Je rotačka skutečně magickou nástrahou na ryby?

- Milan Tychler

Krabičky vláčkařů, to bývá většinou pastva pro oči. A podle toho, jak krabičky vypadají, můžete o jejich majitelích mnohé odhalit.

Jsou krabičky úhledně naskládané, i neuvěřitelná změť všeho možného. Někdo má krabice jen na gumy, další na wobblery a jiné na třpytky. Vše je úhledně naskládané podle typů, tvarů a barev. Majitel takových krabic může být buď specialista, který má prostě rád pořádek (vůbec není na škodu mít pořádek, protože pak alespoň víte, co vám chybí a co ne), anebo je to prostě jen sběratel, kterému se líbí plné krabice a stejně většinou používá jen pár kousků. Může to být i človíček, který rád střídá nástrahy a také chce být připravený na všechno a má rád, když si prostě může vybrat. Já jsem tak něco mezi tím vším. Myslím. No a pak jsou „vláčkaři“, kteří vyráží k vodě na zahájení a pak jen velmi sporadicky. U takových pak najdete často krabici, ve které je prostě úplně všechno a často na jedné hromadě, kterou rozebrat a roztřídit bez rozpíchaných prstů snad ani nejde. Nástrahy jsou často hozeny do krabice i s kusy vlasce a lanky a některé nástrahy nebo háčky už pomalu požírá rez…


Tady najdete všechno

V obchodech jsem často svědkem toho, jak přijde nějaký rybář a osloví prodavače s tím, ať mu dá něco na štiky. Sám se v tom evidentně neorientuje a prostě spoléhá na to, že mu někdo poradí. Rozumný prodavač ihned pochopí, že to není zákazník, který by chtěl wobbler za čtyři stovky, a tak mu nejčastěji nabídne nějakou třpytku. Buď je to plandavka, nebo rotačka. Někdo by mohl nabýt dojmu, že kvůli tomu, že jsou tyto nástrahy levnější (neříkám, že levné, protože i tyto nástrahy dnes stojí dost peněz), budou méně účinné. Ovšem třpytky jakéhokoli druhu byly a stále jsou velmi úspěšnou nástrahou, když víte, jak je použít.

Jednodušší na prezentaci je rotačka, protože u ní stačí jen její prosté tažení vodou, ale když si osvojíte pár drobných triků, budete ještě úspěšnější.


Skvělá domácí výroba

Já jsem používal rotačky už jako malý kluk. Nebylo jednoduché je sehnat, byly drahé, ale vždycky se to nějak udělalo. Bylo také hodně těch, co si je vyráběli sami, a za některé z nich by se nemusely stydět ani dnešní nejvyhlášenější firmy. To bylo radosti, když se na našem trhu objevily první meppsky! Každý kousek jsem opatroval jako oko v hlavě a ani ledová voda v Moravici mi nemohla zabránit v tom, abych si pro meppsku nevlezl, když jsem někde uváznul. I tenkrát fungovaly rotačky stejně jako dnes. Na začátku sezóny na ně ryby útočily celkem agresivně a později, když tento zrádný plíšek prohlédly, byly mnohem obezřetnější. Na tom se nic nezměnilo.


Okouni rotačky milují

Voda Moravice byla po celý rok, tedy pokud nezapršelo, stále čistá. Zpočátku fungovala lesklá křidélka, později už spíše jen matná a některé barevné varianty. Často jsem mohl sledovat, jak si některý pstruh nebo tloušť přijel prohlédnout třpytku až pod moje nohy, ale nezabral. Možná na ni už byl chycený, ale s největší pravděpodobností se mu z ní podařilo setřepat. Tenkrát se chycené ryby moc nepouštěly a v řece zůstaly jen ty, které měly štěstí a dokázaly se poučit. Nebylo snadné na ně vyzrát.

Obvyklá velikost rotačky byla 0 nebo jednička a větší. Menší prostě nebyly k mání a vyrobit tak malou a fungující rotačku nebylo snadné. Tenkrát ani nebyl trend používat příliš malé nástrahy. Malá nástraha znamenala v očích rybářů malou rybu a malým trojháčkům se ani nedalo moc věřit. Hledaly se tedy jiné způsoby jak ryby přelstít s tím, co máte v krabičce.


Takhle to dřív bylo

Při lovu s rotační třpytkou na tekoucích vodách většina rybářů prostě táhne nástrahu proti proudu, nebo šikmo přes proud k sobě od protějšího břehu. Jenže tohle klasické vedení s postupem času selhává a platí spíše jen na čerstvě vysazené ryby. Já to dělal také tak. Na začátku sezóny vodím rotačku tak 20-50 cm nade dnem a obvykle s tím není nejmenší problém. Pokud ryby neberou tak, jak bych si představoval, zkouším jinou barvu a také velikost, která je často důležitější než barva.


