Morušoví tloušti v zimě

- Milan Tychler



O zálibě tloušťů pochutnávat si na zralých třešních není pochyb a snad každý rybář to ví. Spousta rybářů toho také náležitě využívá. Jakmile se objeví první třešně a tloušti přestanou být hájení, jde se na věc. Na tohle sladké ovoce už se chytila spousta moc pěkných ryb. Neodolají ani ti nejmazanější a největší. Když zmizí poslední třešně, jsou tu ještě višně, které dozrávají o něco později. Ty nám poslouží naprosto stejně jako třešně. Když sezóna třešní i višní skončí a vy jste pořád ještě neměli příležitost ovoce vyzkoušet, nemusíte želet, protože za chvíli budou dozrávat švestky. Ty mají tloušti také moc rádi. Ovšem pak už je utrum a konec! Chcete-li i nadále lovit tlouště, je třeba přejít na jiné nástrahy.



Tloušti žijí v tekoucích i stojatých vodách. Spousta rybářů nevěří, že je najdou i v zatopených pískovnách, lomech a přehradách, ale je to tak. Nejsou to však pro tlouště typická loviště. Těmi jsou potoky, říčky, řeky, kanály a vůbec všechny tekoucí vody. V létě lovím tlouště nejraději v mělčích a menších tocích. Často postávají v tak mělkých vodách, že jim skoro čouhají hřbety. Ale čím je chladněji, tím hlouběji se stahují. Na větších řekách také postávají na mělčinách a i v chladnějším počasí a v zimě je najdeme blízko břehů a kolem mostních pilířů. To jsou jejich stanoviště, kterým můžete věřit. Často je nejdeme i blízko všelijakých naplavenin. Takové místo u břehu nikdy nevynechám.



Tloušti se dají mimo dobu hájení lovit dobře po celý rok a ani poslední měsíc v roce, prosinec, není výjimkou. Někdy to sice moc nejde, ale když najdete tu správnou nástrahu, nepoznáte rozdíl mezi červencem a prosincem. Tedy co se braní tloušťů týče. Nejčastěji používanou zimní nástrahou na tlouště při lovu na plavanou je kousek napařeného pečiva. Myslím, že je to nejúčinnější zimní nástraha vůbec, ale často jsem si říkal, jak by se tloušti v tuhle dobu tvářili na ty opěvované třešně. Kdysi jsem zkoušel zavařené, ale jsou příliš měkké. A tak mě napadlo, že když v létě kromě třešní také dobře berou na jahodové boilie, mohlo by se to zkusit i v zimě. Červená kulička jako červená kulička… Ovšem jahodu jsem zrovna neměl. Zato se na mě smála celá krabička hezky voňavé moruše. Barevně sice trochu do fialova, ale to nevadí. I tak to vyzkouším.



Boilie se na háček nastražit nedá, musím ho tedy připevnit mimo háček jako při lovu kaprů. To však ničemu nevadí. Ještě se ale musím vypořádat s jednou věcí – toto boilie je totiž plovoucí. No nic, malý broček těsně u háčku to spraví. Myslím, že tato varianta vybalancovaného boilie je dokonce lepší než těžká kulička. Proud si s ní trošičku pohrává a já nemusím používat zbytečně velký splávek. U vody se nechci příliš zdržovat, a tak si připravím pár návazců už s nastraženými kuličkami doma. Když nástraha z přívěsu spadne, což by nemělo být snadné, prostě jen rychle vyměním návazec a chytám dál. K lovu použiji kuličky velikosti 10 mm a háčky velikosti 10 s širším obloučkem. Tento způsob nastražení používám při lovu kaprů. Je to chytlavá montáž a věřím, že uspěje i při lovu tloušťů.



Už jsem zmínil, že budu lovit se splávkem a mám k tomu dobrý důvod. Tlouště budu muset trochu hledat a splávek mi to hodně usnadní. Prochytám díky němu daleko větší oblast, než bych dokázal prochytat s feederovým prutem. Volím dvougramový splávek zavalitého tvaru. Není ještě příliš velký a je dost stabilní. Dá se dobře vodit a přidržovat, když je třeba. Je to taková retro verze a to mě baví. Už se nemohu dočkat až poprvé nahodím. Pro začátek si vybírám místo kousíček od mostu, kde je u břehu malá tišina s naplavenými větvemi. Myslím, že tady nějaké ryby prostě být musí.



