Drahý nebo levný prut pro rybaření?

- Milan Tychler

Co je pro vás při nákupu rybářského prutu nejdůležitější? Cena, užitné vlastnosti, poměr cen-výkon, vzhled, značka? Anebo je to všechno tak nějak dohromady? Každý to má tak trochu jinak. Pravda je i ta, že mnoho rybářů by chtělo něco, co si třeba nemohou dovolit. Někteří kupují drahé věci, aniž by je využili jen proto, aby se mohli před jinými blýsknout. Spousta také vlastně ani neví, co chce. Nechávají se ovlivnit jinými, podlehnou a pak jsou nepokojeni a zavrhují pruty, které prostě nejsou určené buď pro ně, anebo pro lov v podmínkách, kde nejčastěji loví.

Když jsem byl kluk a student, kupoval jsem si to, co jsem si mohl dovolit, ale tenkrát byla jiná doba, nebylo z čeho vybírat a spokojený jsem byl v podstatě se vším, co jsem sehnal. Radost mi dělaly i drobnosti. Teď je to jiné. Prutů je jak dříví v lese. Značek přehršel. Cenové rozpětí – značné. Kdysi platívalo, že značka nebyla jen značka, ale jakási záruka kvality a také platívalo a platí, že za značku se prostě musí platit. Ale doba se změnila, a to, že si koupíte prut věhlasné značky, už neznamená, že máte to nejlepší, protože i ty nejznámější firmy dnes prodávají zboží, nad kterým bych váhal i před mnoha lety. Teď se vám také často stane, že objevíte na trhu výborný prut za velmi příjemné peníze, který je až na pár detailů téměř identický s jiným, značkovým, který se prodává za násobek ceny, což je dáno tím, že fabriky vyrábí pro více značek a svým zákazníkům v ledasčem rádi vyhoví…..


Lpíte na značce?

Jen z mých přátel si skutečně potrpí na značku, a protože má peníze, může si ledacos dopřát i když je tak trochu skrblík. Stalo se, že jsme se potkali pod jezem ve svěžím letním ránu s lehkými vláčecími proutky v rukou. On se svou oblíbenou značkou a já proutkem celkem za pár kaček, který mi prostě sednul do ruky a vozím ho stále v autě, kdyby byla někde chvíli příležitost dostat se k vodě. Samozřejmě se hrne hned ke mně, aby okouknul, co mám, protože dobře ví, že u mě se některé věci moc dlouho neohřejí a hlavně aby se pochlubil svým novým přírůstkem. Když vidí mou „značku“ hned frká a že se to vyrábí v Číně a kdesi cosi, jako kdyby ten jeho prut ne, ale když si ho vezme do ruky, blíže prohlédne a ještě si s ním zkusmo nahodí, skoro zbledne, když mu řeknu cenu. Hlavní fór je ale v tom, že ten jeho prut je prakticky až na drobné kosmetické úpravy prakticky identický s tím mým.

Ovšem tím nekončíme. Pustíme se do lovu a kamarád po několika hodech uvázne nástrahou někde mezi kameny. Na proutku má tenkou pletenku. Snaží se nástrahu uvolnit, ale nějak mu to nejde. V místech, kde nástraha visí, je celkem mělko a mohl by si pro ni bez problémů dojít, když už tedy stojíme ve vodě. Jenže je nějak líný, nebo si tam nechce rozplašit ryby a tak dál cloumá prutem čím dál divočeji, až se ozve tiché „křup“ a proutek je na kusy. Aniž bych cokoli řekl, hned začne s tím, že musel být prut někde klepnutý, a že je to jasná reklamace a kdesi cosi jako každý málo soudný anebo ten, který neví, jak se chovat k prutu. Už jsem měl na jazyku něco dost jedovatého, ale udržel jsem se místo toho jsem šel k němu, dal mu do ruky ten svůj a šel si do auta pro jiný, podobný.


Přivádí k podběráku pěkného tlouště

Sice měl řeči, jestli se s tím vůbec dá chytat, ale poděkoval a byl rád, že nemusí domů, protože rezervní prut nemá. Chytáme dál a já ho po očku sleduji. Prošvihává prut pořádně a nakládá mu, co se do něj vejde. Z počátku se tváří jako bůh pomsty, ale za chvíli vidím, že si chvíle u vody užívá a navíc se mu daří. Myslím, že na svůj zlomený prut docela zapomněl. Přivádí k podběráku hned pěkného tlouště, hned malého bolena, v tůni se mu podařil slušný okoun a ve vývařišti mu gumičku rafne pořádná parma. Prut je jako luk. Ryba okolo něj krouží a je z toho pořádná rvačka. Proutek obstál na výbornou a jednoduše mu není co vytknout. Kamarád to ví. Ale jeho povaha a hrdost mu prostě nedovolí přiznat tu skutečnost, že jednoduše zaplatil velké peníze jen za pár písmenek na prutu.


