Na druhý pokus

2.5.2019 - Milan Tychler

Snad tisíckrát jsem slyšel příběhy o tom, jak se štika opakovaně vrhala na vláčenou nástrahu nebo rybku a klidně se nechala i vytáhnout z vody, aby za chvíli zabrala znovu.

Také jsem chytil pár takových štiček, ale nikdy nebyla větší. Myslím, že zcela bez rozmyslu takto reagují jen ty malé. Jako kluka mě fascinoval obrázek v jedné rybářské knížce, kde byla vyobrazená štika s tlamou doslova okovanou třpytkami, která se stejně vrhla na další nástrahu. Štiku s vláčecí nástrahou v tlamě jsem sám chytil, a k tomu pár takových, kterým koukal z tlamy vlasec nebo utržené lanko a trojháček nebo dvojháček měly zaseknutý v jícnu. Ryby už byly v dost zuboženém stavu. Vyhladovělé. Kdysi jsem měl v podběráku štiku, a když jsem ji zvedl, zvedal jsem s ní ze země i podběrák. Síťka jako by byla k rybě přilepená, i když na jejím těle neměla v podstatě za co držet. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že jí z boku těla vyčnívá špička háčku, který se jí tlačil z těla ven! Nikdy jsem nezažil, aby se háček dostával z rybího těla tímto způsobem. Musel propíchnout útroby nešťastné ryby i tělní stěnu.

O štikách se často tvrdí, že jsou to slepí dravci. Menší a nezkušené možná. Stejně tak i štika hladová se dá snadněji ošálit. Jinak u nich ale funguje stejně jako u jiných ryb jednoduchý pud sebezáchovy, a pokud se jim prostě něco nepozdává, nezaberou. I okouni dovedou dost sveřepě pronásledovat nástrahy. Když je ale vyplašíte, zmizí a už se neukážou. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by někdo chytil candáta s jinou nástrahou v tlamě a neviděl jsem to ani u sumce. S jejich „hloupostí“ nebo spíše dravostí to asi nebude tak horké jako u štik. A co jiné ryby? O kaprech se vymýšlí až neuvěřitelné teorie, jak jsou mazaní a že poté, co se píchli o háček nebo jste je jinak vyplašili, dlouho nezaberou. Je to skutečně pravda? Možná, ale já mám i jiný příběh…

Morava teče po silném dešti více než jindy, ale chytat se na ní rozhodně dá. Měl jsem trochu obavu z toho, že ponese spoustu větviček, trávy a jiných nečistot, které se budou zachycovat za vlasec, ale není to tak zlé. Budu moct bez obav nahodit. Ovšem zda přijde nějaký záběr, to se neodvažuji říct. Někdy je taková změna ku prospěchu, jindy ne. Hlavní bude zvolit správné místo. Tady není o čem přemýšlet. Za vyšší vody se vždycky vyplatí chytat blízko u břehu, kde je proudění mírnější. Tam je teď většina ryb. Kapry tu obyčejně chytám na pelety, boilie a kukuřici, jenže za těchto podmínek prostě není nad rousnici. Mám s sebou poslední železnou zásobu čítající asi patnáct kousků. Snad to bude stačit. Zdejší tloušti, ale i jiné ryby budou mít jistě také zájem.

Když tu chytám, obvykle volím položenou a nahazuji za půlku řeky. Ovšem s rousnicemi u břehu chytám skoro vždycky se splávkem. Tato nástraha je dost objemná a ryby potřebují více času na to, aby ji správně uchopily. Prezentace se splávkem je pro tuto nástrahu mnohem vhodnější. Poskytuje více prostoru a času, takže je většina zaseknutí na rozdíl od položené úspěšných. Navíc je mi mnohem příjemnější pozorovat splávek, jak poskakuje, potápí se a pak pod vodou odplouvá.

Už mám nahozeno. A je to tady – půlku rousnice něco sebralo, splávek se na jeden ráz potopil a míří proti proudu. Přiseknu a na konci vlasce pocítím tíhu ryby, která se hned opře do svých ploutví a vyráží rychle ke středu řeky do větší hloubky. Pruty, které na tento lov používám, mají hezkou pozvolnou parabolickou akci, a tak si mohu dovolit chytat s dvaadvacítkou vlasem bez většího rizika i poměrně velké ryby. Jenže najednou to zacuká, udělá „lup“ a splávek vylétne z vody. Něco povolilo, anebo se vysmekl háček. Do háje!

