Dají se ryby chytat v proudu i v zimě?

- Milan Tychler

Často slyšíme, že v zimě je třeba při lovu na tekoucích vodách hledat spíše hlubší a klidnější místa a že je dobře vyhýbat se proudům, protože tam ryby nejsou.

Z velké části je to samozřejmě pravda, ale ne bezvýhradně. I v chladném období roku můžeme za jistých okolností nalézt ryby spíše v proudu než v tišině, a to z jednoho prostého důvodu – například na menších říčkách prostě nenajdete hluboká a klidná místa. Tam, kde je hloubka, je často i proud, který je právě příčinou toho, že je v daném místě hlouběji, protože vyhloubil jakousi stružku na dně a stará se o to, že se nezanáší. Pokud takový proud není příliš silný, stává se často oblíbeným útočištěm mnoha různých ryb…


Tak tady už je konec

Na říčce, kam chodím, mám několik oblíbených a osvědčených zimních míst, která jen málokdy zklamou. To už musí být, abych tam „nevyškrábnul“ nějakou tu plotici, cejnka, nebo cokoli jiného. Jsou to takové ty klasické jamky u břehu, kde proudí voda pomaleji a kde můžete mezi spoustou drobotiny často zahlédnout i nějakého kapříka.

V těchto místech je celkem pohodlné chytání a v podstatě bez výjimky tam chytávám se splávkem. Na malých vodách je spláveček v zimě asi tou nejzábavnější a hlavně tichou metodou, kterou mám rád. Jenže téměř každý rok se stane to, že přijde během zimy pár skutečně chladných dnů, a právě tato místečka, kde voda proudí pomaleji, se zatáhnou skořápkou ledu a je po chytání. Jediná otevřená místa jsou ta, kde voda rychleji proudí. Na mnohých z nich ryby obvykle nejsou, protože je tam dost mělko. Našel jsem si pár míst, kde je podstatně hlouběji, ale jsou to místa, kde není snadné chytat se splávkem, respektive je obtížné lovit tam s lehkou sestavou.

Kdysi jsem se těmto místům vyhýbal, ale později jsem přišel na to, že právě tato místa mohou být za těchto okolností jediná produktivní, a vlastně jediná možná, kde se dá chytat. Musíte se ale samozřejmě přizpůsobit. Buď použijete těžkou sestavu se splávkem a delší prut, jehož pomocí můžete sestavu pomalu a precizně vést, anebo se uchýlíte k jednodušší metodě, a tou je lov lehčím feederem.


Tady se ještě nahodit dá

Zpočátku jsem měl z lovu feederem trošku obavu, protože bylo nutné použít tužší špičku. Hodně měkkou by proud příliš ohýbal. Bál jsem se, že nebudu vidět jemné zimní záběry. Jenže hned pár prvních pokusů tyto mé obavy rychle rozptýlilo. Ryby zabírající v proudu se s nástrahou ani zdaleka tak nenimrají jako ryby krmící se v klidné vodě. Nejdou do nástrahy sice tak zostra jako v létě, ale záběry jsou poměrně čitelné i na hrubším náčiní. Nikdy však nepoužívám silnější špičku, než je nezbytně nutné. Často je to tak na hranici, a když je to nutné, raději se přikloním k měkčí špičce a upravím podle potřeby úhel prutu, abych špičce trošku ulevil od tahu vody, než bych použil špičku příliš tuhou.

A je tu ještě jeden problém. Když se hlubší místo nachází u břehu, je to dobré. Ovšem horší je, když je spíše uprostřed toku, i když malého, a okraje vody zamrzají. Pak se musí dávat velký pozor, aby vlasec při zdolávání ryby neškrtal o led, a bez dostatečně dlouhé tyčky podběráku se neobejdeme…


Splávek je vhodný do klidné vody

V půli ledna jsem se vypravil se splávkem k říčce. Teplota v noci klesala k pěti stupňům pod nulou a většina říčky zamrzla. Přes den se teplota pohybovala okolo nuly a bylo docela příjemně, takže mě stav na říčce trošku překvapil. Vyrazil jsem jen tak na lehko a v podstatě jsem nemohl na žádném ze svých míst nahodit. Prut jsem ani nerozbalil, ale když už jsem byl venku, vypravil jsem se kolem vody. Na dvoukilometrovém úseku byla pouze tři místa, kde by se dalo nahodit. Ovšem jedno z nich bylo příliš mělké a druhé bylo u protějšího břehu. Na jediném místě, které zbylo, jsem to chvilku zkoušel, ale bez výsledku. Na splávek to tam prostě nebylo. Vrátil jsem se zpět a zkoušel něco najít při cestě opačným směrem proti proudu.

