Tloušť, ryba milovaná i nenáviděná

22.3.2021 - Matěj Hruška

První setkání

Tloušť je ryba, která v mém životě zaujímá zvláštní místo. Byl to právě tloušť, kterého jsem vítězoslavně přinesl babičce a chtěl jsem, aby ho tepelně upravila. Proč zrovna tlouště? No asi proto, že na potoce, který tekl téměř pod okny babiččina bytu, jsem do té doby nic většího nechytil.

Byl jsem v té době ještě v předškolním věku a mou jedinou starostí bylo, kdy budu moct jít ven. Spoustu času jsem trávil právě u tohoto potoka. Chytal jsem naprosto jednoduše. Neměl jsem tehdy žádné pruty a navijáky a lovil jsem jen se špulkou silonu, který měl na konci uvázaný háček. Jako nástrahu jsem používal rohlík, žížaly nebo larvy chrostíků. Takto jsem se často dobral k hrouzkům, kterých bylo v potoce spousty. Mezi deseticentimetrovými hrouzky byl tloušť s 25 cm délky opravdový král. A jak jsem se postupně z malého pytláka stával rybářem, setkával jsem se s tlouštěm častěji. Byla to malá říčka Olešná, kde jsem zažíval své první rybářské krůčky. Nevím, v jakém je dnes stavu, protože už nežiji na severu Moravy, ale odstěhoval jsem se na její opačnou stranu. Za mého dětství a během počátků mé dospělosti byla Olešná přímo úžasně zarybněná a přitom ji rybáři docela přehlíželi. A pokud jde o tlouště, ti byli na řece Olešné opravdu velcí.

V jedné tůni jsem viděl opravdu krásné kusy, ale nikdy se mi je nepovedlo ulovit. Asi i proto, že když jsem je konečně přelstil, narovnal se mi háček. Tehdy jsem nakupoval háčky levně a jejich kvalita byla v přímé úměře k ceně. Každý nezdar však rybáře trochu posune a i já jsem se na Olešné nakonec dočkal slušného tlouště. Měřil 43 cm. Měl jsem z něj tehdy opravdovou radost, i když jsem věděl, že jsou v řece ještě větší kusy. To byl poslední tloušť, jakého jsem kdy přinesl domů. Myslím, že mi tehdy bylo asi dvanáct let. Otec mě pochválil za pěkný úlovek a dal mi do rukou paličku, prkénko a nůž. Poté, co jsem si ho sám kompletně zpracoval a usmažil, pochopil jsem velice brzy, že tloušť není zrovna skvělá ryba ke konzumaci. Ne, že by chutnal nějak odporně, spíš počet kostí a kostiček mě docela nemile překvapil.

Tato má první setkání s tloušti mám vrytá do paměti do dnešních dnů a vracím díky nim v myšlenkách do svých dětských let.

Hledání tloušťů

Najít tlouště bývá někdy mnohem snažší než jej ulovit. To platí především pro větší exempláře. Věděl jsem to tehdy a vím to i dnes. Obvzlášť v jarních měsících jsem tlouště snadno vypozoroval u hladiny, jak se vyhřívají a sbírají z hladiny potravu. Často jsem v hejnu zahlédl různé generace. Někdy mě až udivovalo, jak velké kusy se na tak malé říčce nacházejí, i když jsem na ní chytal jen malé exempláře.

Vždycky jsem spoléhal na to, že když budu procházet krajinou kolem vody dostatečně skrytě a potichu, naskytne se mi mnohdy úžasný pohled na tyto krasavce. Na malých říčkách jsem často sledoval tlouště v klidných tůních po celé šíři řeky. Na své oblíbené říčce jsem tlouště pozoroval v době, kdy kvetly sasanky a já si krátce po poledni krátil cestu ze školy kolem vody. Protože tloušti jsou prakticky po celé jaro hájení, raději jsem s sebou nebral na svá pozorování prut, aby mě to zbytečně nelákalo. I tato poměrně hojně rozšířená ryba si zaslouží své období klidu, aby nás mohla těšit i v dalších letech. Navíc jsem tušil, že nemusím věšet hlavu. Kde jsem tlouště pozoroval na jaře, tam jsem je často našel i v létě. A nebo přinejmenším hodně blízko.

Podle, co jsem pozoroval, se mi zdálo, že tloušti se v závislosti na teplotě vody (tedy obsahu kyslíku ve vodě) pohybovali blíž nebo dál k proudu. V létě jsem je proto hledal blíže k proudu a v zimě naopak.

