Se splávkem za rybami podél břehu

- Milan Tychler

Mnoho rybářů loví se splávkem i na řece celkem staticky. Prostě si vyhlédnou nějaké místo, tam navnadí, nebo také ne, a pak vodí splávek v zakrmené stopě. Je to fajn zábava a sám se takto rád bavím. Obvykle tak chytám své oblíbené ostroretky. Pro tento způsob lovu je to naprosto luxusní ryba. Žije ve větších hejnech, na krmení reaguje většinou hodně dobře, a když mají svůj den, můžete jich ulovit i během krátké vycházky opravdu spoustu. Když vám berou kousky okolo čtyřiceti centimetrů, je to neskutečná zábava a ani se vám nechce domů.


Nejdříve u břehu jen lehce provnadím dvěma třemi košíky

Podobně jako ostroretky se chovají i podoustve. Škoda, že většinou spíše jen ty menší. Těch se dá také nachytat doslova pytel. S těmi většími už to tak slavné není. Velká podoustev se chytí spíše náhodně. Tedy alespoň na vodách, kde chytám já. Místy se ale dá narazit i na hodně pěkné kousky. Kéž by bylo velkých podouství víc, protože velká podoustev dovede na jemném nářadí také pěkně zabojovat. V počátku zdolávání připomíná malou parmu, ale nemá její vytrvalost.

S ploticemi je to podle mě čím dál horší. Už je skutečně málo řek, kde by se daly pravidelně chytat velké plotice. V minulosti to tak nebylo a plotice se chytaly mnohem častěji. Některé řeky byly rájem plotic a našly se mezi nimi zcela běžně půlkilogramové kusy. Tam, kde jsem dřív chytal jednu plotici za druhou jako na běžícím páse, je ve většině případů plotice poměrně vzácnou rybou. Na jednom starém mlýnském náhoně jsem si jich užíval dosytnosti a chytit tam plotici okolo třiceti centimetrů nebyl problém. Navíc byly pěkně rostlé. Každá byla jak pořádný papuč. A teď? Bída s nouzí. Sem tam nějaká maličká, nebo nic. Vystřídali je cejnci malí a malé podoustvičky.


Masní červi se k provnadění skvěle hodí

Tam, kde jsou velcí cejni, což se týká především větších řek, dají se celkem úspěšně chytat i ti. Obvykle berou spíše v hlubších úsecích a jejich lov už vyžaduje trošku zkušeností a dobře zvolené nářadí. Obyčejně už nestačí jen krátký matchový prut, ale spíš delší boloňka nebo ještě lépe dlouhá odkládačka. Lov velkých cejnů na řekách považuji za celkem náročnou disciplínu. Malých se dá nachytat dost, ale lovit velké cejny se splávkem už tak snadné není. S feederem je to mnohem snadnější. Ne vždycky mám ale chuť zůstávat na jednom místě a rád dám přednost malé procházce okolo vody.


Při lovu na jednom místě zpravidla chytám ostroretky

Mnoho rybářů si místa na lov se splávkem vybírá. Snaží se chytat jen tam, kde se ryby dají tušit. Všelijaké úplavy, místa, kde se proud zpomaluje, kolem překážek, na rozhraní tišin a proudů… Vesměs jsou to místa, kde se splávek vodí snadněji. Dělám to často také tak. Je to pohodlné, jednoduché, a navíc taková místa dobře znám, takže mám zároveň představu o tom, jaká je tam hloubka a podobně, což mi lov hodně usnadňuje. Mnozí se celým dlouhým úsekům řeky vyhýbají. Jsou to úseky rovné, které nás ničím neoslovuji. Prostě rovné, nezajímavé koryto řeky.

Pravda je ale taková, že i tady žijí ryby. Už dávno jsem si uvědomil jednu věc – pro rybáře je těch nezajímavých úseků na řece nepoměrně víc než těch zajímavých, ale s rybami je to jinak. Jen určité procento ryb se zdržuje v těch pro nás zajímavých úsecích, ale kde je pak ten zbytek?! Napadlo vás to někdy? Kdyby to bylo tak, že ryby jsou jen na místech, kam chodí většina rybářů, už by se dávno vychytaly a tak to přece není. Znamená to tedy, že ryby musí být i jinde… Kde? No tak to je jasné: přece v těch méně zajímavých úsecích. Jiná možnost není.


Při splavávání u břehu často zabere perlín

Znal jsem kdysi rybáře, o kterém jsem si myslel, že je tak trochu samotář. Příjemný člověk, ale nikdy se nevyskytoval tam, kde bylo víc rybářů pohromadě. Přisuzoval jsem to jeho povaze, ale když jsme se později spřátelili, zjistil jsem, že to tak není ani náhodou.

On se nevyhýbal rybářům, ale frekventovaným místům, a lovil tam, kde to ostatní ani nenapadlo. A důvod? Byl tam mnohem úspěšnější než jiní na svých pohodlných místech. On už tenkrát většinu ryb pouštěl a nejčastěji jsem ho viděl vláčet. Měl toulání okolo vody tak nějak v krvi a jediné, co čas od času změnil, bylo to, že vyměnil přívlač za plavanou.


Splávek vedu těsně okolo břehu

Chodil okolo řeky se svým dlouhým lehkým bambusákem a dostával neuvěřitelně velké tlouště, mimořádné okouny a spoustu dalších ryb. Hodně mě inspiroval a řekl jsem si, že to zkusím také. Nechtěl jsem, aby si myslel, že jsem nějaký jeho konkurent, a proto jsem si vybral k lovu druhý břeh, kde jsem ho nikdy neviděl. Ani zdaleka jsem tenkrát neměl žádnou zkušenost s lovem okolo břehů a samozřejmě jsem postupoval neohrabaně a příliš rychle. Brzy jsem se objevil za zády jiného rybáře. A co myslíte? Byl to on.

