A máme tady druhý svátek rybářský...

- Milan Tychler

Druhým rybářským svátkem po zahájení pstruhové sezóny je zahájení lovu dravců na vodách mimopstruhových. Žádný vláčkař, který nevlastní pstruhovou povolenku, a jsou jich spousty, nemůže dospat.

Téměř půlroční půst je nekonečný hlavně pro ty, kdo nechytají jiným způsobem než přívlačí. My, co vládneme plavanou a feederem, jsme na tom podstatně lépe. Ovšem těšíme se stejně jako všichni ostatní, protože přívlač je prostě přívlač, a i když může být plavaná i feeder hodně aktivní, vláčka to prostě není. Člověk nemá ten kontakt s nástrahou, nezažije ten úder do prutu, který je cítit až do morku kostí. Plotice nejsou štiky, cejni nejsou candáti a kapři nejsou sumci. Je to zkrátka jiné a nikdy to nezevšední.


Celkem nezajímavé místo

Než to všechno vypukne, je nutné oběhnout všechny obchody a poshánět, co chybí. Zejména jigových hlaviček není nikdy dost, ale musíme doplnit i gumy, wobblery a další nástrahy, stejně tak jako lanka, obratlíky, karabinky a další drobnosti. Nic se nesmí podcenit.

Přiznám se, že jsem v minulých letech v den zahájené docela trpěl a moc se mi mezi ty davy k vodě nechtělo. Ráno jsem šel k vodě, ale třeba na kapry nebo na tlouště s třešněmi, a vláčák jsem bral do ruky až odpoledne. Když se pak k vodě dostali ti, kdo už přišli z práce, opět jsem vyklízel pole. Nemám ten rozruch moc rád, a hlavně mi krvácí srdce, když někteří kolegové cpou do vezírků štičky, co mají dvaapadesát centimetrů. Já si všechno vynahradím až později. Nic mi neuteče.

Jenže něco se stalo a já v tomto směru zase chytil druhý dech a daří se mi ty davy pouštět z hlavy, takže se hrnu k vodě také. To se ví, že se ráno neřítím k jezu, kde se tísní spousta lidí, ale už mám dopředu vytipovaných pár zajímavých míst, o kterých vím téměř jistě, že tam nikdo nebude, a tam si to užiju.


Má oblíbená nástraha na štiky

Tato místa nevypadají na první pohled nijak slibně, nejsou tam vyšlapaná místečka a ani na hladině se neobjevuje nic, co by lákalo k nahození. Já však mám dobře zmapované dno a vím, že tu šance je. A možná i větší než na těch frekventovaných místech, kde je teď hlava na hlavě. Někdo by má místa nejspíše označil jako problematická, protože na dně je tu obvykle nějaká vázka, ale právě tato místa mají dravci rádi. A pokud mají klid, jednoduše se na takových místech drží. Samozřejmě, že zde přijdu o nějakou tu nástrahu, ale s tím se počítá…

Velká voda přinesla bůhví odkud velký těžký pařez a zaklínila ho kousek od břehu mezi obnažené kořeny staré vrby. Na břehu po ní zbyl jen velký pařez, který už zase obrůstá, ale jak to vypadá ve vodě pod břehem, to ví jen málokdo. Jednou ročně se dělá na řece srážka, aby se vyčistily česlice na vodní elektrárně. To je pak hladina na minimu a každý se může podívat, jak to kde na dně vypadá. Ovšem jsou místa, kam se nikomu pro velké kopřivy a vrbové houští nechce, a tak zůstávají některá zajímavá místa přece jen utajená.


Kousek hodný navrácení do vody

Když se hladina zvedne na normál, nic nenaznačuje, co se pod hladinou skrývá. Spousta utrhaných nástrah a háčků sice říká, že je ve vodě vázka, ale jaká a jak je velká, to většina rybářů neřeší. Raději se takovému místu prostě vyhnou a je to. Nikdo nemá chuť věšet své korunky na nějakou větev pod vodou, zvláště když zde kvůli poměrně velké hloubce v podstatě není žádná možnost nástrahu pak vyprostit. Já už se také poučil a neházím naslepo. Místo nástrahy připevním na karabinku nejdříve olověnou kapku a ujistím se, kde přesně překážka je a kam až zasahuje. Nikdy totiž nevíte, jestli proud nepřitlačil k překážce ještě nějakou jinou větev, která vás může pořádně zaskočit.

Konečně je tu ten den a já jsem u vody. Prohazuji okolí překážky a pomalu tahám olověnou kapku k sobě. Zdá se, že je všechno tak, jak to znám. Pohledem na protější břeh si určím linii, za kterou nesmím nahodit, abych zbytečně neztrácel nástrahy, a dávám se do toho. Nejprve vyzkouším, jestli se mi tu neusídlila nějaká štička.

