Klasikou nic nezkazíš

- Milan Tychler

Od doby, kdy jsem poprvé nastražil své boilie mimo háček, už uběhlo neskutečné množství času a mnohé se změnilo. Vzpomínám, jak nedůvěřivý jsem k této věci byl, ale hlavně hodně zvědavý, jestli to skutečně funguje. A ono to fungovalo! A umístění mnoha nástrah je dnes naprosto běžnou věcí. Vzpomínám si na jednu úsměvnou příhodu z té doby, kdy sehnat nastražovací jehlu nebo kousek pletené šňůrky byl docela problém…

Protože jsem nikde nesehnal navlékací jehlu na nástrahy, kterou si dnes můžete koupit v mnoha variantách od mnoha výrobců v jednom obchodě, používal jsem zcela obyčejnou velkou jehlu s propilovaným ouškem. Ovšem nebyl bych to já, abych se nesnažil si věci nějak usnadnit, proto jsem vymyslel toto – můj vlasový přívěs nebyl ukončený normální smyčkou, do které se vkládá zarážka, nýbrž maličkým háčkem. A na ten háček jsem nastražil zrníčko kukuřice. Háček byl celý schovaný v zrnku. Říkal jsem si, že přece musí být úplně jedno, jakým způsobem je nástraha pod háčkem připevněná. Kapr by to měl nasát celé. Navíc to bylo velmi jednoduché a nepotřeboval jsem žádnou jehlu ani zarážku. Svým způsobem to bylo ještě jednodušší než dnešní oblíbená nekonečná zarážka.


Tak toto byla veliká novinka

No a pak si, celý spokojený s tím, co jsem vymyslel, nahazuji dva pruty kousek od břehu pod převislé větve vrbového keře, kde jsem kukuřicí už pár dnů krmil. Netrvá dlouho a jedna z cívek navijáku se dává do pohybu. Navijáky typu baitrunner k nám tehdy ještě nedorazily, a tak jsem si musel vystačit s povolenou cívkou a molitanovou brzdou v očku prutu tak, jak jsem to vyčetl z knihy o lovu kaprů, kterou napsal Andy Little. Popadnu prut, přidržím cívku, maličko přiseknu a hned dotahuji brzdu, abych mohl začít rybu zdolávat. Zdá se, že je všechno v naprostém pořádku a že můj systém skvěle funguje.

Spokojený sám se sebou vodím rybu, která podle všeho není úplně malá. Kapr se rozjíždí podél břehu a mně se ho daří zastavit jen se štěstím před dalším křovím. Naštěstí vlasec na vrbě tak snadno neuvázne. Konečně mám rybu pod nohama. Připravuji si podběrák s tím, že jakmile bude kapr nad ním, rychle ho zvednu. Klapne to na jedničku, ale velké překvapení mě čeká ve chvíli, kdy chci kapra zbavit háčku. Háček totiž vůbec není zaseklý v kapří tlamě. Kapr visí na tom maličkém háčku, na kterém byla nastražená kukuřice. Má ho zaseknutý přesně tam, kde mu z tlamy vyrůstá vousek…


Takto jsem to měl vymyšlené

Byl div, že ten maličký háček při takovém způsobu zdolávání vydržel, anebo že se z kapří tlamy nevytrhl. Používal jsem tento způsob ještě nějaký čas, ale nechal jsem toho z několika důvodů. Několik ryb jsem rychle po sobě ztratil, a i když jsem nemohl jednoznačně říct, že by to bylo tím, že se zase zasekly na ten malý háček, přestal jsem mu věřit. Hlavně jsem ale začal používat větší nástrahy, protože jedno zrnko kukuřice až příliš často popotahovaly malé ryby.

V současné době není třeba nic vymýšlet, jelikož si jehel a dalších všemožných pomůcek a drobností na „dokonalé“ nastražení mimo háček můžete koupit v obchodě, kolik chcete. Nekonečné zarážky, nastražovací trny kovové i plastové, rovnátka, zarážky, malé obratlíky, plastické olovo a já nevím co všechno je neustále k dispozici a rybáři si hrají. Vymýšlí stále nové a nové způsoby nastražení snad ani ne kvůli tomu, že by staré způsoby nefungovaly, ale jen tak pro zábavu. Někteří ale prostě hledají ten nejdokonalejší a nejspolehlivější způsob, aby se každá každá ryba, která vezme do tlamy nástrahu, zasekla.

