Náhodné úlovky velkých ryb

- Milan Tychler

Když jdete na kapry, připravíte si silné náčiní, nástrahy a doufáte ve větší rybu. Je to vzrušující, a když kapr skutečně zabere, je důvod se radovat. Ovšem když jen tak na chvíli vyrazíte k vodě pobavit se se splávkem nebo lehkým feederem s cejnky nebo ploticemi, a zabere vám při tom ryba, která vám zatápí tak, že z toho máte až husí kůži, je to něco úplně jiného. Ono to sice není až tak neobvyklé, když vám při lovu drobotiny zabere slušná ryba, ale ne vždy se vám ji podaří zdolat. Většinou to skončí utrženým háčkem ještě dříve, než to ve skutečnosti začne. Máte-li však štěstí a dostanete rybu do podběráku navzdory všemu, a navíc až s dráždivě jemným náčiním, máte nač vzpomínat po dlouhou dobu.


Když vám při lovu drobotiny zabere lepší ryba, je to radost

Řeka stále zlobí stejně jako počasí. Slunce vás chce buď zaživa usmažit, nebo se schová a krajinu skrápí přívalový déšť, který zvedá hladiny toků až k povodňovému stavu, a je problém pak chytat. Teď už je hladina zase skoro na normálu. Průtok je jen maličko zvýšený a voda čistá. Dva dny už chytám a je to zábava. Bavím se ostroretkami a cejnky malými. Ti berou skvěle a jsou mezi nimi moc pěkné kousky. Cejnky tady vždycky chytávám, ale letos jdou mimořádně pěkné kousky, takže má smysl se jim věnovat a snad mohu pomýšlet i na nějaký ten výjimečný kousek, který by mi mohl udělat radost.

Včera jsem je chytal na masné červy. Bylo jich opravdu hodně, ale nic výjimečného se mezi nimi neobjevilo. Až ke konci lovu, když už jsem spotřeboval všechny červy, nastražil jsem mimo háček malou měkkou peletu, a přišly slušné kousky. Proto dnes dávám červy jen do krmení, ale jako nástraha mi poslouží právě ony pelety, které včera dokázaly přilákat větší kusy. Právě na ně totiž zabírali cejnci okolo půl kila a já mám zálusk právě na ně. Snad budu mít štěstí a chytím i nějakého o kousek většího.


Cejnci jsou tu moc pěkní

Cejnci malí - tedy když se vydaří a nejsou to jenom taková ta „zrcátka“ - jsou skvělé a bojovné ryby. Bojují nepoměrně urputněji než cejn velký a libují si v krmení s rybími moučkami. Někdy ale bývají dost náladoví. Jenže já vím jak na ně. Když jim do braní moc není, obyčejně se mi podaří zlomit je tak, že trvale vnadím malý krmítkem. Nahazuji v pravidelném rytmu tří minut a oni brzy zareagují. Podmínkou však je slabší návazec a nástraha vhodné velikosti.

Dnes jim namíchám směs s rybí moučkou a krilem, do které ještě přidám trochu sardinkového oleje. Návazec bude ze čtrnáctky. Při lovu s nástrahou mimo háček to bude v pohodě. Silnější však nepoužiji v žádném případě. Voda je, jak už jsem řekl, celkem v normálu. Tedy výška hladiny, průtok je však maličko vyšší. Proto místo prutu light musím sáhnout po medium, protože budou nutná krmítka o padesáti gramech, a možná i těžší. Volím proto prut do devadesáti gramů, což je taková feederové klasika pro většinu příležitostí lovu v tekoucích vodách, a zkusmo nahodím čtyřicítku krmítko. Dosedne na dno a zdá se, že drží. Ale jen chvíli. Jakmile se vlasec napne, krmítko začne pomalu poskakovat po dně. Brzy se zastaví, ale takto to nechci. Měním raději krmítko za těžší a pro jistotu k němu přidávám ještě plastový trn z elektrikářské zdrhovací pásky, aby ho proud neodvaloval tak snadno.


Měkké peletky mají úspěch

Konečně mám vše připraveno. Teď už jen připevním návazec s menším háčkem, pod který nastražím pomocí jehly malou měkkou peletu. Mám tu čtyři různé příchutě v různých barvách. Začnu svou osvědčenou bílou s vůní Maggi ve velikosti 6 mm. Nastražím ji tenkou jehlou. Ještě přidám zarážku do očka přívěsu a je to. Nastražit červy by bylo jistě jednodušší, jenže já jsem tu dnes kvůli větším kouskům, a to jde pohodlí stranou. Jinak jsem s těmito peletami hodně spokojený. Ve vodě se sice rozpouští, ale obvykle na každou z nich chytím tři ryby, než ji musím vyměnit anebo ji ryba v podběráku z přívěsu srazí.