Na jigovou hlavu napichuji svou oblíbenou gumu představující žábu. Prověřuji nejdříve místa hned u břehu, než nahodím kousek dál do prohlubně za pařez. Škubavými pohyby vedu žabku k sobě. Je to dobrý pocit zase si nahodit a vláčet! Už ji mám téměř pod hladinou, když ucítím jemné klepnutí a za nástrahou se objevuje docela slušný vír. Nějaký dravec nástrahu sledoval, ale v mělké vodě u břehu už nedotáhl útok do konce. Na první nahození to vůbec není špatné.


Dobré místo, ale se spoustou vázek

Nahazuji znovu, tentokrát o kousíček dál a vedu nástrahu o poznání pomaleji. Škubnu, nechám žabku chvilečku klesat na napnuté šňůře a zase škubnu. Je to, jako když se opravdová žába zvedne ze dna a plave ke břehu. V půli cesty mám pěkný záběr a ryba si bere vlasec z navijáku. Paráda! Co víc si můžete ráno o zahájené přát?! Ryba bojuje hezky čiperně. To se mi líbí. Je to štika a předvedla se v plné kráse při parádním výskoku. Trošku mi tím zahrála na nervy, protože používám háčky bez protihrotu a tohle je vždycky nebezpečná situace. Všechno dobře dopadá a za chvíli mám krásně vybarvenou štiku v prostorném podběráku. Je to skutečný tygr našich vod. Dokonalá kamufláž, zuby jako břitvy. Dlouho ji na břehu nezdržím. Nástraha jí vypadla z tlamy sama, a tak štiku rychle pouštím. Doufám, že bude mít štěstí, letošní rok přežije a na jaře opět dostane možnost se vytřít.

Slušný začátek sezóny, ale co dál? Bude tu ještě něco? Štiky okolo sebe jiné dravce moc nestrpí a nevěřím moc ani tomu, že by tu byla ještě jedna štika. Místa je tu sice dost, ale nevím nevím… Jediný způsob jak to zjistit je znovu nahodit. Stalo se mi před mnoha lety, že jsem na podobném místě chytil na pár hodů štiku dlouhou jedenadevadesát centimetrů a vzápětí pěknou osmdesátku. To byl hodně výjimečný den.

No, zdá se, že dnes to tak nebude. Když jsem hodinu bez záběru, je načase změnit místo. Přejíždím o pár kilometrů dál, k výtoku z čističky. Doufám, že tam nikdo nebude. Je to dobré místo, ale nesmírný žrout jakýchkoli nástrah. Všude jsou tu kameny a mezi nimi bezpočet utrhaných vlasců a nástrah. Spousta lidí to tu zkouší, ale brzy to vzdají.


Pokud s větší gumou

Já vždycky chytám buď pod, nebo nad tímto místem. Už jsem tu dostal pár pěkných štik, ale i sumce, candáty a pár hodně slušných okounů. Okolo se vždycky potuluje i nějaký pěknější bolen, protože tohle místo láká spousty drobných rybek. Stačí jen vzít jemnou udičku se splávkem, na háček dát masného červa a hned se na něm třepotá ouklej nebo hrouzek, pokud chytáte u dna. Dravci tu jsou. Mají tu dostatek potravy a překážky pod hladinou jim nevadí. Naopak. Často jsou jejich spásou.

Vyšlapané místo přímo u výtoku není pro mě. Proderu se vrbičkami, udělám okolo sebe alespoň trošku místa, abych mohl nahodit, a posílám větší světlou gumu k protějšímu břehu. Cítím, jak drncá o dno. Je tu všude písek, ale u břehu si musím dát pozor na kameny. Vějířovitě prohazuji řeku zleva doprava a pomalu se blížím k výpusti, kde si musím dát velký pozor a hlavně nesmím spustit nástrahu příliš hluboko. To by byl její konec. Čtyři hody se mi povedly a při pátém visím. Ale ne, nevisím - to je záběr! Nad kameny sebrala nástrahu nějaká ryba a zdá se, že to nebude žádný drobeček. Musím se do proutku pěkně opřít a v tu chvíli cítím zcela jasné údery do šňůry - je to sumec.


Úspěšná nástraha

Chvíli to trvá, ale nakonec mám pěkného vousáče v podběráku. Klasický metrový kousek, jakých se tu objevuje čím dál víc. Tak ten už do vody nepůjde. Bude jednou z mála ryb, které si letos od této řeky odnesu. Pro dnešek je s rybařením konec a já mohu říct, že jsem si to krásně užil. Lovit dravce není žádný med. Je jich jako šafránu, ale dnes jsem měl hodně dobrý den a na tuhle zahájenou si určitě ještě po letech vzpomenu.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 5 949x
Průměrná známka: 1.19