Rychle kontroluji vlasec. Normálně bych použil návazec z čirého vlasce, protože mám na cívce natočený žlutý vlasec, ale v této vodě to nebylo třeba. Mám háček přímo na kmenovém vlasci a nad ním pro vyvážení splávku pár bročků. Vlasec praskl mezi posledním a druhým brokem u háčku. Na konci vlasce je malá kudrlinka a je podřený. Ryba musela o něco ve vodě škrtnout a je prostě pryč. V tlamě má teď můj háček s asi patnácti centimetry vlasce. To je nepříjemné, ale myslím, že se ryba háčku se zamáčknutým protihrotem rychle zbaví. Honem přivážu nový háček, přidám brok, pro jistotu za vlasec pořádně zatáhnu a hned nahodím. Ryby tu evidentně jsou, takže není nač čekat.

A ryby nejenže tu jsou, ony i berou. Při chuti jsou karasi, ale i celkem slušní cejni, dostanu hezkého tlouště i menšího kapra. Není to žádná pranice o nástrahu, ale na záběr nikdy nečekám příliš dlouho. Prostě se nenudím. Horší ale je, že mi brzy dochází nástraha. I když rousnice půlím a na některé kousky chytím i více ryb, dlouho už s nimi nevydržím. Ale co, až dojdou, otevřu plechovku kukuřice. Snad i na ni nějaký záběr přijde.

Chytám a v krabičce mám poslední dvě žížaly. Ta jedna je obzvlášť velká, a tak si myslím, že ji rozdělím natřikrát. Nejdříve nastražím její tlustý konec. Nahodím, srovnám vlasec a stáhnu splávek více ke břehu, aby se poslední brok v sestavě opřel o svahovou hranu. Vlasec je napnutý, splávek stojí jak voják na vartě. Čekám na záběr. Ten ovšem nepřichází. Znovu přehodím, a jakmile všechno srovnám a uložím prut do vidliček, splávek hupsne pod vodu a jede. Nechám ho vteřinku dvě jet a zaseknu. Těžká ryba! Jak je tu zvykem, míří proti proudu a ke středu řeky. Zdolávání bylo tak na pět minut, než se objevil u břehu pěkný kapr. Mám z něj samozřejmě radost. Nadšeně si ho prohlížím a hned se ho chystám zbavit háčku. Ale jak vidím, u tlamy se mu to nějak zamotalo. Podívám se lépe a nevěřím svým očím – kromě háčku, na kterém jsem ho zdolal, má v tlamě ještě jeden stejný háček i s kouskem žlutého vlasce. Není pochyb, je to ten samý kapr, kterého jsem před hodinkou a něco utrhl! Zní to bláznivě, ale je to tak!

Totéž se mi kdysi stalo s parmou a na jednom soukromém revíru i s jeseterem, kterého jsem utrhl hned po záběru a zabral mi hned na další nahození. Myslím, že u jiných druhů ryb, než je štika, jsou to věci vzácné a výjimečné. Nicméně dějí se a tak trochu popírají teorie o tom, jak jsou ryby opatrné a tak dále. Nicméně připouštím, že asi bude málo pravděpodobné, aby vám znovu zabrala utržená ryba, kterou jste před tím měli delší dobu na prutu. Ovšem ryba utržená hned po záběru nebo krátce po něm zabrat znovu evidentně může. Mám za to, že ji nějaké to píchnutí v tlamce z míry nijak zvlášť nevyvede, a zvláště pak ne na vodách soukromých, kde jsou ryby chytány stále dokola.

Řekl bych, že každá ryba se již s nějakým tím píchnutím v tlamce při sběru potravy setkala a nemusí to být vždycky jen háček. Nasávají ze dna spoustu věcí. Jde spíš o to, jak moc je vyplaší to, že je táhnete ke břehu. Když rybu utrhnete dříve, než si uvědomí, co se vlastně děje, myslím, že se ke krmení velmi rychle vrátí. Ať je to jak chce, každá chycená ryba se ke sběru potravy po puštění vrátí a nebude to v řádu dnů, ale spíše jen hodin. Bude pak mnohem opatrnější? Těžko říct. Spíš se kloním k tomu, že každé další zabrání jakékoli ryby je vždycky tak trochu otázkou náhody a chytit stejnou rybu v krátkém časovém úseku se prostě hned tak nepodaří.

O tom, jak moc jsou ryby chytré, by se dalo do nekonečna diskutovat. Můj názor je takový, že si tím často zbytečně komplikujeme život. Uznávám, že čím méně nápadná a „chytlavější“ je koncová sestava, tím lépe, ale když se dívám na některé výtvory, musím se jen smát. Ovšem když tomu někdo věří, určitě je mu u vody líp…