Labské rybaření v červnu

- Milan Tychler

Jakmile se mi naskytne možnost zachytat si na Labi, vždycky ji okamžitě využívám, a tak se stalo, že v půli června stojím na břehu této krásné řeky a těším se jako malý kluk, až si konečně nahodím. Tento úsek je mi celkem známý, protože kousek odtud jsem strávil spousty hodin na závodní bedně při feederových soutěžích. Mám tedy celkem dobrou představu o tom, co mě tu může čekat. Zažil jsem tu dny, kdy se chytala ryba za rybou, i dny, co byly jako ze špatného snu, ve kterém nebyla v řece ani šupina. Labe dovede být neskutečně štědré, ale také neuvěřitelně skoupé. Co mě čeká teď, je ovšem ve hvězdách…


Květ topolu je všude

Tentokrát je to jiné než sedět v řadě s dalšími závodníky. Mohu si vybrat, kam nahodím a kdy. Nemusí mě trápit, jak moc se okolo mě krmí a čím. Místo si mohu vybrat po libosti. Jediné, co mi dělá vrásky na čele, je po vodě jdoucí květ topolu. To nemá rád žádný rybář. Vatička se chytá na vlasec, ten je obalený za pár chvil a proud se pak opírá do vlasce tak, že nemůžete udržet krmítko na místě. A dostat to nadělení dolů, to je na blázinec. Jediné, co pomáhá, je brnkání na napnutý vlasec, pokud je to v menším množství. Když to nejde, musí se celé to nadělení stáhnout až ke krmítku, vlasec se prostě ustřihne, sundá se to dolů a znovu se naváže. Je to šílené, ale nedá se s tím nic dělat. Pokud chcete chytat, musíte se s tím smířit.


Toto je noční můra každého rybáře

Brzy ráno je silná rosa a není to tak zlé. Ulepený květ drží na stromech. Ovšem jakmile uschne a foukne větřík, je z toho rázem pořádná chumelenice a malá feederová očka jen úpí. S místem moc nespekuluji a usazuji se u mostu. Je teplo, ale počasí je dost vrtkavé, a kdyby přišel déšť, mohu se pod most ukrýt. Mohl bych samozřejmě roztáhnout velký deštník, ale já chytání pod ním nemám moc rád. Prostě mi překáží a ztěžuje přesné nahazování, které je tu dost důležité. Toto je velká řeka, a když hodíte krmítko jednou tam a podruhé zase támhle, je to, jako byste do vody nehodili nic. A tady je třeba krmit. Patnáct velkých krmítek na jedno místo minimálně, pak krmítko vyměnit za menší a chytat.

Voda je tak akorát a čtyřicetigramové krmítko celkem snadno udržím ve vzdálenosti dvaceti metrů. To mi vyhovuje. Klidně bych chytal i mnohem blíže u břehu, ale zjistil jsem, že jsou tu kameny, ve kterých bych váznul a trhal. O to věru nestojím. Stačí mi ten zatracený topolový květ. Poctivě nakrmím, červy nešetřím a těším se na první záběr. Zdejší cejni jsou pěkní. Budou už vytření a doufám, že v dobré kondici. Nejsou to žádní velcí bojovníci, znáte cejny, chvilku vzdorují a pak je vytáhnete k hladině a táhnete je jako mokrý hadr. Cejna jen málokdy ztratíte. Ale když musíte používat tenké návazce a natrefíte na skutečně velkého cejna, je to v silně proudící řece skutečně boj až do chvíle, než je ryba v podběráku. A na to se těším.


Labe vydalo i parmu

Začínám s třináctkou návazcem. To na cejny do padesáti centimetrů i na této vodě stačí, a když zabere větší, už to bude zajímavé. Než ale přejdu k něčemu silnějšímu, musím zjistit, jak moc jsou dnes ryby aktivní, a to se silným nářadím moc dobře nejde. Silné vlasce ryby od záběrů odrazují. Jsou dny, kdy tu cejnům nevadí ani dvacítka, ale to musím nejdříve zjistit. Zatím se neděje nic. Párkrát už jsem přehodil a pokaždé musím čistit vlasec. Už jsem nabrnkaný jak kytarista po koncertě a stále jsem o rybu nezavadil. Začínám tušit, že je tu něco špatně a že v nářadí a krmení to nebude. Podle informací z místních zdrojů se stále ještě dotírají kapři, ale i když kapry právě nechytáte, může to být problém. Vytáhnou do nějakého úseku, kde se třou, a spolu s nimi vytáhnou i jiné ryby, které si tam v klidu pochutnávají na jejich jikrách. Když se k tomu přidá květ topolu a proměnlivé počasí (právě začíná trošku kapat), je na problém zaděláno. Ach jo, a já se tolik těšil!


