Nenechte se spoutat „pravidly rybaření“

- Milan Tychler

Pravidla jsou dobrá věc, fungují, ale ne vždy. Například jedna z mnohých pouček říká, že kapři rádi postávají u úkrytů a popadaných větví. To je lety ověřený fakt, tisíckrát vyzkoušená věc. Táhne vás to tedy ke spadlému stromu, ale když uvidíte nebo uslyšíte vyskočit kapra v opačné části rybníka, raději se vydejte tam, byť už je pokročilá doba, chladnější voda a v těch místech dost mělko na to, aby tam byli kapři. Právě jste je totiž na vlastní oči viděli a slyšeli, takže není pochyb, že tam jsou! Co tedy chtít víc?!


S tímhle nahodím mnohem tišeji

Plán byl jasný. Nakrmím trochou kukuřice smíchané s peletami kousek od padlého stromu, nahodím dva silné feederové pruty a počkám si na kapra, stejně jako už mnohokrát na této vodě. Dny se krátí, noci jsou čím dál chladnější a voda v rybníce také pomalu chladne. Tohle místo u spadlého stromu, ze kterého už zbylo jen torzo, je skvělé a zrádné zároveň. Musíte vědět kam nahodit a používat silné náčiní, abyste uspěli, protože zdejší kapři dobře vědí, kde hledat záchranu. Není to nejhlubší místo v rybníce, ale patří k těm hlubším. Dá se tu lovit prakticky po celý rok a já mu dost věřím. Jenže výskok kapra v mělké zátoce najednou vše mění. Jistota, kterou jsem měl, je ta tam, ale neváhám ani vteřinu.

Otáčím se a spěchám k mělčině. Protáhnu se mezi vrbičkami a pod olší skládám své věci. Hlavně tiše! Břeh tu klesá jen velmi zvolna a hloubka není větší než tři čtvrtě metru. Opatrnost je víc než na místě. Původně jsem chtěl vnadit. Ne moc, ale tady to riskovat nebudu a nebudu používat ani hlučné krmítko. Raději ho nahradím menší zátěží a pod háček připravím malé balíčky krmení do PVA punčochy. Dokážu tak nahodit mnohem tišeji a efekt bude stejný. Smíchám trochu suché vnadicí směsi s kukuřicí. Směs kukuřici vysuší, takže neporuší PVA. Přidám drobné peletky a trochu tekutého atraktantu. Víc není třeba. Jako nástraha poslouží malá kulička plovoucího boilie.


Jako nástrahu volím dvě páchnoucí pelety

Než všechno připravím, kousek ode mě ještě dvakrát vyskočí kapři. Jeden z nich je více než slušný. Tiše nahodím, napnu vlasce a čekám. Netrvá ani pět minut a na jednom vlasci zaznamenám pohyb. Špička se při tom nehnula ani o milimetr. Byl to jen letmý kontakt rybího těla s vlascem. Záběr musí přijít každou chvíli. Jsem o tom přesvědčený, protože na několika místech zaznamenám na hladině i bublinky prozrazující, že tu ryby prohledávají dno. Najednou se špička ohne a naviják zakvílí. Jak bylo dobře, že jsem se nedržel původního plánu!

Řeka pomalu stoupá a na rybařinu zítra možná nebude ani pomyšlení. A já se na řeku tak těšil. Byl jsem pár dnů mimo a prut v ruce už mi moc chybí. Ale nevadí. Když je řeka vysoká, chodím na jeden z přítoků. To je jako zákon. Při vysoké hladině v řece se přítok také zvedne, ale proud je tam minimální. Navíc sem spěchá mnoho ryb z řeky, aby zde velkou vodu přečkaly. Letos už ani nevím po kolikáté. Jedu rovnou k přítoku, ale k lovu tady nedojde. U vody stojí tři auta s cizími registračními značkami. To je zvláštní. Tady se moc cizích rybářů neobjevuje. Možná to však nejsou rybáři. Jezdí sem i pejskaři a nedaleko je loděnice. Jenže, bohužel  místa, kam běžně chodím, jsou obsazená lidmi, které jsem tu nikdy neviděl, a dělají si tu nové „fleky“. Znechuceně se vracím. Tak tady já nebudu! Jenže co teď? Na rybník se mi nechce. No nic, mrknu se k řece a případně se vrátím domů. Mám ale po náladě.


Do podběráku přivádím tlouště

Stojím na mostě, hledím do kalné vody a vidím, že mou nástrahu by u dna neudržela ani cihla. Pak najednou úplně pod břehem šplouchne ryba. Asi tloušť. Zaměřím tím směrem svou pozornost a vidím, že těsně u břehu na pravé straně voda proudí o mnoho pomaleji. Snad by se tam dalo nahodit. Dlouho se nerozmýšlím, popadnu své věci a hurá k vodě. Vytáhnu jen jeden prut.

