Invazivní druhy ryb v našich vodách 1 – Karas stříbřitý

- Jan Molnár

Karas stříbřitý (Carassius gilbelio) je na našem území nepůvodní druh z čeledi kaprovitých. Počátek jeho rozšíření na našem území se datuje do druhé poloviny 20. století. Kolem roku 1960 se dostal po povodí Dunaje z Maďarska na Slovensko. Odtud se v 70. letech dostal na jižní Moravu, především s dovozy jiných ryb, ale i přirozenou migrací. Později se rozšířil na celé území Česka, především s násadou kapra. Jeho domovinou je východní Asie. U nás byl popisován jako karas stříbřitý euroasijský (Carassius auratus gilbelio) nebo jen Carassius auratus. Novější studie však tuto variantu zpochybňují, a tak se dnes označuje Carassius gilbelio. Je to velmi přizpůsobivá a odolná ryba. Vyskytuje se téměř ve všech typech vod s výjimkou vod pstruhového pásma. Velmi zřídka se s ním setkáme v tocích lipanového pásma. Od malých lesních tůněk až po velké vodní toky a jezera se ale dokázal aklimatizovat téměř všude. Je to typická ryba mělkých zarostlých vod.



Karas stříbřitý je všežravec. Mezi hlavní složky jeho potravy patří zooplankton, bentos a hmyz. Velmi často požírá i listy a kořínky vodních rostlin. V příznivých podmínkách relativně rychle roste a dokáže dosáhnout velikosti i přes padesát centimetrů. V nepříznivých podmínkách, například při nedostatku potravy nebo v malém prostoru, zakrní a jeho růst se zpomalí na minimum, někdy dokonce má dokonce téměř nepatrný přírůstek. Je to silně invazivní ryba a důvodem je zejména jeden ze způsobů jeho rozmnožování. Z mnoha lokalit kompletně vytlačil našeho původního karase obecného. Dokáže potlačit i jiné druhy ryb, například plotici obecnou nebo perlína ostrobřichého.


Na břišních ploutvích jsou dobře vidět ploutevní paprsky

Rozmnožuje se velmi zajímavým způsobem. Dá se označit za takzvanou gynogenezi. Dříve se mělo za to, že se vyskytují pouze jednopohlavní populace (jikernačky), které se vytírají společně s mlíčáky jiných druhů ryb. V praxi to vypadá tak, že v době tření jikry jikernaček karasů oplodňují například mlíčáci plotic. Tím se spustí oplodnění a aktivace jiker. Nedochází ale k předání genetické informace ze strany mlíčáků karasů, vznikají tudíž triploidní zárodky, ze kterých se vyvinou jen triploidní jikernačky, a tak je to pořád dokola. Později se však začali objevovat i mlíčáci karasů, i když velmi ojediněle. Někde se uvádí, že na jednoho mlíčáka připadá několik set samic. Jsou to ovšem jen odhady, přesný počet není možné určit. Je tedy možný oboupohlavní výtěr a existence více diploidních jedinců. Osobně jsem mlíčáka karase stříbřitého na vlastní oči nejspíš nikdy neviděl, nicméně mám zprávy od kolegů, že se doopravdy setkali se „stříbrňákem“, který měl třecí vyrážku.


Čím dál častěji se v revírech objevují barevné formy karasů

Vytírá se především v květnu a v červnu v několika dávkách. Stejně jako u všech ryb, výtěr závisí na daných podmínkách a především na teplotě vody. Jedna jikernačka má několik desítek tisíc jiker a jejich vývoj po výtěru do vykulení trvá zhruba tři dny. I kvůli své vysoké plodnosti je karas na mnoha lokalitách přemnožený. Na takových vodách je pro ostatní druhy ryb velmi těžké vyprodukovat dostatečně silnou populaci, a tak každým rokem může ostatních druhů ubývat a následně mohou úplně vymizet.