Nahodím splávek nad místo, kde tuším ryby, a nechám ho pomaloučku splývat po proudu. Jsou tu asi dva metry vody. Hloubku nastavím tak, aby byla nástraha zhruba půl metru nade dnem. Když splávek dospěje k překážce, lehce ho přidržím. Zastavím ho tak na dvě, tři vteřiny a pak povolím. Jakmile se splávek dá znovu do pohybu, neuplave ani dvacet centimetrů a jde pod vodu. Nezaváhám ani vteřinu a seknu. Proutek se pořádně ohne a ryba vyráží na volnou vodu. Tohle vypadá na pěkný kousek. Mám radost. První ryba a hned taková, která si bere vlasec přes brzdu. Nechám ji pojezdit, a jakmile se trochu unaví, vedu ji k podběráku. Když se však ryba objeví na hladině, nevidím velkou tlouští tlamu, ale rozpláclý štičí zobák. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Kuličku boilie sebrala malá štika. A sebrala ji poctivě. Je div, že vlasec neukousla.



Zkontroluji návazec a shledávám, že je v jednom místě poškrábaný. Nevyměnit ho, by byla velká chyba. Štiku pouštím, měním návazec a chytám dál. Tentokrát nahodím kousek dál od břehu a nechám splávek volně plavat. Když mine překážku, přidržím ho a stáhnu ho blíž ke břehu. Za překážkou teče voda jen velmi mírně a splávek skoro stojí na místě. Asi chvilku potrvá, než se dá do pohybu v místech, kde proud zase sílí. Nic se neděje, a tak mám chuť splávek znovu nahodit. Tloušti se spíše drží v proudu než v tišinách. Než se ale k přehození odhodlám, jde splávek opět pod hladinu. Zaseknu a tentokrát je z toho tloušť. Háček má pevně zaseklý v koutku úst. Je to kousek okolo čtyřiceti centimetrů. Pěkně stavěná ryba plná energie. Pouštím ji zpět a znovu nahodím, připravený ještě chvíli zkoumat tohle plodné místo.



Těsně za překážkou už záběr nepřišel, ale stačilo popustit splávek o kousek dál a už je tu další ryba! Rázné potopení splávku putujícího proudem, to vám i v té největší zimě pořádně rozproudí krev a zapomenete na to, že ruce trochu mrznou. Proutek už se zase ohýbá. Ryba míří ke středu řeky. V půli toku jí však dochází dech. Otáčím ji a vedu pomalu k sobě. Tloušť u břehu dělá, jako že už má dost, ale sotva se podběrák dotkne hladiny, vyráží prudce zpět. Ovšem sil už se mu nedostává. Jen přidržím cívku navijáku prstem, aby se neprotáčela a navedu tento kousek nad podběrák. Pak jej rázně zvednu a ryba je má!



Dalších několik nahození je bez odezvy. Popojdu proto kousek po proudu. Tento úsek je zcela rovný. Regulace. Někteří rybáři se takovým místům vyhýbají, ale ona nejsou o nic horší než místa jiná. Nahodím splávek tak metr od břehu a trochu stáhnu hloubku. Hned první proplavání je úspěšně zakončeno rybou. Zase kus okolo čtyřiceti centimetrů. Z tohoto místa už nahazovat nebudu, popojdu o nějakých dvacet metrů a zkouším to znovu. Nic. Znovu popojdu. Nové nahození a splávek mizí. Zaseknutí je úspěšné. Háček drží pěvně v horním pysku. Ryba jako by té předešlé z oka vypadla.



A tak si kráčím pomalu po proudu dolů a zkouším to okolo břehu dál. Každý úsek proplavu nejvíce dvakrát. Když mám záběr, už znovu nenahazuji. Až na novém místě. Prošel jsem sotva tři sta metrů a do podběráku dostal několik pěkných ryb. Poslední kus měl bezmála padesát centimetrů. Bylo to jako v létě. Až tedy na tu zimu a pošmournou oblohu, při které jsem v tolik záběrů ani nedoufal. Stalo se a jsem tomu rád. Byl to jen takový nápad a ukázalo se, že ne úplně hloupý.

Autor: Milan Tychler - ®

Diskuse k článku (2 reakce)

Přečteno: 5 696x
Průměrná známka: 1.14