Nejsem jiný, ale zkouším všechno možné hlavně z toho důvodu, že se při dlouhém čekání na kapří záběr občas nudím. Čím delší je čekání, tím usilovněji se těmito věci zabývám, i když vím, že když kapři neberou, žádnými kouzly s kouskem vlasce, šňůrky, háčku a dalšími drobnostmi si asi nijak výrazně nepomůžu. Přesto, zkusit se to prostě musí. A tak vážu, zkouším a doufám…


Dnes můžete mít jehel a všeho ostatního, kolik chcete

Ten den byl po delší době opět hezký. Po skoro týdenní absenci sluníčka na obloze i jen pár zlatých a hřejivých paprsků rozhodně potěší. Rozkládám se u malého rybníka a doufám v nějakého lepšího kapra. Už delší dobu jsem se věnoval cejnům, tloušťům a další drobotině, což je sice zábava, ale větší ryba je prostě větší ryba. Jen velká ryba na prutu dokáže vehnat do žil více adrenalinu a rozbušit srdce a to je čas od času zapotřebí, protože právě to je opravdové koření rybářského života.

Jenže kaprům se moc nechce. Nějak stávkují, a i když vymýšlím kdejaké kejkle a za dopoledne vystřídám několik nejosvědčenějších koncových montáží, neděje se nic. Aktivita ryb je prakticky nulová. Žádný výskok nad hladinu, žádné šplouchnutí pod břehem, a dokonce ani žádné bublinky. No co, i takové dny jsou. Ale do večera je ještě daleko a naděje přece umírá jako poslední.

Jak čas plyne, jsem stále skeptičtější, a jak to tak vypadá, dnes odtáhnu od vody s dlouhým nosem. Už jsem vyzkoušel nástrahy plovoucí i neutrální, teď mám nastražené panáčky a zatím neuspěl ani chytlavý „Ronnie rig“. Někdo by si mohl říct, že by to chtělo více trpělivosti a nechat nástrahy prostě jen déle ležet na místě. Toto je však opravdu jen malá voda, chytám tu už dlouho a dobře vím, že tady si nic nevysedím. Tady se prostě musí něco vymyslet. Jenže co?


Tohle je klasika

Už se pomalu začínám smiřovat s tím, že si dnes na rybu prostě nesáhnu, a tak stahuji jeden prut a předělávám velmi rafinovanou koncovou sestavu na docela obyčejnou, tak jak jsme to dělávali kdysi. Prostě jen docela obyčejný návazec ze silnějšího fluorokarbonu a vlasový přívěs s očkem. Mám v plánu jít brzy ráno k řece a tam mi prostě tato jednoduchost stále bezvadně funguje. Navíc potřebuji z důvodu mnoha vázek sestavu jednoduchou, pevnou a takovou, jaké se ryba dovede při případném utržení snadno zbavit. Budu to mít připravené i na zítra.

Jeden prut už mám převázaný, a protože mám ještě zhruba dvě hodinky času, nastražím ho a nahodím na zakrmené místo. Totéž udělám za chvíli i s prutem druhým. Ještě chvíli posedím a pak začínám pomalu uklízet a balit své věci. Je neuvěřitelné, kolik krámů s sebou člověk k vodě tahá. Kvůli svému pohodlí se pak nadře jako mezek! Mám uklizeno a poslední půlhodinku mohu mít vlasce ve vodě. Musím přiznat, že dnešní den pro mě byl opravdu peklo. Už hodně dlouho jsem takto nedopadl. Vlastně si ani nevzpomínám, kdy to bylo naposled. Vždycky se alespoň něco menšího chytí. Z trudných myšlenek mě náhle vytrhne razantní jízda. Tak nakonec přece! Dost se mi v tu chvíli uleví, protože i kdybych nakrásně o tuto rybu přišel, mohu říct, že jsem nezůstal bez záběru. To bych nesl skutečně dost těžce. To je prostě moje hloupá vlastnost a už od dětství jsem musel nad rybami zkrátka vyhrávat. Především toto byl a je ten motor, který mě pohání vpřed.Teď mám rybu na prutu a hlavou se mi honí všelijaké myšlenky. Proč tato ryba vzala právě teď tuto nástrahu? Je to jen náhoda, nebo v tom sehrála nějakou roli má koncová sestava? Vzal kapr tohle těžké rozpustné boilie, protože se mu líbilo, nebo by vzal i plovku, kdyby tam byla? A nebo prostě teď přišla jejich hodinka, kdy začali žrát?


Klasikou se nic nekazí

Na tyto otázky odpověď rozhodně nikdy nedostanu, ale vím naprosto přesně jedno – klasika nikdy nezklame! Většinou se dají chytat kapři úplně všude stále velmi jednoduchým způsobem, a když neberou, tak prostě neberou a koncová sestava to jen málokdy vyřeší. Jsou rybáři, kteří tvrdí, že ano. Já si v této věci až tak jistý nejsem. A přestože chytám kapry už skoro padesát let, jsem přesvědčený o tom, že mnoho se jich uloví jen čirou náhodou…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (24 reakcí)

Přečteno: 14 409x
Průměrná známka: 1.17