Kolik musím chytit kaprů, abych dostal tlouště

9.12.2019 - Milan Tychler

Řeka Morava byla vždycky řekou velmi bohatou. V porovnání s mnohými stále ještě je, ale její dávná sláva už je nenávratně pryč, jako třeba sláva Dyje, Bečvy a mnohých dalších řek po celém území naší republiky. Je to tak. Doba, poplatná pokroku, přinesla hubená léta a mnohé se změnilo.

Pod jezy i na jiných místech jsem chytával krásné tlouště. A když říkám krásné, myslím tím tlouště opravdu krásné. Ryby okolo padesáti centimetrů byly na denním pořádku a bylo docela fuk, jestli jsem na ně vyrazil s třešněmi, třpytkou, malou rybkou, anebo jen tak s rohlíkem na plavanou. Teď u vody potkávám víc rybářů než ryb a přes prázdniny do některých míst vůbec nechodím. Tam, kde se mi přes kopřivový prales dřív nechtělo, dnes ani tráva neroste. Tak je to tam vyšlapané.

A tloušti? Nemohu říci, že by jich bylo málo, ale o větší rybu člověk zavadí jen zřídka. Nějací tam jistě jsou, avšak tyto mazané ryby není možné ulovit jen tak. Více než půlmetrové kousky jsou ryby staré i více než deset let, a tudíž něco pamatují. Získaly zkušenosti s rybáři, jsou ostražité, podezřívavé, a to jim pomohlo přežít. Chcete-li takovou rybu dostat na háček, musíte být chytřejší než ona. A tak hledám způsoby, jak se právě k těmto rybám dostat.

První, co jsem udělal, bylo to, že jsem přestal používat malé nástrahy. Místo rotaček velikosti jedna přišly na řadu trojky. Trojky a pětky woblery nahradím sedmičkou, a i strýmry zvětšuji. Když jdu s pečivem, nebojím se nastražit ho pořádný kus. Pomohlo to. Daří se mi chytat o poznání větší kousky, jenže pořád nějak nejsem spokojen. Věřím, že jsou tu ještě větší. Štěstí zkouším bez přestávky a stále dumám, jak to ještě vylepšit. Pak si vzpomenu na jeden den, kdy jsem se u vody náhodně setkal s kamarádem, který tam měl políčeno na kapry. Samozřejmě jsem zvědav, jak to jde a v celkem zajímavém rozhovoru setrváme hezkou chvíli. Kapry chytá docela slušné na tuhle vodu, ale dští oheň a sýru na tlouště, kteří mu to všemožně stěžují.

Chytá jen na boilie. Kvůli tloušťům používá pořádně tvrdé a vysušené, jenže tloušťů se ne a ne zbavit. Je to už hrůza let. Tenkrát jsme si ještě boilie vyráběli převážně sami. A je to pár let, co jsem podobný hovor vedl s kamarádem, jehož domovská voda je Labe. Říkal: „Chceš velkého tlouště? Přijeď k nám na Labe na kapry a uvidíš!“ Nachytal jsem tak dost pěkných ryb a k tomu samozřejmě pěknou řádku celkem slušných kaprů a také parem. A tak začala má cesta za tloušti s výdobytkem nové doby – s peletami a boilies.

Zpočátku jsem se snažil chytat tlouště na obvyklých místech, takže ve vodách spíše proudivých než klidných, tam kde je tvrdé dno, hloubky se střídají s mělčinami, za mostními pilíři a vůbec na obvyklých stanovištích tloušťů. Musím říci, že se mi dařilo, ale s velikostí ryb jsem až tak spokojený stále nebyl. Pořád mi šlo o to, abych se dostal ke skutečně velkým tloušťům. A tak jsem se do toho zakousl. Přestal jsem vymetat všelijaké vody v okolí a soustředil se jen na tu jednu, jedinou – řeku Moravu. Jenže když jsem ani přes veškeré úsilí na „tlouštích“ místech nijak zvlášť kupředu nepostoupil, přišel čas na další změnu. Bylo třeba zjistit, co je pravdy na tom, že ti největší tloušti berou na místech, kde se chytají kapři…

Vytipoval jsem pár míst vhodných k lovu kaprů a rozhodil pár kuliček i tam, kde kamarádi v létě kapry chytali. Tloušť je ryba shánčlivá. O tom není pochyb. Ale teď je otázka, jak rychle přijdou první záběry. Nemám moc chuti vysedávat hodiny nad nehybnými pruty. Vlastně jsem ještě neřekl, že jsem se na tlouště s boilie vypravil s feederovými pruty, ale s klasickou průběžnou koncovou sestavou jako na kapry, a bez krmítka, abych nelákal k nástraze drobné ryby. Aby však mé kuličky nastražené mimo háček neležely ve vodě jen tak osamoceně, přidávám k nim malý balíček pelet v PVA punčoše. Hned první den mám krátce po nahození záběr.

