Říční torpéda

Říční torpéda

- Milan Tychler

Prázdniny jsou v plném proudu. Řeka je nízká a vedro jako v pekle. Kopřivy na břehu řeky žahají příšerně a najít někde klidné místečko mimo kopřivový prales je prakticky nemožné. Je mi příšerné horko v krátkých kalhotách a tričku, ale musím navléct dlouhé nohavice a pustit se tím zeleným peklem, abych našel trochu klidu a také ryby, o které mi jde – tlouště.

Je příhodný čas na tyto ryby, protože všude kolem řeky dozrávají žluté i červené mirabelky, které mají tloušti moc rádi. Vybral jsem si dost zastrčené místo v mírném zákrutu a pár dnů vnadím. Ne mnoho, ale dost na to, abych zdejší tlouště zaujal. V těchto místech jsem je nikdy nelovil. Věřím však, že jsou i zde. Tloušť, to je takový všudybyl. Bylo by zvláštní, že by se neobjevil i tady.


Všude dozrávají mirabelky

Konečně zasedám k lovu. Nejdříve pokropím ovocnými kuličkami hladinu a hned pak nahodím dva pruty. Nastražit mirabelku, tedy zralou mirabelku, není jen tak. Příliš měkký plod na háčku moc nedrží, ale mám na to jeden trik - rozpůlím malou kuličku boilie a rozpůlím i mirabelku, ze které vyjmu pecku. Pak na vlasový přívěs pod háček navléknu půlku kuličky boilie, pak dvě půlky mirabelky a pak druhou půlku boilie. Ty tak slouží jako opora nástrahy a také zajistí, aby se vlasec při nahození nástrahou neprořezal. Není to zrovna malé sousto, ale pro slušného tlouště je to jako malina a malí mě celkem nezajímají.

Dva dny se snažím ráno, dva dny odpoledne, a nic. Dvakrát mi něco prudce škublo prutem, zřejmě malý tloušť, a to je vše. Zkouším to i o víkendu přes poledne. Výsledek je stejný. Nic. Je to vážně s podivem, jenže co naplat? Musím to zkusit jinde. Kus po proudu řeky je most a u něj loděnice. Místo, kam chodí hodně vodáků, ale ne rybářů. Ti vyklidili pole kvůli neustálým konfliktům. Já s tím problém nemám. Chodím sem hlavně ráno a to je tady obvykle klid. Okolo mostu se tloušti vždycky drželi a často jsem je z výšky pozoroval. Tady prostě nějakého dostat musím. Břehy jsou tu celkem vysoké, ale upravené a tráva je posečená. Jediné, co mi tady vadí, je to, že je tu člověk jako na výstavě. Každý, kdo jde okolo, vás vidí. Ale ráno tu není ani noha, jen místní rybáři jezdí kolem na starou pískovnu.


Nastražení měkkého plodu

Opět dva dny krmím. Tady je to jednoduché - keř s červenými plody mi roste kousek za zády. Stačí jen posbírat, co je na zemi, a naházet to do vody. Ale ani zde nemám první den žádný záběr. To je na tom řeka skutečně tak špatně, že už tu nejsou ani tloušti? Vrtá mi to hlavou a vážně nevím co s tím. Tady tloušti rozhodně jsou, ale proč nechtějí mirabelky, je pro mě opravdová záhada. Nemám na to lék a jediné, co mohu dělat, je obrnit se trpělivostí a prostě vytrvat. Následující den ráno na ryby nemohu, a tak se k vodě dostanu až okolo desáté. Slunce žhne a do oběda to tady na otevřeném místě bude peklo.

Trošku nakrmím, nahodím a sotva se posadím, na levý prut přichází záběr. Špička se prudce ohne a setrvá v oblouku. Konečně je to tady. Popadám prut a okamžitě vím, že tohle bude slušná ryba. Jsem připravený na pořádného tlouště, jenže tohle tloušť nebude. Když se do prutu opřu, je to jako bych píchl do vosího hnízda - ryba bleskově startuje po proudu dolů a bere si z cívky navijáku pořádný kus vlasce. Ještě že tam mám třiadvacítku. Ta už něco vydrží. A přestože mám vlasec dost silný a s rybou se moc nemazlím, je to ona, kdo má hodně navrch. V podstatě si dělá, co chce, a já si jen říkám, ať mi to nevymotá všechno. Od té chvíle, co se ryba rozjela a já poznal, že rozhodně nemám co do činění s tlouštěm, mi v hlavě zvoní jediná otázka – co to asi je?! Sebrala nějaká velká ryba tuto dost nevšední nástrahu, anebo jsem něco náhodně podsekl? Právě tady jsem kdysi vytáhl za ocas metrového sumce…


Říční torpédo plné síly

Trvá hodnou chvíli, než dostanu rybu ke břehu a zvednu ji k hladině. Je to dlouhý válec, ale tloušť to není. Je to pořádný amur. Opravdové říční torpédo plné síly, a i když to tak vypadá, rozhodně se ještě nevzdává. No bodejť, je to opravdu kus a bude mít okolo osmdesáti centimetrů. Taková ryba, a zvláště ta z řeky, se do svých ploutví dovede opřít a rybáře pořádně prohnat. Nakonec dostanu amura do podběráku a na menší podložku, kterou mám vždycky i kvůli tloušťům připravenou. Je plná. Moc pěkné překvapení, prima zážitek, ale kde jsou ti tloušti?!

