Těžká, lehká, hrubá, jemná, tmavá, světlá...

- Milan Tychler

Vídám spoustu rybářů, kteří denně přehrabují v obchodech s rybářskými potřebami sáčky s vnadicími směsmi, a je na nich vidět, jak jsou při tom bezradní a nerozhodní. Jiní jdou bez váhání k výrobku, který prostě uchopí, pokračují k pokladně, k tomu přiberou pár drobností a neřeší vůbec nic. Koukají, aby už byli pryč, a nejlépe někde u vody. U nich přímo cítíte tu jistotu a zkušenost, kterou se zvoleným zbožím mají. A já také vím, jak dlouhá byla jejich cesta k nabyté jistotě…

Kdysi jsme si vyráběli vnadicí směsi sami, ale to už je dávná minulost. Zpočátku mě to bavilo, ale když jsem chystal směsi víc, třeba na závody, už to tak zábavné nebylo. Mělo to však jedno velké pozitivum – člověk získal obrovskou zkušenost díky tomu, že přesně věděl, z čeho se jeho směs skládá, a na vlastní oči se pak mohl přesvědčit, jak se chová v reálu. Snadno jsem tak mohl poměrem míchaných surovin připravit směs vhodnou třeba na vodu stojatou nebo do tekoucí vody. Základem směsí bývala obyčejná nebo pražená strouhanka, různé šroty a často jen máčený starý chléb. A i tyto směsi krásně fungovaly a ve vodě hezky pracovaly.


Základ často tvořil máčený chléb

V tu dobu jsem si vyráběl vnadicí směsi pro lov na plavanou. S krmítkem se lovili jen kapři, a to téměř výhradně ve stojatých vodách. O feederových krmítcích a prutech se tu nevědělo zhola nic. To přišlo až mnohem později a v době, kdy už se regály s vnadicími směsmi jen prohýbaly. My starší jsme prošli dobou, kdy se v obchodě žádná směs koupit nedala, přes období, kdy se objevilo první krmení tuzemské výroby založené na směsi nějakých šrotů a trochy vůně, až po první Sensasku, Mosella a následně pak mnohé další zahraniční a tuzemské výrobky.

Dnes je trh doslova zahlcený krmením a prodají se ho tuny. A prodejci spolu s výrobci, ať už jsou z Maďarska, Polska, Francie, Anglie, či ti naši, si mnou ruce, protože se na tom dá skvěle vydělat. Je to bezproblémové zboží, které nikdo nereklamuje. No a já? Já jsem spokojený také, protože tu „špinavou“ práci za mě udělá někdo jiný a já si přijdu až k tomu hotovému. Nešetří to sice peníze, ale šetří to čas a ten se mnohdy žádnými penězi jednoduše zaplatit nedá. Čas a zdraví je to jediné, co si nikde nekoupíte. Ovšem je tu jedno ale – totiž to, že často jdete úplně do neznáma, a než najdete něco, co vám a podmínkám, ve kterých chytáte, dokonale vyhovuje, musíte projít strastiplnou cestou zkoušení, pokusů, omylů a také to samozřejmě něco stojí.


I doma vyrobené směsi dobře pracují

Když jsem si začínal míchat vlastní směsi, byla to záležitost doslova několika korun, protože spousta surovin se dala sehnat za hubičku. Jenže za dnešní hotové krmení už se musí vydat financí podstatně víc, a i když chcete nebo máte chuť vyrábět si krmení stále sami, musíte chvíli hledat, než narazíte na dobrou cenu surovin. Často pak pro ně musíte někam jet nebo si je nechat poslat, takže to zase něco stojí. Jsou rybáři, kteří nejsou ochotní sypat do vody jen tak své peníze, ale dobře chápou, jaký význam má vnadicí směs, a snaží se tuto záležitost řešit co nejekonomičtěji tak, že nakoupí hotové směsi a ty pak „ředí“ vlastními levnými surovinami. Někteří se tomu smějí, avšak tento postup je vskutku tím nejlepším, co vás může napadnout, pokud tedy nakupujete směsi kvalitnější a neředíte zase jen šrot šrotem. Pravda totiž je, že kvalitní, a tudíž i drahé a koncentrované směsi určené pro závodní rybolov, skutečně vyhazujete do vody při „rekreačním“ lovu opravdu zbůhdarma.


Dnes si na nedostatek nikdo stěžovat nemůže

Mnohokrát jsem se setkal s tím, že rybáři do kvalitní směsi nasypou ještě další doplňky a posilovače a pak se diví, že se k tomu ryby nijak zvlášť nehrnou, zatímco rybář vedle chytá celkem obstojně se starým a už tak trochu i nakyslým šrotem. No a to je právě ta neznalost, která všude neochvějně vládne. Kdyby totiž tito rybáři o krmení něco věděli a měli alespoň trochu snahy nějaké informace získat, pak by se dozvěděli, že podle originální receptury mělo do směsi přijít ještě například 30 % TTX kukuřice a 40 % hlíny, aby to dobře fungovalo a ne půl plechovky posilovače, který ryby spíše vyhání, než láká.


