Šestnáctý červen s třešněmi

2.7.2022 - Milan Tychler

A zase je tu šestnáctý červen a mé každoroční dilema – kam vyrazit na dravce? Roky jsem pravidelně zahajoval přívlačí na řece, ale už mám dost té ranní tlačenice u vody a raději si počkám. Někdy do odpoledne, někdy až na večer a pak už v klidu mohu vláčet skoro kdekoli. Zahájení lovu dravců, to pro mě byla tradice, ale změnil jsem ji v době, kdy se začal hájit tloušť. Zatímco se frajeři ráno pod jezem statečně přehazují a hádají, já se sbalím a vyrážím na svá osvědčená místa s třešněmi na tlouště. Vláčet půjdu alespoň na chvilečku až odpoledne.

Na třešně se chytají pěkné kousky, ale je jich jaksi čím dál míň. Těch malých je pořád hromadu, a protože je všechny pouštím, doufám, že alespoň některý z nich se dostane k padesátce a možná ještě o kousek dál. Na řece Moravě bývali padesáticentimetroví tloušti celkem normální rybou, ale to už dávno neplatí. Dnes mám radost z každé ryby nad čtyřicet centimetrů…

Břehy už jsou pořádně zarostlé a dostat se v některých místech k vodě je pěkná fuška. Kopřivy, svízel, svlačec, to jsou statní protivníci a pomůže jen mačeta. Nechodím na frekventovaná místa. Všude, kde se dá pohodlně sedět a nahazovat, už dnes s velkou pravděpodobností někdo je. Těmto místům se obloukem vyhýbám a mířím do málo navštěvovaného úseku, který je pořádně zarostlý a kde je navíc vysoký břeh. I když si tu místo v kopřivách vysekám, nemusím se příliš obávat toho, že by na něm někdo zítra byl. Nedá se tu přijet autem a každý ví, že tady je široko daleko jen zarostlá buš a rovný, nic neříkající úsek řeky.

Během dopoledne si párkrát vysekám přístup k vodě a podívám se, jak si na tom zdejší populace tloušťů stojí. Nemá cenu chytat na jednom místě celé dopoledne. Na jednom místě obvykle chytím dvě, maximálně pět ryb a pak je konec. Jakmile nepřijde záběr do půl hodiny, je čas pokročit o kousek dál. Nepřesouvám se nijak daleko. Sto metrů úplně stačí. Vysekaná místa využiji následující dny při přívlači, takže zabiji dvě mouchy jednou ranou. Jediný problém je v tom, že první den nemohu chytat tlouště u vlastního břehu, protože si je prostě úpravou místa vyplaším. Nevysekávám žádnou planinu, jen malé místečko, ze kterého se dá nahodit, ale tloušti jsou mazaní a od břehu zmizí. Ještě že tu máme protější břeh. Ne vždy se ale dá pod protějším břehem chytat. Morava není úplně malá řeka, a když je vody dostatek, což není zrovna letošní případ, musel bych používat hodně velké zátěže a to nemám v úmyslu. Nechci chytat s těžkými heavy pruty. Nějaké lehčí feederové medium je pro mě při lovu tloušťů mnohem přijatelnější.

Když to jde, používám raději lehčí náčiní, ovšem ne za každou cenu a nerad si rybaření zbytečně komplikuji lovem v dálce. Jsou situace, kdy není zbytí, avšak hrnout se hned k protějšímu břehu a nahazovat přes celou řeku se mi nezdá moc rozumné, když se dají tloušti chytat celkem pohodlně uprostřed řeky. Navíc i takové žbluňknutí zátěže může zkušeného tlouště vyplašit. A je tu ještě jeden problém – břehy jsou tu místy zpevněné sypaným kamením a mezi kameny se často vázne. Jakmile to jednou ulétne, je koncová sestava většinou nenávratně ztracená. Na některých místech, a za ta léta už je znám, se o to ani nepokouším. Mezi kameny se občas zachytí ještě i větve a to je pak peklo.

Je tu ještě jedna věc, která mě vždycky trápila, a tou jsou neproměněné záběry. Tloušti berou často velmi neurvale. Záběr se projeví velmi prudkým trhnutím, ale ryba na háčku nezůstane. Můžete použít sebeostřejší háček a ryba stejně spadne. Vyzkoušel jsem různé způsoby nastražení. Třešně celé, třešně bez pecky, třešně zabalené v prubanu a nastražené na vlasovém přívěsu mimo háček. To je dobrá věc, ale je to pracné. Trojháčky jsem vyloučil, ale stále jsem pátral po něčem, co by mi pomohlo.

Experimentoval jsem s velikostmi háčků a zdálo se, že čím větší háček, tím lepší. Pak mi ale začaly ryby zase padat, a tak přišly na řadu experimenty s velikostí zátěže. Nakonec jsem to přece jakž takž „sladil“, ale zkoušet jsem nepřestal. V tuto chvíli experimentuji s dalším způsobem nastražení. Vypadá to velmi nadějně a nemusím ani používat nijak zvlášť velké háčky, což mi vyhovuje. A protože nejsem sketa, tak vám to prozradím - prostě nastražím vypeckovanou třešeň, ale stačí i půlka, do gumičky mimo háček. Vypadá to divně, protože gumička třešeň zdeformuje, ale funguje to. Gumička třešeň pevně sevře, takže nehrozí, že by spadla při nahození z háčku. Délkou vlasového přívěsu mohu částečně eliminovat velikost ryb. Když dám delší přívěs, malé ryby s třešní škubnou, ale na háčku nezůstanou. Větší ryba vše popadne díky své větší tlamě i s háčkem a ten se jí pevně zasekne do okraje tvrdého pysku. Přitom to nemusí být háček nijak velký. Problém byl najít tu správnou gumičku, protože většina těch, co se u nás prodávají, nestojí za nic. Prostě praskají. Ale i to jsem nakonec vyřešil a všechno to vypadá velmi, velmi nadějně.

Letošní zahájená mi přinesla pár pěkných tloušťů jak na třešně, tak i při následujícím lovu na stejných místech při přívlači. Na začátku sezóny je to vždycky snazší. Ryby nejsou tak opatrné, ale lovit je později bude čím dál těžší. Tak je to rok co rok. I prvotní nadšení z toho, že můžeme lovit dravce, některé kolegy rychle opustí, začnou se věnovat zase svým kapříkům a všechno se vrátí do starých kolejí. Jen skuteční vláčkaři už se od břehů nehnou a budou vytrvale bičovat vodu až do pozdního podzimu nebo do zámrazu. Se mnou je to stejné, jen častěji střídám způsoby lovu a neupínám se jen k jedné technice. Když mě přívlač omrzí, vezmu do ruky feeder a jdu na ostroretky, pak jdu třeba s plavačkou na líny a vystřídám to posezením nad kaprovými pruty a ty pak zase vyměním za sumcovou přívlač, kterou časem zase časem nahradím feederem.

Zahájená je ale jen jedna… I když časně ráno nepospíchám k vodě s rybkou nebo třpytkou, ten den musím vláčák v ruce mít, i kdyby to bylo jen na pár minut. Alespoň okounek nebo tlouštík, malá štička či candátek musí mou sezónu otevřít, jinak mám prostě zkažený den. Někdo namítne, že je to den jako každý jiný a že se kvůli tomu svět nezboří. Nezboří, ale ten, kdo má rybařinu opravdu rád a chodí k vodě hlavně pro potěšení, to asi vidí trochu jinak…