Na ryby když kvetou topoly?

- Milan Tychler

Dny jsou čím dál teplejší, některé ryby se už vytřely a některé se třou, odkvétají topoly. Chmýří, které roznáší drobná semínka těchto stromů, je všude ve vzduchu a pokrývá hladiny snad všech vod. Alergici kýchají a rybolov v tomto období je peklo. Ryby jednak moc nejdou a také neustálé čištění vlasců dovede jednoho přivést do blázince. Toto chmýří má na svědomí nejednu feederovou špičku.

Kapři i amuři se ukazují na hladině a také v těsné blízkosti břehů. Jejich aktivita je celkem zřejmá, ovšem dostat je na háček není tak snadné. Popravdě ani se mi nechce nahazovat do toho bílého pekla a pak pracně čistit vlasec. Proto volím v tyto dny trošku jinou taktiku, která ostatně funguje po většinu roku.


Tohle chmýří dovede pozlobit

Sedím u menšího rybníčka schovaného mezi vysokými stromy a to bílé nadělení je všude kolem. Chvílemi mi připadá, že sněží. Raději bych byl na řece, ale tam je to teď ještě horší. Bílé chmýří obalí vlasec rychlostí blesku, špička se začne ohýbat a krmítko cestuje po dně. Dokud to nadělení nespláchne nějaký silnější déšť, nemá cenu tam chodit. Pár dnů to potrvá. Tady na rybníce vypadá hladina také jako na husí farmě, ale není to tak zlé jako na řece. Navíc jsou tu ryby už vytřené a aktivnější. Vidím pěkné amury, jak pomaloučku projíždí těsně pod hladinou, a kapři dělají totéž. Když se vyhodí nad hladinu nějaká ryba, je to vždycky blízko břehu, a proto je mé rozhodnutí pro dnešní den rychlé a jasné – nakrmím prostě kousíček od břehu a zabiju tím dvě mouchy jednou ranou. Vyhnu se nepříjemnému bílému nadělení a ještě budu chytat tam, kde se ryby skutečně zdržují.


Malá očka nemají šanci

Nacházím si místo, kde je trošku vyšší břeh a kde mohu sedět tak, že nebudu rušit ryby. To je velmi důležité, protože když budu hlučný, je má strategie už od počátku odsouzená k neúspěchu. Dovedu se chovat tiše, ale nechci nic podcenit, a když je tu vhodné místo, je třeba ho využít. Hloubka tu není nijak velká, asi jen tři čtvrtě metru, ale to úplně stačí. Všechny ryby jsou tak jako tak na mělčinách. Beru kbelík, ve kterém mám levné a poměrně rychle se rozpouštějící pelety, a lopatkou prokrmuji malé místo úplně pod břehem. Dvě lopatky bohatě stačí. Nebudu vytvářet nijak velké krmné místo a také už nebudu dokrmovat. Nechci sem zbytečně lákat drobnější ryby. Pelety, které se rychle rozpustí, vytvoří jen místo, které má upozornit na mé nástrahy. Přestože není velké, budou mé nástrahy díky krátké vzdálenosti umístěné naprosto přesně. V podstatě je mohu na místo položit.

Pak si připravím dva lehoučké kaprové proutky. Mohl by to být i feederový prut, ale ty pro dnešek zůstaly doma. Nebyl jsem si úplně jistý tím, jak to bude u vody vypadat, a v tomto období se větší očka jednoznačně hodí, takže lehoučký proutek na kapry bude naprosto v pořádku. Ani s koncovou sestavou si hlavu nijak nelámu. Uvazuji klasickou průběžku s návazcem dlouhým 25 cm. Je to kombinace tvrdého těžkého fluorokarbonu a měkké šňůrky. Chci, aby návazec ležel na dně a jen krátký kousek s háčkem a nástrahou, která bude neutrálně vyvážená, byl volný. Je tu dost sedimentu. U břehu to není tak hrozné, ale kdybych použil těžkou nástrahu, zapadla by do něj.


Nakrmím malými peletami

Jako nástrahu použiji malou dambellsku kombinovanou s plovoucím fluorescentním boiliem. Obě nástrahy seříznu tak, aby na sebe hezky sedly, a v takovém poměru, aby to bylo v podstatě na panáčka. Je to taková ta klasika, jakou často používá spousta rybářů. Pro dnešek se mi skutečně hodí, protože potřebuji spíše menší, ale zajímavou a lehčí nástrahu, kterou budou ryby ochotné v blízkosti břehu přijmout. Když lovím u břehu, mám lepší zkušenosti spíše s menšími než s velkými nástrahami. Možná je to tím, že u břehu jsou ryby opatrnější a raději vezmou něco drobnějšího než velkou nástrahu.