Je tu první cejn

No nic, budu bojovat. Jak? Dá se s tím vůbec něco dělat? Upřímně řečeno, nedá. Jediné, co vám zbývá, je obrnit se trpělivostí a čekat na ojedinělé záběry, protože nikdy neodjedou úplně všechny ryby. Nějaké zůstanou, no a ty teď budou mým cílem. Musím zužitkovat všechny záběry, které přijdou, jestli tedy nějaké vůbec přijdou. Nebude to snadné, to je jisté. Není právě snadné udržet pozornost při hlídání nehybné špičky a ryby, jako by to věděly, zabírají právě ve chvíli, kdy nedáváte pozor. Zaujalo mě zalovení nějakého drobnějšího dravce kousek od rákosu a ke špičce se vracím, až ve chvíli, kdy se po ohnutí zase vrací do původní polohy. Přesto se ještě pokusím zaseknout - a ryba je tam! Okamžitě ale letí přes brzdu a na prutu ji mám jen pár vteřin. Návazec to nevydržel. Co to bylo? Těžko říct, ale cejn určitě ne. Možná kapr, parma… Nevím.


Pomalu padá tma

Hned měním návazec za silnější a vzhledem k tomu, že ryby skutečně neberou a o cejnech to dnes nebude, jdu hned rovnou do šestnáctky. Když nahodím, masní červi leží na dně Labe jako ve studni. Bude to další dlouhé čekání. …není ale až tak dlouhé, jak jsem si myslel - špička za chvíli poskočí a pořádně se ohne. Záběr jako z učebnice! Ryba startuje z místa směrem ke středu řeky. Bere si z navijáku pár metrů vlasec, ale pak se zastaví. Není tak silná, jak jsem očekával. Nicméně vzdát se opravdu nechce. Pás silných výpadů, dlouhé kroužení pod nohama a teprve po delším přemlouvání se nechá odlepit ode dna. Je to parma. Je neuvěřitelné, jak dovedou tyto ryby vzdorovat. Tato parma má jen něco okolo padesáti centimetrů, ale na prutu budila dojem mnohem větší ryby. Takové jsou parmy…


Červy vystřídají jiné nástrahy

Hned nahazuji, čekám další záběr, ale neděje se nic. Začíná to být docela nudné, a tak se zase vracím ke slabšímu vlasci. Třeba tak docílím alespoň nějakého záběru. Právě projíždí kolem pořádná loď. Zvedá vlny a to tady většinou znamená připravit se na záběr. A skutečně. Loď mizí za mostem a špička se ohýbá. Není to malá ryba, ale není ani taková, aby protočila brzdu navijáku, i když k tomu nemá daleko. Chvilku odolává, ale pak rychle stoupá k hladině. Že by přece jen…? Ano, je to tak, mám prvního cejna. Tento kousek odstartoval hezkou hodinku, kdy cejni brali a k nim se přidala sem tak ještě i menší podoustev. Do oběda to jakž takž šlo, odpoledne bylo vyloženě slabé a před večerem už se připravuji na jiné ryby.

Do vody letí dávka pelet a dva silnější feederové pruty připravuji na kapry. Už nebudu chytat na červy, ale na malé kuličky boilie. Na každém prutu je jiná nástraha, jen velikost mají stejnou – 9 mm. Nahazuji, špičky zvedám pořádně vzhůru, aby byly proti tmavnoucí obloze dobře vidět, a pohodlně se usazuji do křesílka. Byl to hodně dlouhý den, ale jelikož ryby šly, nevadilo mi ani to věčné čištění vlasce.


I noc přinesla pěknou rybu

Tma houstne a špičky už vidím jen tak tak. Ovšem záběr, který přichází na levý prut, se přehlédnout nedá, protože se ohýbá celý prut a brzda okamžitě kvílí. Je tu ta chvíle, na kterou jsem trpělivě čekal. Ryba je plná sil a míří ke středu řeky, kde jí vydatně pomáhá proud. Nevadí, času je dost, a pokud se nic zvláštního nestane, dostanu ji. Nářadí mám tentokrát opravdu silné. Trvá pár minut, než se mi podaří dostat kapra ke břehu. Je to skutečný říční rváč. Pěkně stavěný šupináč s pádlem místo ocasu. Pokládám ho na podložku a musím obdivovat jeho dokonalé šupiny a hezky stavěné tělo. Menší háček vypadne z tlamy skoro sám. Zdá se, že jiné zranění v tlamě nemá a na háčku je poprvé. Pouštím ho a balím. Je čas spát. Zítra je také den a já mám před sebou ještě další dva na Labi. Uvidíme, co mi přinesou. U Labe je každý den jiný…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (3 reakce)

Přečteno: 7 463x
Průměrná známka: 1.19