Abeceda mladého rybáře - Nástrahy na dravce

12.6.2019 - Tomáš Lotocki

V minulém díle naší rybářské abecedy jsme se zaměřili na nástrahy živočišného původu. Řekli jsme si, že je můžeme rozdělit například podle toho, zda je používáme cíleně k lovu dravých ryb, nebo na ně chytáme i ryby všežravé, kterých je v našich vodách většina. Na kapry, parmy, cejny a další všežravé ryby stražíme z živých nástrah většinou různé žížaly nebo červy. Pokud však chceme ulovit ortodoxního dravce, jako je štika nebo candát, použijeme častěji trochu jinou přírodní nástrahu. Základní složku jejich jídelníčku totiž tvoří ryby různých velikostí, které aktivně loví. A těmto potravním preferencím také musíme přizpůsobit volbu našich přírodních nástrah.

Nástražní rybka

Přestože jich existuje celá řada, synonymem přírodní nástrahy určené k lovu dravců je nástražní rybka. Na rybku lze lovit mnoha způsoby a technikami. Zároveň ale platí také nejedno omezení. A pozor - jedno z hlavních omezení se až do nedávna týkalo, a někde dokonce stále týká - i rybolovu mládeže! Ještě před časem totiž platilo, že mládež do 15 let nesměla lovit na nástražní rybky ani jejich části. Dravce tak směli mladí rybáři lovit prakticky jen na umělé nástrahy. Dnes už je toto omezení zrušené, ovšem pouze na revírech Českého rybářského svazu. Na revírech spadajících pod Moravský rybářský svaz toto omezení nadále platí!

Další omezení se týká samotných nástražních rybek, na něž chceme lovit. Jako nástražní můžeme používat pouze ty druhy ryb, které nemají stanovenu nejmenší lovnou míru (a pochopitelně nejsou to ze zákona chráněné či zrovna hájené ryby). Ryby, které mají nejmenší míru, můžeme použít jako nástražní pouze tehdy, pokud dosahují na revíru předepsané nejmenší délky (tedy pokud chceme například nastražit kapra na sumce na revíru, kde má kapr míru 45 cm, nesmíme použít rybu, která je menší než tato míra). Za nástražní rybky také nesmíme brát ryby lososovité a úhoře.

Pak jsou rybky, které sice podle platných pravidel lovu stále jako nástrahy používat smíme, ale v praxi bychom to neměli dělat. Týká se to zejména dříve běžných, ale dnes velmi vzácných druhů, jako je karas obecný nebo slunka obecná. Tyto naše původní ryby dříve mnoho rybářů běžně používalo jako výborné nástražky. Dnes však z našich vod z nejrůznějších příčin velmi rychle mizí a v posledním Červeném seznamu ryb a mihulí jsou hodnoceny jako kriticky ohrožené druhy, u nichž hrozí reálné riziko vymizení z celých povodí, či dokonce ze všech našich volných vod. O to je podivnější, že stále nefigurují v zákonném seznamu chráněných druhů, smí se tedy lovit, a dokonce i používat jako nástražní rybky. Proto si tady dovolím důrazně apelovat na mladé rybáře, aby tyto druhy nelovili, rozhodně je nepoužívali ani jako nástražní rybky a v případě výskytu naopak sami aktivně chránili poslední zbytky populací vyskytujících se na našem území.

I bez těchto druhů je škála nástražních rybek, které smíme použít, velmi široká i v našich podmínkách, ať už se to týká druhového spektra nebo velikostí používaných živých nástrah. Sahá od drobných rybiček, až po již zmíněné dospělé kapry, stražené na sumce. A pokud chceme například ulovit štiku na čiperného karáska, nahradí našeho původního karasa obecného bez problémů nepůvodní karas stříbřitý, který je stejně dobrou a houževnatou nástražní rybkou.

Jak už jsme si řekli, existuje mnoho způsobů lovu na nástražní rybku. Základní určení rybolovné techniky vychází z toho, zda rybku stražíme živou, celou mrtvou, nebo jen její část.