Když chytám na tyto nástrahy a na dva pruty, volím obvykle dvě rozdílné nástrahy a také dva rozdílné způsoby nastražení, ale dnes své volbě věřím. Kombinace vůně silně připomínající maggi a olihně už mi přinesla spoustu ryb. Používám poměrně malý, ale silný háček velikosti 8, a abych se vyhnul záběrům malých ryb, nechávám vlasový přívěs trošku delší. Nástrahu i s háčkem tak může kompletně nasát jen větší ryba. Samozřejmě nemám v úmyslu lovit žádná monstra, ale chci se vyhnout záběrům podměrečných ryb. Ono to úplně nejde, ale něco málo se pro to udělat dá.


Pelety padají kousek od břehu

Pokládám sestavy na zakrmené místo a pruty umisťuji do vidliček tak, aby byly špičky nahoře. Jde o to, aby bylo ve vodě co nejméně vlasce, který by mohl ryby vystrašit. Chytám tak vlastně pod špičkami prutů. Vlasec opatrně napnu a povolím brzdy. Bez signalizátorů se docela dobře obejdu.

Klidně se usazuji a sleduji, co se děje okolo. Trošičku se zvedl větřík, chmýří poletuje a cestuje po hladině. Tam, kde ho vítr nafoukal víc, tvoří na hladině u břehů souvislou vrstvu. Mám dobrý výhled na celou plochu, ale jakmile začalo foukat, ryby z hladiny zmizely, a když teď někde vyskočí, je to na opačné straně rybníka mezi spoustou utopených větví u spadlých stromů. Nevím nevím, jestli se dočkám záběru. Nechci být skeptik, ovšem jak jsem řekl, toto období je naprosto nevyzpytatelné. Může přinést krásné ryby, ale i velké zklamání.


Zkusím osvědčenou kombinaci

Vítr se otočil a začalo mi foukat trošku do zad. To není moc dobré. Ryby mohou vítr následovat, protože více potravy najdou na návětrné straně. Dívám se na své vlasce, jak mizí pod hladinou, a zdá se mi, že ten blíže ke břehu se maličko pohnul. Pak se hladina trošičku vydula - to jak se pod ní otočila nějaká ryba. Dobré - co říkám dobré - vynikající znamení!

Sled následujících událostí je překotný. Špička prutu se prostě ohne, pod břehem zavaří voda a vlasec z cívky jen sviští. Ryba peláší od břehu. Nechám ji, ať jede, a brzdím jen pozvolna. Pak ji stáčím ke břehu a trochu si popojdu doleva. Netrvá dlouho a pěkný lysec je v podběráku. Z předešlého tření je trochu potlučený, ale jinak pěkná ryba. Šoupnu ho zpátky do vody a na krmené místo přihodím lopatku pelet.


A je to tady!

Na další záběr čekám dvě hodiny. Několikrát jsem zaznamenal pohyb vlasce a jednou pořádné škubnutí, ryba se ale nezasekla. Pak přišel stejný záběr jako u předešlé zdolané ryby a tentokrát to byl pro změnu krásný zlatý a dlouhý šupináč. Větřík ještě zesílil a to byl konec. Až do oběda se nedělo vůbec nic, takže jsem se sbalil, že to večer vyzkouším na protější straně.

Doma obvolávám kamarády. Informace jsou následující: na řece nic, jen otravná vata, a na pískovně také žádná sláva. Ryby jsou na hladině a prostě neberou. Měl jsem tedy štěstí. Dvě pěkné ryby za dopoledne, to není až tak špatné.


Je ještě potlučený z nedávného tření

Toto období přichází každý rok a většina rybářů ho nepovažuje právě za šťastné. Já si ale nemyslím, že je beznadějné, jen je náročnější na správně zvolené místo a způsob lovu. Tvrdošíjné vysedávání na jednom místě a stále stejné způsoby mnoho ryb nikdy nepřinesou. Jsou-li ryby u břehu a pod hladinou, je přece nesmysl nabízet jim nástrahy ve čtyřech metrech. Jenže zvyk je železná košile a zlozvyk ještě železnější. Vždycky je však možné to změnit.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 10 264x
Průměrná známka: 1.18