Horké dny a ryby na hladině

2.1.2020 - Milan Tychler

Mám-li si vybrat, jestli zimu, nebo teplo, zvolím rozhodně teplo, ale čeho je moc, toho je příliš. Ještě ani nezačaly prázdniny a už máme tropická vedra a to mi příliš nevyhovuje. Pro mě je ideální teplota zhruba do 28 °C a polojasno. Jakmile se teploty vyšplhají přes třicet stupňů a slunce svítí, jako by vás chtělo usmažit za živa, to pro mě prostě není. A ryby? Ryby neberou. Alespoň to tak většina rybářů jako jeden muž tvrdí. Pravda je, že na mnohých stojatých vodách ryby velmi významně ubírají na aktivitě, a pokud lovíte výhradně na položenou s nástrahou nabízenou na dně, můžete mít opravdu problém. Ryby přesouvají svou aktivitu hlavně do časných ranních hodin a krmí se jen krátkou chvíli. Nejste-li včas a ve správnou chvíli na správném místě, ostrouháte.

Vnadění příliš nepomáhá. Ryby mají dostatek přirozené potravy a stává se, že vaši nabídku naprosto ignorují. Jak slunce ráno stoupá výš a výš, i ryby se přesouvají ode dna do sloupce, až je nakonec můžeme sledovat hezky na hladině. To se pak člověk diví, co všechno v rybníčku, o kterém se říká, že v něm nejsou žádné ryby, plave. Jedna z rybářských pouček praví, že rybu, kterou vidíš, nechytíš. Někdo tomu věří, ale já se tisíckrát přesvědčil o tom, že to tak není, nebo přinejmenším ne vždy. Kapři i amuři se často krmí přímo na hladině. Musíte však být na místě v tu správnou dobu. Často jen tak netečně stojí, o nic se nezajímají, a když k nim budete dotěrně nahazovat, jen znechuceně odplují o kousek dál a zase budou dál stát. Nelze jednoznačně říct, kdy jsou anebo budou aktivní. Někdy se dočkáte záběru třeba i v pravé poledne, ale často je to tak, že se o potravu začnou zajímat spíše v pozdním odpoledni, v podvečer a v noci.

Lov z hladiny mám rád a dodnes si živě vzpomínám, jak jsem to zkoušel poprvé, protože jsem hned uspěl a nějakého kapříka jsem jako kluk chytil. Byl to velký zážitek. Do té doby jsem chytal hlavně se splávkem a někdy na těžko. To člověk vidí záběry jen zprostředkovaně. Také když vláčíte, rybu jen málokdy vidíte, jak popadne nástrahu. Jenže při lovu s kouskem pečiva na hladině je to jiné. Je to bezprostřední a má to prostě spád a šťávu.

Jako kluk jsem sledoval rybáře, jak lovil kapry na kostku chleba na hladině menšího rybníka. Nechytal se splávkem ani s bublinou, ale s normální sestavou na položenou s olovem. Jen prostě po nahození povolil vlasec a nechal nástrahu vystoupat k hladině. Nikdy jsem to neviděl, ale často jsem měl možnost sledovat menší kapříky i línky, jak pod břehem srkají, mlaskají a snaží se nasát kousky pečiva, které přinesly vlnky, poté co spadly nějakému rybáři z háčku. O tom, že existuje nějaké plovátko jsem sice věděl z knížky 1000 + 1 rada pro rybáře, ale naživo jsem to nikdy neviděl.

Rybář tedy nahodil, trochu napnul vlasec a na pořádně dlouhý průvěs připevnil docela velké čihátko. Já seděl jen o kousíček dál, a tak jsem měl všechno jako na dlani. Měl bych hlídat svůj splávek, ale nevěděl jsem co dřív. Byl jsem zvědavý, co bude, a nevěděl jsem, zda sledovat kostku chleba na hladině, nebo čihátko, protože okolo nástrahy se něco dělo. Sem tam se to zavlnilo a občas bylo slyšet i hodně hlasité srknutí. Rybář se zdál být klidný. Pokuřoval a hleděl na hladinu. Nic neudělal, ani když kousek chleba, už docela oškubaný, na chvíli zmizel pod hladinou. To já už bych snad zasekával. Ale čihátko se ani nehlo a chleba zase vyplaval na hladinu. Pak zase zmizel a čihátko začalo pomalu klesat. Rybář chvíli čekal a pak vzal do ruky prut. Jenže nezasekl, nýbrž pomalu stáčel vlasec. Aha - pochopil jsem! Ryby stáhly chleba z háčku.

Když rybář vytáhl udici z vody, nastražil nový kus chleba. Byla to pořádná kostka a háček byl také pořádný. Tak velký jsem ve své výbavě vůbec neměl, možná tak poloviční. A to se tenkrát chytalo na dost velké háčky. Než rybář nahodil, otočil jsem se ke svému splávku, ale neviděl jsem ho. Vlasec mířil nějak divně stranou. Napnul jsem ho a ucítil jsem na konci rybu. Byl to další z mnoha malých línů, které jsem tu chytal.