Živá rybka

Živá rybka je tradiční nástrahou zejména na štiky, okouny, sumce, ale chytneme na ni prakticky jakéhokoliv dravce. Loví se na ni nejčastěji na plavanou se splávkem (při lovu sumců se používají bójky), méně na položenou ze dna. Jako nástražní rybky se používají zejména druhy, které jsou odolnější a na háčku vydrží dlouho živé. Tradičními nástražními rybkami jsou plotičky, ježdíci, okounci, hrouzci nebo karásci. Jako dobré nástražní rybky se v poslední době uplatňují i nepůvodní hlaváči. Na okouny a menší dravce jsou účinné i drobné kaprovité rybky, jako jsou třeba nepůvodní střevličky východní. Naopak na sumce se používají velké nástražní ryby (kapři, líni, karasi, cejni, tloušti apod.). Při volbě nástražní rybky je každopádně vhodné používat druhy, které se na revíru vyskytují a dravci s nimi tedy mají zkušenost. Živé rybky se na háček straží mnoha různými způsoby. Menší nástražky se většinou dávají na klasický jednoháček. Rybku je ideální stražit v tlamové části za horní pysk. Takto nastražená rybka na háčku dobře drží a zůstane nejdelší dobu živá a čilá. Větší rybky lze stražit na jedno‑, dvoj‑ nebo trojháček za hřbítek nebo ocásek. Na velké nástražní rybky se používají víceháčkové systémy s maximálně třemi háčky (jedno‑ až trojháčky).

Mrtvá rybka

Na mrtvou rybku chytáme dravce, kteří nejen aktivně loví, ale nepohrdnou ani mršinou. Je to typická metoda pro lov candátů, ale ulovíme na ni v podstatě jakéhokoli dravce, včetně takového „dogmatického“ predátora, jakým je štika. Na mrtvou rybku se loví nejčastěji na položenou a nástrahu tedy umisťujeme na dno. K volbě vhodné nástražky přistupujeme podobně jako při lovu na živou rybku - měli bychom zejména upřednostňovat druhy, které se v lokalitě vyskytují. Můžeme přitom bez obav použít i křehčí rybky, které na háčku nevydrží dlouho živé, jako jsou oukleje. Rybky můžeme použít čerstvé, ale i zamražené nebo konzervované.

Vláčená mrtvá rybka

Jedinou přírodní nástrahou, která se běžně používá při lovu přívlačí, je vláčená mrtvá rybka. Vláčení s mrtvou rybkou bylo dříve velmi populární, dnes už je poněkud na ústupu a například na pstruhových vodách je úplně zakázané. Přesto je to metoda nesmírně účinná a při dodržování určitých pravidel a techniky lovu i šetrná vůči dravcům. S mrtvou rybkou se dá lovit buď klasickou, nebo i tzv. hlubinou přívlačí. Nastražuje se standardně na jednoháček umístěný v hlavové části rybky, nebo na různé víceháčkové systémky (nejčastěji se dvěma trojháčky). Protože je častým úlovkem při přívlači s mrtvou rybkou štika, běžnou součástí montáže bývá i lanko. Vláčená rybka je také stále nejběžnější nástrahou používanou při lovu hlavatek na slovenských řekách.

Lov na část rybky

Mrtvou rybku lze nastražit buď celou, nebo jen její část - například ocásek, cárek kůže a v podstatě jakoukoli část těla rybky. Výhodou tohoto způsobu stražení je to, že můžeme velikost nástrahy přizpůsobit potřebám lovu a cílové rybě. Z jednoho velkého cejna (na nějž by si troufl leda tak velký sumec) můžeme tímto způsobem získat mnoho lákavých soust na menší dravce. Pokud rybu nařežeme na menší kousky, rozšíříme si tím i druhové spektrum potenciálních úlovků. Na kostičky rybího masa zaberou nejen dravci, ale i kapři, karasi, cejni a další všežravé ryby.

Nástražní rybka a etika lovu

Jak už jsme si řekli, nástražní rybka je jednou z nejtradičnějších nástrah. Lidé na ni lovili od pradávna. Jedná se o tu nejpřirozenější nástrahu, jakou lze dravci naservírovat - vždyť mu nabízíme to, co je dominující součástí jeho jídelníčku. Je tedy nabíledni, že rybka je nástrahou nesmírně účinnou. Když se například podíváme na statistiky trofejních úlovků ze světových vod za poslední desetiletí, byla plná polovina všech úlovků dosažena na živou rybku (a velká většina na přírodní nástrahu). Existují dlouhodobě evidované statistiky, které potvrzují, že dravá ryba nemá strach z velké živé nástrahy. Ta spolehlivě dokáže přelstít nejednoho zkušeného dravce. Například štika bez velkých problémů zaútočí a sežere rybu, která má velikost jedné třetiny jejího vlastního těla.

