Zimní muškaření v Rakousku - Goiserer Traun

- mdx

Tento revír je mezi českými a slovenskými rybáři poměrně známý ale i tak uvedu nějaké základní informace. Revír začíná pod jezerem Hallstätter See v obci Au a je dlouhý 4,3 km. Řeka nabízí jak rychlé proudy, tak hluboké tůně, kde nikdy nevíte, co může plavat. Hlavní obsádku tvoří lipani a pstruzi duhoví. Je tu poměrně slušná možnost chytit trofejní lipany 50 a více centimetrů, stejně tak i duháky ještě větších velikostí. Do řeky se žádné ryby nevysazují, jedná se tedy o divoké ryby s čistými ploutvemi. Dále se sporadicky vyskytuje pstruh potoční. Vyjíimečně jiné druhy jako tloušť nebo štika. Povolenka se dá zakoupit přímo v restauraci na začátku revíru případně i on-line. Cena je poměrně vysoká a trofejní ryby se nechytaji každý den a tak je na každém zvážit, zda mu to stojí za to. Rybolov je povolen od začátku května do konce února. Dvouměsíční hájení slouží jako ochrana lipanů během tření. V Čechách jsou během zimy pstruhové a lipanové vody zavřené, je to tedy alternativa, když už je rybářský absťák nesnesitelný. Nutno podotknout, že zimní chytání není vůbec jednoduché. Jak pro rybáře vzhledem k nízké teplotě vody a vzduchu, tak i pro ryby. Nízká teplota vody a malé množství potravy donutí ryby zpomalit svůj metabolismus, šetřit energii a nejsou tudíž moc aktivní. Stojí u dna a pro potravu se moc daleko nehýbají. K aktivitě je pak může přimět oteplení počasí. Během zimních měsíců nemá moc smysl chytat od brzkého rána. Nejvyšší aktivita bývá kolem poledne, kdy je teplota nejvyšší. Únor je pravděpodobně nejtěžší měsíc na této řece, ale i tak jsem tam v druhém týdnu měsíce na dva dny vyrazil.


Rakouské panorama


Je tam!


Jeden z menších lipanů

Cestu tam jsem si rozdělil na dvě části a přespal u kamarádky poblíž hranic. Ráno jsem to měl k řece jen dvě hodiny jízdy autem. Na devátou hodinu mám sraz s kamarádem Honzou, který žije v Salzburku. Oba si chystáme dlouhé nymfovací pruty na trojku šňůru. Je krásný den a slunce svítí od rána. Jsme plní optimismu. Dneska by to mohlo jít. Během první hodiny přichází zchlazení. Jak ledovou vodou, tak téměř nulovou aktivitou ryb. Prochytáváme tutová místa na začátku revíru ale voda je jako bez života. Je lehce zabarvená dozelena, což značí, že někde nejspíš taje sníh. To je jedno z úskalí únorového chytání. Honza chytá na drobnou perdigonku menšího lipana a tak se můžeme přesunout na další flek. Hluboká, pomalejší voda by podle teorií měla být to pravé místo, kde by se ryby měly v zimě zdržovat. Hod za hodem pročesáváme nymfami tůň, ale bez záběru... Možná se rybám nechce, anebo je to tím zakalením. Menší změna přichází až po poledni. To chytáme v laguně kde se řeka rozlévá doširoká. Daří se nám chytit několik duháků. Co jim chybí do velikosti, nahrazuje barevnost a bojovnost. Ryby jsou pouze z přirozeného výtěru, a tak mají perfektní ploutve a tomu odpovídá i boj. Rybáři, kteří zde loví poprvé, jsou na konci boje překvapeni velikostí ryby. Dle intenzity očekávali daleko větší rybu. Z laguny pokračujeme dál pod most. Řeka je zde užší a hlubší. Na výplachu tůně vidím stát u dna lepší rybu. Na třetí hod bere nabízenou nymfu. Podle boje jasný lipan. Brání se intenzivně, ale je mu to málo platné. Končí v podběráku. Není to žádný obr, ale ryba kolem čtyřiceti centimetrů v takových podmínkách potěší. Následující kilometr řeky je jako bez života. Ať děláme co děláme, záběr se nekoná. Po jedné hodině odpoledne navíc slunce zmizelo za kopcem a je hned větší zima a méně světla. Kolem půl třetí to otáčíme a vracíme se na začátek revíru. Více jak kilometrová procházka nám alespoň rozehřeje ztuhlé končetiny. Nenápadná jamka na začátku revíru produkuje ještě jednoho duhového krasavce. Honza to balí po třetí hodině a jde se ohřát do místní restaurace. Já ještě vytrvám. Poslední čtvrthodinu zkouším i strímr, jestli se nesplete nějaký větší duhák. Nespletl a tak to ve 4 balím a jdu za Honzou. Místní restaurace Steegwirt je vyhlášená a vaří opravdu dobře. Dáváme si tedy zaslouženou odměnu v podobě jídla a místního piva. Pak přejíždíme do hodinu vzdáleného Salzburku, kde Honza bydlí. Zbytek dne trávíme, jak jinak, klábosením o rybách.


