Není dne, aby se někdo při rybářském rozhovoru nezmínil o tom, jak mu ryby nebraly, ale když zjemnil návazec, tak zase začal ryby chytat. Rozhodně na jemném náčiní, respektive méně nápadných návazcích, něco je. Ne vždycky je však to ta nejlepší cesta k úspěchu a samozřejmě také vždycky záleží na tom, jakou technikou právě lovíte. O slabších návazcích, které jsou samozřejmě i méně pevné, se dá v případě nezájmu ryb uvažovat při lovu na plavanou a feederem, jsou-li vaším cílem menší a středně velké ryby. Cejn, plotice, ostroretka, podoustev, karas a další podobné kaprovité ryby se klidně dají chytat s vlascem o průměru 0,10 mm a přitom není třeba mít obavu z toho, že budu zaseknutou rybu zdolávat, dokud nebude úplně vysílená, abych ji mohl podebrat.
Ano, u větších exemplářů se budu muset mít na pozoru, aby mi ryba při prudkém výpadu vlasec neutrhla, protože vlasec může sice vydržet silný tah, ale ne prudké škubnutí. Jenže to už pak jde i o to, jak je který rybář zkušený, má-li prut tvrdý či měkký a jak dobře dovede ovládat brzdu navijáku. Popravdě řečeno, chytám-li větší nebo bojovnější ryby, zabývám se průměrem návazce spíše jen výjimečně a raději hledám jiné možnosti, jak přimět ryby k záběru, než abych oslaboval své náčiní. Vždyť k čemu by mi byl záběr od ryby, kterou bych pak kvůli slabému návazci nedokázal přivést k podběráku? Proč bych měl trápit rybu i sebe vyčerpávajícím zdoláváním s nejistým výsledkem? Podle mě to není správná cesta, a jak se zdá, pochopili ji i ti, kdo mají v úmyslu si rybu ponechat. Ti rozhodně hrají na jistotu, i když s jinými úmysly než já.
Někteří rybáři říkají, že tenké návazce dovolují přirozenější prezentaci nástrahy. Snad to platí při plavané, kdy lovíme takzvaně na propad, tedy na nástrahu klesající sloupcem, nebo splavujeme nástrahu proudem a ona upoutaná na tenkém, měkkém vlasci se ve vodě chová opravdu přirozeněji, než kdyby byla upoutaná na silném „laně“. Jen těžko můžeme říct, že to není pravda. Je to však pravda také v případě, že nástraha leží i s návazcem na dně? Skutečně ryba pozná, že je háček s nástrahou uvázaný na silnějším vlasci? Když to vezmu jen řečí čísel, pak například pro nás a naše smysly je rozdíl mezi vlascem o průměru 0,12 a 0,14 mm v podstatě těžko nepostřehnutelný, pokud se jedná opravdu o vlasce s těmito skutečnými údaji, a navíc měkké a poddajné, nikoli tvrdé a málo průtažné.
On totiž není vlasec jako vlasec a i já se tvrdým vlascům, pokud jde o návazce, vyhýbám. Myslím si totiž toto: Rybě nevadí ani tak průměr vlasce, na kterém je háček s nástrahou umístěný, protože je prostě zvyklá nasávat ze dna spolu s potravou i spoustu sedimentů, větviček a dalších věcí a rozdíl 0,02 mm asi neřeší. Určitě ale vnímá odpor, který nástraha na nepoddajném vlasci klade. A ten pro ni bude důležitý tím více, čím menší má zájem o potravu.
Jsou dny, kdy ryby potravu aktivně vyhledávají, a dny, kdy prostě z nějakého důvodu nežerou. Zažívám u vody chvíle, kdy například velcí cejni na Moravě prudce zabírají na chomáč masných červů, který je na velkém háčku a dvacítce návazci. Berou jeden za druhým a čím více krmím, tím větší je mumraj na lovišti a záběry jsou prudší. Prostě ohýbají špičku feederového prutu jako kapři. Hlad a vzájemná soupeřivost o to, kdo popadne potravu dřív, prostě dělají své. Na druhou stranu mám někdy potíže docílit záběru s vlascem o průměru 0,11 mm a dvěma červíky na maličkém háčku. Říkal jsem si mnohokrát a mnohokrát jsem to i vyzkoušel, že by místo vlasce mohla fungovat opravdu tenoučká pletenka, která je mnohem poddajnější než vlasec. Nefunguje to. S pletenkou většího počtu záběrů nedocílím, ale zato občas vznikne docela slušná motanice. Podle mého názoru to není ta správná cesta pro feeder.