Zároveň má však lov na nástražní rybky své hlasité odpůrce. Někomu se zdá nešetrný vůči dravcům, někomu vůči samotným nástražním rybkám (které buď před lovem „zbytečně“ zabíjíme, nebo dokonce stražíme živé na háček, což leckdo vnímá jako týrání zvířat). Otázku etiky lovu z pohledu nástražní rybky není snadné vyřešit, protože pohledy každého jednotlivého člověka (rybáře) na tuto otázku se různí. Pro někoho je rybář napichující nástražní plotičku na háček přirozenou součástí přírody, která je též tvrdá a nelítostná, někdo za týrání živých zvířat považuje i stražení žížaly či masného červa.

Nebezpečí poškození dravce však můžeme volbou správné techniky snížit na minimum. I na rybku se dá chytat tak, že háček v drtivé většině případů končí zaseknutý v hlavové části dravce, což mu nijak neublíží. Vůči poškozením v dutině ústní jsou totiž ryby poměrně odolné. Pokud nejsou zasaženy žábry, je píchnutí v dutině ústní při šetrném odstranění háčku pro rybu pouhou banalitou. Vždyť právě dravci loví často rybky s ostrými ploutevními paprsky, což je od jejich konzumace vůbec nijak neodrazuje. Chce to však mít perfektně zvládnutou techniku lovu a oprostit se od některých „historických“ mouder (se kterými se setkáváme i ve starší literatuře), která vedou jen k tomu, že jsou vody posety mrtvolkami ryb s potrhanými žábrami a jícny.

Jedním z takových „nejperverznějších“ doporučení je známá cigaretová (tedy několikaminutová) pauza, která se má rybě dát na sežrání nástrahy. Tato čekací doba nám však více úlovků nepřinese - vede jen k usmrcení či vážnému poškození velké části chycený ryb. Jestliže máme záběr na nástražní rybku, v drtivé většině případů stačí napočítat do pěti a sekat! Pokud je dravec dostatečně velký a hladový, nástrahu za tu dobu stejně pozře (chycen však bude většinou bezpečně v hlavové části). Účinný (i z hlediska šetrnosti) je také lov na vyvěšenou rybičku pod špicí prutu. Při něm (při použití správné techniky) si ryba po záběru zasekne háček v kraji tlamy sama, tudíž nehrozí zažrání a případné poškození či smrt dravce.

Jak je vidět, také na nástražní rybky se dá lovit šetrně a ohleduplně. Chce to však mít dobře zvládnutou techniku, oprostit se od špatných rad a získat s tímto způsobem lovu potřebné zkušenosti.

Další živé nástrahy

Rybky nejsou pochopitelně jedinými přírodními nástrahami, kterými lze cíleně chytat dravé ryby. V předchozím článku této rubriky jsme se zmínili o lovu na chomáč rousnic na víceháčkovém systému, což je metoda určená vyloženě k lovu dravců (zejména sumců). Speciálně na sumce se používá i další živá nástraha - koňské pijavky. Chomáč pijavek mají dokonce někteří sumcaři stále vedený jako top nástrahu na vousaté krále našich vod. Velcí sumci se dříve chytali na nejrůznější živé nástrahy, například i na ptáky (kachny). S rozvojem moderní sumcařiny se od těchto nástrah už naštěstí ustoupilo. Další tradiční nástrahou, která dnes už není tolik v kurzu, je myš či jiný vodní hlodavec. Na myšky se dříve lovily hlavně štiky, ale nepohrdnou jimi ani velcí pstruzi nebo tloušti. Mnoho přírodních nástrah, které by byly pro dravce jistě lákavým soustem, na háček nastražit vůbec nesmíme, neboť se jedná o chráněné živočichy. Jde například o žáby, raky nebo škeble. To v zahraničí - například při lovu na moři - je škála používaných přírodních nástrah mnohem širší. Maso se dravcům ve světě servíruje na nekonečně mnoho způsobů a chutí. V našich podmínkách však živé nástrahy ve velké míře nahradily nástrahy umělé.

Text: Tomáš Lotocki
Foto: autor, Milan Rozsypal, Josef Ptáček