Přejezd přes hory


Začátek revíru


Duhák v zimním hávu

Ráno vstáváme kolem půl 7 a po sprše a snídani míříme do muškařského krámu, který patří našemu sponzorovi a Honza tam pracuje. Potřebuji si vyřídit pár záležitostí a jako bonus dostávám novou čepici a nový model podběráku na test. To jsem zvědavý, jestli mi přinesou štěstí. Je opět krásný slunečný den a cesta k řece přes hory je úchvatná. Oproti Čechám je zde stále hodně sněhu a teploměr v autě chvílemi ukazuje i 8 stupňů pod nulou. Silnice je místy namrzlá, a proto mi cesta zabere něco přes hodinu. Kolem čtvrt na 11 zahajuji chytání. Začínám o kus níže než předchozí den. Je ještě větší teplo ale aktivita ryb naprosto nulová. Až zhruba po dvou hodinách se mi daří najít několik velkých lipanů. Stojí téměř nehnutě v proudu. Nabízím jim svoje nymfy ale ryby to vůbec nezajímá. Nepomáhá ani výměna vzorů. Pokračuji tedy dál po proudu. Docházím až ke skokanskému můstku zhruba v půli revíru. Bez záběru. Dávám si kratší pauzu a vydávám se zpět. Mezitím slunce opět zachází za hory. Kolem tři čtvrtě na dvě mě od totálního propadáku zachraňuje střední lipan. Cestou k autu mi píše kamarád, že nejlepší by to mělo být kolem druhé. Dávám tedy ještě pár hodů pod mostem. Nekecal. Za minutu dvě mám záběr a vodím slušného lipana. Rybí neaktivita mě donutila zeslabit na vlasec 0,12 a tak si nemůžu moc vyskakovat. Nakonec mi ryba padá. Docela mě to nabilo energií, a proto místo do auta jdu do pár set metrů vzdálené laguny. Brodím doprostřed, kde můžu chytat na obě strany. Netrvá to dlouho a mám záběr do levého břehu. Od začátku je jasné, že to nebude malá ryba. Bouchaní hlavou značí slušného lipana. Po několika výpadech se mi daří rybu stáhnout do klidné vody a následně podebrat. Lipan zapluje do nového podběráku jako po másle. Nádherný mlíčák s obrovským praporem a tmavou skvrnou na pravém boku měří magických 50 centimetrů. Mám obrovskou radost. To mrznutí se vyplatilo. Dělám rychle několik fotografií a pouštím ho do klidné vody u břehu, ať má dost času se vzpamatovat z boje. Brodím zpět a tentokrát zkouším pravou stranu. Pár hodů a vodím dalšího krasavce přes 40 centimetrů. Vypadá to, že jsem trefil krátké okno, kdy ryby berou. Mám ještě jeden prudký záběr. Ryba prudce vyráží do proudu a bere si metry šňůry. Podle stylu boje to vypadá na duháka. Daří se mi ho zastavit a pomalu získávám metry zpět. Při dalším výpadu mi ryba padá. Je kolem třetí a tím to hasne. Marně zkouším další místa až do pěti hodin, ryby už jsou zase vypnuté. Nebylo to lehké ale výlet jsem si užil. Určitě se sem zase vrátím, ale až v létě za teplejšího počasí.


Výrazný poznavací znak


S kamarádem Honzou


Osvícený Honza


Traun je čistá horská řeka

Autor: mdx - ®

Diskuse k článku (14 reakcí)

Přečteno: 3 191x
Průměrná známka: 1

NLov královen 1. díl

O lovu hlavatek se říká, že je to jako sumčí přívlač v mrazu. Absolvujete tisíce neúspěšných náhozů s těžkým vybavením. Když pak záběr dostanete, tak o hlavatku často přijdete při zdolávání.

NMěkoústý pstruh

Je to již asi 12 let, kdy jsem přejel hranici do Chorvatska, nechal za sebou Bosnu a Hercegovinu a dal se slyšet, že tuhle zemi už s prutem nenavštívím.

NSetkání s fenoménem pstruhových vod

Vždyť je obecně známo, že stokrát nic umořilo osla. Dnes jsem se přesvědčil, že řeka se dá umořit také.