Posilovače mého mládí

Mnohé krmení bude fungovat skvěle, i když ho naředíte 1 : 3 nebo i víc svou vlastní směsí. Ta se může skládat například z kukuřičného či jiného šrotu a hrubé pražené strouhanky smíchané v poměru 1 : 1. Tady je třeba dát si pozor na lepivost přidávaných komponentů podle toho, jaké záměry pak s vnadicí směsí máte.


Směs pro ostroretky si často i dnes dělám sám

Často také mohu vidět a sleduji debaty o tom, kde se řeší vůně a příchutě směsí místo jejich dalších, a podle mého názoru mnohem důležitějších vlastností. My to měli jednoduché. Vůni dodal pudinkový prášek. Tenkrát byl buď vanilkový nebo kakaový. Přidával se i vanilínový cukr, kakao nebo například jahodový sirup. Já experimentoval i s kořením. Skvělé bylo tekuté polévkové Maggi, pálivá paprika, pro plotice koriandr a vůbec spousta dalších věcí, včetně soli, která se používala hlavně v zimě a z které někteří výrobci udělali v posledních letech doslova boom. Staří praktikové už to znají léta. Používali to naši dědové, a to už mi je pětapadesát! Bralo se prostě, co dům a místní obchůdek na vesnici dal, a na úlovky jsem si nikdy stěžovat nemohl. Velmi dobrou zkušenost jsem učinil se sušeným mlékem. Dnes to je docela drahá surovina, avšak za mého dětství stačilo zajít ke kravínu, kde se odchovávala telata, poprosit a měl jsem sušeného mléka do krmení, kolik jsem chtěl. Dnes ho kupuji a přidávám ho i do některých kupovaných ne právě levných směsí, protože vím proč.

I s barvou jsme si hodně vyhráli. Potravinářská barviva nám sice obarvila hlavně ruce a to mě štvalo tak, že jsem je rychle přestal používat a spokojil se s tím, že když jsem chtěl krmení tmavší, používal jsem hlavně hlínu. Například, když jsem šel na ostroretky, přidával jsem do základu hodně hlíny i v méně proudivých úsecích a pak samozřejmě vařené kroupy. Ty pak na tmavém podkladu svítily jako korálky. Popravdě řečeno, chytal jsem je i se světlejším krmením, ale tohle se mi líblo víc a hlínu jsem používal hlavně proto, abych krmení zatížil a slepil. Směs pro ostroretky si často dělám vlastní i dnes a na nedostatek záběrů si rozhodně stěžovat nemohu.


V létě hrubá, v zimě jemná

Rozhodně nechci a ani nemohu tvrdit, že barva krmení nemá na nic vliv, ale už dávno vím, že se tato věc hodně a zbytečně přeceňuje. Někteří rybáři se světlého krmení doslova bojí a v zimě by ho nepoužili v čisté vodě ani za nic. Má zkušenost je po letech taková, že v některých případech může být i v zimě světlejší směs účinnější než jiná, a proto ji neváhám použít. Často si v zimě skvěle zachytám, když mám ve feederovém krmítku jen drobenku z čerstvého bílého toustového chleba anebo přidám do směsi sušené mléko, které vytváří ve vodě hezký kal.

Co se hrubosti směsí týká, s tím si hlavu až na výjimku, tedy v zimě, nelámu. V létě bude hrubší směs vyhovovat i drobnějším rybám a myslet si, že hrubou směs s obrázkem kapra budou žrát jen kapři, je úplná hloupost. Půjdou do ní cejni i plotice, karas stejně jako cejnek malý a vůbec všechny kaprovité ryby včetně neodbytných ouklejí. Jedno je pravda – hrubší směsi nekalí tolik jako směsi jemné a nelákají tak moc drobotinu, avšak ta si dříve nebo později naše krmení najde tak jako tak. Jemné krmení rád používám v zimě, ovšem ne proto, že bych chtěl lákat droboť nebo že více kalí, ale proto, že ryby tak rychle nezasytí.


Ve finále je důležitá chycená ryba

Konec konců vnadicí směs nemá být to, co ryby žerou. Má je jen lákat na místo lovu. Proto do směsi přidáváme hrubší kousky, jako třeba kukuřici, drobné pelety nebo masné červy. To drží ryby na místě, kdežto směs je v podstatě jen drahý nosič toho, co rybám nabízíme. Kdo o krmení něco ví, ten mi potvrdí, že k úspěšnému lovu často postačí jen hlína s patentkami nebo sekanými žížalami či červy. Jenže to je také tak trochu extrém. K normálnímu standardu dnešních rybářů prostě patří sáčky vnadicí směsi a i já si s krmením pořád rád hraji. Ve finále je pak důležitá jen ta chycená ryba. Popravdě řečeno není mnoho dobrých zdrojů a publikací, kde se člověk tyto věci dozví, ale něco se dohledat dá a spoustu se toho naučíte sami, když bude zkoušetm a hlavně, když budete chtít a pamatovat si, že v případě posilovačů a ostrých směsí často platí, že méně je více.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (33 reakcí)

Přečteno: 10 519x
Průměrná známka: 1.03