Člověk by čekal, že když jsou malé ryby opatrné, budou ty větší ještě opatrnější, ale zde si je třeba říct, jak to vlastně je. Není totiž možné srovnávat například velkou plotici s menším kaprem, protože ta plotice, byť i desetkrát menší než malý kapr, může být třeba třikrát starší. Tady samozřejmě narážíme na další diskutované téma: zda se ryby dovedou či nedovedou poučit. Rozhodně ale každý uzná, že je složitější chytat velké plotice než malé kapry. Co se kaprů týká, u nich nevidím jediný důvod uchylovat se k nějaké „jemnosti“. Existují sice videa o tom, jak opatrný kapr nástrahu nasaje a zase pustí, aniž by se vlasec výrazněji pohnul, natož aby se hlásič rozeřval naplno, ale v tomto se kapr nijak neliší od jiných ryb. I jiné ryby nástrahu uchopí a pustí, jenže nejsou dostatečně populární jako kapr na to, aby je někdo tolik sledoval a pořizoval o tom videa.
No a vzhledem k tomu, že ryby dokážou rozlišit mezi potravou volnou a tou na vlasci, bylo třeba najít způsob, jak je zaseknout, i když mají nástrahu v tlamě jen krátce. Způsob se našel a přišel ruku v ruce s nástrahou populární při lovu kaprů, s boiliem. Jakmile bylo jasné, že se volný háček v kapří, ale i jiné rybí tlamě zasekne snadněji, když je nástraha upoutaná na vlasovém přívěsu, o síle vlasce se přestalo na nějakou dobu diskutovat, protože přišly na řadu pevné návazcové šňůrky a těžké zátěže, které přidrží háček v rybím pysku snáze než zátěže lehké.
Zdálo by se, že je vyřešeno. Ale není. Kapři puštění zpět do vody se zřejmě skutečně poučili. A tak přišly na řadu nástrahy neutrálně vyvážené a také záměrně ztužené a tuhé návazce, které se více vzpříčí, takže se kapři zbavují nástrahy hůře než té na měkkém návazci. Na scénu přišel tvrdý fluorokarbon. Tuhý vlasec na hony vzdálený měkkým vlascům a pleteným šňůrkám, které měly zajistit „přirozenou“ prezentaci nástrahy. Dnešní návazce a koncové sestavy jsou pravým opakem toho, oč jsme se snažili kdysi. V některých sestavách je pod háčkem tolik „železa“ a k tomu ještě plastická zátěž, až se zdá být neuvěřitelné, že to vůbec nějaká ryba vezme do tlamy.
Co z toho všeho tedy vlastně plyne? Pro mě to, že síla vlasce, respektive návazce, je jen jednou veličinou z mnoha, která ovlivňuje to, zda budete, či nebudete při lovu jakékoli ryby úspěšní. A jestliže ryby neberou, nemusí být příčinou zrovna síla použitého návazce. Skutečná příčina, proč někdy ryby neberou, není často v síle vlasce, ale v rybách samotných a paradoxně vám více zaseknutých ryb může přinést krátký a tuhý návazec než vlasec tenký jako pavučinka. Platí to samozřejmě prioritně při lovu kaprů, ale podobnou zkušenost můžete udělat také s líny, karasy i parmou.
Když už jsem u parem, musím říct, že když se parma v proudu jednou rozhodne, že nástrahu sebere, sebere ji poctivě a se zaseknutím není problém. Čas od času se mi však stane, že parmy nástrahu prostě nedobírají. Jako by si s chomáčem masných červů na háčku jen hrály a nemohly se rozhodnout, zda je doopravdy vezmou, nebo ne. Přestože se špičky při záběrech pořádně ohýbají, ryby mi po chvíli z háčku spadnou. Háčkem to není, ten je stejný, jaký používám často a není ani ztupený. Zkusím tedy jemnější návazec. Počet záběrů však nestoupá. Zato se mi hned dvě ryby po sobě utrhnou. Tudy tedy cesta nevede… Rozhodnu se proto vyzkoušet úplně jinou věc – peletu na kratším návazci na vlasovém přívěsu. Na záběr jsem sice čekal o chvíli déle, avšak ryba byla zaseknutá spolehlivě a šla na břeh.
Neříkám, že nástraha mimo háček je lék na všechno, ale občas musí člověk změnit i něco jiného než jen průměr návazce, aby uspěl.
Saccon Carp