Karas může mít velmi negativní dopad na celkové fungování neboli chod nádrže. Většinou se s těmito případy setkávám na malých mělkých vodách. Kvůli jeho vysoké plodnosti brzy na malou plochu připadá velké množství karasů a všechny kaprovité ryby si začnou potravně konkurovat. To způsobí prudký pokles úživnosti rybníka, což se podepisuje například na řasách ve vodě a následně na čistotě vody. Velké množství karasů může také velmi prudce snížit obsah kyslíku ve vodě. Karas je velmi odolná ryba, a pokud jde o obsah kyslíku ve vodě, řadí se mezi nenáročné ryby. Vydrží hodnoty i pod 4 mg.l. Čím více je ve vodě ryb, tím více kyslíku se logicky spotřebovává a větší množství karasů k tomu samozřejmě přispívá. Může to vést až k poklesu na nebezpečnou, nebo dokonce smrtelnou úroveň pro většinu ryb. Karas je společně s línem jediná ryba, která v takové vodě pak dokáže přežít. Toto je dalším důvodem, proč potom ve spoustě vod nebo vesnických rybníčcích neplave krom karasů nic jiného, ačkoli před přemnožením karase byla jejich obsádka mnohem pestřejší.



V mladších stádiích žije karas ve více či méně početných hejnech. Ryby nad čtyřicet pět centimetrů se většinou pohybují v malých skupinkách po dvou až čtyřech jedincích nebo žijí úplně samotářsky. Od kapra se karas spolehlivě rozezná podle tlamy, kterou má na rozdíl od kapra zcela bez fousků. Dalším typickým znakem je zaoblenější a kratší hřbetní ploutev. Zajímavé jsou jeho šupiny - velmi tvrdé a drsné, ovšem velmi snadno opadavé. Při držení větších jedinců občas nějaká ta šupinka v ruce zůstane. Mohu pro zajímavost uvést, že z jednoho jedince o velikosti čtyřiceti čtyř centimetrů jsem odebral šupinu a následně zjistil, že byl sedm let starý. Typickým znakem je černá výstelka břišní dutiny.


Zde je dobře patrná kratší, vyšší a zaoblenější hřbetní ploutev než u kapra

Znám spoustu vod, kde je karas opravdu zlem. Na druhou stranu vím o několika vodách, kde se karasi vyskytují především v pěkných velikostech a jejich populace není nijak silná ani neohrožuje ostatní druhy ryb. Například při lovu v jarním období je pěkný karas příjemným zpestřením. Nesmí jich ale být moc. Několik let mi trvalo, než jsem na jednom revíru přišel na dost netradiční taktiku, jak chytat karasy cíleně v přítomnosti jiných druhů ryb. O tom ale někdy jindy. Karas je díky své výdrži a odolnosti i velmi vyhledávanou nástražní rybou. Pokud se rozhodnete na karase lovit, ujistěte se, že se v revíru nevyskytuje náš původní karas obecný. Stačí totiž několik jedinců, aby mohli založit novou populaci a v následujících několika letech vytlačit nejen karase obecného. Když se dozvím, že je na nějaké vodě údajně populace karase obecného, téměř vždy se jedná o karase stříbřité, ojediněle o jeho křížence s karasem obecným. Až na jednu výjimku, kterou si samozřejmě nechám pro sebe, neznám jedinou vodu, kde by byla čistá populace karase obecného, přitom před několika desetiletími to byla zcela běžná a plevelná ryba. Dnes o něm můžeme hovořit jako o ohroženém druhu.



Karas zlatý, citrónový, závojnatý nebo shubunkin. To vše jsou formy vyšlechtěné z karase stříbřitého, nikoli obecného, jak si dost lidí myslí. Chovají se především pro komerční účely do zahradních jezírek a podobně. Karas je oblíbený u množství chovatelů, protože je nenáročný jak z chovatelské, tak ekonomické stránky. Někteří potomci se vybarví až v druhém roce života, někteří se nevybarví nikdy. V posledních letech se tyto barevné formy rozšiřují i do volných vod v čím dál větším množství. Pokud někomu přeroste například v zahradním jezírku, jednoduše ho pustí do větší nádrže. Tato introdukce je však zcela nežádoucí!



Ať už „stříbrňáka“ máte rádi, nebo ho nenávidíte, jednu věc si musíte přiznat. Karase se v našich vodách jen tak nezbavíme. Na některých lokalitách jeho populace naštěstí slábnou. Mně osobně v malém množství nevadí, ale byl bych mnohem raději, kdyby byl karas obecný opět běžnou rybou a karas stříbřitý nezpůsoboval v našich vodách takové potíže. Jak to vnímáte vy?

Autor: Jan Molnár - ®

Diskuse k článku (31 reakcí)

Přečteno: 5 516x
Průměrná známka: 1.32