Lov dravých ryb

- Pavel Straka

V dnešní hektické době plné stresu jsem se odhodlal napsat těchto pár řádků - článek je zaměřený na lov dravých ryb. Metody, které zde v krátkosti popíši, jsou výsledkem mých vlastních zkušeností. Možná toto mé povídání ty z vás, kdo jsou nuceni sedět doma, aspoň trošičku potěší. A také doufám, že jakmile přeletí momentální virový sajrajt naši krásnou planetou, budou tyto řádky pro některé z  vás u vody přínosem…



Je o mně všeobecně známo, že nejsem žádné přetrhdílo. To se odráží také v  tom, jaké metody lovu používám. V dnešní době, kdy je velmi populární přívlač, musím ohledně svých úlovků přiznat, že podíl dravých ryb, které jsem vyvláčel mimo přehradu Meqinenza na řece Ebro, je zanedbatelný. Důvod je prostý - nemám trpělivost ani vůli celý den bičovat vodu různými nástrahami. Velmi často to přináší minimum záběrů a zdolaných ryb v  poměru k  vynaloženému úsilí. Je samozřejmě pravda, že jednou z  možností, proč přívlači v ČR neholduji, je to, že to prostě neumím. Jen mi přijde divné, že ve Španělsku mi candáti, okouni i sumci umělé nástrahy atakují, a v Čechách mi je ingorují… Nechci tím říct, že si rád nezahážu. Jezdím i v Čechách po různých vodách, hlavně přehradách, cíleně lovit na přívlač. Jen množství času, který strávím na vláčce při lovu dravých ryb, je zanedbatelné.

Nyní tedy pár řádků - pro někoho i možná pár tipů - k tomu, jakým metodám dávám přednost při lovu štiky obecné. Ačkoli, jak jsem už zmínil, nejsem zrovna workaholik, nedělá mi problém kolem vody našlapat často i několik kilometrů, než si sednu na bobek a nahodím pruty. Kde je to možné, volím raději hůře dostupná místa, kde je rybářský tlak minimální a kde se tudíž vyskytuje větší množství bílé ryby a tedy i více štik. Nosím s  sebou v batohu vždy také mačetu na vysekání cestičky a lovného místa. Ne že bych na cestě k vodě kácel stromy, ale v kopřivách se chodí a sedí velmi nepohodlně.

V čem tedy spočívá můj hlavní trik jak dosáhnout záběru a pěkné fotky? Je to jednoduché. Vždy s  sebou k vodě nosím velké množství suchého pečiva, stačí i chleba, a také nějaké feedrové krmení nebo strouhanku. Napřed si rozmočím tvrdé pečivo, a když je pěkně rozmočené, vymačkám z  něj větší část vody. Potom pečivo smíchám se směsí nebo strouhankou a vytvořím krmné koule. Čím je jich více, tím lépe.



K  lovu štik používám dvě metody. Když lovím na živou rybku a místo lovu to umožňuje, využívám feedrový prut v délce 3,90  m s vrhací zátěží 50-190  g. Vidličky pak zapíchnu co nejvíce na kraj břehu, jak to jde, a rybku nastražím jen pod špičku prutu. Hloubku (ponor) volím podle místa lovu a čistoty vody. Následně do místa, kde mám rybku nastraženou, začnu házet větší množství krmení. Ve chvíli, kdy mám místo zaplavené bílou rybou, je už jen otázkou času, kdy štiky dorazí k prostřenému stolu. Vždy nahazuji do krmných míst také jeden prut na dno s mrtvou rybkou, kterou vždy stáhnu napůl z  kůže a vycpu polystyrénem tak, aby neležela úplně na dně. Velmi důležité je nelovit ve vodě kalné jako kafe. Je také jasné, že když zvolím revír, kde ve vodě nejsou žádné ryby, moc toho asi nechytím. Když mám však možnost lovit tam, kde se štiky vyskytují, věřte mi, že tato metoda funguje na výbornou. Hejna krmících se rybiček a jejich vibrace ve vodě nalákají štiky k vaší předložené nástraze.



