nahřáté brčko se hodně zvonovitě rozšíří, stěny se podkrucují, případně již zcela prohořely. Zkuste přesto konec zamáčknout, někdy se to povede, jinak příliš deformovanou část odstříhněte a začněte znovu.
  • Nahřáli jste příliš dlouhý konec a při zamačkávání se deformuje (většinou zkroutí) i kus brčka za zatavením. Samozřejmě pokud je dobře zatavené, tak i na takové brčko lze chytat, ale doporučuji odstřihnout a začít znovu.
  • Nahřáli jste příliš krátký konec. Při pokusu o zamáčknutí se brčko neuzavře a tak nezbývá než ho ještě přihřát a zkusit to znovu.

ad 3) Materiál je dvousložkový polyuretan (typové označení neznám), kde 1. složka je isokyanid a 2. složka je polyol. Mísí se v poměru 1:1. Například plzeňská Škoda dováží tuto hmotu z Itálie. Zatím jsem tuto hmotu nikdy neshá něl po obchodech, takže nemohu říci zda jde běžně koupit, ale dnes jsou již některé drogerie či jiné specializované obchody natolik dobře zásobené, že by neměl být problém sehnat, když ne stejnou, tedy vlastnostmi alespoň velmi podobnou hmotu.

Vlastnosti: Pevná velmi jemná struktura. Tvoří velmi drobné bublinky, řádově o rozměrech desetiny milimetru (tedy ne tak velké jako např. polyuretany používané na utěsňování oken a dveří). Hmota je poměrně pevná a nepodává se tlaku, když ji například mačkáte mezi prsty. Zůstává stále stejná, až do okamžiku kdy ji zcela rozdrtíte, případně deformujete pouze část a ta už deformovaná zůstává a nevrací se do původního stavu. Úplně nová hmota má barvu slonové kosti či lehce smetanovou. S tárnutím se barva mění na lehce zažloutlou a rozhodně ne tak jako např. molitan, či již výše zmíněné polyuretany používané na okna. Pokud do hmoty zabodnete nějaký ostrý předmět například nůž, po vytažení se otvor nijak nezatahuje a zůstává stále stejný, neboť struktura je křehká a rozpadá se na prach (to neznamená, že se splávek rozbije při dopadu o hladinu - běžnou rybařinou je prakticky nezničitelný a stejně ho utrhnete dřív než se ho povede zničit). Jde o hmotu velmi lehkou, dobře plavavou a hlavně ne nasákavou (není nutnost splávky povrchově upravovat, jako třeba balsové). Když chcete splávek barvit tak se barva ovšem do pórů jakoby vsákne. Požadovanou barvu získá splávek hned napoprvé, ale pokud by jste chtěli dosáhnout jednolité hladké povrchové "ků rčičky", je nutno splávek napřed penetrovat, případně požít hustějších barev a více vrstev.

Použití: Pro orientaci zde uvádím kde všude jsem zjistil, že se hmoty používá. Je to zejména v modelárnách, kde se z ní tvoří modely. Například v již zmiňované Škodě Plzeň ji prý foukají do velkých papírových pytlů, nechají ji v ytvrdnout v jakési válce a z těch si každý odřízne kolik potřebuje. Dále se používá do špiček kajaků, kanoí, ... jako výplň i nosná hmota. Používá se snad i jako izolace. Poslední kde vím, že se používá je v pouzdrech na různé přístroje, zbraně, ... Tady má stejné použití jako jinde molitan nebo polystyren, kdy je do ní vyříznut přesný tvar přístroje a zabraňuje poškození při přenosu.

Postup výroby: Uřízneme z hmoty kvádr o požadované délce (raději o kousek víc) a s hranou odpovídající požadovanému průměru (opět raději o kousek víc). Upevníme vrtačku (lepší je vodorovně a do sklíčidla upneme tenký hřebík. Vezm eme prkýnko, které skrz protlučeme tenkým hřebíkem a upevníme jej, například obyčejnou svěrkou tak, aby hřebíky byly v jedné linii. Kvádr nabodneme středem jedné strany na hřebík a druhý hřebík přirazíme do středu strany druhé. Zde hodně pomůže to když má te k dispozici originální (nebo i doma vyrobené) upevnění na vrtačku s posunem vpřed a vzad a se zajištěním polohy. Další možností je třeba dostatečně dlouhý hřebík upnutý ve sklíčidlu, který se při zabodávání povysune ze sklíčidla a poté upne za zbytek.< /P>

Broušení provádějte proužkem smirkového papíru (stačí do 1 cm šířky) tak, že s ním postupně přejíždíte po celé délce splávku. Míru obroušení určujete tím jak silně tlačíte a jak pomalu přes broušenou oblast přejíždíte. Začněte tím, že z brousíte všechny hrany a okraje do přibližného tvaru. Nedělejte konce příliš tenké. Dodělejte požadovaný tvar a na silnější straně si zbruste malou plošku kolmou na osu splávku zhruba o průměru vrtáku. Pokud jsou obě strany stejné tak na tom samozřejmě ne záleží. Plošku tam rovněž můžete ponechat z původního hranolku a brousit tvar splávku až od ní dál.

Sejmeme splávek z hřebíků, do vrtačky nasadíme tenký vrtáček a provrtáme splávek v ose. Poté vezmeme vrták požadovaného průměru, dle průměru brčka, a splávek převrtáme.

Teď již zbývají jen poslední úpravy jako dobroušení splávku tam kde se něco uštíplo při vrtání a natření na požadovanou barvu, případně ponechání v přirozené barvě.