Kromě teploty vody se lze řídit také dostupností potravy. Snadno tak lze „číst“ přítomnost ryb na místech, kde to neznám a kde jsem neměl možnost ryby pozorovat. Tloušť je ohromný všežravec, proto jako dobrý indikátor jeho přítomnosti může posloužit cokoliv, co by mohlo skrývat možnou potravu. Jsou to různé traviny, keře či stromy, které jsou domovem různých druhů hmyzu. Když najdu nějaké rostliny, které jsou převislé nad vodou, našel jsem potenciální místo na tlouště, a to na jakékoliv vodě. Tloušti také rozhodně nepohrdnou malou rybkou. V době, kdy je na mělčinách dostatek potěru, hledal jsem tlouště na těchto místech. Často jsem se zajímal i o různé ovoce v blízkosti vody. Konkrétně mám dobré zkušenosti s peckovicemi. Třešně, mirabelky a švestky nad řekou rovná se zlatý důl na tlouště. Samozřejmě v době, kdy jsou zralé a opadávají.

Dalším specifickým místem na tlouště jsou mosty a lávky. Tam jsem je měl jak na talíři. Zřejmě je to pro tlouště místo úkrytu a také se tam zpravidla nachází nějaká potrava. Nejspíš zde pasou po padajícím hmyzu, ale možná také po holubím trusu, který z mostu dopadá na vodní hladinu. Na některých místech krmí lidé kachny pečivem a tloušti určitě čekají v těchto místech na své drobky. Proto rád navštěvuji i takovéto „turistické stezky“.

Techniky a nástrahy

Zmínil jsem tu své úvahy o tom, kde tlouště zhruba hledat, a snadno z toho vyčtu i to, na jaké nástrahy je můžu přelstít. Kde mám však začít, pokud jde o techniku? Nejspíš bude nejlepší začít zase od začátku.

Prvního tlouště jsem chytil na jednoduchou sestavu a dodnes věřím, že v jednoduchosti je síla. Chytání na cit, kdy mám v ruce pouze proutek s navijákem a na koncové montáži je jen háček s nástrahou, je pro mě naprostý základ a i jen toto na tlouště bohatě stačí. Je to způsob, jakým jsem nejčastěji chytal a také dnes chytám na menších vodách nebo v proudu. Dobře se mi osvědčil feederový prut. Nemusím držet vlasec mezi prsty, jen sleduji špičku prutu. Nespornou výhodou této techniky je, že nástraha se chová ve vodě přirozeně a já při náhozu neudělám zbytečný rozruch.

Jako nástrahu volím při této technice nejčastěji různé druhy žížal. Tloušti je mají rádi a s pořádnou rousnicí nebo chomáčkem hnojáčků se dá také docela dobře nahodit. Skvěle se mi osvědčilo i různé pečivo, to je však na háčku méně odolné a hůř se s ním nahazuje. Když chci s pečivem dosáhnout lepšího náhozu, nechám ho trošku napít vodou nebo na sestavu připnu malý broček.

Jako specifická nástraha na tlouště se mi jeví hmyz, konkrétně mám zkušenost se sarančaty. Napichoval jsem je přes jejich tvrdý hrudníček. Nedá se s nimi moc dobře nahazovat, ale není ani účelem je potápět, takže k sarančeti nepřidávám broček. Spíš se snažím dostat ho co nejblíž k místu, kde vím, že tloušti jsou, a saranče k nim spustím.

Další technikou lovu je plavaná. Splávek může být rušivým elementem v čistých a malých tocích, ale na hlubších vodách určitě vadit nebude. Na menších vodách jsem také hodně používal malý splávek, a spíš než abych ho házel na místo, kde jsem tušil tlouště, nechával jsem ho k rybám splavat po proudu. Perfektní je splávek při lovu na peckovice. Třešně, mirabelky a švestky mi fungovaly na místech, kde toto ovoce roste u vody, ale i tam, kde široko daleko žádný ovocný stromek není. Letní lov tlouště na třešničku je klasika. S klidem můžete použít celou třešeň, protože tloušť má dost velkou tlamu. U švestek a větších mirabelek používám spíš půlku plodu.

Stejně jako na splávek můžu se všemi těmito nástrahami chytat i na položenou, což v mém případě znamená lov na feederový prut, ať už s krmítkem, nebo jen se zátěží. S feederem se většinou přímo na tlouště nezaměřuji, baví mě chytat na feeder různé druhy ryb, ale často je mezi nimi právě tloušť. Jako nástrahu rád používám na feeder masné červy, žížaly, rohlík nebo kukuřici. Jsou to dost obvyklé nástrahy, na které se dá chytit téměř cokoli, včetně tloušťů.

Tlouště však můžeme přilákat i na méně tradiční nástrahy, které jsou někdy dokonce selektivnější. Například kuřecí střívka nebo játra jsou na tlouště výborná. Pěkného tlouště se mi podařilo ulovit také na pořádný kus anglické slaniny. Dobře mi funguje třeba lunchmeat, ale můžu u něj počítat i s jinými rybami, například s karasy a ostroretkami. Určitě vás napadají i další pochoutky, které mají tloušti rádi. Budu rád, když se o ně podělíte v komentářích.