Rybář měl nahozeno, já také a už jsem zase sledoval ten tanec menších ryb okolo jeho nástrahy. Po nějaké chvíli s hlasitým srknutím chleba zmizel, čihátko se bleskově přilepilo k prutu a rybář zasekl. V tu chvíli jako by na hladině explodoval granát! K mohutnému šplouchnutí se okamžitě přidal jekot rybářova navijáku. Kapr, kterého dostal, byl nádherný. Myslím, že dokonce největší, jakého jsem do té doby viděl. V tu chvíli už nebylo nic, co by mě mohlo zadržet, abych to následující den nevyzkoušel také.

Byly prázdniny. Ráno jsem honem vyrazil do obchodu, koupit bochník staršího chleba a hurá k vodě. A měl jsem štěstí. Když se ryby okolo desáté objevily u hladiny, chytil jsem pár menších kapříků, protože jsem nepoužíval tak velkou nástrahu. Pak jsem ale dostal i jednoho slušného. Bylo to samozřejmě štěstí začátečníka. Později jsem začal ochutnávat krásy i úskalí tohoto lovu. Lovil jsem se zátěží na dně, s bublinou, se splávkem a později se sbirulinem i úplně beze všeho jen tak s háčkem a nástrahou.

A na to teď myslím, když obhlížím pořádné hejno kaprů na hladině rybníka. Mezi nimi se pohybují i dlouhé štíhlé válce – amuři. To jsou neuvěřitelně bojovné ryby a brání se vskutku divoce, když se vám podaří nějakého zaseknout u hladiny. Mám nahozené dva pruty. Jeden poměrně daleko s průběžnou zátěží na dně a blíž u břehu pak ten druhý jen s háčkem. Vzadu mám nahozený chléb a blíž u sebe pak kus rohlíku. Na obě nástrahy jsem toho už něco nachytal, ale pořád mám tak nějak pocit, že rohlík mají ryby přece jen víc rády. Nastražuji poměrně velká sousta a vážně se toho nebojím. Dnes už vím, jak velké sousto dokáže větší kapr bez problémů nasát, a také se tím bráním před záběry malých ryb. Menší kousek pečiva sebere i větší perlín, ale hlavně se nezbavíte malých kapříků. Oni sice buší i do velkého sousta, ale to odolává déle a pak má šanci sebrat ho i větší ryba.

Větší kapři a obzvláště pak amuři už nejsou tak hrr. Rádi se nechají přemlouvat a musíte mít trpělivost. Někdy má člověk pocit, že prostě nemá šanci se jim dostat na kobylku, ale i tyto ryby mají své slabší chvilky a čas od času se některá z nich splete. Zkoušíval jsem kdeco: různé druhy pečiva, zkoušel jsem ochucovat, roloval jsem dortové oplatky, kornoutky od zmrzliny, všelijaké plovoucí psí granule, ale musím říct, že největší potěšení prostě mám s těmi docela obyčejnými kousky chleba a rohlíkem. Dnes jsou ryby trochu líné, ale ještě není jejich čas. Nahodil jsem dost brzy. Ale ono to přijde, chce to jen vytrvat. Sedím hezky ve stínu v pohodlném křesle a v podstatě mi nic nechybí. Do nástrah sem tam klovne nějaká drobotina, ale jsou to jen místní plotice, perlíni a karasi. Kapři zatím nic. U rohlíku je zase o poznání živěji než u chleba, ale to mě nijak nepřekvapuje. Zatímco chléb stojí díky zátěži stále na jednom místě, ryby a mírný vánek ženou kus rohlíku trochu stranou. Zrovna když se chystám srovnat trochu pytel na vlasci, u rohlíku se udělá velké kolo a rohlík zmizí. Vlasec se bleskově napne a já stačím jen tak tak popadnout prut. Zasekávat není třeba.

Ryba vyvádí jako divá a podle všeho to bude hodně slušný kousek. Je vážně těžká a rozhodně nemá v úmyslu se jen tak vzdát. Křižuje poměrně malým rybníkem sem a tam docela klidně. Na tempu však přidá vždy, když se pokusím na ni vyvinout větší tlak. Poprvé ji zahlédnu po více než deseti minutách. Není to kapr, nýbrž jeden ze zdejších amurů. Do metru mu mnoho nechybí, takže na nějaké vylovení není zatím ani pomyšlení. Na podběrák dojde až po více než dvaceti minutách. Tak dlouho dokáže tato ryba vzdorovat a jisté nemáte nic až do poslední chvíle. A snad i proto mě tento lov baví. Každý rok mu nějaký čas v době prázdnin věnuji. Bez „mlaskačky“ by rybářské léto prostě nebylo létem…