První záběr přichází na třetí nahození, tedy za nějakých šest minut. To je dobré. Ryby jsou tady a zajímají se o potravu. To jsou dva předpoklady, za kterých se ryby dají chytit. Teď už jen mít štěstí na nějaký lepší kousek. Cejnci jsou při chuti. Zabírají na hod. Občas se mi nepodaří zaseknout, ale to mě nemusí trápit, protože se jedná o malé ryby, které nedokážou nástrahu s háčkem pořádně nasát. Už jsem přivedl do podběráku pár moc pěkných kousků a mohu říct, že jsem spokojený a hezky si to užívám. Po dvou hodinách už chytám jen samé větší kousky a o tom, že je tam dole drží mé krmení není pochyb, protože z některých kusů oranžové krmení prostě teče. Cejnci zabírají poctivě. Musím však být ve střehu a rychle reagovat, protože i cejnci jsou rychlí. Prudce ohnou špičku a krátce s ní zatřesou. Když okamžitě neseknu, cejnek je pryč.

Pak se špička ohne jinak. Pomalu, plynule. A já vím, že tato ryba bude jiná. Seknu. Ryba nijak přehnaně nereaguje a vlastně zůstane stát. Cítím, jak je těžká, ale nechá se táhnout ke břehu. Zřejmě to bude nějaký větší tloušť. Už jsem tu pár slušných kousků chytil. Jenže když mám rybu skoro u břehu, najednou se otočí po proudu a pomalu odjíždí. Ať chci, nebo ne, musím povolovat brzdu navijáku, a i když se hodně snažím brzdit, s rybou to ani nehne. Ujede mi pořádný kus po proudu až k mostnímu pilíři. Očekávám nevyhnutelné. Jestli se k němu víc přiblíží a ještě kousek popojede, pravděpodobně tam o ni v nějaké vázce přijdu. Nezbývá mi nic jiného než vsadit všechno na jednu jedinou kartu. Postavím se, zvednu prut vysoko nad hlavu, zastavím protáčející se cívku prstem a držím. Vlasec už je dost dlouhý na to, aby pěkně zapružil a zvedl za pomoci prutu rybu výš k hladině dál od překážek.


Vyplatí se dát si s nástrahou trochu práce

Povedlo se. Ryba se zvedla a udělala pod hladinou pořádnou vlnu. Pak se vydává zpět, šikmo proti proudu. To mi hraje do karet, ale teď už vím, že vyhráno ani z daleka nemám. Ryba je mnohem větší, než se mi zpočátku zdálo, a myslím, že budu potřebovat hodně štěstí, abych ji dostal do podběráku. Se čtrnáctkou se dá uvodit i hodně velká ryba, ale v místech, kde jsou překážky a kde jí pomáhá celkem silný proud, se vaše šance dost snižují. Navíc je třeba myslet i na to, že ryba visí jen na malém háčku, a při zdolávání se držet raději zpátky a nespěchat hlavně v závěrečné fázi zdolávání. Stačí jen, aby se ryba převalila přes návazec, a vlastní vahou ho utrne. Může o něj také zavadit tvrdým pilovitým paprskem hřbetní ploutve, a je konec.

Chvíli trvá, než mám rybu pod nohama, a už to pomalu vypadá, že mám vyhráno. Už jsem ji i zahlédl. Je to statný kapr. Krásný říční lysec. Mám připravený podběrák, jenže trvá ještě hodnou chvíli, než ho mohu skutečně použít. Snad pětkrát zvedám rybu k hladině a pokaždé najde sílu znovu zajet ke dnu a tam nějakou chvíli setrvat. Člověku to drásá nervy, když má rybu pět metrů od sebe a ona najednou prudce ohne prut a rve vlasec z navijáku. To jen čekáte, kdy vlasec praskne anebo se uvolní háček. Když kapra konečně podeberu, máme toho oba dost. Musím podržet podběrák víc po proudu a kapra do něj navést shora. V proudu se nedá tento podběrák na třímetrové tyči udržet na místě dlouho. Musím to udělat tak, že kapra zvednu k hladině, podběrák položím kousek pod něj a nechám proud, ať rybu spláchne do sítě. Konečně ho mám!


S náčiním na cejnky tohle nechytíte každý den

Ve chvíli, kdy je ryba v podběráku a já odkládám prut do trávy na břehu, to ze mě spadne a hlasitě si oddechnu. To jsou chvíle, které nezažijete každý den. Tato ryba nepatří ani zdaleka mezi mé největší. Nemá přes deset kilo, ale výjimečná je tím, že byla zdolána na náčiní, se kterým chytám cejnky malé, a také rozhodně nebyla očekávaná. Při lovu v řece sice musíte počítat se vším, protože zabrat může skutečně cokoli, ale ono to dost dobře nejde. Proto se musíte naučit vyrovnat se i s tím, že o některé ryby prostě přijdete. Já měl dnes štěstí. Krásná ryba je v podběráku, já bohatší o moc pěkný zážitek, a tak kapr putuje zpět do řeky a já abych pomalu balil…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 5 613x
Průměrná známka: 1.15