Najdu a do karabinky zaklesnu nejtěžší krmítko, jaké s sebou mám, což je nějaká sedmdesátka, protože těžká jsem si vůbec nebral. Na přítoku by mi stačily i dvacítky. Teď se jedno zapadlé hodí. Ještě musím rozmíchat směs. Do kalné vody používám ostré, páchnoucí směsi a smradlavými atraktanty nešetřím. Ještě musím vyřešit co na háček. Váhám mezi klasikou, tedy masnými červy a rousnicí, ale nakonec volím větší páchnoucí měkkou peletu, nebo raději hned dvě. V kalné vodě je to skvělá nástraha nejen na tlouště, ale i jiné větší ryby.


Tyhle nástrahy se prý do nízké a čisté vody za slunečna nehodí

Konečně mám vše připravené a mohu nahodit. Posílám krmítko asi pět metrů od břehu, ale voda ho okamžitě smete. Tak nic… Nahazuji více po proudu a těsně pod břeh. Krmítko klidně dosedne na dno. Napnu vlasec a čekám. Špička se každou chvíli zatřese, to jak do vlasce stále naráží všelijaké větvičky a nečistoty, které s sebou silný proud nese. Za nějakou chvíli se začne špička pomalu ohýbat a sklání se čím dál níž. Musím to vytáhnout a očistit vlasec. Už vidím, že to nebude chytání, ale peklo. Jenže dělat se s tím nedá vůbec nic. Očistím vlasec a zase nahodím. Pelety jsou na povrchu pořádně oslizlé a páchnou jako čert. Měnit je nebudu. Nahodím na stejné místo, a sotva napnu vlasec, špička prutu sebou mrskne a zůstane ohnutá. Přiseknu a na konci vlasce cítím rybu. Tak sláva! Přece jen to nebude bez ryby! K podběráku přivádím slušného tlouště a za pár minut dostanu záběr od dalšího a pak ještě od menšího kapra. Jak vidno, není špatné občas porušit zažité zvyky…


S chutí ji popadl pořádný okoun

Jedna z pouček říká, že do čisté a nízké vody se za slunečného počasí světlé a hodně blýskavé třpytky moc nehodí, a zvláště pak ne ke konci sezóny, kdy už se ryby jen tak zlákat nenechají těmi blýskavými věcičkami. Od rána tahám řekou rotačky tmavé i všelijak barevné a pořád nic. Voda je jako zakletá. Kromě dvou malých okounků ani ťuk. Tloušti, jeseni a bolen jako by z řeky úplně zmizeli. Přitom je den jako stvořený pro tento lov. Dokonce slyším občas zašplouchat tlouště pod břehem a boleny rozbouřit hladinu. Nejsou to velké ryby, ale proč se žádná z nich nechce pustit za mou nástrahou? Před polednem mám konečně záběr u dna. Odpor je to silný, ryba bojovná a vyklube se z ní parma. Hezká ryba, avšak jen chabá náplast na téměř celé dopoledne.

Sedím na velkém kamenu na břehu řeky a přehrabuj se v krabičce s nástrahami. Tuhle už jsem zkoušel, tuhle také… Snad jediná, které jsem se doteď vyhýbal, je stříbrná Aglia Long. Jenže ta bude v čisté a prosluněné vodě házet prasátka na všechny strany. Ale co, zkusit se má všechno a tonoucí se stébla chytá! Co mohu ztratit? A tak šup s ní na vlasec. Pošlu ji ke středu řeky a táhnu ji k sobě. Jeden hod, druhý, třetí. Asi je to marné. Ryby dnes nemají zájem. Pak táhnu rotačku těsně podél břehu. Už z dálky vidím, jak se blýská. Zdá se, že ani tahle nástraha není dnes ta pravá. Najednou se na ni zpod břehu vyřítí pěkný okoun, popadne ji a stojí. Skoro jsem se lekl. Lehce přiseknu, ale ani to není třeba. Záběr byl tak razantní a ryba natolik odhodlaná, že se zasekla sama.


Špička se ohne, naviják zakvílí a je tu kapr z mělčiny

Přemýšlím o tom, co okouna tak rozparádilo, a potom si uvědomím, že ta blýskavá nástraha vypadala zrovna jako ta malá ouklejka, co se právě zablýskala kousek od břehu nad štěrkovým dnem. A právě tento okoun nastartoval sérii několika dalších záběrů od celkem pěkných ryb. Dostal jsem ještě dva okouny, tři tlouště, menšího bolena a velkou ostroretku. Jak se zdá, není vůbec špatné nechat poučky poučkami a prostě zkusit i to, co by podle jiných fungovat nemělo.

No a tak je to se vším. Třeba takové háčky. V určité sestavě doporučuje mnoho rybářů konkrétní háček určitého tvaru. Prý že tak je to správně a nijak jinak. I já se nechal v minulosti párkrát napálit. Dobře to fungovalo až poté, co jsem použil úplně jiné tvary háčků a jiné velikosti. Proto říkám: „Buďte sví, nenechte se spoutat pravidly, a to ani těmi svými.“

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (7 reakcí)

Přečteno: 7 250x
Průměrná známka: 1.14