Když mě uviděl se zbrusu novým dlouhým prutem, rázem mu bylo všechno jasné. Jen se pousmál a hned se vyptával, jak mi to jde, co jsem chytil a tak. Musel jsem přiznat, že jsem nic nechytil a hned jsem dodal, že to asi bude tím, že on šel přede mnou. Rychle mě ale vyvedl z omylu, protože on k řece odbočil z cesty až teď a v úseku, který jsem právě prošel, nebyl. Na místě, kde jsem ho zastihl, byl sotva pár minut a už měl chyceného pěkného tlouště. Mohl jsem mu to věřit, protože v trávě ležel mokrý podběrák a tráva byla na břehu vyšlapaná až k vodě. To jak musel slézt po břehu dolů, aby podebral rybu.


Chytat cejny není tak snadné

Všiml si mého rozčarování a hned otočil řeč jinam. Vzal do ruky můj první teleskop ze Sony, prohlédl splávek, háček, pokýval hlavou, posunul broky dál od háčku, nastražil chomáč hnojáčků, ještě poopravil hloubku tím, že potáhl splávek na vlasci trochu nahoru, pokročil k řece a nahodil. Někdo by se urazil, ale já byl šťastný. Byl jsem malý kluk a neměl jsem žádného učitele. Na všechno jsem musel přijít sám. Starší rybáři nás spíš odháněli, než aby něco poradili. Tohle byla vzácná chvíle.

Mohl jsem sledovat, jak s citem vede splávek těsně kolem břehu, jen docela maličko ho brzdí, ale jen docela maloučko, aby nebrázdil vodu. Splávek se sám občas i v klidné vodě zastavil. Když nepřišel záběr, jemně ho popotáhl a splávek zase putoval dál. Najednou zajel jako šipka pod vodu. Následovalo bleskové zaseknutí a má nová Sona se poprvé prohnula pod tíhou ryby. Ani jsem nedýchal a sledoval, jak je zdoláván nádherný tloušť.


Takové sousto často boduje

Snažil jsem se vštípit si do paměti každý okamžik. Já byl zbrklý. Splávek jsem házel zbytečně daleko od břehu. To byla jedna věc. Když plul příliš rychle, brzdil jsem ho tak, že čeřil vodu, a to také nebylo dobře. Když jsem ho pak stahoval k sobě, asi jsem vyděsil všechny ryby, které u břehu byly. Stačilo se jen chvíli dívat a pochopil jsem mnohé. Slov nebylo třeba a on to věděl. Nedělal na mě ramena, jen mi pak dal prut do rukou se slovy: „A teď ty.“ To bylo všechno. Bez rozloučení se otočil a vykročil proti vodě, tedy do míst, odkud jsem já přišel. Prostě mi přenechal ten úsek řeky, který chtěl původně sám prochytal a dal mi tím obrovskou výhodu. Pak se jen na krátko otočil a řekl: „Za dvě hodinky se tu sejdeme a řekneš mi, jak to šlo.“

Musím přiznat, že jsem z toho byl hodně nervózní, ale za chvíli jsem se tak zabral do chytání, že jsem pustil všechno z hlavy. Během dvou hodin se mi podařilo chytit čtyři krásné okouny a dva větší tlouště. Jako tečka nakonec mi přišel hezký pstruh, na této vodě i v mimostruhovém úseku ryba ne až tak vzácná. Byl jsem nadšený a těšil jsem se, jak se se svým úspěchem pochlubím. Můj starší kolega uspěl i přesto, že jsem spoustu ryb v jeho úseku vyplašil, lépe než já, ale to mi nevadilo. Byl jsem pochválen, dostal ještě pár rad na rozloučenou a ten den si pamatuji dodnes.


Dají se tak ulovit pěkní tloušti

Od té doby se hodně změnilo a já posunul díky nasbíraným zkušenostem tento lov ještě o kousek dál. Stále používám takové nástrahy, jako je chumel červů a střapeček žížalek, ale nosím s sebou malý prak, a než nahodím splávek, jemně provnadím jedním nebo dvěma košíčky.

Často se mi stávalo, že záběr přišel až při druhém nebo třetím proplavání, ale když před nahozením hodím nebo střelím do vody pár kousků volné návnady, přichází záběry prakticky okamžitě. Ryby už nástrahu jen tak neokukují. Už ochutnaly a teď se vrhají na nástrahu rovnou a bez okolků. Samozřejmě není každý den posvícení. Jsou dny lepší i horší. Ryby se poučí, a protože jich není nekonečně mnoho, musí se říční úseky střídat a měnit. To ale není na škodu, občas změnit „lokál“.


Na volné vodě se hodí lehká boloňka

Tento lov se dá snadno praktikovat na jakékoli tekoucí vodě a v jakémkoli ročním období. Není zapotřebí žádné speciální nářadí, stačí lehčí prut, splávek, větší háček a broky. Splávky používám spíše menší, protože okolo břehů není proud nijak silný a hlavně chci být nenápadný. Obvyklým vlascem je čirá osmnáctka, která stačí i na velké ryby, a vzhledem k tomu, že používám objemnější nástrahy, je na místě i větší háček. Návazce v tomto případě většinou nepoužívám. Důležité je být nenápadný, takže nehlučet a zbytečně se neukazovat. Splávek stahovat opatrně a nenápadně. Pokud nepřijde záběr na druhé nebo třetí proplavání, po lehkém prokrmení je čas jít dál.

Nejčastějším úlovkem je tloušť a speciálně pro něj mám v tomto směru celkem slabost. Jednu z velmi účinných variant lovu této ryby představím příště.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 6 260x
Průměrná známka: 1.04