Doma vyrobená, 40 let stará/

Mnohokrát se mi stalo, že ryby třpytku jen „oťukávají“, ale neseberou ji. Je zřejmé, že je zajímá, ale něco jim vadí. Obvykle stačí jen zmenšit velikost a je po problému. Zřejmě je třeba přiblížit nástrahu velikostí právě preferované potravě. Pokud například okouni právě prohání odrostlý potěr, nebývají větší nástrahy příliš úspěšné. Když ale nabídnete něco menšího, situace se rázem změní, jako když mávnete kouzelným proutkem.


Kombinace wobbleru a křidélka/

Když ale selhává i tohle, je třeba nabídnout nástrahu jiným způsobem. Často se osvědčuje netahat třpytku proti proudu, ale nahazovat šikmo proti proudu a obloukem vést třpytku po proudu k sobě. Mnohé napadne, že ryby asi těžko mohou reagovat jen na pouhou změnu směru ve vedení nástrahy, ale to není reakce na směr vedení, ale na pohyb a vibrace nástrahy jako takové. Dobrou rotačku od špatné poznáte tak, že u té dobré se křidélko bude točit, i když ji táhnete velmi pomalu nebo když jen sama volně klesá ke dnu. Svou rotací vytváří křidélko nejen vizuální, ale i zvukový či vibrační vjem a je skutečně rozdíl, jestli vedete třpytku proti proudu, nebo po proudu. Vedete-li ji po proudu, křidélko se točí pomaleji a nástraha tak připomíná spíše než čiperně unikající a blýskající se potravu takovou potravu, která je unášená proudem, občas se blýskne a není tolik hlučná a agresivní, což je prostě něco jiného. Na oblýskaných vodách se zrcátkem a silnými vibracemi mnoho nepořídíte. Tohle je jedna z možností jak docílit nějakého záběru. Na pstruhy a tlouště to funguje velmi dobře.


Klasika

Ovšem na boleny platí jiná taktika. Tato neuvěřitelně rychlá ryba, která ke všemu velmi dobře vidí, se našim nástrahám někdy doslova vysmívá. Rychlé tažení nástrahy pod hladinou nebývá k ničemu a bolen se splete akorát tak ve chvíli, kdy se trochu podkalí voda. Zkuste nástrahu nahodit a na napnutém vlasci s ní jakoby plácnout o hladinu. Tento zvuk bolena upoutá. Pak nechte třpytku klesnout tak metr, metr a půl a co nejrychleji ji zvedněte k hladině tak, až rozčeří vodu, a klidně ji můžete i kousek vést po hladině. Často pak přijde rána jako hrom a bolen je tam. Rychle unikající nástraha ode dna k hladině je pro něj lákavou záležitostí.


Také domácí výroba, ale tohle už je jiná liga/

Na stojatých a pomalu tekoucích vodách se vyplácí rychlejším pohybem zvednout nástrahu ode dna a pak ji zase nechat klesnout až ke dnu. Vedení nahoru a dolů je někdy mnohem lákavější než prosté tažení. Někteří vláčkaři tvrdí, že klidně nechají třpytku klesnout až na dno a tam ji nechají vteřinku ležet, než ji zase zvednou. Taková technika se používá při vedení gumy na jigové hlavičce. Když s ní ťukáte o dno a zvedá se i nějaký ten obláček kalu, může to být zajímavé, ovšem dno musí být naprosto čisté, jinak se váš trojháček někde zachytí jedna dvě. Abych byl upřímný, do takového extrému to nevedu, i když jsem si i tohle vyzkoušel. Často uplatňuji změnu rytmu ve vedení nástrahy a její klesání a zase zvedání nahoru. Na tlouště platívá občasné mírné zčeření hladiny.


Také pstruzi jdou po rotačkách jako diví, ale jen na začátku sezóny/

Rotačka je nástraha účinná, ale ta kvalitní bohužel už také ne úplně levná. V každém případě má smysl koupit si raději dražší a fungující nástrahu, než nějakou levnou, která se nechce točit, a jediné čeho s ní dosáhnete, je akorát tak zkroucený vlasec.

Na rotačky se dá ulovit každý dravec a na malé velikosti zabere třeba i ostroretka, perlín, parma a i další ryby po ní občas „seknou“. Nejčastěji se na ně loví štiky, okouni, pstruzi, boleni a tloušti. Méně candáti a sumci. Já je mám rád především na okouny, tlouště a občas s nimi proháním boleny. Tato nástraha je vhodná jak pro úplné začátečníky, tak pro ty zkušené a já musím říct, že i když mě rotačky provází několik desetiletí, stále mě něčím překvapují, a to se mi líbí.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (6 reakcí)

Přečteno: 9 691x
Průměrná známka: 1.1