Gumičku vzala pěkná parma

Víte, já nemám rád, když někdo haní nějakou značku. Dnes najdete dobré věci stejně jako méně kvalitní u všech a i u těch nejlepších se čas od času může objevit problém. Jiný můj známý je od hlavy k patě oblečený ve značce a pro nářadí platí totéž. Rád si ale prohlédne i jiné věci, uzná kvalitu, věci rozumí, ale prostě by si to nekoupil, protože by mu to rozbilo jeho koncept. Není v tom nic jiného, nic osobního. Má to prostě tak. Je rozumný a to se mi líbí.

Znám spoustu rybářů, kteří kupují navijáky jedné značky a pruty značky jiné. Ani v tom nevidím nic špatného. Některá značka má prostě dobré navijáky a druzí zase výborné pruty a naopak. Často se však stává to, že i když jsou v něčem dobří, řekněme v prutech, dříve nebo později uvedou na trh navijáky pod svou značkou, což vzbudí zpočátku nadšení, ale hodně často pak následné zklamání. V tomto případě by mělo platit pořekadlo – ševče, drž se svého kopyta. Ale každý chce růst a hledá cestu…


Vybírat prut, to je velmi osobní věc a hlavně potěšení

Já, protože mám příležitost vyzkoušet spoustu věcí, velmi dobře vím, jak nesnadné je dnes si vybrat a sám nevynechám příležitost vyzkoušet si alespoň „na sucho“ hezké věci, které vidím na různých výstavách. Běžně narážím na skvělé pruty za cenu více než lidovou, předražené nesmysly, ale stále se najdou i skutečné šperky, za které jsme ochotní utratit své peníze. A to je dobře. Na druhou stranu už mám tolik prutů, že ani nevím co s tím. Takových je nás jistě spousta a i když si často říkáme dost, dobře víme, že to ještě neskončilo.

Baví mě sledovat kolegy, jak nakupují. Jejich rozpravy i hádky. To jak obhajují to své a věřte, že je mi to mnohem milejší než když někdo řekne: „Dejte mi ten levný prut, mně to stačí.“ Když tam nevidím tu radost z pořízeného náčiní, o čem to vlastně je? Kupuje si někdo prut jen proto, aby měl nástroj na chycení ryby, kterou si chce odnést domů a nic víc neřeší? Jak je možné, že někoho nezajímá, jak mu sedne prut do ruky nebo jak se vůbec chová. Takové jednání je přípustné, když bude někdo kupovat třeba hřebíky, ale rybářský prut? To mi přijde dost zvláštní. Rybářský prut, to je hodně osobní věc a zvláště pak prut přívlačový, který držíte po čas celého lovu v ruce. To je prostě vaše prodloužená ruka, musíte se s ním sžít, musíte cítit nástrahu, kterou vedete. Nedovedu si představit koupit hned ten první, na který sáhnu, i když i to se může stát. Prostě a jednoduše vám „sedne“ a když se pak osvědčí i u vody, nemůže být nic lepšího. Písmenka na blanku takového prutu mě v tu chvíli moc nezajímají. Pokud se mi líbí a splňuje to, co chci, pak už zbývá dořešit jen to jediné – cenu. Ovšem všichni víme, že pokud se nám něco líbí a chceme to, cena zde nemusí sehrávat až tak zásadní roli, pokud tedy není zrovna astronomická.

Ve věci značek jsem hodně tolerantní, a i když mám své oblíbené, najde se u mě kdeco a není to o přelétavosti či čemkoli jiném. Prostě mi některé věci sedí, takže mám pruty různých značek v různých cenových relacích a často jsou to kousky doslova za pár kaček.


Chycená ryba, to už je jen třešnička na dortu …

Jisté je jedno. Žádný prut na světě vám sám ryby nenachytá a tajemství úspěchu tkví úplně někde jinde. Není to ani o značce ani o penězích a i když každý nemusí být bůhví jak úspěšný, důležité je, že ho těší nářadí které má a raduje se z toho, že je u vody. Chycená ryba už pak je jen třešničkou na tom dortu, do kterého se zakousnete, když můžete k vodě…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (29 reakcí)

Přečteno: 9 520x
Průměrná známka: 1.16