Tam je voda trošku hlubší, ale o fous pomalejší. Říčka tam byla zatažená ledem celá, místy jen takovou tenoučkou skořápkou, ale i tak to byl prostě konec. Už jsem byl venku víc než tři hodiny, a protože se brzy stmívalo, nechal jsem to být, že to vyzkouším zítra s lehkým feederem tam, kde jsem dnes se splávkem neuspěl.


V rychlé vodě je vhodnější krmítko

Druhý den vyrážím hned po poledni, opět jen tak na lehko s jedním feederovým proutkem. Připravil jsem si už doma také trošku krmení do maličkého krmítka. Oproti včerejšku je o něco tepleji a v noci byly jen tři pod nulou. Teď je nula a já doufám, že by to mohlo být ještě alespoň o maličko lepší. Nikde se nezastavuji a mířím rovnou tam, kde na mě čeká kousek otevřené hladiny. Je to napůl takové zoufalství, ale nemůžu si pomoct. Mohl bych sice na větší řeku, která dosud nezamrzla, ale tohle je tak trošku výzva. Chci to prostě zkusit. Zajímá mě, jestli se tam dá něco chytit, a pokud ano, tak co.

Otevřená hladina je pruh široký asi čtyři metry a dlouhý deset metrů. Není to tedy žádné chytání na dírkách, ale prostor je to hodně omezený. Bohužel v půlce jsou pod hladinou nějaké větve, takže musím dávat pozor. Chytám hodně nakrátko a nahazuji těsně k překážce. Proud měkkou špičku hned přihne, ale je to snesitelné. Dokonce bych řekl, že lepší, než jsem si myslel. Na háčku mám dna masné červy. Používám úplně jednoduchou průběžnou koncovou sestavu s návazcem dlouhým asi 40 cm. Sedám na maličkou stoličku a bedlivě hlídám špičku. Trvá jen pár vteřin, než se špička pořádně ohne a já mám první rybu! Tedy, rybu – spíše rybku. Je to plotička jako lžička, ale ryba to je, takže to je také úspěch. Někdo se jistě pousměje, ale mně nejde v rybařině jen o velké ryby. Pro mě je to prostě zábava a na velikosti v tuhle chvíli tolik nezáleží.


Pěkná zimní podoustev

Chytám dál a plotičky jdou jedna za druhou. Objeví se i perlín a větší cejnek malý. A najednou jako když utne ‑ nic. Přesouvám se proto až úplně k překážce a nahazuji prakticky pod nohy a pod překážku. Na záběr si musím chvilku počkat, ale nelituji, protože je to pořádný cejn, který zabral na půlku hnojáčka. Na tomto místě musím na záběr déle čekat, ale zato jsou tu větší ryby. Po cejnu přichází ještě jeden, pak velká podoustev a následuje i menší kapřík. Po něm je tu delší pauza. Je to přece jen malá voda, ryby budou poplašené a bude třeba dát jim pauzu.

Nahazuji kousek dál od břehu a liji si čaj z termosky. Je mi fajn. Jsem rád, že jsem venku, že mi ryby berou a že není pekelná zima, která by mi rybaření úplně znemožnila. Proutku si moc nevšímám. Pauza asi bude delší. Říkám si, že tomu dám ještě tak půl hodinky a pomažu domů. Pro dnešek to bude stačit, jsem spokojený. V myšlenkách se pomaloučku pro dnešek s vodou loučím, ale na závěr přichází ještě jedno překvapení.


Splete si i větší ryba

Špička se prudce ohýbá a s ní téměř celá třetina prutu - to tu ještě nebylo! Rychle prut popadám a na konci hned cítím pořádnou tíhu. Ryba kupodivu nemíří do větví, ale dolů po proudu. To asi kapr nebude, ten by hned mazal do překážky. Ryba míří k protějšímu břehu pod led. Rychle skláním špičku prutu k hladině a prokluzující cívku maličko přibržďuji prstem. Ryba silně zacuká hlavou a vrací se na volnou vodu do proudu. Chvíli trvá, než si dá říct a já ji odlepím ode dna a zvednu k hladině. Počínám si co nejopatrněji a moc na ni netlačím. S její velikostí by mohl tenký návazec prasknout jedna dvě. Raději víc povoluji brzdu a nechávám pracovat proutek, jak jen to jde.

Konečně je ryba unavená tak, že ji mohu zvednout a přivést do podběráku. Je to krásná parma. Potěšila mě víc než cokoli jiného, už jen proto, že na této vodě se tak často nechytí. Letos tedy musím říct, že mi ten rok opravdu pěkně začíná…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 6 444x
Průměrná známka: 1.15