A samozřejmě vedle přirozených nástrach se dají použit i nástrahy umělé. Na přívlač jsem také chytil pěknou řadu tloušťů. Na ultralehkou přívlač je tloušť naprostá paráda. Malé rotačky i plandavky jsou na tlouště moc dobré. Tloušť bere jak na kovové barvy, tak třeba i na oranžové nebo černé, to záleží na počasí a na tom, nakolik je voda kalná. Já používám rotačky do velikosti 2 a malé plandavky, zhruba do 3 cm. Pěkně mi tloušti brali také na malé wobblery napodobující pstruhy duhové i potoční a moc se jim líbila i malá černá gumová nymfa. Zatím jsem nezkoušel wobbler napodobující hmyz, ale věřím, že i taková nástraha musí být na tlouště senzační.

Když už jsem několikrát zmínil hmyz, musím jako další techniku bezesporu uvést muškaření. S ním mám bohužel pramalé zkušenosti, ale těch pár vycházek, které jsem s muškařským prutem podnikl, mi přineslo tlouště a vlastně nic jiného. Mám tedy takovou zkušenost, že na mušku lze tlouště ulovit. Snad se někdy k této pěkné technice zase odhodlám a dám jí znovu příležitost, aby mě nadchla.

Láska a nenávist

Zamyslel jsem se zde nad tlouštěm z pohledu toho, jak ho ulovit. Ale důvodem, proč jsem se rozhodl o tloušti psát, je i to, že mnoho rybářů tlouště v lásce příliš nemá. Někdy by se dalo říct, že ho přímo až nenávidí, ale to by možná byl už příliš silný výraz. Sám jsem na sobě za léta rybaření vypozoroval, že můj vztah k této rybě se v různých obdobích mého rybářského života proměňoval. Nemůžu říct, že bych někdy tlouště nenáviděl, ale byl jsem z něj občas zklamaný.

Ze všech informací, které jsem tu o tlouštích uvedl, je zjevné, že je to ryba, na kterou lze docela snadno narazit a která není v potravě zrovna vybíravá. A to může být také příčinou, proč se tloušť stal mezi některými rybáři neoblíbeným. Rybářská obec je rozmanitá, jsou mezi námi různí specialisté, kteří se zaměřují jen na určitý druh nebo skupinu ryb, a pak jsou tu tací, které baví chytat co nejvíce rybích druhů. Pro ty, kdo se specializují jen na konkrétní druh nebo skupinu ryb, je tloušť docela problém a já chápu, že se netváří nijak nadšeně, když ho vidí na svém háčku. Ovšem i pro rybáře „univerzály“, nijak nezaměřené, může být tloušť rybou nevítanou.

Já jsem byl už od své rybářské kolébky spíš takový „univerzál“ a v posledních letech je každou sezónu mým cílem ulovit co nejvíce druhů. I přesto mi občas tloušť doslova lezl krkem. Převážně v dětství, kdy jsem se seznamoval s různými technikami lovu a očekával jsem nové zkušenosti v podobě konkrétních druhů ryb, mi tento můj cíl často hatil právě tloušť. Například když jsem se učil lovit s muškařským prutem, doufal jsem, že budu lovit pstruhy a lipany, ale jedinou rybou, kterou jsem ulovil, byl právě tloušť, a ještě k tomu mrňavý. Byl velký asi jako dospělá střevle potoční. Tloušti mě také štvali, když jsem měl políčeno na úhoře. Těch pár vycházek, kterých jsem věnoval tomuto „vodnímu hadovi“, mi většinou přineslo právě tlouště. Zažil jsem jen dva případy, kdy jsem při lovu úhořů nenarazil na tlouště – jednou jsem nechytil nic a podruhé jsem ulovil drska většího. Ten mě ovšem nadchl snad i víc, než kdyby to byl úhoř.

Sám sice nemám moc zkušeností v lovu velkých kaprů na boilie, ale od jiných rybářů vím, že i v tomto oboru bývá tloušť na obtíž. A není se čemu divit, když uvážím cenu boilie a to množství, jaké někteří rybáři nasypou do vody, aby ulovili svého vysněného kapra.

Závěrem

I přes velkou tlamu, která se nenechá nijak časově omezovat a slupne všechno, co se do ní vejde, je právě tloušť rybou, která mě doprovází na mé cestě rybářským životem. Můžeme cílit na jinou rybu a dostat místo ní tlouště, ale to zkrátka k rybařině patří. A pokud se nám při rybaření poštěstí ulovit velkého tlouště, měli bychom být naopak nadšení, protože větší kusy není nikdy snadné přelstít.

Jsem skoro až posedlý sledováním vody, a tak hejno tloušťů, které bude klidně stát u hladiny, mě vždycky potěší. Je přece krásné vědět, že v těch našich vodách ještě něco plave. I když nenarazíme na úplně kapitálního tlouště, přece si ho važme. Možná i ten menší kousek překoná veškeré nástrahy rybího života a my ho jednoho dne po krásném souboji spatříme na háčku, a nebo u hladiny při své procházce kolem vody…