Když lovím candáta obecného, zaměřuji se během dne na lov na řekách. Tato naše krásná a k  jídlu skvělá sladkovodní ryba se v  řekách vyskytuje v  průběhu dne v místech, kde je velké množství překážek. Napadané stromy jsou ideální volbou k lovu. Já si pak mezi vázkami vybírám místečko klidně o velikosti dva metry na metr, kde nahodím na dno mrtvou napůl staženou rybku. Nejraději používám ouklej, plotičku nebo perlínka. Když přijde záběr, zasekávám ve chvíli, kdy candát ujede s nástrahou maximálně metr. Ve večerních hodinách vyhledávam pískové pláže jak na stojatých, tak i na tekoucích vodách. Na řekách mám nejraději pískové ostrůvky, přičemž lovím přímo z  nich. Když to jde, přemístím se na ně tak, že na místo přebrodím nebo přejedu loďkou. Na pískových plážích volím raději živou nástrahu, a to ouklejku, kterou napíchnu za hřbet směrem co nejvíce k ocasní ploutvičce. Je to proto, aby se ouklejka co nejvíce zvedala ode dna a vydávala tak vibrace. Candát ji pak v noci lépe najde. Nenahazuji nikdy do hloubky. Volím místa od půl metru do metru. Na plážích se candáti při lovu ouklejek krásně prozradí specifickým cvaknutím. Zvuk lovícího candáta je od zálovu bolena nebo od puknutí od sumce lehce rozpoznatelný.



Při lovu sumce během dne lovím také ve vázkách. V posledních letech se zaměřuji převážně na tekoucí vody. Jako nástrahu volím nejraději chomáč rousnic. Když dojde k tomu, že mi rousnice během dne strhávají z háčku jiné ryby, nastražím raději na jednohák tři až čtyři ouklejky. Ty napichuji před ocasní ploutev. Nemusíte mít strach, ouklejky tím neusmrtíte. Šňůry používám o nosnosti kolem 40-50  kg s  úzkým průměrem a pruty pak s vrhací zátěží kolem 200  g. Ve večerních hodinách přecházím od dřev (vázek) na volnou vodu. V letních měsících preferuji silně proudná místa - jezy a podobně. V  takových místech mají rybky v  době horka více kyslíku a sumci se do nich rádi stahují. Lovím na místech, kde je hloubka od půl metru do metru a půl. Když je kyslíku ve vodě dostatek, vyhledávám táhlá místa, zatáčky v toku a vracáky s větší hloubkou. V noci se mi nestává moc často, že by na rousnice zaútočila jiná ryba než sumec. Pokud přece jen ano, volím opět jako nástrahu tři nebo čtyři ouklejky. Možná se vám zdá, že tyto metody jsou podezřele jednoduché. Jak ale víme, v  jednoduchosti je krása. :) Protože lovím převážně pod nohama, nikdy při lovu sumců nezapínám bílé světlo na čelovce. Využívám červené, které sumce neplaší. Je také velmi důležité dávat si pozor na hluk. Candátům svícení a rachot, pokud netrvají dlouho, vcelku nevadí, ale sumci jsou mršky mazané a lehce se vyplaší. Často, když zdolám větší rybu a musím použít bílé světlo, měním pak raději lovné místo.



Poznatky, které jsem zde pro vás zveřejnil, jsem získal na základě vlastních zkušeností. Věřím, že hodně z vás má jiné zkušenosti. Můžete se mnou nesouhlasit, protože vaše místa a metody lovu jsou odlišné, a tudíž také vaše poznatky jiné. Jen poprosím, nevyvolávejte žádné zbytečné šarvátky v komentářích. Dnes na to není, a vlastně ani nikdy nebyla, ta správná doba. Jsme tady proto, abychom si navzájem poradili, jak a na co můžeme rybku ulovit, a ne proto, aby si jeden na druhém honil triko.

Mé jméno je Pavel Straka (Strakoš). Bydlím na severní Moravě ve městě Šumperk. …díra světa v  podhůří Jeseníků. Za rybami jsem doteď ročně najezdil desítky tisíc kilometrů. V místě mého bydliště jsou vody bez ryb, bohužel. Pstruhovky vydrancovaly vydry, které tam vysadili ochranáři. Na mimopstruhových svazových vodách, kterých je v  mém okolí zoufale málo, je dravců minimum. Vím, že MRK je plný rybářských znalců a odborníků. Nijak nezpochybňuji ničí zkušenosti a znalosti. Jestli má někdo jiné postřehy, má úplně stejnou možnost jako já napsat článek, poslat ho redakci a určitě tím čtenáře, včetně mě, velmi potěší.



Kolegové rybaříci, věřím, že se vše v dobré obrátí, koronavirus se přežene a my se potkáme bez roušek a s úsměvem u vody…

Autor: Pavel Straka - ®

Diskuse k článku (54 reakcí)

Přečteno: 15 119x
Průměrná známka: 1.2