Do oběda už záběr nemám a v hlavě mi to pěkně šrotuje. Tak já nemám záběry od tloušťů, ale chytím amura… Amur je známý tím, že toho dovede spořádat pravdu hodně. Co když je jich tady pěkné hejno, mirabelky rychle sežerou a pro tlouště pak nezůstane nic. Mohlo by to tak být, ale nevěřím, že sežerou všechno. Tloušti si svůj podíl jistě ujít jen tak nenechají. No, důležité je, že mám konečně nějakou rybu, a to mě povzbuzuje k tomu, abych se snažil dál. Třeba tomu přijdu na kloub.

Následující den nemám čas a sotva si najdu chvíli, abych alespoň nakrmil. Teprve druhý den zase zasedám na své místo. Tentokrát je to odpoledne, ale nijak mi to nevadí, protože od včerejšího odpoledne je obloha pošmourná. V noci byla bouřka, ale nespadla ani kapka deště. Na déšť to nevypadá ani teď. Konečně se bude dobře sedět. Pořád je horko, ale je to mnohem lepší než na sluníčku. Mám nakrmeno, nahozeno a následuje hodinové čekání, než se ohne špička prutu nahozeného doprostřed řeky. Záběr je to rázný, tlouští, jenže ani tohle není tloušť.


Další bojovník z řeky

Brzda kvílí a ryba se řítí k protějšímu břehu. Že to zase bude amur?! Abych pravdu řekl, už jsem s tím tak trochu počítal a vyměnil cívky s vlasci za silnější. Teď tam mám poctivé osmadvacítky. Ale i tak mám s rybou co dělat. Prut je jako luk a já musím ještě víc zabrat, protože ryba si to štráduje do míst s velkou vázkou u dna. Musím se postavit, prut dát hodně nahoru a opřít se do něj, co to jde. Situace je taková, že buď to vlasec vydrží, nebo přijde rázný konec. Rybu nedokážu zastavit, ale podařilo se mi ji alespoň zvednout ode dna, takže vázku míjí. Po hodných pár metrech ji teprve stáčím do oblouku a pak mám co dělat, abych dobíral vlasec, protože ryba míří přímo ke mně. Jede podél břehu, míjí mě a pokračuje dál podél břehu nahoru. Je zase kus ode mě, když ji konečně zastavím a ukáže se na hladině. Je to říční kapr silný jako býk. S předvčerejším amurem si nijak nezadá a jeho délka bude také přibližně stejná, což metr za chvíli skutečně potvrzuje. Má osmdesát centimetrů a devět kilo. Skutečný říční bojovník…

Jak se zdá, o mirabelky nemají zájem jen amuři, ale i místní kapři si rádi pochutnají, a tak toho na ty chudáky tlouště asi opravdu moc nezbude. No nic, snad do třetice všeho dobrého, jak se říká… Pořád bych rád tlouště, ale tyhle pěkné ryby mi také dělají radost. Stáhnu tedy druhý prut, vyměním nástrahu a pak oba pruty nahodím zase ke středu řeky. Opět čekám hodnou chvíli, než se špička prutu ohne. Tentokrát je to záběr zase pěkný, ale po záběru se špička narovná. Žádný únik se nekoná, ale když zaseknu, ryba tam je. Brání se, avšak proti před chvílí zdolanému kaprovi je to jako mrtvola. Rybu pomalu táhnu rovnou k sobě a hned si připravuji i podběrák. Ještě kousek a ryba je na hladině. Konečně je tloušť, na kterého už hezkých pár dnů čekám, tady!


Konečně i tloušť

Má k padesáti centimetrům. Slušná ryba, ale jsou tu jistě i větší. Jenže ať dělám, co dělám, tloušti se mi i nadále vyhýbají. Na mirabelky chytím ještě dva menší amury, dalšího pořádného kapra a mezi tím dva menší tlouště. Jak se zdá, tuto část řeky, kde se to pěknými tloušti kdysi jen hemžilo, pro sebe zabraly úplně jiné ryby. Popravdě řečeno, nebylo mi úplně nepříjemné zdolávat tyto pěkné ryby. Otázkou je, zda je to tak správně…

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (16 reakcí)

Přečteno: 7 098x
Průměrná známka: 1.1