Chyby:

  • Hřebíky nejsou v jedné linii - obrobek se bude po roztočení všelijak "vaklat", opracování nebude tak přesné, průmět splávku nebude kruh, ale spíše elipsoid a spotřebujete zbytečně moc materiálu.
  • Hřebíky nejsou ve středu obrobku - aby jste dosáhli pravidelného tvaru, musíte odebrat z jedné strany více materiálu, tedy pokud jste řezali materiál na přesný průměr tak ho nedosáhnete. Navíc se pak zdá, že z jedné strany materiál vůbec neubývá tak přitlačíte a splávek rozlomíte.
  • Příliš jste tlačili na smirkový papír a splávek se rozlomil - i pokud se nerozlomí a příliš tlačíte, jde potom opracování tak rychle, že leckdy uberete víc než jste původně chtěli.
  • Použili jste příliš hrubý smirkový papír - opracování jde příliš rychle a nestihnete jemně dolaďovat tvar. Lepší je začít od velmi jemného smirku a zkoušet si postupně hrubější, až zjistíte co je pro každého to nejlepší. Dobré je po užívat dva smirky, první například stovku na rychlé dosažení hrubého základního tvaru a druhý jemný na dopracování detailů.
  • Chcete příliš tenkostěnný splávek - je pravděpodobné, že během opracování praskne (ať již při zbrušování nebo až při vrtání). Jdou i tenkostěnné splávky, ale je to piplačka a často se jim odlamují okraje.
  • Použili jste rovnou velký vrták a tlačili jste na něj - tělíčko splávku se roztrhne.
  • Při vrtání jste netrefili osu splávku - pokud je to při předvrtávání, lze to ještě "doladit" při konečném vrtání, ale stejně se to většinou příliš nepovede, tak se raději smiřte s tím, že je splávek zkažený a zkuste další.
  • Nezvolili jste správný průměr vrtáku - pokud je malý není problém vzít větší, případně pokud větší vrták je již příliš velký, použijte vrtáku původního jako frézy a jeho stranami opatrným tlakem do strany při současném pootáčení těl íčka otvor rozšiřte na požadovanou velikost. Pokud je otvor velký nevyhazujte tělíčko, ale lze ho použít pokud máte různé průměry brček a stejně tak ho lze "přizpůsobit" přímo u vody tak, že přeložíte list trávy, přiložíte ho k brčku, nasunete tělíčko a p řebytečné kusy trávy opatrně odštípnete. Vypadá to humpolácky, ale funkci to plní. Další možné úpravy záleží jen na fantazii, umění a možnostech každého.

Použití splávků:

  1. Pouze brčko bez vlastního tělíčka splávku při lovu malých rybek.
  2. Použití jako policajt. Lze použít jen v mírně proudné vodě a při chytání s pevnou délkou vlasce dle délky prutu. Normální a zpětnou vidličkou (nebo jednou kombinovanou) si nastavíme výšku špičky prutu nad vodní hladinou a sp lávek vysuneme po vlasci tak, aby se vznášel po nahození těsně nad vodní hladinou. Lze tak chytat s bičem i normálním prutem, vlasec by měl být při dopadu na hladinu napnutý a lepší je zatěžovat pár bročky, než jedním olůvkem. Jak splávek zatíží vlasec vy tvoří na vlasci průhyb (skobu - odtud někdy chytání na skobu) a záběr poznáte narovnáním nebo povolením skoby (zejména skaláci a plotice), lehkým pohupováním či poskakováním (často kapři a velcí cejni) a nebo pouhým vrtěním se (chvěním) splávku na místě ( zejména velcí cejni). Tento způsob jsem tu rozepsal, protože jsem na něj viděl chytat prakticky jen pár známých a přitom je to způsob citlivý a úspěšný.
  3. Klasický splávek. Tady popisovat dovažování bročky a podobně by asi bylo tlučením prázdné slámy takže to již ponechám na každém jak rád chytá. Dobře vyvážený je tento splávek úspěšný zejména na cejny, kdy se při jejich braní naprosto bezkonkurenčně pokládá.

Závěr: Téměř vše co je tu popsáno lze dělat i nějak jinak. Záleží jen na fantazii a zručnosti toho kdo si bude splávky vyrábět. Tento článek má být jen návodem jak se vyvarovat zbytečných chyb a předat zkušenosti získané z výrob y takovýchto splávků. Nemusíte mít vůbec nějakou dobře vybavenou dílnu, vždyť kamarád první kusy vyráběl tak, že požadovaný tvar vybrousil v ruce a otvor vyvrtal nebozezem, přesto to pro zdlouhavost nedoporučuji. Pokud budete splávky brousit, raději to ne dělejte v bytě, neboť prášek z broušení vzniklý je velmi jemný, lehký a přitom tvrdý, kousavý a nepříjemný. A taky sfoukávejte svíčku, když odcházíte od novin, na kterých vyrábíte brčka. Docela dobře to chytá.

Přes ten dlouhý popis a katastrofické scénáře, kterak je tu výroba prezentována jde o výrobu velice jednoduchou, vůbec se jí nemusíte bát a nejhůř druhý splávek bude takový jak má být.

Autor: Vladimír Sloup

Přečteno: 13 893x
Průměrná známka: 1.78

NVýroba soustruhu na splávky

Já sám jsem svůj soustruh předělával několikrát, tak neházejte flintu do žita, když se nepovede napoprvé.

NVýroba splávků z orobince

Orobinec sbírám výhradně přes zimní období na chovných rybnících.

NUdělejte si angličáka

Po zafixování splávku broky si vezmeme do ruky olověný drát, a navíjíme od oka do té chvíle, kdy se hladina dotýká hranice barevné a bílé plochy na anténce.