Špička se bez varování ohne a ryba mi rve vlasec z navijáku. Nejsem dnešní, s kapry počítám, ale proti této rybě, i když mám na cívce navijáku osmadvacítku vlasec, prostě nemám šanci. Kapr si to namíří rovnou pod most a tam mezi starými dřevěnými pilíři do kterých se můj vlasec zakousl, bez problémů trhá. To tedy byl fofr!

No nic. Převážu, nahodím a čekám dál. Tady okolo mostu se tloušti vždycky motali, a tak doufám, že je jen otázkou času, kdy některý z nich najde voňavou kuličku, které neodolá. Další rybou je opět kapr. Toho jsem s opravdu vynaloženým úsilím dostal ke břehu a přiznávám bez mučení, že jsem měl v jednu chvíli namále. To, když se také hrnul k pilířům a já ho prostě musel podržet natvrdo a zvednout ho co nejblíž a co nejrychleji k hladině. Podařilo se a já se nestačil divit, jak si s tím můj celkem jemný prut skvěle poradil. Tento kousek se svou délkou blíží k osmdesáti centimetrům. Slušná ryba, ale klidně bych ji vyměnil za pořádného tlouště, o kterého mi jde.

Toho dne jsem se tlouště nedočkal. Nicméně pokračuji dál. Být úspěšný hned první den by sice bylo moc pěkné, jenže takto to na světě nechodí. Tedy alespoň ne moc často. Přesto od vody neodcházím nespokojený. Pěkní kapři vždycky potěší. Dostanu i hezké cejny, velikou podoustev, nějakou tu parmu. Nenudím se. Ovšem ti tloušti mě pořád trápí. Ale vytrvám, a to se mi vyplatilo. Na některých místech, kde už jsem krmil a lovil delší dobu se tloušti začínají konečně ozývat. Z počátku chytám zase jen ty menší, ale čas od času už se splete i slušnější ryba. Musím ještě říci, že jsem mezi lovem s boilie a občas i peletami svou oblíbenou přívlač neopustil. Občas jsem přece jen musel vzít vláčák do ruky. No a teď s pravou ven. Na kuličky jsem chytal tlouště opravdu větší a pár kousků už se blížilo magické šedesátce.

Přešla zima, byly jiné starosti, objevil jsem nové vody a tlouště nechal být. Už jsem o ně tak neusiloval a věnoval se zase i jiným rybám. Ke kuličkám a tloušťům se občas vracím a každý rok jim nějakou tu dobu věnuji. Musím říci, že se toho moc nezměnilo, ale něco přece. Když jsem dřív hledal tlouště v létě v proudných místech, chytal jsem je a spolu s nimi ještě parmy. Jiné ryby byly spíše výjimkou. V klidnějších místech byli na pořadu dne vždycky kapři no a k tomu i ti moji tloušti. Jenže teď chytám kapry úplně všude. Zpočátku jsem si myslel, že jsou kapři v mělkých a rychlejších vodách jen v létě, protože v tu dobu jsem se o tlouště pokoušel nejčastěji, ale já je tam chytám i pozdě na podzim stejně tak často, jako na jejich typických místech. Až teprve na prahu zimy kapři vyklidí pole a stáhnou se hlouběji.

Prostě a jednoduše řečeno, kapři jsou všude a jsou i tam, kde by být neměli. Čím to je? Řekl bych, že jedním z důvodů je i to, že je jich hodně a hledají potravu všude, včetně rychlých proudů, kde dříve vůbec nebývali. Dnes se také hodně krmí boilies a nevyzpytatelné počasí s přívalovými dešti splachuje boilie z míst, kdy jím rybáři pravidelně vnadí i na jiná místa, kde je kapři nachází a pak se i takových míst drží. A tak se sám sebe ptám. Je to v pořádku? Možná je, možná není. Osobně s tím nějak zásadní problém nemám. Jen je mi líto toho, že už nemohu chytat ty nádherné tlouště tak snadno, jak tomu bylo dříve. Karta se obrátila. Zatímco dříve byl úlovek pěkného kapra v řece vzácný, dnes je mnohem vzácnější tloušť, který byl dříve zcela běžnou rybou.

Je jasné, že těm, co chytají rádi kapry a těm co si prostě jen jdou pro kus masa to vyhovuje. Na pekáči je kapr rozhodně lepší než tloušť, ale díky kaprům jsem nepřišel jen o ty tlouště, protože tam, kde je kapr je i mnoho rybářů a klid, pro který jsem kdysi k řece chodil je prostě pryč. Dříve klidná místa jsou plná karavanů, bivaků a také odpadků. A to je to, co mi vadí především….